Egwain náhle pochopila, proč k Aviendze cítí od začátku takovou spřízněnost, poznala, proč Amys a ostatní chtějí, aby se stala moudrou. Aviendha mohla usměrňovat. Jako ona sama, jako Elain a Nyneiva – a také třeba Moirain – byla jednou z těch vzácných žen, které nejenže se mohly naučit usměrňovat, ale které se s tou schopností rodily, takže by se nakonec pravého zdroje stejně dotkla, ať už by věděla, co dělá, nebo ne. Moirain se tvářila klidně a vyrovnaně, ale Egwain v jejích očích spatřila potvrzení své domněnky. Aes Sedai to musela vědět od první chvíle, co se k Aielance dostala na dosah ruky. Egwain si také uvědomila, že stejnou spřízněnost cítí také k Amys a Melain. Ne však k Bair či Seaně. Jen první dvě mohly usměrňovat. Tím si teď byla naprosto jistá. A teď také vycítila to samé v Moirain. Bylo to poprvé, co to ucítila. Aes Sedai se tvářila velice zdrženlivě.
Aspoň některé z moudrých ve výrazu Moirain vyčetly víc. „Chceš ji odvést do vaší Bílé věže,“ řekla Bair, „aby se stala jednou z vás. Ona je Aielanka, Aes Sedai.“
„Může být velice silná, bude-li správně cvičena,“ odpověděla Moirain. „Stejně silná, jako bude jednou Egwain. Ve Věži by té síly dosáhla.“
„My ji také dokážeme učit, Aes Sedai.“ Melain mluvila dostatečně zdvořile, ale z jejích zelených očí bylo možné vyčíst pohrdání. „Lépe. Mluvila jsem s Aes Sedai. Vy ženy ve Věži rozmazlujete. Trojí země není místo pro rozmazlování. Aviendha se naučí, co může, za dobu, kdy vy byste ještě hrály ty svoje hry.“
Egwain se na Aviendhu ustaraně podívala. Druhá žena upírala zrak na špičky svých nohou a všechen vzdor z jejího výrazu zmizel. Jestli si myslely, že výcvik ve věži je rozmazlování... Egwain tam jako novicka dřela mnohem víc a musela dodržovat přísnější disciplínu než kdykoliv předtím. Pocítila s Aielankou hluboký soucit.
Amys natáhla ruce a Aviendha jí váhavě předala oštěpy a puklíř. Když je moudrá odhodila stranou, až zachřestily o zem, Aviendha sebou trhla. Pak si pomalu sundala luk v pouzdře ze zad a také jej odevzdala, jakož si odepjala i opasek s toulcem a nožem v pochvě. Amys vše převzala a odhodila jako smetí. Aviendha sebou pokaždé lehce škubla. V koutcích modrozelených očí se jí zaleskly slzy.
„Musíš s nimi zacházet takhle?“ zeptala se rozzlobeně Egwain. Amys a ostatní na ni upřely bezvýrazný pohled, ale Egwain se nehodlala nechat zastrašit. „Zacházíš s věcmi, na kterých jí záleží, jako s odpadky.“
„Ona v nich musí vidět odpadky,“ řekla Seana. „Až se vrátí – jestli se vrátí – spálí je a popel rozpráší. Kov předá kováři, aby z něj vyrobil něco prostého. Žádné zbraně. Dokonce ani stahovací nůž ne. Přezky, hrnce nebo hlavolamy pro děti. Věci, které sama rozdá, až budou vyrobeny.“
„Trojí země není měkká, Aes Sedai,“ ozvala se Bair. „Měkké srdce tě tady zabije.“
„Cadin’sor, Aviendho.“ Amys ukázala na odhozené zbraně. „Po návratu tě budou čekat nové šaty.“
Aviendha se mechanicky svlékla a na hromadu odhodila kabátec, spodky, měkké boty i všechno ostatní co měla na sobě. Nahá tu stála, aniž by hnula brvou, i když Egwain měla pocit, že se jí žárem propalují i podrážky. Vzpomněla si, jak se musela dívat, když jí po příchodu do Věže pálili její šaty, aby tak bylo přerušeno pouto k předešlému životu, ale nebylo to přesto takovéhle. Ne tak syrové.
Když Aviendha chtěla na hromadu přihodit i nástěnné koberce, Seana jí je vzala. „Tohle můžeš dostat zpátky. Jestli se vrátíš. Pokud ne, dostane je tvoje rodina na památku.“
Aviendha kývla. Nevypadala, že se bojí. Váhala, zlobila se, byla mrzutá, ale nebála se.
„V Rhuideanu,“ rozvykládala se Amys, „najdeš tři kruhy takto spojené.“ Načrtla ve vzduchu tři čáry spojené uprostřed. „Vstup do jednoho z nich. Uvidíš tam před sebou svou budoucnost, znovu a znovu, v různých obměnách. Nepovedou tě zcela, což by bylo nejlepší, protože se začnou ztrácet jako píseň, kterou jsi slyšela kdysi dávno, ale budeš si pamatovat dost, abys znala některé věci, které musejí být, ať budou jakkoliv odporné, a některé, které být nesmějí, ať už to budou jakkoliv růžové naděje. Toto je začátek cesty k tomu, zvát se moudrou. Některé ženy se z kruhů nikdy nevrátily. Možná nedokázaly čelit své budoucnosti. Jiné, které přežily kruhy, nepřežily druhou cestu do Rhuideanu, do jeho srdce. Ale ty se tady nevzdáváš tvrdého a nebezpečného života kvůli pohodlí, ale kvůli ještě tvrdšímu a nebezpečnějšímu životu.“
Ter’angrial. Amys tu popisovala ter’angrial. – Jaké místo je vlastně ten Rhuidean? Egwain se přistihla, že chce jít dolů sama, aby to zjistila. To by byla hloupost. Nebyla tu, aby zbytečně riskovala v ter’angrialu, o němž nic neví.
Melain uchopila Aviendhu za bradu a obrátila jí hlavu k sobě. „Máš sílu,“ řekla s tichým přesvědčením. „Silná mysl a silné srdce jsou teď tvými zbraněmi, ale ty jimi vládneš stejně jistě, jako jsi kdy vládla oštěpem. Nezapomeň na ně, používej je a ony tě dostanou skrze veškerá nebezpečenství.“
Egwain byla překvapena. Ze všech čtyř by u zlatovlasé ženy předpokládala nejméně soucitu.
Aviendha kývla a dokonce se jí podařil úsměv. „Dostanu se do Rhuideanu dřív než ti muži. Oni neumějí běhat.“
Každá moudrá ji popořadě zlehka políbila na tvář. „Vrať se k nám zpátky.“
Egwain popadla Aviendhu za ruku a pevně jí ji stiskla. Aviendha odpověděla stejně. Pak se Aielanka rozběhla lehkým klusem dolů po úbočí hory. Vypadalo to, že Randa s Matem snadno dostihne. Egwain ji ustaraně sledovala. Tohle bylo něco jako přijetí ve Věži, ale bez výcviku mladší novicky předtím, bez toho, že by ji pak někdo utěšil. Jaké by to bylo, kdyby povýšila mezi přijaté novicky hned svůj první den ve Věži? Pomyslela si, že by asi zešílela. Nyneiva byla takto přijata pro svou sílu, a Egwain předpokládala, že alespoň část nechuti, kterou Nyneiva k Aes Sedai cítila, pochází z této zkušenosti. Vrať se k nám zpátky, říkala v duchu. Buď odhodlaná.
Když jim Aviendha zmizela z dohledu, Egwain si povzdechla a obrátila se zpátky k moudrým. Měla tu svůj vlastní cíl a oddalovat jej nikomu nepomůže. „Amys, v Tel’aran’rhiodu jsi mi řekla, že bych sem měla přijít a učit se. Tak jsem tu.“
„Spěch,“ řekla bělovlasá žena. „Uspěchaly jsme to, protože se Aviendha tak dlouho vzpírala svému toh, protože jsme se bály, že by si Shaidové mohli zahalit tváře, dokonce i tady, kdybychom neposlaly Randa al’Thora do Rhuideanu dřív, než si to stačí promyslet.“
„Ty myslíš, že by se ho pokusili zabít?“ vyjekla Egwain. „Ale on je ten, koho měli najít vaši lidé, které jste poslali za Dračí stěnu. On je Ten, jenž přichází s úsvitem.“
Bair si upravila loktuši. „Možná je. Uvidíme. Jestli přežije.“
„Má oči své matky,“ dodávala Amys, „a hodně z její tváře, i dost ze svého otce, ale Couladin viděl jen jeho šaty a jeho koně. Ostatní Shaidové uvidí také jen to, a Taardadové možná také. Cizinci sem nemají přístup a teď je vás tu pět. Ne, čtyři, Rand al’Thor není cizinec, ať už byl vychován kdekoliv. Ale už jsme dovolili jednomu cizinci vstoupit do Rhuideanu, což je také zakázáno. Změny se valí jako lavina, ať už to chceme či nikoliv.“