„No?“ chtěl vědět Bayle. „Tak co s tím?"
Byl velký, flegmatický a silný, přesně ten druh muže, který se jí vždycky líbil, stál u postele jen v košili a s rukama v bok se na ni mračil. Takhle by se só’džin neměl dívat na svou paní. S povzdechem si položila ruce na břicho. Bayle se prostě odmítal naučit, jak se má só’džin chovat. Všechno to bral jako vtip nebo hru, jako by nic z toho nebylo skutečné. Občas dokonce tvrdil, že chce být jejím hlasem, i když mu pořád vysvětlovala, že ona není vysoce urozená. Kdysi ho nechala zpráskat a on pak odmítal spát v její posteli, dokud se neomluvila. Neomluvila!
Rychle si prošla to, o čem mluvil. Ano, pořád tytéž argumenty. Nic nového. Posadila se a odpočítávala mu na prstech. Dělala to tak často, že se na to ani nemusela soustředit. „Kdyby ses pokusil utéct, damane na druhé lodi by ti zpřelámaly stěžně jako třísky. Nezastavili tě náhodou, Bayle, a ty to víš. Už při prvním zavolání chtěli vědět, jestli jsi Mořský orel. Tím, že jsem tě otočila proti větru a ohlásila, že plujeme do Cantorinu s darem pro císařovnu, kéž žije věčně, jsem jejich podezření odvrátila. Cokoliv jiného – cokoliv! – a skončili bychom v řetězech v podpalubí, a jakmile bychom se dostali do Cantorinu, prodali by nás. Pochybuju, že bychom měli takové štěstí, aby nás místo toho předali katovi.“ Zvedla palec. „A nakonec, kdybys zůstal klidný, jak jsem ti říkala, nemusel jsi skončit v dražbě. Stál jsi mě hodně!“ Několik dalších žen v Cantorinu mělo očividně stejný vkus. Přehnaně nabídku vyhnaly.
Jak už byl umíněný, zamračil se a podrážděně se škrábal v krátkém vousu. „Pořád říkám, že jsme to všechno měli hodit přes palubu,“ zamumlal. „Ten hledač neměl žádný důkaz, že jsem to měl na palubě."
„Hledači nepotřebují žádné důkazy,“ řekla a posměšně napodobila jeho přízvuk. „Hledači hledají důkazy a hledání bývá bolestné.“ Jestliže už přicházel s tím, co už sám dávno uznal, možná se konečně blížili ke konci celé věci. „V každém případě, Bayle, už jsi sám přiznal, že nijak neuškodí, když Suroth dostane ten obojek a náramky. Nedají se mu nasadit, dokud se někdo nedostane dost blízko, a já neslyšela, že by to někdo dokázal.“ Nedodala, že by na tom nezáleželo, i kdyby to někdo dokázal. Bayle moc neznal ani ty verze Proroctví, které měli na této straně Světového moře, ale umíněně trval na tom, že ani v jedné nestojí, že by měl Drak Znovuzrozený pokleknout před Křišťálovým trůnem. Možná bude nutné vybavit ho tímto mužským a’damem, ale Bayle to neuvidí. „Co se stalo, stalo se, Bayle. Bude-li na nás svítit Světlo, budeme ve službě říši žít dlouho. A teď, říkal jsi, že tohle město znáš. Co je tu k vidění, co se tu dá dělat?“
„Pořád se tu něco slaví,“ přiznával neochotně. Nerad se vzdával svých argumentů, jakkoliv to bylo marné. „Některý oslavy by se ti mohly líbit. Některý asi ne, řekl bych. Jsi dost... vybíravá.“ Co tím myslel? Náhle se zazubil. „Mohli bychom najít nějakou moudrou ženu. Ty tady poslouchají manželské přísahy.“ Přejel si po vyholené polovině lebky a vyvrátil oči nahoru, jako kdyby se snažil na to místo dohlédnout. „Ovšem pokud si vzpomínám na lekci o ‚právech a výsadách‘ mýho postavení, kterou jsi mi dala, tak só’džin se můžou brát jen mezi sebou, takže mě nejdřív musíš osvobodit. Ať se picnu, zatím nemáš ani kousek z toho slíbenýho panství. Mohl bych se znovu pustit do svýho starýho obchodování a panství budeš mít hned.“
Spadla jí brada. Tohle bylo něco nového. Velice velmi nového. Vždycky se pyšnila tím, že je chladnokrevná. K velení se pozvedla skrze své schopnosti a odvahu, byla veteránem z mnoha námořních bitev, bouří a ztroskotání. A právě v této chvíli se cítila jako pulec na své první plavbě, shlížející z vrcholku stěžně, vyděšený a se závratí, kdy se kolem něj točí celý svět a pád do moře mu připadá nevyhnutelný.
„Není to tak snadné,“ namítla a vyskočila, takže musel couvnout. Pravda Světla, jak nesnášela, když jí došel dech! „Propuštění na svobodu vyžaduje, abych ti jako svobodnému muži opatřila živobytí, abych zařídila, že se dokážeš o sebe postarat.“ Světlo! Slova se z ní jenom hrnula, což bylo stejně zlé, jako když mluvila udýchaně. Představila si, jak stojí na palubě. Pomohlo to, trochu. „V tvém případě by to asi znamenalo koupit ti loď,“ pokračovala a konečně mluvila klidněji, „a jak jsi mi připomněl, zatím nemám žádné statky. Kromě toho ti nemůžu dovolit vrátit se k pašování a ty to víš.“ To byla prostá pravda a zbytek vlastně nebyl lež. Za léta na moři dost vydělávala, a i když zlato, jež vlastnila, bylo pro jednoho z urozených jen paběrkem, mohla by za ně koupit loď, pokud by nechtěl přímo velkoloď, a ve skutečnosti nepopřela, že by si ji nemohla dovolit.
Rozpřáhl ruce, další věc, již neměl dělat, a ona se mu po chvíli opřela o rameno a nechala se obejmout. „Bude to v pořádku, holka,“ zamumlal laskavě. „Určitě se to spraví.“
„Nesmíš mi říkat ‚holka‘, Bayle,“ napomenula ho a přes jeho rameno se dívala do ohně. Nějak nemohla zaostřit zrak. Než opustila Tanchiko, rozhodla se za něj vdát. Bylo to jedno z těch bleskových rozhodnutí, jež jí vysloužila její pověst. Možná byl pašerák, ale to mu mohla zarazit, a byl odhodlaný, silný a inteligentní a námořník k tomu. To poslední pro ni vždycky bylo důležité. Akorát že neznala jeho zvyky. Na některých místech v říši žádali o sňatek muži a byli ve skutečnosti uraženi, pokud žena něco jen naznačila. A ona ani nevěděla, jak muže upoutat. Těch několik jejích milenců mělo stejnou hodnost, byli to muži, k nimž mohla přistoupit otevřeně a pak se s nimi v klidu rozloučit, když byl jeden nebo druhý odvelen na jinou loď či povýšen. A teď to byl só’džin. Na spaní s vlastním só’džin nebylo pochopitelně nic špatného, pokud se tím člověk neholedbal. V nohách postele si jako obvykle rozložil rohož, i když na ní nikdy nespal. Ale osvobodit só’džin, zbavit ho jeho práv a výsad, nad nimiž Bayle tolik ohrnoval nost, bylo vrcholem krutosti. Ne, lhala, když se tomu vyhýbala, a ještě horší bylo, že lhala sama sobě. Z celého srdce se chtěla vdát za Bayleho Domona. A byla si hořce nejistá, jestli se dokáže vdát za na svobodu propuštěný majetek.
„Jak má paní přikazuje, tak se stane,“ pronesl v bezstarostném výsměchu formálnosti.