Každý muž držel pohár s vínem, ale nebyli tu žádní sloužící. Selindrin jim posloužila a pak se vzdálila s ujištěním, že nebudou rušeni. Na nejvyšším poschodí Zahrady Stříbrných vánků kromě nich vlastně nikdo jiný nebyl. Dva muži, kteří přišli se šlechtici – příslušníci oddílu ochránců královského života, pokud se Carridin nemýlil – stáli u paty schodiště, aby zajistili, že je ani nadále nebude nikdo rušit.
Carridin usrkl vína. Nikdo z Tarabonských se svého ani nedotkl. „Takže,“ pravil lehce, „král Andrik si přeje, aby děti Světla pomohly ve městě znovu nastolit řád. Ale my se nenecháváme zatahovat do vnitřních záležitostí států.“ Ne otevřeně. „Já si tedy rozhodně na podobnou žádost nepamatuji. Nevím, co na to řekne náš velící kapitán.“ Pedron Niall by řekl, aby udělal, co je potřeba, a zajistil, že Taraboňané budou vědět, že jsou dlužníky dětí a že svůj dluh plně splatí.
„Není čas, aby sis vyžádal instrukce z Amadoru,“ pravil naléhavě muž v masce pantera s černými skvrnami. Nikdo mu nesdělil své jméno, ale Carridin to nepotřeboval.
„To, oč žádáme, je nezbytné,“ vyštěkl jiný muž a díky hustému kníru pod jestřábí maskou vypadal jako zvláštní sova. „Musíš vědět, že bychom tuto žádost neučinili, kdyby to nebylo naprosto nezbytné. Musíme být jednotní, žádné další spory, ano? Dokonce i v Tanchiku je mnoho buřičů. Ty je nutné potlačit, jestli máme vůbec doufat na to, že na venkov zaneseme mír.“
„Smrt panarchy záležitosti ještě ztížila,“ dodal první chlapík.
Carridin tázavě zvedl obočí. „Už jste zjistili, kdo ji zabil?“
On sám měl podezření, že ten čin nařídil sám Andrik v přesvědčení, že panarcha dávala na trůně přednost jednomu z povstalců. Král měl možná pravdu, ale poté, co povolal ty členy shromáždění urozených pánů, které mohl – protože mnoho z nich bylo s tou či onou skupinou povstalců na venkově – zjistil, že jsou ohromně umínění ohledně schválení jeho návrhu. Dokonce i kdyby urozená paní Amathera právě nesdílela královské lože, volba krále a panarchy byla jediná skutečná moc, kterou shromáždění mělo, a jeho členové se jí teď nehodlali vzdát. Neshody ohledně urozené paní Amathery však neměly být veřejně známy. Dokonce i shromáždění si uvědomilo, že by to mohlo vyvolat bouře.
„Určitě jeden z těch šílených Dračích spřísahanců,“ prohlásil soví muž a zuřivě se zatahal za knír. „Žádný skutečný Taraboňan by panarše neublížil, ano?“ Znělo to, skoro jako by tomu sám věřil.
„Ovšem,“ pravil hladce Carridin. Znovu usrkl vína. „Jestli mám zabezpečit panaršin palác kvůli nástupu urozené paní Amathery, musím to slyšet od krále osobně. Jinak by to mohlo vypadat, že děti Světla se snažily získat v Tarabonu přístup k moci, když my toužíme po jediném, jak říkáš, a to je konec sporů, mír pod Světlem.“
Starší partner, s hranatou bradou a bílými prameny ve žlutých vlasech, pronesl chladným hlasem: „Slyšel jsem, že Pedron Niall touží po jednotě proti Dračím spřísahancům. Sjednocených pod jeho velením, není to pravda?“
„Pan velící kapitán netouží po žádné nadvládě,“ odtušil Carridin stejně ledově. „Děti slouží Světlu, stejně jako všichni lidé dobré vůle.“
„Nemůže být ani řeči,“ vložil se do hovoru první panter, „o tom, že by Tarabon byl jakýmkoliv způsobem poddán Amadoru. Ani řeči!“ Z téměř každého křesla se ozval hněvivý souhlas.
„Ovšemže ne,“ řekl Carridin, jako by ho něco takového v životě ani nenapadlo. „Jestli chcete moji pomoc, tak vám ji poskytnu – za podmínek, které jsem vám sdělil. Pokud ne, tak pro děti se vždycky najde práce. Služba Světlu nikdy nekončí, protože Stín číhá všude.“
„Dostaneš záruky, podepsané a s pečetí krále,“ prohlásil prošedivělý muž se lví maskou, což byla první slova, která pronesl. Byl to, samozřejmě, Andrik sám, i když Carridin to neměl vědět. Král se nemohl setkat s inkvizitorem ruky Světla, aniž by to vyvolalo řeči, stejně jako nemohl navštívit vinárnu, dokonce ani Zahradu Stříbrných vánků.
Carridin kývl. „Až je budu mít v ruce, zabezpečím panaršin palác a děti zajistí všechny... narušitele... kteří by se pokusili narušit investituru. Pod Světlem, to přísahám.“ Napětí z Tarabonských viditelně vyprchalo. Teď obrátili poháry, jako by se ho snažili nahradit vínem, dokonce i Andrik.
Pokud se tarabonského lidu týkalo, děti Světla budou viněny ze všech nevyhnutelných zabití, ne však král nebo tarabonské vojsko. Jakmile Amathera získá korunu a hůl ze stromu života, může se pár dalších členů shromáždění přidat k povstalcům, ale jestli ostatní připustí, že ji nezvolili, z té zprávy bude v Tanchiku hořet. A co se týkalo příběhů od těch, kteří uprchli – no, povstalci přece šíří všechny možné zrádné lži. A král a panarcha Tarabonu budou oba viset na provázcích, které může Carridin předat Pedronu Niallovi, aby s nimi naložil, jak se mu zlíbí.
Nebyla to tak velká cena, jako když král Tarabonu ovládal víc než pár čtverečních mil kolem Tanchika, avšak Tarabon mohl být znovu velkolepý. S pomocí dětí – bude potřeba přinejmenším legie nebo dvě, ne jen těch pět stovek mužů, které měl Carridin teď – ještě bude možné rozdrtit Dračí spřísahance, porazit nejrůznější povstalce, dokonce i úspěšně prosadit válku s Arad Domanem. Pokud si jedna či druhá země ještě uvědomovala, že spolu bojují. Arad Doman byl v ještě horším stavu než Tarabon, jak se Carridin doslechl.
Popravdě mu příliš nezáleželo, jestli Tarabon padne do rukou dětí Světla, či Tanchiko nebo obojí. Bylo třeba uvést do pohybu jisté věci, udělat, co dělával vždycky, ale bylo těžké myslet na něco jiného než na to, kdy mu podříznou hrdlo. Možná bude toužit po tom, aby mu podřízli hrdlo. Celé dva měsíce od poslední zprávy.
Nezůstal na přípitek s Taraboňany, nýbrž se rozloučil a loučení zkrátil, jak nejvíc mohl. Pokud se snad urazili, tak ho příliš potřebovali, aby to dali najevo. Selindrin ho zahlédla, když scházel ze schodů, takže když vystoupil na ulici, podomek mu již přiváděl koně k předním dveřím. Carridin chlapci hodil měďák a pobídl černého valacha do rychlého klusu. Otrhanci v křivolakých ulicích mu uhýbali z cesty, což bylo dobře. Nebyl si jist, že by si všiml, kdyby některého z nich přejel. Ne že by to byla nějaká ztráta. Město bylo plné žebráků. Carridin skoro nemohl dýchat, jak mu do nosu stoupal smrad starého, kyselého potu a špíny. Tamrin by je měl sehnat do houfu a vyhnat z města. Ať si to s nimi vyřídí povstalci na venkově.
Právě o venkově teď přemýšlel, ale ne o povstalcích. S těmi to mohl srovnat poměrně snadno, stačilo roznést zprávu, že ten či onen je temný druh. A jakmile by se mu podařilo jich několik předat ruce Světla, ochotně by se postavili před každého a přiznali se, že vzývali Temného, požírali děti, cokoliv, co by jim řekli. Povstalci by pak již dlouho nevydrželi. Ti, kteří by potom dál předstírali, by se jednou ráno probudili a zjistili by, že jsou sami. Ale Dračí spřísahanci, muži a ženy, kteří již vyhlásili svou podporu Draku Znovuzrozenému, neodpadnou kvůli obvinění z toho, že jsou temní druzi. Většina lidí je již za ně stejně považovala, když přísahali, že budou následovat muže, jenž může usměrňovat.