„Asi je to lepší než být mrtvý,“ zamumlal a šel dál. Teslyn byla tvrdá žena, nejspíš celou dobu plánovala, jak uniknout, ale tvrdost vás dostane takhle daleko. Paní lodí a její mistr šermíř zemřeli na kůlu, aniž by vydali hlásku, přesto je to nezachránilo.
„Ty tomu věříš?“ zeptal se Noal nepřítomně a šoural se pomalu dál. S nožem zacházel obratně i se zlomenýma rukama, jinak však působil velmi neohrabaně.
Mat se na něj zamračil. Ne, nebyl si jistý, že tomu věří. Ty stříbrné a’damy až příliš připomínaly neviditelný obojek, který mu nasadila Tylin. Jenže Tylin by ho zase mohla drbat pod bradou celý zbytek života, pokud by se tak nedostal na kůl. Světlo, přál si, aby se ty zatracené kostky v jeho hlavě prostě zastavily a bylo po všem! Ne, to byla lež. Jelikož si již uvědomil, co znamenají, chtěl, aby se nikdy nezastavily.
Místnost, kde spali Chel Vanin a přeživší Rudé paže, nebyla od stájí daleko. Byla to dlouhá, bíle omítnutá místnost s nízkým stropem a příliš mnoha postelemi na ty, kdo přežili. Vanin, plešatějící hrouda sádla, ležel na posteli jen v košili s otevřenou knihou opřenou o prsa. Mata překvapilo, že ten muž umí číst. Vanin plivl dírou mezi zuby a zadíval se na Mata v jeho zablácených šatech. „Zase ses popral?“ zeptal se. „To se jí, hádám, nebude líbit.“ Nevstal. S několika překvapivými výjimkami se Vanin považoval za stejně dobrého jako kterýkoliv urozený pán či paní.
„Potíže, můj pane Mate?“ zabručel Harnan a vyskočil na nohy. Byl spořádaný, tělesně i povahově, ale zatínal zuby, až se mu jestřáb, hrubě vytetovaný na tváři, kroutil. „Prosím za prominutí, ale nejsi na to v pořádku. Řekni nám, jak vypadá, a my to za tebe vyřídíme.“
Poslední tři se za něj postavili s dychtivými výrazy a dva si ještě zatrkávali košile do kalhot. Metwyn, Cairhieňan chlapeckého vzhledu, jenž byl o deset let starší než Mat, místo toho sebral meč, který měl opřený o postel, a vytáhl ho z pochvy, aby zkontroloval ostří. Byl z nich s mečem nejlepší, skutečně velmi dobrý, ale Gorderan se k němu dost blížil, i když vypadal jako kovář. Gorderan nebyl zdaleka tak pomalý, jak jeho mohutná ramena napovídala. Za Matem Cauthonem se do Ebú Daru vydal tucet Rudých paží a osm z nich bylo mrtvých a zbytek uvízl tady v paláci, kde nemohli štípat komorné, porvat se nad kostkami a zpíjet se do bezvědomí, jako kdyby přebývali v hostinci, kde by věděli, že je hostinský odnese do postele, i když možná s o něco lehčími měšci.
„Tady Noal vám může povědět, co se stalo, líp než já,“ opáčil Mat a postrčil si klobouk z čela. „Bude tu spát s váma. Dneska večer mi zachránil život.“
To vyvolalo vzrušení, šok i pochvaly Noalovi. Muži ho poplácávali po zádech, až ho málem srazili na zem. Vanin zašel tak daleko, že si tlustým prstem založil knihu a posadil se.
Noal odložil ranec vedle jedné prázdné postele a vypověděl ten příběh se složitými gesty. Svou roli zlehčoval, dokonce ze sebe udělal tak trochu kašpara, jak tam klouzal v blátě a užasle pozoroval gholama, zatímco Mat bojoval jako pravý rytíř. Byl přirozeným vypravěčem, stejně dobrý jako kejklíř, člověk přímo viděl, co popisoval. Harnan a Rudé paže se od srdce smáli, věděli, o co mu jde, nesnažil se jejich kapitánovi vypálit rybník, a schvalovali to, ale smích utichl, když došlo na to, jak Matův protivník proklouzl malou dírou ve zdi. To je Noal přiměl vidět také. Vanin odložil knihu a znovu si odplivl mezi zuby. Po setkání s gholamem v Rahadu zůstali Vanin a Harnan ležet polomrtví. Polomrtví, protože šel po jiné kořisti.
„Zřejmě po mně z nějakýho důvodu touží,“ pronesl Mat lehce, když stařec domluvil a zřejmě vyčerpaný se svezl na svou postel. „Nejspíš se mnou hrál vrchcáby, i když já se na to nepamatuju. Ale vy si nemusíte lámat hlavu, hlavně dokud se nedostanete mezi nás dva.“ Zazubil se, snažil se to změnit v žert, ale nikdo se nezasmál. „V každým případě vám ráno rozdělím zlato. Koupíte si kajutu na první lodi vyplouvající do Illianu a Olvera vemete s sebou. Toma a Juilina taky, jestli půjdou.“ Usoudil, že chytač zlodějů půjde. „A taky Nerima a Lopina, samozřejmě.“ Začínal si zvykat, že se o něj ti dva starají, ale tady je těžko potřeboval. „Talmanes už musí být někde poblíž Caemlynu. Nemělo by být těžký ho najít.“ Až odejdou, zůstane s Tylin sám. Světlo, to by raději znovu čelil gholamovi!
Harnan a ostatní tři Rudé paže si vyměnili pohledy. Fergin se škrábal na hlavě, jako by to tak docela nechápal. Možná nechápal. Byl to dobrý voják – ne nejlepší, ale docela dobrý – ale když došlo na ostatní věci, nebyl zrovna nejbystřejší.
„To by nebylo správný,“ připustil Harnan nakonec. „Navíc by nás urozenej pán Talmanes stáhl z kůže, kdybychom se vrátili bez tebe.“ Ostatní tři přizvukovali. Tohle pochopil i Fergin.
„A ty, Vanine?“ zeptal se Mat.
Tlouštík pokrčil rameny. „Odvedu kluka od Riselle a on mě rozpáře jako pstruha, hned jak prvně usnu. Být na jeho místě, taky to udělám. A tady mám aspoň čas na čtení. Když budu dělat podkováře, moc času mi na to nezbyde.“ To bylo jedno z přechodných zaměstnání, která údajně zastával. Patřil mezi ně i stájník. Ve skutečnosti byl zlodějem koní a pytlákem, nejlepším ve dvou státech a možná i ve třetím.
„Všichni jste se zbláznili,“ prskl Mat zamračeně. „To, že chce mě, ještě neznamená, že vás nezabije, když se mu dostanete do cesty. Nabídka platí. Každý, kdo přijde k rozumu, může odejít.“
„Už jsem chlapy jako ty viděl,“ ozval se náhle Noal. Ten shrbený stařík byl obrazem stáří a vyčerpání, ale oči, jež upíral na Mata, měl bystré a jasné. „Někteří mají na ostatní takovej vliv, že je ostatní následují kamkoliv. Někteří je vedou ke zkáze, jiný ke slávě. Myslím, že tvoje jméno se ještě objeví ve spoustě historickej knížek.“
Harnan vypadal stejně zmateně jako Fergin. Vanin si odplivl, zase si lehl a otevřel svou knihu.
„Možná, jestli mi dojde všechno štěstí,“ posteskl si Mat. Věděl, co je třeba, aby člověk vstoupil do dějin. Při tom mohli člověka snadno zabít.
„Bude lepší, když se trochu upravíš, než tě uvidí,“ pípl Fergin náhle. „Tohle bahno by stačilo, aby dostala kudlibabku pod sedlo.“
Mat si rozzlobeně strhl klobouk z hlavy a beze slova vyrazil pryč. No, odešel tak rychle, jak to jen šlo, kulhal s pomocí hole. Než se za ním zavřely dveře, zaslechl Noala, jak začíná vyprávět o tom, jak se kdysi plavil na lodi Mořského národa a naučil se koupat ve studené slané vodě. Alespoň tak to začínalo.
Hodlal se upravit, než ho Tylin uvidí – opravdu ano – ale jak tak kulhal chodbami ověšenými květovanými nástěnnými koberci, jež Ebúdarci nazývali letní závěsy, kvůli roční době, na niž upomínaly, čtyři sloužící v palácové zelenobílé livreji a ne méně než sedm komorných mu naznačili, že by se měl vykoupat a převléknout, než ho uvidí královna, a nabízeli, že mu donesou vodu a čisté šaty, aniž by to zjistila. Díky Světlu nevěděli o něm a o Tylin všechno – to nejhorší kromě něj a Tylin nevěděl nikdo – jenže věděli zatraceně dost. Horší bylo, že to schvalovali, jeden každý prokletý sluha v celém prokletém Tarasinském paláci. Tylin přece byla královna, a pokud se jich týkalo, mohla si dělat, co se jí zlíbí. Také byla od příchodu Seanchanů hodně vzteklá, a pokud Mat Cauthon, umytý a celý v krajkách, zařídí, že na ně přestane ječet kvůli pitomostem, tak ho vydrhnou i za ušima a zabalí do krajek jako letnicový dárek!