Pustil se do hledání a mimoděk si začal tiše pobrukovat: „Dostal jsem se na dno studny.“ No, dostal se tam, stmívalo se a lilo jako z konve. A jak se mu často stávalo, ze starých vzpomínek se vynořilo další jméno, píseň takedského dvora ve Farashelle, zničeného před tisíci lety Artušem Jestřábí křídlo. Léta mezi tím však téměř neovlivnila melodii. Tenkrát se písnička jmenovala: „Poslední boj u Mandenharu.“ Obě jména se hodila dokonale.
20
Otázky zrady
Bethamin lezla do přecpaných kotců na samém vršku Tarasinského paláce a pevně držela psací podložku. Ale občas se kalamář uvolnil a skvrny od inkoustu se ze šatů těžko čistily. Snažila se vypadat stále přijatelně, kdyby ji snad předvolali před někoho z vysoce urozených. Nemluvila na Rennu, která dnes měla na starosti prohlídku a šla nahoru s ní. Měly plnit určený úkol, ne klábosit. To ale byl jen jeden z jejích důvodů. Tam, kde ostatní soupeřily, aby mohly být spojeny se svou oblíbenou damane, vyvalovaly oči na podivnosti této cizí země a přemýšlely o odměně, již by tady mohly získat, ona se soustředila na své povinnosti, žádala o ty nejobtížnější marath’damane ke zkrocení na a’damu a pracovala dvakrát tvrději a déle než ostatní.
Přestalo pršet, konečně, a v kotcích se rozhostilo ticho. Damane dnes aspoň budou moci trochu cvičit – většina začala být mrzutá, když musela zůstat v kotcích příliš dlouho, a tyto provizorní kotce byly rozhodně tísnivé – ale naneštěstí dnes nebyla určena k procházce. To Renna nebyla nikdy, i když kdysi bývala Surothina nejlepší cvičitelka a velmi vážená. Občas trochu drsná, ale zkušená. Kdysi všechny říkaly, že z ní i přes její mládí bude brzy der’sul’dam, ale žádná si nevzpomínala, že by Renna byla od Falme doplněna, ona ani Seta, již Suroth po Falme přijala do osobní služby. Bethamin nad vínem ráda klevetila o urozených a těch, kteří jim sloužili, stejně jako ostatní, ale když se řeč stočila na Rennu a Setu, nikdy nevyjádřila žádný názor. Často na ně však myslela.
„Začneš na druhé straně, Renno,“ rozkázala. „No? Chceš snad, abych tě znovu nahlásila Essonde za lenost?“
Před Falme byla menší žena sebevědomá, ale teď jí na bledé líci zacukal sval a předvedla Bethamin ošklivý, podlézavý úsměv, než odběhla úzkou uličkou kotce a uhlazovala si dlouhé vlasy, jako by se bála, že je rozcuchaná. Všechny kromě Renniných nejbližších kamarádek ji zastrašovaly, alespoň trochu, aby jí oplatily dřívější nadutost a pýchu. Dělat opak by znamenalo odlišit se, čemuž se Bethamin pokud možno vyhýbala. Její tajemství bylo pohřbeno, jak nejhlouběji to šlo, a mlčela o tajemstvích, i když nikdo nevěděl, že je zná, ale chtěla, aby si všechny zapamatovaly, že Bethamin Zeami je obrazem dokonalé sul’dam. Usilovala o naprostou dokonalost v sobě i v damane, jež cvičila.
Rázně se pustila do prohlídky, přesvědčila se, že o sebe damane pečují a jejich kotce jsou poklizené. Našla-li nějaké nedostatky, učinila si poznámku úhledným písmem na stránku připíchnutou na psací podložce a nezdržovala se, jen několika damane, jež si vedly při výcviku zvlášť dobře, dala bonbon. Většina z těch, s nimiž byla spojena, ji při vstupu uvítala úsměvem, i když poklekaly. Ať byly z říše či z této strany Arythského oceánu, věděly, že je přísná, ale spravedlivá. Jiné se neusmívaly. Zvlášť damane Atha’an Miere ji vítaly s kamennými výrazy nebo mrzutým hněvem, o němž si myslely, že ho skrývají.
Nezaznačila jejich hněv kvůli potrestání, jako by to udělaly některé jiné. Stále si myslely, že odolávají, jenomže nemístné požadavky o navrácení svých nevkusných šperků již byly věcí minulosti, a klekaly a mluvily, jak se slušelo a patřilo. Nové jméno bylo u mnoha obtížných případů užitečným nástrojem, vytvořilo zlom mezi tím, co bylo pryč, a ony na ně teď reagovaly, jakkoliv váhavě. Váhavost zmizí, spolu s mračením, a nakonec si už ani nevzpomenou, že snad měly nějaké jiné jméno. Byl to známý vzor, nikdy neselhával. Některé to přijaly okamžitě a jiné upadly do šoku, když zjistily, co se z nich stalo. Vždycky existovala hrstka, která během měsíců neochotně ustupovala, kdežto jiné jeden den vřeštěly, že došlo ke strašnému omylu, že ve zkoušce nemohly neuspět, a příštího dne již přijaly svůj osud a uklidnily se. Na téhle straně oceánu byly podrobnosti jiné, ale ať tady či v říši, konečný výsledek byl tentýž.
U dvou damane si udělala poznámky, které neměly nic společného s čistotou. Zushi, damane Atha’an Miere, ještě vyšší než ona sama, rozhodně ztřískají proutkem. Šaty měla pomačkané, vlasy rozcuchané, postel neustlanou. A obličej měla napuchlý od pláče, a ještě pořádně neklečela, když začala zase vzlykat a po tvářích se jí řinuly slzy. Šedé šaty, které jí pečlivě ušily, na ní teď volně visely, a to od začátku nebyla nijak tlustá. Bethamin si ji zabrala pro sebe a věnovala jí zvláštní péči. Sundala pero s ocelovým hrotem, namočila ho do inkoustu a napsala návrh, aby Zushi přesunuly z paláce někam, kde by mohla přebývat ve dvojkotci s damane pocházející z říše, pokud možno nějakou, která má zkušenosti a dokáže se spřátelit s nově chycenými damane. Dřív nebo později to vždycky slzy usušilo.
Jenže si nebyla jistá, jestli to Suroth povolí. Suroth tyto damane pochopitelně zabrala pro císařovnu – každý, kdo by osobně vlastnil třeba jenom desetinu toho počtu, by byl podezřelý, že plánuje vzpouru, možná by z toho byl i rovnou obviněn – ale chovala se, jako by jí patřily. Nebude-li Suroth souhlasit, bude nutné najít nějaký jiný způsob. Bethamin odmítala ztratit byť jen jedinou damane kvůli sklíčenosti. Odmítala ztratit jedinou damane kvůli čemukoliv! Druhá, jíž se dostalo zvláštní poznámky, byla Tessi, a tady žádné námitky nečekala.
Illiánská damane půvabně poklekla, s rukama sepjatýma v pase, jakmile Bethamin otevřela dveře. Postel měla ustlanou, náhradní šedé šaty úhledně pověšené, kartáč a hřeben přesně položené na stojanu vedle umyvadla a podlahu zametenou. Bethamin nic jiného nečekala. Tessi byla čistotná už od začátku. Když se naučila dojídat zbytky, hezky se zaoblila. Kromě pamlsků byla potrava pro damane přísně hlídána. Nezdravá damane byla plýtváním. Avšak Tessi nikdy neovážou mašlemi a nepřihlásí do soutěže o nejhezčí damane. I když byla klidná, vypadala stále jako rozzlobená. Dnes se ale nepatrně usmívala, a Bethamin si byla jistá, že se usmívala ještě předtím, než vstoupila. A od Tessi by úsměv nečekala, ještě ne.