Neměla však příliš na výběr a musela s arcimágovými požadavky souhlasit. Jestli se ale někdy naskytne cesta ven, slíbila si, že ji využije.
Iskor, vodní přízrak, proklouzla dveřmi vedoucími z jejího domova v živelné sféře vody do skrytého města Ascarle. Cesta to byla krátká, ale osvěžující – trochu jako průchod oblakem vesele klokotajících bublinek. Na druhé straně se vynořila z jezírka plného pestrobarevných ryb a vyrazila na vzduch s nadšením hravého lachtana.
Iskor se tenhle nový svět a její role v něm líbily. Dokonce se jí líbila i illithidí žena pozorující ji bílýma očima bez výrazu. Vestress byla zlá, ambiciózní a pozoruhodná bytost. I když patřila k suchozemcům.
Vodní přízrak nabral při výstupu z vody postupně hmotnou podobu. Stávala se z ní sylfa – nádherná vodní nymfa – ovšem s kůží a vlasy průhlednými jako nejčistší sklo. Nebýt bublinek uvnitř jejího těla, byla by Iskor neviditelná. Vypadala jako vodotrysk uvězněný uvnitř překrásné sochy.
Iskor se na Vestress usmála a sevřela obě její nachové ruce do skleněných prstů. „Och, Vestress, mám novinky, které tě velmi potěší!“
Illithidí žena se co nejjemněji vykroutila. Prosím, pokračuj. Dobrých zpráv je v poslední době málo.
„Nedávno jsem se ve své domovské sféře setkala s opravdu nezvyklou osobou,“ pokračovala sylfa s dívčím nadšením. „S drowem! S kněžkou žijící v Temných říších! Nejdřív byla opravdu únavná – samé výhrůžky a požadavky – ale teď nabízí informace ze svého temného domova výměnou za službu, kterou mohou poskytnout jen mořští tvorové. Nebyla by to pro Společnost krakena nádherná posila?“
Vestress představa přidání drowa do sbírky svých kontaktů skutečně nanejvýš zaujala. Ona sama opustila Temné říše před mnoha a mnoha lety, a to za okolností, jež jí znemožňovaly udržovat se starým domovem jakékoliv přímé vazby. Takový zdroj informací by se mohl stát velmi užitečným. Vestress však nehodlala Iskor příliš povzbudit, jinak by se to otravné bublavé stvoření mohlo přesunout do ještě vyšší úrovně euforie.
A o jakou službu by se mělo jednat? zajímala se a dala si záležet, aby z jejího mentálního hlasu čišel nezájem.
„Drowí kněžka touží po návratu jiné drowí ženy, která utekla z Temných říší. Naposledy prý byla ve městě známém jako Přístav Lebek. Znáš ho?“
Dokonale.
„Úžasné! Tou uprchlou ženou je kouzelnice jménem Liriel Baenre. Je mladá a dá se snadno poznat podle zlatých očí. Podle všeho se vydala na moře, i když nikdo neví, kam má namířeno. Po jejím návratu do Temných říší bude můj nový kontakt – Shakti – přísahat věrnost Společnosti krakena. Dovolila jsem si jí o ní říct a nabídnout jí čest stát se členkou,“ dokončila pýchou se dmoucí Iskor.
Můžeš svému kontaktu sdělit, že se po Liriel Baenre poohlédneme, souhlasila Vestress a v duchu se připravila na Iskořinu reakci. Přízračná sylfa přesně podle očekávání nadšeně vypískla a roztočila se v oslavném tanečku.
Pro Vestress to vlastně byl slib, který mohla bez potíží dodržet. Mezitím obdržela Rethnorovu zprávu, a tak věděla, že hledaná drowí žena se nachází na palubě ruathymské pirátské lodě, která nevysvětlitelně působila tolik potíží. Vestress měla v úmyslu nechat loď zadržet a temnou elfku zajmout; čirou náhodou totiž právě potřebovala služby drowího kouzelníka.
Jedinou částí, která se jí v tom všem nelíbila, byla nutnost vrátit ji poté do Temných říší. Tolik to však nevadilo. Nový kontakt vypadal slibně a představoval ďábelskou novinku. Mohlo by být zábavné, přemítala illithidí žena, přivést tuhle Shakti do Ascarle. Jedna z nich – ať už kouzelnice, nebo kněžka – by ji jistě dokázaly zbavit drobného problému na Ruathymu. Jestli pak mezi oběma ženami vládla nenávist, tím lépe. Podle jejího názoru nic tak nebystřilo mysl jako smrtící konkurence.
A tak Vestress klidně čekala, dokud se přízračná sylfa trochu neuklidnila, a pak jí předestřela podmínky, jež měly zajistit, aby drowí elfka z Temných říší musela vstoupit do říše Krakena.
Xzorsh pronásledoval nejvyšší možnou rychlostí Elfí pannu. Velice se totiž toužil zbavit děsivé trofeje ve svém vaku. Stejně tak jej znepokojovalo náhlé objevení mořských zlobrů, předpokládal, že tahle čtveřice mohla být součástí větší tlupy. Měl sice povinnosti vůči Hrolfovi, zároveň se však chtěl vrátit na hraničářskou základnu, aby zjistil, co se stalo se Sittlem. Slibované posily nedorazily a Xzorsh se začal obávat o přítelovo bezpečí.
Byla již noc, když mořský elf konečně doplul k cíli. Drowí dívka stála osamoceně u zábradlí a jakoby v hlubokém zamyšlení upírala zrak do vody. Xzorsh však nepochyboval, že jej ve skutečnosti netrpělivě vyhlíží a teď o něm již ví – drowí oči byly podle pověstí ještě ostřejší než ty mořského lidu. Nedala to všaknijak najevo. Místo toho se líně protáhla, shodila z ramen plášť a začala v měsíčním světle tančit. Xzorsh ještě nikdy nespatřil nic tak čarovně hypnotického jako dívčiny elegantně vláčné pohyby, a tak jen ohromeně zíral. Ještě dlouho mu trvalo, než si všiml, že není jediný, na koho takto zapůsobila. Na elfku upřeně hleděly oči všech námořníků ve službě. Náhle si uvědomil, že Liriel se během tance dostala na opačný konec lodi a zároveň tak odlákala pozornost posádky. Xzorsh pochopil, že chce jejich setkání udržet v tajnosti.
Tak tiše, jak jen dokázal, vyšplhal na palubu a vděčně se zabalil do pláště, který mu tam nechala. Sice věděl, že se jedná o plášť neviditelnosti, ale ani toto vědomí jej nemohlo plně připravit na zážitek z jeho nošení. Bylo podivně zneklidňující dívat se na vlastní nohy a nevidět nic než vlhké otisky zanechané na palubě. Xzorsh pátravě zdvihl ruku před oči a roztáhl prsty. Zašklebil se, vděčný za to, že drowí dívka nemůže vidět, co dělá.
Liriel zakončila tanec skokem s otočkou a dopadla na zem do kleku s hlavou zakloněnou a rukama vztaženýma k měsíci. Chvíli tak setrvala, zatímco se její dlouhé bílé vlasy usazovaly jako bouří zvířené mraky. Pak náhle prudce změnila chování, postavila se, bezděčně si uhladila kadeře zpět na místo a popřála mladému námořníkovi, který stál s otevřenými ústy na hlídce, dobrou noc. Xzorsh se nedokázal přestat nadšeně zubit, zatímco ji následoval do Hrolfovy kajuty. Zavřela a zajistila dveře. Potom se otočila a natáhla k němu ruku, aby jí vrátil piwafwi.
„Ty jsi mě celou tu dobu mohla vidět?“ zeptal se trochu zahanbeně.
Liriel povytáhla sněhobílé obočí. „Máš kolem sebe louži,“ upozornila ho.
„Aha,“ oddechl si elf, setřásl ze sebe půjčený plášť a vrátil jej spolu s váčkem.
Klekl si vedle lůžka a fascinovaně sledoval, jak se drowí elfka dala do práce. Nejdřív na lůžku rozprostřela jakousi rohož a poprášila ji neznámými rozdrcenými bylinami s výraznou kořeněnou vůní. Až potom vysypala obsah váčku. Nakonec ještě Xzorshe přísně varovala, aby se nepřibližoval a nerušil, a pak zavřela oči a začala s rytmickým zaklínáním. Její temné tělo se pohupovalo ze strany na stranu. Jednou rukou sevřela ozdobný černý šperk visící jí na krku a druhou uchopila prsty mrtvé ruky v groteskní parodii na milenecké sevření.