„Žádám návrat mé hledačky větru, Aes Sedai!“ Harine din Togara, celá v zeleném hedvábném brokátu, seděla před Cadsuane, rovná jako svíčka, rty stisknuté. Přes tvář bez vrásek měla ve vlasech bílé prameny. Deset roků byla paní vln svého klanu a dávno předtím velela velkému plavidlu. Její paní plavby, Derah din Selaan, mladší žena celá v modrém, seděla na židli umístěné půl lokte za ní, přesně podle jejich protokolu. Ty dvě mohly být sochami zpodobňujícími pobouření, a jejich cizokrajné šperky to ještě podtrhovaly. Ani jedna se nepodívala na Ebena, když se uklonil a nabídl jim stříbrné poháry se svařeným vínem.
Chlapec zřejmě nevěděl, co dělat dál, když si nic nevzaly. Nejistě se zamračil a zůstal ohnutý, dokud ho Daigian nezatahala za červený kabát a s úsměvem ho neodvedla pryč, jako pobavený voláč v tmavě modré s bílým prostřiháváním. Byl to štíhlý mladík s velkým nosem a ušima, který nikdy nebude švihák, natož hezký, ale ona si na něj velmi potrpěla. Usadili se na lavici před krbem a začali hrát kolíbku.
„Tvá sestra nám pomáhá zjistit, co se toho nešťastného dne stalo,“ pronesla Cadsuane uhlazeně a poněkud nepřítomně. Napila se svařeného vína a čekala, aniž by jí záleželo na tom, jestli vidí, jak je netrpělivá. Jakkoliv Dobraine namítal, že podmínky té neuvěřitelné dohody, jež Rafela a Merana uzavřely jménem toho al’Thorovic kluka, se nedají splnit, stejně mohl Mořský národ zvládnout sám. Skoro je nevnímala. Nejspíš to bylo jen dobře. Kdyby se soustředila na Atha’an Miere, musela by se nutit, aby je neplácala jako kousalky, i když ony zdrojem jejího rozčilení nebyly.
Před krbem na druhém konci místnosti sedělo pět sester. Nesune měla na čtecím pultu otevřený velký, ve dřevě vázaný svazek z palácové knihovny. Jako ostatní, i ona na sobě měla prosté sukno, vhodnější spíš pro obchodnici než pro Aes Sedai. Pokud některá litovala, že nemá hedvábí či peníze na hedvábí, nedávala to najevo. Sarene, s korálky vpletenými do cůpků, pracovala na velké výšivce napjaté v rámu a vyšívala další kvítek na celém poli květů. Erian a Beldeine hrály dámu a Elza, čekající, až přijde na řadu s vítězkou, je pozorovala. Podle všeho prožívaly lenivé dopoledne bez jediné starosti o svět. Možná věděly, že tu jsou, protože je chtěla studovat. Proč složily přísahu věrnosti tomu al’Thorovic klukovi? Kiruna a ostatní aspoň byly v jeho přítomnosti, když se rozhodly přísahat. Cadsuane byla ochotná připustit, že vlivu ta’veren nikdo neodolá. Ale těchhle pět provádělo tvrdé pokání za to, že ho unesly, a rozhodlo se nabídnout mu přísahu, než se k němu směly vůbec přiblížit. Cadsuane byla zpočátku ochotná přijmout jejich různé důvody, ale v posledních dnech pochybovala. A to ji znepokojovalo.
„Moje hledačka větru nepodléhá tvé pravomoci, Aes Sedai,“ pronesla Harine ostře, jako by popírala pokrevní příbuzenství. „Shalon musí být a bude mi okamžitě vrácena.“ Derah kývla na souhlas. Cadsuane usoudila, že paní plavby by udělala totéž, kdyby jí Harine nařídila skočit z útesu. Podle hierarchie Atha’an Miere stála Derah hluboko pod Harine. A to bylo asi tak všechno, co o nich Cadsuane věděla. Mořský národ by mohl být užitečný nebo taky ne, ale ona teprve musela najít způsob, jak je dostat pod palec.
„Tohle je vyšetřování Aes Sedai,“ odvětila mírně. „Musíme se řídit věžovým zákonem.“ Volně vyloženým, to určitě. Vždycky věřila, že duch zákona je mnohem důležitější než jeho znění.
Harine se nafoukla jako zmije a pustila se do dalšího káravého vyjmenovávání svých práv a požadavků, ale Cadsuane ji poslouchala jen na půl ucha.
Skoro chápala Erian, bledou, černovlasou Illánku, zuřivě trvající na tom, že až bude kluk bojovat v Poslední bitvě, musí být po jeho boku. I Beldeine, která šátek získala tak nedávno, že ještě nezískala bezvěkost, a tak odhodlanou být vším, čím má zelená být. I Elzu, příjemnou Andořanku, jíž málem zářily oči, když hovořila o tom, jak zajistí, aby žil až do chvíle, než se postaví Temnému. Byla další zelená a ještě odhodlanější než Beldeine. Nesune, naklánějící se nad knihou, vypadala jako černooký pták zkoumající žížalu. Byla hnědá a vlezla by i do krabice se štíry, kdyby si je chtěla prostudovat. Sarene možná byla natolik hloupá, aby ji překvapilo, že ji někdo může považovat za hezkou, natož za krasavici, ale byla bílá a trvala na chladné přesnosti své logiky. Al’Thor byl Drak Znovuzrozený a ona ho, logicky, musela následovat. Vášnivé důvody, pitomé důvody, ale ona by je všechny klidně vzala, nebýt ostatních.
Otevřely se dveře a vstoupily Verin a Sorilea. Vysušená bělovlasá Aielanka Verin podala nějakou maličkost, kterou si hnědá nacpala do váčku u pasu. Verin měla na prostých šatech bronzové barvy brož ve tvaru květiny, první šperk, který na ní Cadsuane viděla kromě prstenu s Velkým hadem.
„To ti pomůže usnout,“ říkala Sorilea, „ale nezapomeň, jenom tři kapky do vody nebo jednu do vína. Trochu víc a mohla bys prospat den i déle. Ještě víc a už se nevzbudíš. Nemá to žádnou chuť, nic tě nevaruje, tak buď opatrná.“
Takže i Verin měla problémy se spaním. Cadsuane se pořádně nevyspala od chvíle, kdy kluk utekl ze Slunečního paláce. Jestli si brzy neodpočine, mohla by někoho pokousat. Nesune a ostatní si Sorileu neklidně prohlížely. Kluk z nich udělal učednice moudrých a ony zjistily, že to Aielanky berou velmi vážně. Jediné lusknutí prsty a Sorilea by jim zničila poklidné dopoledne.
Harine se předklonila a ostře Cadsuane poklepala prsty na tvář! „Ty mě neposloucháš,“ vztekala se. Tvářila se jako bouřkový mrak a paní plavby vypadala skoro stejně naštvaně. „Ale budeš poslouchat!“
Cadsuane sepjala ruce a přes špíčky prstů se na ni zadívala. Ne. Nepostaví paní vln na hlavu teď a tady. Nepošle ji zpátky do jejích pokojů s pláčem. Bude tak diplomatická, jak by si Coiren přála. – Spěšně si prošla to, co slyšela. „Mluvíš za paní lodí Atha’an Miere, s veškerou její autoritou, která je větší, než si umím představit,“ pravila mírně. „Jestli do hodiny nedostaneš zpátky svou hledačku větru, zařídíš, aby mě Coramoor přísně potrestal. Žádáš omluvu za uvěznění své hledačky větru. A žádáš mě, abych přiměla urozeného pána Dobraina, aby okamžitě vyhradil kus země, který vám Coramoor slíbil. To jsou myslím důležité body.“ Až na ten, jak ji nechá zbičovat!
„Dobrá,“ řekla Harine a pohodlně se zase opřela. Její úsměv byl odporně samolibý. „Zjistíš, že –“
„Mně na vašem Coramoorovi ani zbla nezáleží,“ pokračovala, stále mírně, Cadsuane. Drak Znovuzrozený byl nejdůležitější na celém světě, ale Coramoor nebyl nic. Nezměnila tón ani o vlásek. „Jestli se mě ještě někdy bez dovolení dotkneš, nechám tě svléknout, svázat a odnést zpátky do tvých komnat v pytli.“ No, diplomacie nikdy nebyla její silnou stránkou. „Jestliže mě nepřestaneš otravovat kvůli své sestře... Mohla bych se doopravdy rozzlobit.“ Vstala, nevšímajíc si rozhořčeného funění druhé ženy, a zvýšila hlas, aby ji bylo slyšet i na druhém konci komnaty. „Sarene!“
Štíhlá Taraboňanka se otočila od své výšivky, až korálky v copech zacinkaly, a spěchala ke Cadsuane, před níž roztáhla tmavě šedé suknice. Moudré je musely naučit, aby skočily, když moudrá promluví, ale víc než zvyk je donutil skákat pro ni. Být legendou mělo skutečně jisté výhody, zvlášť když byla nepředvídatelnou legendou.