Perrin se snažil zlobně nemračit. Zjistil, že se nějak ocitl vsedě na podlaze, s lukem položeným vedle a kovovým hrníčkem plným silného čaje v ruce. Všichni seděli v kruhu uprostřed místnosti. Alanna se ujala vysvětlování jejich přítomnosti, možná aby zabránila druhé Aes Sedai odbočovat neustále od tématu.
„Tady ve Dvouříčí, které, jak tuším, žádná Aes Sedai nenavštívila po tisíc let, našla Moirain dvě silné dívky, které nejenže bylo možné naučit usměrňovat, ale které se s tou schopností narodily, a doslechla se o další, která zemřela dřív, než ji to mohla naučit sama.“
„Nemluvě o třech ta’veren“ zamumlala Verin do svého čaje.
„Máš vůbec představu,“ pokračovala Alanna, „kolik měst a vesnic musíme obvykle navštívit, abychom našly tři dívky s vrozenou schopností usměrňovat? Jediný div je, že nám trvalo tak dlouho přijít sem hledat další. Stará krev je tady ve Dvouříčí velice silná. Jen týden předtím, než se objevily děti Světla, jsme byly v Hlídce, a dávaly jsme si velice dobrý pozor, abychom nikomu nevyjevily, kdo vlastně jsme, kromě tamního ženského kroužku, ale přesto jsme našly čtyři děvčata, které je možné vycvičit, a jednu holčičku, o níž si myslím, že se se schopností usměrňovat narodila.“
„Bylo těžké poznat to s jistotou,“ dodávala Verin. „Je jí teprve dvanáct. Žádná není zdaleka tak silná jako Egwain a Nyneiva, ale ten počet je stále velmi významný. Kolem Hlídky by mohly být ještě dvě tři další. Neměly jsme možnost prohlédnout děvčata ani tam, ani dál na jih. Tarenský Přívoz byl, musím říci, zklamáním. Asi tam docházelo k příliš časté výměně pokrevních linií.“
Perrin musel přiznat, že to dává smysl. Ale neodpovídalo to na jeho otázky, ani to nezahnalo všechny pochybnosti. Poposedl si a natáhl nohu. Rána po oštěpu ve stehně ho bolela. „Nechápu, proč se tady schováváte. Bělokabátníci zatýkají nevinný lidi a vy tu jen tak sedíte. Po celým Dvouříčí zřejmě pobíhají trolloci, a vy tu jenom tak sedíte.“ Loial si cosi tiše zamručel, znělo to jako vzdálené hřmění. Perrin zachytil slova „nahněvat Aes Sedai“ a „sršní hnízdo", ale pokračoval a dál do nich bušil. „Proč něco neděláte? Jste Aes Sedai! Ať shořím, proč něco neděláte?“
„Perrine!“ sykla Faile, než se na Verin a Alannu omluvně usmála. „Prosím, odpusťte mu. Moirain Sedai ho zkazila. Je nejspíš shovívavá a prominula mu spoustu věcí. Prosím, nehněvejte se na něj. Bude se chovat líp.“ Střelila po něm pohledem naznačujíc, že to bylo míněno stejně tak pro jeho uši jako pro jejich, ba víc. On se na ni taky zamračil. Neměla právo se do tohohle plést.
„Shovívavá?“ Verin zamrkala. „Moirain? Toho jsem si nikdy nevšimla.“
Alanna na Faile mávla, aby ji umlčela. „Ty tomu rozhodně nerozumíš,“ řekla Aes Sedai Perrinovi napjatým hlasem. „Nechápeš omezení, za nichž pracujeme. Tři přísahy nejsou jen pouhá slova. Přivedla jsem s sebou na toto místo dva strážce.“ Zelené byly jediné adžah, které se spojovaly s víc než jedním strážcem. Některé, jak slyšel, měly strážce tři či čtyři. „Děti Světla chytily Oweina, když šel přes otevřené prostranství. Cítila jsem každý šíp, který ho zasáhl, dokud nezemřel. Kdybych tam byla s ním, byla bych ho mohla ochránit, i sebe, s pomocí síly. Ale nemohu ji použít k pomstě. Přísahy to nedovolují. Děti jsou tak zlé, jak jen muži mohou být, až na temné druhy, ale nejsou to temní druzi, a z toho důvodu jsou chráněni před jedinou silou, pokud se nejedná o sebeobranu. I když to roztáhneme, jak to jen jde, jsou tu jisté hranice.“
„A co se týče trolloků,“ doplnila Verin, „hodně jsme jich skolily, taky dva myrddraaly, ale i tady jsou hranice. Půllidé dokážou jistým způsobem vycítit usměrňování. Když se nám podaří proti sobě poštvat stovku trolloků, dá se dělat jen jediné, totiž utéci.“
Perrin se poškrábal ve vousech. Měl to čekat, měl to vědět. Viděl Moirain čelit trollokům a měl jistou představu, co může udělat a co ne. Uvědomil si, že myslí na to, jak Rand zabil všechny trolloky v Tearském Kameni, jenže Rand byl silnější než obě tyto Aes Sedai, a pravděpodobně i silnější než obě dohromady. No, ať už mu pomůžou nebo ne, stále hodlal vyřídit každého trolloka ve Dvouříčí. Poté, co zachrání Matovu rodinu a Luhhanovy. Když si to pořádně promyslí, musí najít způsob. Stehno ho velice bolelo.
„Jsi zraněný.“ – Alanna odložila hrneček na podlahu, přiklekla k němu a vzala mu hlavu do dlaní. Zabrnělo ho. „Ano. Už to vidím. Tohle sis zřejmě neudělal při holení.“
„To byli trolloci, Aes Sedai,“ promluvila Bain. „Když jsme vycházeli z brány v horách.“ Chiad jí položila ruku na loket a Bain umlkla.
„Bránu jsem uzamkl,“ dodal rychle Loial. „Už ji nikdo nepoužije, pokud nebude otevřena z této strany.“
„Napadlo mě, že jste se sem museli dostat takhle,“ zamumlala zpola pro sebe Verin. „Moirain říkala, že používají Cesty. Dřív nebo později to pro nás bude znamenat skutečný problém.“
Perrin uvažoval, co si o tom vlastně myslí.
„Cesty,“ řekla Alanna stále držíc jeho hlavu v dlaních. „Ta’veren! Mladí hrdinové!“ Ta slova od ní zněla pochvalně a zároveň téměř jako kletba.
„Já nejsem žádnej hrdina,“ sdělil jí Perrin ledově. „Cesty byly ten nejrychlejší způsob, jak se sem dostat. To je všechno.“
Zelená sestra pokračovala, jako by nebyl promluvil. „Nikdy nepochopím, proč amyrlinin stolec nechal vás tři jít si po svých. Elaidu kvůli vám třem málem ranila mrtvice, a není sama, jen je nejdůraznější. Když teď zámky povolují a Poslední bitva se blíží, poslední, co potřebujeme, jsou tři volně pobíhající ta’veren. Já bych vás tři uvázala na provázek, třeba bych vás tři i připoutala k sobě.“ Perrin se snažil odtáhnout, ale ona jenom zesílila stisk a usmála se. „Ještě zachovávám zvyky, takže bych k sobě nepřipoutala muže proti jeho vůli. Zatím ne.“ Perrin si nebyl jist, jak moc jí k tomu chybí. Její úsměv jí totiž nedostoupil k očím. Přejela prstem zpola zahojenou jizvu na jeho tváři. „Tohle už zašlo příliš daleko. Jizvu teď nezhojí ani léčení.“
„Nepotřebuju být krásnej,“ zavrčel Perrin – rozhodně ne na to, co musel udělat – a Faile se zasmála nahlas.
„Kdo ti toto řekl?“ zeptala se. Kupodivu si vyměnila úsměv s Alannou.
Perrin se zamračil a zauvažoval, jestli si z něj snad neutahují, ale než stačil něco pronést, zasáhlo ho léčení, jako by se měnil v kus ledu. Mohl jenom zalapat po dechu. Ta chvilka, než ho Alanna pustila, mu připadala nekonečná.
Když znovu popadl dech, zelená sestra držela v dlaních Baininu ohnivou hlavu, Verin prohlížela Gaula a Chiad zkoušela levou ruku a se spokojeným výrazem jí mávala dopředu a dozadu.
Alannino místo vedle Perrina teď zaujala Faile a přejela mu prstem po tváři podél jizvy pod okem. „Znamínko krásy,“ řekla a pousmála se.
„Co?“
„Ó, to je jenom něco, co dělají domanské ženy. Byla to jenom hloupá poznámka.“
Přes její úsměv, nebo možná díky němu, se na ni Perrin poněkud podezíravě zamračil. Dělala si z něj legraci, jen nechápal přesně jak.
Do místnosti vklouzl Ihvon, pošeptal Alanně cosi do ucha a na její šeptem vydaný rozkaz se zase vytratil ven. Ani na dřevěné podlaze téměř nevydával žádný hluk. O chvíli později škrábání bot ohlásilo nové příchozí.
Perrin vyskočil, když se ve dveřích objevil Tam al’Thor a Abell Cauthon s luky v rukou, v pomačkaných šatech, s prošedivělým strništěm mužů, kteří spali pod širým nebem. Byli na lovu. Tamovi u pasu viseli čtyři králíci a Abellovi tři. Bylo zřejmé, že čekali jak Aes Sedai, tak návštěvníky, ale na Loiala, o polovinu vyššího, než byli oni, se štětičkami na uších a širokým, rozpláclým nosem, zírali v úžasu. Tamovou vážnou, vrásčitou tváří přelétl při pohledu na Aiely záblesk poznání.