Ale další noční květy už neudělala, ne poté, co jí řekl o kapitule v Tanchiku. Ještě dvakrát zkusil navštívit mistra Sutomu, ale při druhé návštěvě mu zvonař zavřel dveře na závoru. Odléval největší zvony, jaké kdy kdo vyrobil, a žádný hloupý cizinec s hloupými otázkami se do toho nesměl plést.
Tylin si začala lakovat nehty na ukazovácích a prostřednících nazeleno, i když spánky si zatím neholila. Hodlala to však udělat, jak mu řekla, když si odhrnula dlouhé vlasy a prohlížela se v zrcadle ve zlatém rámu na stěně ložnice, jenže nejdřív si na to chtěla zvyknout. Uzavírala se Seanchany dohody a on jí to nedával za vinu, jakkoliv se na ni mračil Beslan.
O Aludře nemohla nic tušit, ale den poté, co ohňostrůjkyni poprvé políbil, zmizely z jejích komnat prošedivělé komorné a nahradily je bělovlasé, vyzáblé babizny. V noci začala zarážet zakřivený nůž do sloupku u postele, aby ho měla stále hezky po ruce, a nahlas před ním přemítala, jak by asi vypadal v průsvitném rouchu da’covale. Vlastně noc nebyla jediná doba, kdy byl nůž zaražený do sloupku. Usmívající se služebné mu začaly doručovat předvolání do Tylininých komnat prostě tak, že mu sdělily, že zabodla nůž do sloupku, a on se začal vyhýbat každé ženské v livreji, kterou uviděl, jak se na něj usmívá. Ne že by s Tylin spal nerad, kromě toho, že byla královna a nafoukaná jako každá jiná šlechtična. A kromě faktu, že ho přiměla se cítit jako myš, kterou si kočka vybrala za svého mazlíčka. Ale den měl jenom pár hodin, i když víc, než nač byl v zimě zvyklý doma, a on si začal říkat, jestli je snad hodlá využít všechny.
Naštěstí začala Tylin trávit víc času se Suroth a Tuon. Její dohody zřejmě zahrnovaly přátelství, alespoň s Tuon. Se Suroth by se nemohl spřátelit nikdo. Vypadalo to, že Tylin to děvče adoptovala, nebo snad to děvče adoptovalo ji. Tylin mu řekla jen málo z toho, o čem se bavily, jen kratičké shrnutí, a často ani to ne, ale ony se zavíraly na celé hodiny a nosily se palácovými chodbami, zabrané do tichého hovoru, a občas se smály. Často se za nimi courala Anath či Selucia, Tuonina zlatovlasá só’džin, a občas i párek tvrdých smrtonošů.
Stále nedokázal přijít na vztah mezi Suroth, Tuon a Anath. Navenek se Suroth a Tuon chovaly jako sobě rovné, oslovovaly se jménem a smály se svým vtipům. Tuon Suroth rozhodně nikdy nedala žádný rozkaz, aspoň ne tam, kde by to slyšel, ale Suroth zřejmě brala její návrhy jako rozkazy. Anath, na druhou stranu, dívku nemilosrdně otravovala ostrou kritikou, nadávala jí do hlupaček a hůř.
„Tohle je ta nejhorší pitomost, holka,“ slyšel ji jednou na chodbě říkat chladně. Tylin mu neposlala své hrubé předvolání – zatím – a on se snažil vyklouznout dřív, než to udělá, takže se plížil podél stěn a vyhlížel za roh. Plánoval návštěvu u Sutomy a další u Aludry. Tři Seanchanky – čtyři, počítaje v to Selucii, ale podle něho to ony takhle neviděly – stály v hloučku na další křižovatce. Mat dával pozor na usmívající se služebné a netrpělivě čekal, až se pohnou. Ať už se bavily o čemkoliv, asi by se jim nelíbilo, kdyby jim do toho vletěl. „Chuť řemenu tě napraví a vyčistí ti hlavu od nesmyslů,“ pokračovala vysoká žena hlasem jako led. „Požádej o to, ať to máš za sebou.“
Mat si zašťoural v uchu a zakroutil hlavou. Musel špatně slyšet. Selucia, stojící klidně s rukama sepjatýma v pase, rozhodně nehnula brvou.
Suroth ale zalapala po dechu. „Za tohle ji určitě necháš potrestat!“ protáhla rozzlobeně a očima do Anath vyvrtávala díry. Nebo se o to alespoň snažila. Klidně mohla být židlí, kolik pozornosti jí vysoká žena věnovala.
„Ty to nechápeš, Suroth.“ Tuon si povzdechla, až se jí závoj, který jí zakrýval obličej, zavlnil. Zakrýval, ne zahaloval. Vypadala... odevzdaně. Byl zděšen, když zjistil, že je jenom o pár let mladší než on. Byl by řekl, že nejméně o deset. No, o šest či o sedm určitě. „Znamení říkají opak, Anath,“ pronesla dívka klidně a vůbec ne v hněvu. Prostě konstatovala fakta. „Buď si jistá, že ti řeknu, pokud se změní.“
Někdo Matovi lehce poklepal na rameno, a když se ohlédl, uviděl služebnou se širokým úsměvem. No, právě teď nechtěl nikam utíkat.
Tuon mu dělala starosti. Ach, když se míjeli na chodbě, vždycky se velmi zdvořile uklonil a ona si ho na oplátku nevšímala stejně dokonale jako Suroth a Anath, ale začínal mít pocit, že se na těch chodbách míjejí trochu moc často.
Jedno odpoledne vešel do Tylininých komnat, rozhlédl se a zjistil, že je Tylin zavřená se Suroth, a v ložnici našel Tuon, jak si prohlíží jeho ashandarei. Při pohledu na ni, jak prstem přejíždí po nápise ve starém jazyce, vyrytém na černém ratišti, ztuhl. Na konci každé čáry byl jakýmsi ještě tmavším kovem vyložený krkavec a další dva byli vyrytí na lehce zakřivené čepeli. Krkavce měla ve znaku seanchanska císařovna. Mat rychle zadržel dech a snažil se nehlučně vycouvat.
Otočila k němu hlavu se závojem. Měla vážně docela hezkou tvář, mohla být dokonce krásná, kdyby se přestala tvářit, jako by měla kousnout do dřeva. Už si nemyslel, že vypadá chlapecky – ty široké opasky, které vždycky nosila, zajišťovaly, že byly vidět příslušné křivky – ale moc vyvinutá taky nebyla. Málokdy potkal dospělou ženu mladší než jeho babička, aby ho aspoň mimoděk nenapadlo, jaké by to bylo zatančit si s ní, možná ji i políbit, dokonce i s těmi nafoukanými seanchanskými urozenými, jenže u Tuon ani náhodou. Žena musela mít něco, co se dalo obejmout, jaký by to jinak mělo smysl?
„Nevídám Tylin vlastnit takové věci,“ protáhla chladně a opřela dlouhý oštěp vedle jeho luku, „takže to musí být tvoje. Co je to? Jak dlouho to vlastníš?“ Z toho, jak chladně požadovala informace, se mu zavřela pusa. Ta zatracená ženská se chovala, jako by byl nějaký slouha. Světlo, pokud věděl, neznala ani jeho jméno! Tylin tvrdila, že se na něj nikdy nezeptala, ani se o něm nezmínila od chvíle, kdy se jí tázala, kolik by stál.
„Říká se tomu oštěp, má paní,“ odvětil, odolávaje touze opřít se o dveře a zastrčit si palce za opasek. Nakonec to byla seanchanska urozená. „Koupil jsem ho.“
„Dám desetkrát tolik, kolik jsi za to zaplatil,“ řekla. „Tak kolik?“
Skoro se zasmál. Ale ne pro radost, to bylo jisté. Ne nechtěl bys to prodat, jen koupím to a tolik za to zaplatím. „Ta cena nebyla ve zlatě, má paní.“ Mimoděk zabloudil rukou k černému šátku, aby se ujistil, že stále zakrývá svraštělou jizvu, již měl kolem krku. „Jenom hlupák by zaplatil jednou, natož desetkrát.“
Chvíli si ho prohlížela s nečitelným výrazem. A potom jako by zmizel. Proplula kolem něj, jako by tam už nebyl, a vyšla z komnat.
A to nebylo jedinkrát, kdy ji potkal samotnou. Anath a Selucia s ní samozřejmě nechodily pořád, ani stráže, ale on měl dojem, že dost často, když se pro něco vracel, našel ji tam, jak se na něj dívá, nebo když náhle vyšel z pokoje, ona byla za dveřmi. Nejednou se při odchodu z paláce ohlédl přes rameno a uviděl v okně její závoj. Pravda, nezírala na něj. Podívala se na něj a odplula pryč, jako by přestal existovat, vyhlédla z okna a otočila se, jakmile ji zahlédl. Byl jako kandelábr na chodbě, dlažební kámen na Mol Hara. Ale začínalo ho to znervózňovat. Ta žena nakonec nabídla, že si ho koupí. Takové věci měly sklony muže vyvádět z míry samy o sobě.