„Nebo vylepšil, jestli se ti to víc líbí,“ nafoukla se Shakti. „V mém domově umí kněžky nechat končetinu znovu dorůst a je pak ještě mladší a silnější než dřív. Nebo by ti některý z našich řemeslníků mohl vyrobit novou – či dokonce několik pro různé účely – z oceli nebo mitrilu a stejně zručnou, jako kdyby byla z masa. Ale samozřejmě, kdybychom skutečně byli v mém domově, byl bys buď mrtvý, nebo v otroctví.“
Kapitán se rozhodl její výsměch ignorovat. „A ty to umíš?“
„Tady ne,“ připustila. „Potřebné nástroje a magie zůstávají v Temných říších. Mohla bych ji ovšem nahradit rukou jiného člověka.“
„S tím by nikdo nesouhlasil!“
„Ani bych nečekala, že ano,“ pronesla Shakti suše, nechápajíc kapitánovu zděšenou reakci. „V Ascarle jsou ale lidští otroci, nebo ne? Předpokládám, že souhlas otroka by nebyl nutný. Až se vrátíme, vyber si takového, který ti bude vyhovovat, a já se postarám o zbytek.“
Rethnor zmlknul a zamyslel se nad elfčiným morbidním návrhem. Jaké stvoření by mohlo o něčem podobném mluvit tak lehce? Slyšel, že existují podobná kouzla – většinou ovládaná nekromanty, kouzelníky zabývajícími se smrtí. Dokonce slyšel i o odporném obchodu s otroky, kde jsou zdraví muži chyceni a pak prodáváni po kusech, jako kdyby to byla pouhá prasata porcovaná na šunku, kotlety a slaninu. Něco takového bylo proti všem Rethnorovým seveřanským zásadám. Jak by pak mohl podobně rozsekaný člověk vstoupit do síní válečného boha? Kromě toho jej pouhá myšlenka na spojení s tělem jiného muže odpuzovala.
Ale přesto…
„Ta ruka,“ začal opatrně. „Jak obratná by byla? Mohl bych s ní znovu používat meč? A nemyslím tím jenom držet ho a mávat s ním, ale být znovu mistr?“ zajímal se postupně stále jistějším hlasem.
Drowí kněžka se na něj obrátila se zamračeným výrazem ve tváři. „Těžko říct. Jak dobrý jsi byl předtím?“
„Hodně. Ten nejlepší. Proč bys to ale pro mě dělala?“
Shakti se usmála, zaštítila si oči před hvězdným třpytem a zahleděla se do dálky. „Pochybuješ o mých motivech. To je dobře.“
Čekal, elfka ovšem nic nedodala. „Je podle tebe moudré jít do boje jen se silnými spojenci,“ zkusil hádat.
V očích jí zaplály dva posměšné rudé plamínky. „Jak myslíš. Takové vysvětlení je stejně dobré jako kterékoli jiné.“
I když nebyl Rethnor zběhlý ve slovním šermování, byl natolik schopný šermíř, že dokázal poznat kryt v jakékoliv podobě. Zachvátilo jej důvěrně známé nadšení a zkřížil pohled s elfeinýma karmínovýma očima. Mnoho dní si nedopřál zajímavý boj a lačnil po útocích a úskocích, odvážných výpadech a mazané zrádnosti skutečně dobrého střetnutí. A zde, v podobě cizejší, než kdy považoval za možné, se mu nabízela sokyně hodná boje.
A možná, pomyslel si, zatímco přejížděl očima po výrazných křivkách skrytých pod střízlivým rouchem temných elfů, by stála i za dobývání.
„Jak bychom podle tebe měli tu kouzelnici zajmout?“ přerušila Shakti jeho příjemné úvahy a vrátila jej zpět na zem.
„Bezpochyby zamíří na Ruathym a já mám přímo na ostrově i kolem něj špehy.“ Zaváhal a nebyl si jistý, kolik jí toho může svěřit. Dost na to, aby si získal její důvěru, rozhodl se nakonec. Ve hře byla nová ruka a možná mnohem víc.
„Mezi Ascarle a Ruathymem vede portál,“ řekl. „Nově objevená magická cesta, zřejmě stvořená elfy žijícími kdysi na obou místech. Teď jej používají poslové s rozkazy. Jakmile tvá rivalka dorazí na ostrov, zjistíme to.“
Shakti na něj hleděla a vstřebávala nové poznatky. „Proč se potom ten portál nepoužije k vedení útoku?“
„Ještě se toho o Společnosti krakena musíš hodně naučit,“ řekl jí. „Společnost poskytuje informace, ne válečníky. Vestress prohlašuje, že pro všechny bude lepší, když to bude vypadat, že se Ruathym zhroutil pod vahou vlastního bezvládí.“
Elfka se ušklíbla. „A ty tomu věříš? Ve skutečnosti může být jediný důvod, proč ho nepoužije k invazi, a to ten, že to prostě nejde.“
Rethnor se nepřel, sám občas přemýšlel, proč jeho kontakt se Společností – který se mu doposud v prstenu vždy zjevoval v podobě ženy – trval na tom, že portál může být použitý jen posly.
„Jaký druh bytostí nosí rozkazy?“ zeptala se kněžka, jejíž myšlenky směřovaly po stejných stezkách jako jeho.
„Nereidky. To jsou marnivé a kruté bytosti z jiného světa…“
„Ze živelné sféry vody,“ přerušila jej. „Ano, o těch vím skoro vše. Ale co smrtelné bytosti? Lidé? Elfové? Mořští zlobři? Mohou oni projít skrz?“
Nad tím se Rethnor musel zamyslet. „To nevím.“
Shakti si výsměšně odfrkla. „Tak bychom to možná měli zjistit.“ Náhle vyskočila, jako kdyby ji osvítila ještě jiná myšlenka.
„Liriel už dřív dokázala, že zvládá vytváření portálů,“ nadhodila. „Jestli svede přesunout celou loď, tak by jistě našla způsob, jak projít bránou mezi Ruathymem a Ascarle.“
„Aha,“ řekl Rethnor a s lehkým úsměvem na rtech souhlasně přikývl. „Máš v úmyslu nalákat ji přímo do Ascarle.“
„Snaž se nebýt takový idiot,“ poradila mu Shakti chladně. „Někoho tak cenného bych v nevyzkoušeném portálu samozřejmě neriskovala! Zamysli se ale nad něčím jiným. Touhle dobou ví Vestress o Liriel Baenre totéž co já! Kladla mi o ní mnoho otázek, a co jsem neřekla nahlas, to si jistě přečetla v mé hlavě. Teď už jejímu zájmu rozumím. Vestress tu žlutookou děvku potřebuje stejně nutně jako já!“
„Aby jí pomohla otevřít portál,“ odhadl Rethnor.
„Je to jediný možný důvod,“ souhlasila Shakti mrzutě. Přivedli ji sem pod záminkou, že se Vestress potřebuje dozvědět o nedávných událostech v Temných říších. Shakti na oplátku za tyto informace získala přístup do rozlehlé sítě Společnosti krakena. To se zdálo být výhodným obchodem pro obě. Když si však v hlavě přehrávala jejich rozhovor, uvědomila si Shakti, že se Vestress až nápadně zajímala o Liriel a její dobrodružství. Ať mohla kněžka nabídnout cokoliv, bylo to dočasně zastíněno příslibem Lirieliných kouzelnických schopností. To ji hluboce pobouřilo. Přes nově získanou moc a sebevědomí zjistila, že její pohrdání princeznou Baenre je stejně silné jako dřív.
Hluboce si povzdechla a v duchu počítala, jak velké zdržení jí Lirielin útěk přinese. Shakti se chtěla vrátit do Menzoberranzanu co nejdříve. Sama to ovšem nemohla dokázat. Iskor ji sem přivedla skrz vodní sféru a Shakti očekávala jen krátké setkání s hlavou Společnosti krakena, ne dlouhý pobyt. Nároční členové toho prokletého rodu – Matrona Triel a arcimág Gromf – sice při setkání s novým kontaktem mohli počítat s krátkým zdržením, ovšem tohle začínalo být nepříjemné. Čím delší čas stráví Shakti mimo Menzoberranzan, tím důležitější bylo, aby se vrátila v doprovodu svázané Liriel. Nemohla proto čekat na Rethnorovy špehy. Nastal čas, aby se do práce dala i partnerka z vodní sféry.
„Kde je Iskor?“ zeptala se.
„Ta přízračná nymfa? Zmizela, jakmile byl zničený její elementál, a ani jeden z nich mi nechybí,“ odpověděl Rethnor.
To od ní bylo chytré, pomyslela si Shakti chmurně. Kněžka s tou přelétavou bytostí pomalu ztrácela trpělivost a začínala přemýšlet nad způsobem, jakým by rozdrtila její skleněné tělo. Jakkoliv to však působilo lákavě, potřebovala nutně najít Liriel, a to rychle, jinak se v Menzoberranzanu nedočká ani trochu laskavého přijetí.
Ani Matrona Triel, ani Gromf neprosluli zrovna velkou trpělivostí.