Mezi obě ženy se naklonil Lan a tiše praviclass="underline" „Moudrá může jít v bezpečí kamkoliv, do jakékoliv držby, bez ohledu na kmen. Myslím, že moudrých se netýká ani krevní msta. Tento Heirn sem přišel ochránit Rhuarka před muži z toho druhého tábora, ať už je to kdokoliv, ale bylo by neuctivé to říci přímo.“
Moirain maličko zvedla obočí a Lan dodaclass="underline" „Moc toho o nich nevím, ale bojoval jsem s nimi často, než jsem potkal tebe. A ty ses mě na ně nikdy nezeptala.“
„To rychle napravím,“ prohodila Aes Sedai suše.
Když se Egwain otočila zpátky k moudrým a trojici mužů, zatočila se jí hlava. Lan jí strčil do ruky otevřenou lahvici s vodou a Egwain zaklonila hlavu a vděčně se napila. Voda byla zteplalá a byla cítit kůží, ale v žáru chutnala, jako by byla právě nabrána z pramene. Egwain nabídla poloprázdnou lahvici Moirain, která se trošku napila a vrátila jí ji. Egwain vodu ráda dopila a zavřela oči. Na hlavu jí vyšplíchla voda a Egwain prudce otevřela oči. Lan jí vyléval na hlavu další láhev s vodou a Moirain již z vlasů stékaly kapky.
„Tenhle žár tě dokáže snadno zabít, když na to nejsi zvyklá,“ vysvětloval strážce, když z kabátce vytahoval dva prosté lněné bílé šátky. Podle jeho návodu si Egwain a Moirain ovázaly namočenou látku kolem čela. Rand a Mat dělali to samé. Lan si však hlavu před pražícím sluncem nijak nechránil, jeho zřejmě nedokázalo zmoci nic.
Ticho mezi Rhuarkem a Aielany narůstalo, ale náčelník klanu se nakonec přece jen obrátil k rusovlasému muži. „Takže Shaidům chybí náčelník kmene, Couladine?“
„Suladrik je mrtvý,“ odpověděl rusovlasý muž. „Muradin vstoupil do Rhuideanu. Pokud neuspěje, vstoupím já.“
„Nezeptal ses, Couladine,“ podotkla babičkovská moudrá tím křehkým, leč silným hlasem. „Pokud Muradin neuspěje, pak se zeptej. Jsme čtyři, to je dost, abychom mohly říci ano či ne.“
„Je to moje právo, Bair,“ vyjel Couladin rozzlobeně. Vypadal jako muž, který není zvyklý na zastrašování.
„Je tvým právem se zeptat,“ odtušila křehká žena. „A naším je odpovědět. Nemyslím, že ti bude dovoleno vstoupit, ať už se s Muradinem stane cokoliv. Máš zkažené nitro, Couladine.“ Upravila si šedou loktuši a přetáhla si ji přes kostnatá ramena způsobem, který naznačoval, že řekla víc, než považovala za nezbytné.
Muž s vlasy barvy plamene zrudl vzteky. „Můj první bratr se vrátí poznačen za náčelníka kmene a pak povedeme Shaidy k velikým poctám! Chceme –!“ Prudce zavřel ústa a téměř se třásl.
Egwain si pomyslela, že zůstane-li někde poblíž, bude ho určitě sledovat. Připomínal jí Congary a Copliny u nich doma, ti se také neustále vychloubali a dělali potíže. Rozhodně ještě nikdy neviděla Aiela vystavovat na odiv tak čiré emoce.
Amys ho však již zřejmě zahnala z mysli. „Je tu kdosi, kdo přišel s tebou, Rhuarku,“ řekla. Egwain čekala, že žena mluví o ní, ale ta se podívala přímo na Randa. Moirain to očividně nijak nepřekvapilo. Egwain uvažovala, co vlastně stálo v dopise od těchto čtyř moudrých, co jí Aes Sedai nesdělila.
Rand se chvíli tvářil zaraženě, váhal, ale pak vyšel po svahu a postavil se vedle Rhuarka, takže ženám viděl do očí. Propocená bílá košile se mu lepila na tělo a na spodcích měl propocené tmavé skvrny. Se zkrouceným bílým šátkem kolem hlavy rozhodně nevypadal tak velkolepě jako v Srdci Kamene. Zvláštně se uklonil, s levou nohou hodně vepředu a levou rukou na koleni a pravicí nataženou před sebe dlaní nahoru.
„Právem krve,“ pravil, „žádám o povolení ke vstupu do Rhuideanu, pro čest našich předků a vzpomínku na to, co bylo.“
Amys zamrkala, viditelně překvapená, a Bair zamumlala: „Starobylá formulace, ale otázka byla položena. Odpovídám ano.“
„Já také odpovídám ano, Bair,“ řekla Amys. „Seano?“
„Tento muž není Aiel,“ skočil jim rozzlobeně do řeči Couladin. Egwain tušila, že je téměř stále rozzlobený. „Pro něj znamená smrt už jen to, že tu stojí! Proč ho sem Rhuark přivedl? Proč –?“
„Přeješ si stát se moudrou, Couladine?“ zeptala se Bair a zamračila se, až se jí prohloubily vrásky. „Oblékni si šaty a přijď za mnou, já zjistím, jestli tě lze vycvičit. Do té doby mlč, když mluví moudré!“
„Moje matka byla Aielanka,“ prohlásil Rand trochu napjatým hlasem.
Egwain na něj zazírala. Kari al’Thorová sice zemřela, když ještě Egwain málem ležela v kolébce, ale jestli byla Tamova žena Aielanka, Egwain by o tom určitě něco slyšela. Mrkla na Moirain. Aes Sedai se dívala, tvář měla hladkou a klidnou. Rand opravdu vypadal skoro jako Aielani, byl vysoký, oči měl modrošedé a vlasy narudlé, ale celá ta představa byla prostě směšná.
„Tvoje matka ne,“ poznamenala pomalu Amys, „ale tvůj otec ano.“ – Egwain zavrtěla hlavou. Tohle se blížilo šílenství. Rand otevřel ústa, ale Amys ho nenechala promluvit. „Seano, co říkáš?“
„Ano,“ řekla žena s prošedivělými vlasy. „Melain?“
Poslední ze čtveřice, hezká žena s rudozlatými vlasy, ne o víc než o deset patnáct let starší než Egwain, zaváhala. „Musí to být,“ řekla nakonec neochotně. „Odpovídám ano.“
„Dostal jsi odpověď,“ sdělila Amys Randovi. „Smíš vstoupit do Rhuideanu, a –“ Odmlčela se, protože nahoru se doškrábal Mat a neohrabaně napodobil Randovu úklonu.
„Já také žádám o vstup do Rhuideanu,“ řekl roztřeseně.
Čtyři moudré na něj zíraly. Rand překvapeně otočil hlavu. Egwain měla dojem, že nikdo není šokovanější než ona, ale Couladin dokázal, že se mýlila. Se zavrčením zvedl jeden z oštěpů a bodl po Matovi.
Amys a Melain obklopila záře saidaru a prameny vzduchu mladého muže odhodily o dobrý tucet kroků dozadu.
Egwain s rozšířenýma očima zírala. Ony mohly usměrňovat. Přinejmenším dvě z nich mohly. Náhle jí mladistvý obličej Amys pod bílými vlasy připomněl, čím to je, velice se to podobalo bezvěkosti Aes Sedai. Moirain stála úplně nehybně. Egwain téměř slyšela, jak se jí hlavou honí myšlenky. Pro Aes Sedai to zřejmě bylo stejné překvapení jako pro Egwain.
Couladin se vyškrábal na nohy a přikrčil se. „Přijímáte toho cizáka jako jednoho z našich,“ zachraptěl a oštěpem, který chtěl použít na Mata, ukázal na Randa. „Jestli to tak chcete, budiž. Je to stejně jenom měkký mokřiňan a Rhuidean ho zabije.“ Oštěp se otočil k Matovi, který se snažil vrátit nůž zpátky do rukávu, aniž by si toho někdo všiml. „Ale on – pro něj znamená smrt už jen to být tady, a je svatokrádež, když se vůbec zeptá, jestli smí vstoupit do Rhuideanu. Tam nesmí vstoupit nikdo, kdo není pravé krve. Nikdo!“
„Vrať se do svého stanu, Couladine,“ nakázala mu Melain zcela chladně. „I ty, Heirne. A ty také, Rhuarku. Toto je záležitost moudrých, a ne mužů, kromě těch, kdo požádali. Jděte!“ Rhuark a Heirn kývli a společně odešli k menšímu shluku stanů. Couladin se zuřivě mračil na Randa, Mata i moudré, ale pak se prudce obrátil a vydal se k většímu táboru.
Moudré si vyměnily pohledy. Ustarané pohledy, řekla by Egwain, byť byly skoro tak dobré jako Aes Sedai v zachovávání nehybné tváře, když chtěly.
„To není dovoleno,“ prohlásila Amys nakonec. „Mladý muži, ani nevíš, cos udělal. Vrať se zpátky k ostatním.“ Očima přelétla Egwain, Moirain a Lana, stojící opodál s koňmi poblíž větrem ošlehaného Portálového kamene. Egwain z jejího pohledu nevyčetla, že by ji moudrá poznala.
„Nemůžu.“ Mat mluvil zoufalým tónem. „Došel jsem až sem, ale to se nepočítá, že ne? Musím jít do Rhuideanu.“