Elain se ale netvářila ustaraně, alespoň ne kvůli tomuto. „Je, co je, Egwain. Král nebo generál si nemohou vždycky dovolit vidět lidi. Když musí vládce udělat, co je správné pro stát, občas dojde na to, že někdo to ošklivě odskáče při něčem, co je nejlepší pro celek. A Rand je král, Egwain, i když za sebou nemá žádný stát, pokud nepočítáš Tear, a jestli neudělá něco, co ublíží pár lidem, tak skončí tím, že ublíží všem.“
Egwain si odfrkla. Možná to dávalo smysl, ale ještě se jí to nemuselo líbit. Lidé byli lidé, a bylo nutné je vidět jako lidi. „Je toho víc. Některé moudré umějí usměrňovat. Nevím, kolik jich je, ale předpokládám, že jich nebude zrovna málo, aspoň do určitý míry. Podle toho, co mi řekla Amys, najdou každou ženu, která v sobě má jiskřičku, do jediný.“ Žádné Aielanky neumíraly, když se snažily samy naučit usměrňovat, aniž by vůbec věděly, co vlastně dělají. Mezi Aielankami nebyla jediná divoženka. Muže, kteří zjistili, že mohou usměrňovat, však čekal mnohem horší osud. Odcházeli na sever do Velké Morny, a možná ještě dál, do Spálených zemí a Shayol Ghulu. „Jít zabít Temného,“ tak tomu říkali. Nikdo nepřežil dost dlouho, aby musel čelit šílenství. „Jak se ukázalo, Aviendha je jedna z těch, co v sobě mají tu jiskru. Myslím, že bude velice silná. Amys si to taky myslí.“
„Aviendha,“ řekla udiveně Elain. „No ovšem. Měla jsem to vědět. Tu stejnou spřízněnost jsem cítila k Jorin, hned když jsem ji poprvé spatřila. A k tobě, když už jsme u toho.“
„Jorin?“
Elain se zamračila. „Slíbila jsem, že zachovám její tajemství, a při první příležitosti to hned vybreptnu. No, ty jí a jejím sestrám určitě neuškodíš. Jorin je hledačka větru na Tanečníkovi na vlnách, Egwain. Může usměrňovat, a stejně tak ostatní hledačky větru.“ Rozhlédla se kolem sebe po sloupech a límec měla náhle pod bradou. Upravila si tmavý krajkový šátek, který před chvílí neměla, jenž jí zakrýval vlasy a stínil tvář. „Egwain, nesmíš to nikomu prozradit. Jorin se bojí, že je Věž bude nutit, aby se staly Aes Sedai, nebo že je bude chtít nějak ovládnout. Slíbila jsem jí, že udělám, co půjde, aby se nic takového nestalo.“
„Neřeknu to,“ slíbila pomalu Egwain. Moudré a hledačky větru. Ženy schopné usměrňovat mezi nimi a žádná z nich nesložila tři přísahy, zpečetěné holí přísahy. Přísahy měly pomoci lidem, aby Aes Sedai věřili nebo aspoň aby se nebáli jejich moci, ale Aes Sedai se přesto musely často pohybovat potají. Moudré – a jak se byla ochotna vsadit, i hledačky větru – měly ve své společnosti významné místo. Aniž by byly vázány něčím, co mělo ostatní před nimi zabezpečit. Byla to látka k přemýšlení.
„Jsme s Nyneivou také napřed s plánem, Egwain. Jorin mě učí pracovat s počasím – nevěřila bys, jak velké prameny vzduchu dokáže splést! – a když pracujeme společně, Tanečník na vlnách se pohybuje rychleji, než kdy dokázal, a to je rychle. Za tři dny bychom měli být v Tanchiku, možná za dva, podle Coine. To je velitelka plavby, něco jako kapitán. Z Tearu nebo Tanchika je to asi deset dní. Totiž když připočítáme to, že se zastavíme na kus řeči s každou lodí Atha’an Miere, kterou potkáme. Egwain, Mořský národ si myslí, že Rand je jejich Coramoor.“
„Cože?“
„Coine něco z toho, co se stalo v Tearu, špatně pochopila – například předpokládá, že teď Aes Sedai slouží Randovi. Myslely jsme s Nyneivou, že bude lepší, když jí to nebudeme vymlouvat – ale jakmile to řekla další velitelce plavby, jsou všichni ochotní tu zprávu šířit dál a sloužit Randovi. Myslím, že udělají všechno, oč je požádá.“
„Přála bych si, aby byli Aielové taky tak vstřícní,“ povzdechla si Egwain. „Rhuark si myslí, že by ho někteří mohli odmítnout uznat, i přes Rhuidean a draky a tak. Jeden chlapík, jmenuje se Couladin, by ho podle mě určitě ve vteřině zabil, kdyby dostal šanci.“
Elain udělala krok blíž. „Dohlédneš na to, aby se to nestalo.“ Nebyla to otázka ani žádost. V jejích modrých očích se ostře zablesklo a v ruce se jí objevila obnažená dýka.
„Udělám, co půjde. Rhuark mu dává osobní strážce.“
Elain si zřejmě dýky ve své ruce všimla poprvé a trhla sebou. Čepel zmizela. „Musíš mě naučit všechno, co Amys naučí tebe, Egwain. Vyvádí mě z míry, jak se věci pořád objevují a mizejí, nebo když si náhle uvědomím, že na sobě mám úplně jiné šaty. Prostě se to stává.“
„Udělám to. Až budu mít čas.“ Byla v Tel’aran’rhiodu už tak moc dlouho. „Elain, jestli tady nebudu, až se budeme mít příště setkat, tak si nelam hlavu. Zkusím to, ale možná nebudu moct přijít. Určitě to vyřiď taky Nyneivě. Jestli nebudu moct přijít, zkuste to další noci. Určitě se neopozdím víc než o jednu nebo dvě, tím jsem si jistá.“
„Když to říkáš,“ odpověděla Elain. „Jistě potrvá celé týdny, než zjistíme, jestli je Liandrin a ostatní v Tanchiku nebo ne. Tom si asi myslí, že ve městě bude velký zmatek.“ Očima zalétla ke Callandoru, zaraženému z polovice do země. „Proč to udělal, co myslíš?“
„Říkal, že to k němu připoutá Taireny. Dokud vědí, že je tady, budou vědět, že se vrátí. Možná ví, o čem to mluví. Aspoň doufám.“
„Ó. Myslím... možná byl... možná se kvůli něčemu... hněval.“
Egwain se na dědičku Andoru zamračila. Ta náhlá nerozhodnost se Elain vůbec nepodobala. „Hněval kvůli čemu?“
„Ó, to nic nebylo. Jen mě to tak napadlo. Egwain, než jsem odjela z Tearu, dala jsem mu dva dopisy. Víš, jak je vzal?“
„Ne, to nevím. Napsalas tam něco, co by ho mohlo rozzlobit?“
Ovšemže ne.“ Elain se vesele zasmála. Znělo to nuceně. Náhle měla tmavé vlněné šaty, dost silné i pro největší zimu. „Byla bych hloupá, kdybych psala dopisy, které by ho nahněvaly.“ Vlasy jí vstaly na hlavě míříce každý jiným směrem, jako nějaká ztřeštěná koruna. Nebyla si toho vědoma. „Přece se ho snažím přimět, aby mě miloval. Jen se ho snažím přimět, aby mě miloval. Ó, proč nemohou být muži prostí? Proč musejí pořád vyvolávat takové těžkosti? Aspoň se dostal pryč od Berelain.“ Vlna se znovu změnila v hedvábí, s ještě větším výstřihem než posledně, a vlasy jí spadly na ramena ve vlnách lesklých tak, že by jim mohlo hedvábí jejího šatu závidět. Zaváhala a kousla se do rtu. „Egwain? Jestli najdeš vhodnou chvilku, řekla bys mu, že jsem myslela vážně, co jsem napsala v – Egwain? Egwain!“
Něco Egwain popadlo. Srdce Kamene se ztratilo do temnoty, jako by ji někdo popadl za krk a odtáhl.
Egwain se probrala a zalapala po dechu. Srdce jí prudce bušilo. Hleděla na nízkou střechu ztemnělého stanu. Jen otevřenými stranami se dovnitř dostávalo trochu měsíčního světla. Ležela pod pokrývkami – v Pustině bylo v noci stejně zima jako ve dne horko, a ohřívadlo, z něhož byl cítit nasládlý pach hořícího trusu, nevydávalo zrovna moc tepla – pod pokrývkami právě tam, kde se uložila ke spánku. Ale co ji to odtáhlo za krk?
Náhle si uvědomila Amys sedící vedle ní se zkříženýma nohama, zahalenou ve stínech. Nezřetelný obličej moudré vypadal stejně temný a nevěštící nic dobrého, jako sama noc.
„Tos udělala ty, Amys?“ zeptala se Egwain rozzlobeně. „Nemělas právo mě jenom tak odtáhnout. Jsem Aes Sedai ze zeleného adžah...“ Teď jí ta lež splývala ze rtů docela snadno, „...a tys neměla právo –“