„Musely jsme ho s Melain držet celé půl noci, než začal poslouchat,“ připojila Amys. Její úsměv byl trochu pobavený a trochu suchý.
Lanova tvář mohla být v té chvíli docela dobře vytesána z bouřkových mračen. Nebylo divu, jestli na něj moudré použily jedinou sílu. Co to tam ta Moirain dělá?
„Rhuarku,“ řekl Rand, „jak mám vlastně Aiely sjednotit? Vždyť se na mě nechtějí ani podívat.“ Zvedl na chvíli holá předloktí. Dračí šupiny se zatřpytily v ostrém slunci. „Tihle říkají, že já jsem Ten, kdo přichází s úsvitem, ale jakmile jsem je předvedl, všichni jako by se rozplynuli.“
„Jedna věc je vědět, že proroctví budou nakonec naplněna,“ vysvětloval kmenový náčelník pomalu, „a něco úplně jiného je vidět, jak se začínají naplňovat před tvýma očima. Říká se, že znovu vytvoříš z klanů jeden národ, jako tomu bylo kdysi dávno, ale my jsme proti sobě bojovali skoro tak dlouho, jako jsme bojovali proti zbytku světa. A pro některé z nás je toho víc.“
On vás spojí a pak vás zničí. Rhuark to musel slyšet taky. A též ostatní kmenoví náčelníci a moudré, jestli taky vstoupili do toho lesa zářících skleněných sloupů. Jestli pro něj ovšem Moirain nepřipravila zvláštní vidění. „Vidí všichni v těch skleněných sloupech to stejné, Rhuarku?“
„Ne!“ štěkla Melain s očima jako ze zelené oceli. „Mlč, nebo pošli aan’alleina a Matrima pryč. Ty musíš také odejít, Egwain.“
„Není dovoleno,“ řekla Amys hlasem jen o maličko měkčím, „hovořit o tom, co se přihodí v Rhuideanu, kromě s těmi, kteří tam byli také.“ Jen o maličko měkčím. „I tak o tom ale mluví málokdo a zřídka.“
„Chci změnit to, co je dovoleno a co není,“ sdělil jim Rand vyrovnaně. „Tak si na to zvykněte.“ Zachytil Egwaininu tichou poznámku, že by potřeboval dostat za uši, a zazubil se na ni. „Egwain taky může zůstat, když tak hezky poprosila.“ Egwain na něho vyplázla jazyk a pak se zarděla, když si uvědomila, co vlastně udělala.
„Změna,“ prohodil Rhuark. „Víte, že přináší změnu, Amys. Právě to, že se divíme, jaká ta změna bude, z nás činí děti, které zůstaly samotné potmě. A protože k tomu musí dojít, ať to začne hned. Ani dva kmenoví náčelníci, s nimiž jsem mluvil, se nedívali přesně stejnýma očima, Rande, ani neviděli přesně stejné věci, až po sdílení vody a setkání, kde byla uzavřena rhuideanská smlouva. Nevím, je-li to stejné s moudrými, ale řekl bych, že je.
Myslím, že je to otázka pokrevních linií. Věřím, že jsem viděl očima svých předků, a ty zase svých.“
Amys a ostatní moudré se ponuře mračily v mrzutém tichu. Mat a Egwain se oba tvářili stejně zmateně. Jen Lan vypadal, že vůbec neposlouchá. Pohled měl obrácený dovnitř, bezpochyby si dělal starosti kvůli Moirain.
Rand se sám cítil trochu divně. Vidět očima předků. Již nějakou dobu věděl, že Tam al’Thor není jeho skutečným otcem, že ho našel jako novorozeně na svazích Dračí hory po poslední velké bitvě aielské války. Novorozeně u mrtvé matky, Děvy oštěpu. Dovolával se své aielské krve, když se dožadoval vstupu do Rhuideanu, ale ve skutečnosti mu to začínalo docházet teprve teď. Jeho předkové. Aielové.
„Takže jsi taky viděl, jak byl právě budován Rhuidean,“ řekl. „A ty dvě Aes Sedai. Musel jsi... slyšet, co jedna z nich říkala.“ On vás zničí.
„Slyšel,“ řekl odevzdaně Rhuark jako muž, jenž zjistil, že si musí nechat uříznout nohu. „Vím.“
Rand změnil předmět hovoru. „Co znamenalo to ‚sdílení vody‘?“
Kmenový náčelník zvedl překvapeně obočí. „Tys to nepoznal? Vlastně nechápu, jak bys mohl. Tys nevyrostl na příbězích. Podle nejstarších příběhů ze dnů, kdy teprve začalo rozbíjení světa, až do dnů, kdy jsme poprvé vstoupili do Trojí země, nás nepřepadli jenom jediní lidé. Jen jediní lidé nám volně poskytli vodu, když jsme ji potřebovali. Trvalo nám dlouho zjistit, kdo to byl. Teď je ale po všem. Mírová smlouva byla zničena. Zabíječi stromů nám plivli do tváře.“
„Cairhien,“ řekl Rand. „Mluvíš o Cairhienu a avendolardeře a o tom, jak Laman podťal strom života.“
„Laman za trest zemřel,“ pravil Rhuark vyrovnaně. „S křivopřísežníky jsme to vyřídili.“ Koutkem oka se pak podíval na Randa. „Někteří, jako Couladin, to berou jako důkaz, že nelze důvěřovat nikomu, kdo není Aiel. Částečně proto tě taky tolik nenávidí. Jen částečně. Bere tvou tvář a šaty jako lež. Alespoň to tvrdí.“
Rand potřásl hlavou. Moirain občas mluvila o složitosti krajky věků, o vzoru věků, tkaném kolem času z vláken lidských životů. Kdyby předkové Cairhieňanů před třemi tisíci lety nedovolili Aielům nabrat vodu, tak by Cairhien nikdy nezískal právo používat Hedvábnou stezku přes Pustinu s odřezkem avendesory na stvrzení smlouvy. Nebyl by tu závazek, a král Laman by neměl žádný strom života, který by mohl podetnout. Nebyla by žádná aielská válka a on by se nemohl narodit na svazích Dračí hory, aby byl odnesen a vychován ve Dvouříčí. Kolik dalších bodů jako tyhle tu ještě bylo, kdy jediné rozhodnutí jedním či druhým způsobem ovlivnilo tkanivo vzoru o tisíc let později? Tisíckrát tisíc maličkých zlomových bodů, tisíckrát tolik, všechny popotahující vzor jiným směrem. On sám byl kráčejícím zlomovým bodem, a možná i Mat a Perrin. Co udělali nebo neudělali vyslalo vlnky na celé roky dopředu, skrze celé věky.
Podíval se na Mata kulhajícího nahoru po svahu s pomocí svého oštěpu, s hlavou sklopenou a očima přimhouřenýma bolestí. Stvořitel nemyslel, když vložil budoucnost na ramena tří kluků ze statku. Nesmím ho upustit. Musím to břímě nést, ať to stojí, co to stojí.
U nízkých stanů moudrých, s odhrnutými bočními stěnami, se ženy sklonily a s tichými poznámkami o vodě a stínu vstoupily pod střechu. Mata málem doslova vtáhly za sebou. Důkazem toho, jak ho musela bolet hlava i hrdlo, bylo, že nejen poslechl, ale učinil tak mlčky.
Rand se vydal za nimi, ale Lan mu položil ruku na rameno. „Viděl jsi ji tam?“ zeptal se strážce.
„Ne, Lane. Mrzí mě to. Ale jestli se někdo dokáže dostat v pořádku ven, tak je to ona.“
Lan zavrčel a odtáhl ruku. „Dávej pozor na Couladina, Rande. Už jsem takové, jako je on, viděl. V žaludku je pálí ctižádost. Obětoval by celý svět, aby dosáhl svého.“
„Aan’allein říká pravdu,“ ozval se Rhuark. „Draci na tvých pažích nebudou znamenat vůbec nic, když budeš mrtvý dřív, než to náčelníci kmenů zjistí. Zařídím, aby u tebe neustále byli někteří z Heirnových Jindů, dokud nedorazíme k Chladným skalám. I potom se Couladin nejspíš pokusí vyvolat potíže, a Shaidové, přinejmenším někteří z nich, jej budou následovat. Možná i další. Rhuideanské proroctví praví, že nebudeš vychovám těmi z pravé krve, ale Couladin nemusí být jediný, kdo v tobě uvidí pouze mokřiňana.“
„Zkusím si hlídat záda,“ prohlásil Rand suše. V příbězích, když někdo naplnil věštbu, všichni křičeli: „Popatřete!“ nebo něco podobného, pokud jste zrovna nebyli zločinec. Ve skutečném životě to tak zřejmě nefungovalo.
Když vstoupili do stanu, Mat už seděl na červeném polštáři se zlatými třásněmi a kabátec i košili měl svlečené. Jakási žena v bílém rouchu s kapuci mu právě smyla krev z obličeje a dala se do krve na jeho hrudi. Amys mezi koleny držela kamenný hmoždíř a míchala paličkou nějakou mast, kdežto Bair a Seana skláněly hlavy nad bylinami vařícími se v kotlíku s vodou.