Suroth se na půvabného muže podívala, jako by si říkala, co je asi zač, a pak beze slova zavrtěla hlavou a obrátila pozornost zpět k tomu děcku, k Tuon, jež chlapíka posunkem odvolala. Olivrejovaná panská přiběhla, aby od něj vzala džbán, a pokusila se nalít Tylin, avšak královna ji nepatrným gestem poslala zpátky ke zdi. Tylin seděla a téměř se nehýbala. Nebylo divu, že se chtěla vyhnout pozornosti, pokud tahle Tuon děsila Suroth, jak bylo zřejmé.
„Jsem nespokojena, Suroth,“ zopakovala dívka a přísně se na druhou ženu zamračila. I když stála, příliš se nad sedící vznešenou paní netyčila. Mat usoudil, že to musí být také vznešená paní, jen ještě o něco vznešenější než Suroth. „Vzchopila ses, a to císařovnu, kéž žije věčně, potěší, ale tvůj špatně uvážený útok na východě byl katastrofou, která se nesmí opakovat. A jsou-li ulice tohoto města bezpečné, jak mohl být přepaden?“
Suroth měla bílé klouby, jak silně mačkala lenoch křesla a pohár. Mračila se na Tylin, jako by to kázání byla její vina, a Tylin se omluvně usmála a uklonila se. Ach, krev a popel, za tohle Mat určitě zaplatí!
„Upadl jsem, to je všechno.“ Jeho hlas jako by byl ohňostrojem, jak se po něm všechny otočily. Suroth a Tuon se zatvářily pohoršené, že promluvil. Tylin vypadala jako orel, který chce svého králíka smaženého. „Mé dámy,“ dodal Mat, ale to zřejmě věci moc nevylepšilo.
Vysoká žena se náhle natáhla, sebrala Tuon pohár vína z ruky a hodila ho do krbu. Do komína vyletěly jiskry. Služebná se zavrtěla, jako by chtěla jít pro pohár, než se poškodí ještě víc, ale só’džin se jí dotkla a ona se uklidnila.
„Byla jsi bláhová, Tuon,“ pronesla ta vysoká a vedle jejího hlasu působila dívčina přísnost jako výsměch. Příliš dobře známý seanchanský přízvuk jí téměř chyběl. „Suroth má zdejší situaci plně pod kontrolou. To, co se stalo na východě, se může stát v každé bitvě. Musíš přestat plýtvat časem na směšné maličkosti.“
Suroth na okamžik ohromením spadla brada, než si opět nasadila zamrzlou masku. Mat taky trochu civěl. Pokud člověk použil takový tón na jednoho z urozených, měl štěstí, pokud z toho vyšel jen s návštěvou u bičovacího kůlu!
Tuon, k jeho úžasu, jenom lehce naklonila hlavu. „Máš možná pravdu, Anath,“ řekla klidně a dokonce s náznakem podřízenosti. „Čas a znamení ukážou. Ale tento mladý muž očividně lže. Možná se obává Tylinina hněvu. Jeho zranění jsou však nepochybně vážnější, než by mohl utrpět při pádu, pokud ovšem ve městě nejsou útesy, jež jsem neviděla.“
Takže on se bojí Tylinina hněvu, co? No, když na to přišlo, tak se bál, trošku. Jenom trošičku. Ale nelíbilo se mu, když mu to někdo připomínal. Opřel se o svou hůl a snažil se stát co nejpohodlněji. Nakonec mohly muži dovolit si sednout. „Byl jsem zraněný v den, kdy vaši hoši dobyli město,“ sdělil jim se svým nejdrzejším úsměvem. „Ta vaše odporná banda všude házela blesky a ohnivý koule dost bezohledně. Ale už jsem se skoro uzdravil, děkuji za optání.“ Tylin zabořila obličej do vinného poháru, a přesto se jí podařilo vrhnout po něm přes jeho okraj pohled, slibující pozdější odplatu.
Tuon k němu přistoupila za šustění sukní. Tmavý obličej za závojem by mohl být hezký, nebýt výrazu soudce vydávajícího rozsudek smrti. A se slušnými vlasy místo té holé lebky. Oči měla velké a vlahé, avšak naprosto neosobní. Všiml si, že má nalakované všechny nehty a načerveno. Napadlo ho, jestli to snad má něco znamenat. Světlo, za ty rubíny by si člověk mohl žít v přepychu celá léta.
Tuon zvedla ruku a položila mu prsty pod bradu. Chtěl cuknout, ale Tylin se na něj zamračila nad Tuoninou hlavou, slibujíc mu odplatu tady a teď, pokud něco takového udělá. Mat se tedy zachmuřeně podvolil.
„Ty jsi bojoval proti nám?“ vyjela. „Složil jsi přísahy?“
„Přísahal jsem,“ zamumlal. „A s tím druhým jsem neměl moc na vybranou.“
„To jsi neměl,“ zamumlala. Pomalu ho obešla a dál ho studovala, dotkla se krajky na jeho manžetě i černého hedvábného šátku na krku a nazvedla mu okraj pláště, aby si prohlédla výšivku. Strpěl to, odmítal přešlápnout, a mračil se stejně jako Tylin. Světlo, ani když kupoval koně, tak důkladně je neprohlížel! Ještě se mu bude chtít podívat na zuby!
„Chlapec ti řekl, jak přišel ke svému zranění,“ ozvala se mrazivým, velitelským tónem Anath. „Jestli ho chceš, tak si ho kup. Byl to dlouhý den a ty už bys měla jít do postele.“
Tuon se zarazila a prohlédla si pečetní prsten na jeho prstě. Byl vyřezaný na zkoušku, aby řezbář předvedl, co umí, byla na něm běžící liška a dva letící krkavci, obklopení půlměsíci, a on jej koupil čirou náhodou, třebaže ho pak začal mít v oblibě. Napadlo ho, jestli ho snad nechce. Narovnala se a podívala se mu do obličeje. „Dobrá rada, Anath,“ pravila. „Kolik za něj chceš, Tylin? Jestli je tvůj favorit, řekni cenu a já ji zdvojnásobím.“
Tylin se začala dávit vínem. Mat skoro upadl na svou hůl. Ta holka ho chce koupit? No, podle toho, jak se tvářila, mohla obhlížet koně.
„Je to svobodný muž, vznešená paní,“ vypravila ze sebe Tylin nejistě, když zase mohla mluvit. „Já ho... nemůžu prodat.“ Mat by se byl zasmál, kdyby Tylin nemluvila, jako by měla plno práce, aby jí necvakaly zuby, a kdyby se ta zatracená Tuon právě nezeptala, jakou má cenu. Svobodný muž! Cha!
Dívka se otočila, jako by ho pustila z hlavy. „Ty se bojíš, Tylin, a pod Světlem, to bys neměla.“ Připlula k Tylinině křeslu, oběma rukama si zvedla závoj a odhalila spodní půlku obličeje, naklonila se a zlehka Tylin políbila na oči a na rty. Tylin se tvářila ohromeně. „Jsi má i Surothina sestra,“ pronesla Tuon překvapivě laskavým hlasem. „Já sama zapíšu tvé jméno mezi urozené. Budeš vznešená paní Tylin, jakož i královna Altary a víc, jak ti bylo přislíbeno.“
Anath zafrkala, hlasitě.
„Ano, Anath, já vím,“ povzdechla si dívka, narovnala se a spustila závoj. „Byl to dlouhý a únavný den a jsem unavená. Ale ukážu Tylin, jaké země chci, aby jí patřily, takže to bude vědět a bude klidná. V mých komnatách jsou mapy, Tylin. Poctíš mě a doprovodíš mě tam? Mám výtečné masérky.“
„Bude mi ctí,“ řekla Tylin a nemluvila o moc klidněji než dřív.
Só’džin kývla a žlutovlasý muž se rozběhl ke dveřím, otevřel je a poklekl, ale ženy si ještě musely uhladit a upravit šaty, než se mohly někam vydat, ať byly Seanchanky či Altařanky nebo kdokoliv jiný. I když to pro Tuon a Suroth udělala rusovlasá da’covale. Mat využil příležitosti a odtáhl Tylin trochu stranou, aby ho nebylo slyšet. Só’džin na něho upírala modré oči, avšak aspoň Tuon, přijímající pozornosti štíhlé da’covale, zřejmě zapomněla, že existuje.
„Já jenom neupad,“ sděloval Tylin tiše. „Ani ne před hodinou se mě snažil zabít gholam. Nejlepší asi bude, když odjedu. Ten tvor mě chce a zabije taky každýho, kdo bude se mnou.“ Právě ho to napadlo, ale usoudil, že by ten plán mohl uspět.
Tylin frkla. „On tě nedostane, prasátko.“ Podívala se na Tuon s výrazem, při němž by ta holka mohla zapomenout, že chce být Tylininou sestrou, kdyby ho viděla. „A ona taky ne.“ Měla aspoň dost rozumu, aby šeptala.