K jejímu zděšení, místo aby jí rovnou řekl, ať poslouchá, tam seděl a prohlížel si ji. „Vysvětlím ti pár věcí,“ pravil, a to byl ještě větší šok. Hledači nikdy nic nevysvětlovali, jak slyšela. „Mně ani císařovně nejsi k ničemu, pokud nepřežiješ, a ty nepřežiješ, pokud nepochopíš, čemu budeš čelit. Jestli někomu prozradíš jediné slovo z toho, co ti řeknu, bude se ti zdát o Věži krkavců jako o příjemném místě ve srovnání s tím, kam se dostaneš. Poslouchej a uč se. Egeanin byla poslána do Tanchika před tím, než nám město padlo do rukou, a mezi jiným měla pomáhat hledat sul’dam, které zůstaly ve Falme. Kupodivu žádné nenašla, na rozdíl od ostatních, jako byli ti, kteří pomohli s návratem tobě. Egeanin místo toho zavraždila sul’dam, které našla. Já sám jí to obvinění předložil, a ona ho nepopřela. Dokonce se ani nerozzlobila, nebyla ani pobouřená. Stejně špatné je, že se potají radila s Aes Sedai.“ To jméno vyslovil bezvýrazně, ne s obvyklým znechucením, ale spíš jako obvinění. „Když odjela z Tanchika, cestovala na lodi, jíž velel muž jménem Bayle Domon. Ten se bránil našemu vstupu na palubu a byl z něj učiněn majetek. Ona ho koupila a okamžitě z něj udělala só’džin, takže je jasné, že je pro ni nějak důležitý. Zajímavé je, že právě toho muže ve Falme předvedla před vznešeného pána Turaka. Domon vzbudil zájem vznešeného pána do té míry, že si ho často zval a hovořil s ním.“ Zaškaredil se. „Nemáš víno? Nebo pálenku?“
Bethamin sebou trhla. „Myslím, že Iona má láhev místní pálenky. Je to silné pití...“
Stejně jí přikázal, aby mu nalila, a ona honem poslechla. Chtěla, aby mluvil dál, cokoliv, aby odložila nevyhnutelné. Zcela jistě věděla, že Egeanin sul’dam nezabíjela, ale její důkaz by ji odsoudil k trpkému osudu Renny a Sety. Kdyby měla štěstí. Pokud tento hledač viděl svou službu císařovně ve stejném světle jako Suroth. Zadíval se do cínového pohárku a kroužil tmavou jablkovicí, než se posadí.
„Vznešený pán Turak byl velký muž,“ zamumlal. „Možná jeden z největších, jaké říše viděla. Škoda že se ho jeho só’džin rozhodli následovat i ve smrti. Bylo to od nich úctyhodné, ale teď není možné zjistit, zda byl Domon mezi těmi, kteří vznešeného pána zavraždili.“ Bethamin sebou trhla. Urození samozřejmě občas umírali rukama jiných, ale slovo vražda nebylo nikdy vysloveno. Hledač pokračoval, stále hledě do pohárku, aniž se napil. „Vznešený pán mi přikázal sledovat Suroth. Měl jisté podezření, že znamená nebezpečí pro říši. Jeho vlastní slova. A s jeho smrtí se jí podařilo ujmout se velení Předběžníků. Nemám důkaz, že jeho smrt nařídila, ale hodně věcí na to ukazuje. Suroth přivedla do Falme jednu damane, mladou ženu, která bývala Aes Sedai,“ to jméno opět vyslovil bezvýrazně a tvrdě, „a která nějak unikla právě v den, kdy Turak zemřel. Suroth také měla ve své družině jednu damane, která kdysi bývala Aes Sedai. Nikdy ji neviděli bez obojku, ale...“ Pokrčil rameny, jako by na tom nezáleželo. Bethamin vytřeštila oči. Kdo by sundal obojek damane? Dobře vycvičená damane byla potěšením a radostí, ale stejně dobře by mohl někdo vypustit opilého grolma! „Zdá se velmi pravděpodobné, že měla mezi svým majetkem ukrytou i jednu marath’damane,“ pokračoval nevzrušeně, jako by nevykládal seznam zločinů stojících těsně pod zradou. „Jsem přesvědčen, že Suroth vydala rozkaz, aby sul’dam, jimž se podaří dostat do Tanchika, byly zabity, možná proto, aby zakryla Egeaniny schůzky s Aes Sedai. Vy sul’dam vždycky poznáte marath’damane od podívání, že ano?“
Náhle vzhlédl a jí se nějak podařilo do těch jeho mrazivých očí usmát. Tvář měl jako každý druhý, ale ty oči... Byla ráda, že sedí. Kolena se jí tolik třásla, až ji překvapilo, že to není vidět na sukních. „Obávám se, že to není tak snadné.“ Skoro se jí podařilo mluvit klidně. „Určitě víš dost, abys mohl obvinit Suroth z v-v-vraždy vznešeného pána Turaka.“ Kdyby zatkl Suroth, nebylo by třeba do toho zaplést ji nebo Egeanin.
„Turak byl velký muž, ale já sloužím císařovně, kéž žije věčně, a skrze ni říši.“ Jedním douškem vypil pálenku a výraz mu ztvrdl. „Turakova smrt je jako prach vedle nebezpečí, jež hrozí říši. Aes Sedai z těchto zemí chtějí získat v říši moc, chtějí, aby se vrátily časy chaosu a vraždění, kdy žádný člověk nemohl večer zavřít oči s jistotou, že se ráno zase probudí, a napomáhá jim jedovatý had zrady uvnitř. Suroth možná ani není hlavou toho hada. Kvůli císařovně se neodvažuji ji zatknout, dokud nedokážu zabít celého hada. Egeanin je spojením, které teď mohu sledovat k tomu hadovi, a ty jsi spojením na Egeanin. Takže s ní obnovíš přátelství, ať to stojí, co to stojí. Rozumíš?“
„Rozumím a poslechnu.“ Hlas se jí třásl, ale co mohla říci jiného? Světlo ji chraň, co jiného mohla říci?
21
Otázka majetku
Egeanin ležela na zádech v posteli, ruce zvednuté, dlaně otočené ke stropu a prsty roztažené. Světle modré sukně jí tvořily vějíř přes nohy, a ona se snažila ležet nehybně, aby nepomačkala plisování. Podle toho, jak šaty omezovaly pohyb, je musel vymyslet Temný pán. Ležela tu a prohlížela si nehty, příliš dlouhé, aby mohla přiložit ruku k dílu a nezlomit aspoň polovinu nehtů. Ne že by posledních několik let tahala lana osobně, ale vždycky byla připravená, kdyby to bylo potřeba.
„...naprostá hloupost!“ vrčel Bayle a šťoural do polen hořících v cihlovém krbu. „Ať se picnu, Mořský orel dokáže plout rychle jako vítr, je rychlejší než všechny seanchanský lodě. Ale taky budou bouřky a...“ Poslouchala jenom na půl ucha, zjistila jen, že přestal remcat kvůli pokoji a pustil se do starého sporu. Komnata s tmavým deštěním nebyla u Tulačky nejlepší, ani zdaleka ne, ale odpovídala jeho požadavkům s výjimkou výhledu. Obě okna vedla na dvůr u stájí. Kapitán zelených odpovídal hodností praporovému generálovi, ale na tomto místě byla většina těch s nižší hodností pobočníky nebo tajemníky starších důstojníků Vždy vítězného vojska. V armádě, stejně jako na moři, být urozený moc neznamenalo, pokud člověk nebyl vysoce urozený.
Lak na malíčcích v barvě mořské zeleně se třpytil. Vždycky doufala, že povýší, nakonec možná až na kapitána zlatých, velitele flotily, jako kdysi její matka. Jako malá dokonce snila o tom, že bude jmenována rukou císařovny na moři, právě jako její matka, a bude stát po levé ruce Křišťálového trůnu, só’džin samotné císařovny, kéž žije věčně. Mladé dívky mívají hloupé sny. A ona musela přiznat, že jakmile byla vybrána mezi Předběžníky, zvážila možnost, že obdrží nové jméno. Rozhodně v to nedoufala – tím by se příliš vyvyšovala – ale každý věděl, že získání ukradených zemí bude znamenat nové přírůstky mezi urozené. Nyní byla kapitánem zelených, o deset let dřív, než v to doufala, a stála na svazích té příkré hory, která se zvedala skrze mraky k úplnému vrcholu, jímž byla císařovna, kéž žije věčně.
Pochybovala však, že by dostala velení jediné velkolodi, natož eskadry. Suroth tvrdila, že její příběh přijala, ale pokud ano, proč ji nechala sedět v Cantorinu? Proč, když konečně dorazily rozkazy, se měla hlásit tady a ne na lodi? Pochopitelně byl volný jen určitý počet lodí, dokonce i pro kapitána zelených. Mohlo to být tím. Mohla být dokonce vybrána pro postavení poblíž Suroth, i když její rozkazy říkaly, že se má co nejdříve dostavit do Ebú Daru a vyčkat na další rozkazy. Možná. Vysoce urození mohli mluvit k níže postaveným bez zásahu hlasu, ale Egeanin měla dojem, že na ni Suroth zapomněla, jakmile ji propustila poté, co přijala svou odměnu. Což také mohlo znamenat, že Suroth má podezření. Tyto argumenty běhaly v kruzích. V každém případě mohla žít o mořské vodě, kdyby ten hledač někomu sdělil svoje podezření. Víc neměl, jinak by už křičela v žaláři, ale pokud byl také ve městě, určitě ji sledoval a čekal na její uklouznutí. Nyní nesměl prolít ani jedinou kapku její krve, ale hledači měli zkušenosti a takovou drobnost dokázali přejít. Ale dokud zůstane jen u pozorování, mohl ji sledovat, dokud se mu oči nesvraští. Opět měla pod nohama pevnou palubu a odteď si bude dávat moc dobrý pozor, kam šlápne. Kapitán zlatých už možná byl mimo dosah, ale odejít do výslužby jako kapitán zelených bylo čestné.