Siuan zvedla víko bohatě vyřezávané skříňky z černého dřeva, v níž přechovávala své nejtajnější dokumenty, a chvíli se hrabala uvnitř. Malá ostraha ve skříňce zaručovala, že ji nemůže bezpečně otevřít žádná ruka krom její.
První papír, který vytáhla, byla zpráva, že novicka, jež viděla Minin příchod, zmizela ze statku, kam byla poslána, a žena, jíž statek patřil, také. Nebylo by nic divného na tom, že utekla novicka, ale že odešla i paní ze statku, znamenalo potíže. Sahru bude nutné najít – nepostoupila ve svém výcviku dost, aby ji bylo možné nechat volně běhat – ale nebyl žádný skutečný důvod mít tuto zprávu ve skříňce. Nestálo v ní ani Minino jméno, ani důvod, proč byla dívka poslána okopávat zelí, ale ona ji tam stejně vrátila. V těchto dnech bylo nutné zachovávat opatrnost, která by jindy vypadala neopodstatněná.
Popis shromáždění v Ghealdanu, které naslouchalo muži, jenž si říkal prorok pána Draka. Masema se ten muž zřejmě jmenoval. Zvláštní. To bylo shienarské jméno. Téměř deset tisíc lidí si přišlo poslechnout, jak promlouvá z vršku kopce a oznamuje návrat Draka, kterýžto proslov byl následován bitvou s vojáky snažícími se shromáždění rozehnat. Kromě toho, že vojáci očividně byli biti, zajímavé bylo, že ten Masema znal jméno Rand al’Thor. To rozhodně patřilo do skříňky.
Zpráva, že z Mazrima Taima zatím nebyl nalezen ani chlup. Ta tady být ani nemusela. Další zpráva o zhoršujících se podmínkách v Arad Domanu a Tarabonu. Podél pobřeží Arythského oceánu mizely lodi. Povídalo se o tairenském vpádu do Cairhienu. Začínala si zvykat dávat všechno do této skříňky. Žádná z těchto zpráv nemusela být držena v tajnosti. Dvě sestry zmizely v Illianu a další v Caemlynu. Siuan se zachvěla a napadlo ji, kde jsou asi ostatní Zaprodanci. Příliš mnoho jejích agentů se odmlčelo. Tam venku byli perutíni, a ona plavala v temnotě. Tady to je. Jako hedvábí tenký kousek papíru zapraskal, když jej rozbalovala.
Prak byl použit. Ovčák třímá meč.
Věžová sněmovna hlasovala, jak Siuan očekávala, jednomyslně, aniž bylo třeba na někoho tlačit, natož využít její autority. Pokud nějaký muž tasil Callandor, musel být Drakem Znovuzrozeným, a tohoto muže musela na jeho cestě vést Bílá věž. Tři členky sněmovny ze tří různých adžah navrhly, že je třeba udržet všechny plány ve sněmovně, dřív než to vůbec vyslovila. Překvapením bylo, že jednou z nich byla Elaida, ale červené budou určitě chtít držet muže, který dokáže usměrňovat, na těch nejpevnějších lanech. Celá potíž byla zabránit tomu, aby bylo do Tearu vysláno poselstvo, které by ho popadlo pěkně u huby, a to nebylo příliš těžké, ne když jim mohla sdělit, že její zprávy pocházejí od Aes Sedai, která se již dostala do blízkosti onoho muže.
Ale co dělá teď? Proč Moirain neposlala žádnou další zprávu? Netrpělivost byla ve sněmovně téměř hmatatelná, až to ve vzduchu skoro jiskřilo. Držela svůj hněv pevně na uzdě. Světlo spal tu ženskou! Proč nepošle nějakou zprávu?
Dveře se s prásknutím otevřely, a Siuan se rozzuřeně narovnala, když do její pracovny vstoupilo přes tucet žen vedených Elaidou. Všechny měly své šátky, většinou s červenými třásněmi, ale Alviarin s chladnou tváří, stojící po Elaidině boku, měla bílý a Jolin Maza, štíhlá zelená sestra, a baculatá Shemerin ze žlutého šly hned za Danelle, jejíž velké modré oči vůbec nebyly zasněné. Siuan si uvědomila, že tu je vlastně nejméně jedna žena z každého adžah kromě modrého. Některé ženy se tvářily nervózně, ale většina byla zachmuřeně odhodlaná, a v Elaidiných tmavých očích byla vážná sebedůvěra, dokonce vítězosláva.
„Co to má znamenat?“ vyštěkla Siuan a s prásknutím zavřela skříňku. Vyskočila na nohy a obešla stůl. Nejdřív Moirain, a teď tohle! „Jestli je to kvůli těm tairenským záležitostem, Elaido, tak musíš vědět, že do toho nemáš zatahovat ostatní. A musíš vědět, že si sem nemůžeš napochodovat, jako by to byla kuchyně tvé mámy! Omluvte se a odejděte, než si budete přát, abyste byly zase jen nevědomé novicky!“
Její chladný vztek je měl rychle zahnat, ale i když jich pár nejistě přešlapovalo, ke dveřím se nepohnula ani jedna. Malá Danelle se dokonce olizovala. A Elaida klidně natáhla ruku a stáhla Siuan štólu z ramen. „Tohle už nebudeš potřebovat,“ prohlásila. „Nikdy ses k tomu nehodila, Siuan.“
Siuan šokem zdřevěněl jazyk. Tohle bylo šílené. Tohle bylo nemožné. Ve vzteku sáhla pro saidar – a utrpěla druhý šok. Mezi ní a pravým zdrojem ležela přehrada jako stěna ze silného skla. Nevěřícně na Elaidu zírala.
Jako by se jí chtěla posmívat, kolem Elaidy vyskočila záře saidaru. Bezmocně tu stála, zatímco červená sestra ji od ramen k pasu opletla vlákny vzduchu a přitiskla jí paže k bokům. „Muselas zešílet!“ zachraptěla Siuan. „Všechny jste šílené! Za tohle dostanu vaši kůži! Pusťte mě!“ Nikdo neodpověděl. Vlastně jako by si jí nevšímaly.
Alviarin se prohrabala papíry na stole, rychle, ale nijak uspěchaně. Jolin a Danelle a ostatní začaly zvedat knihy na stojanech a třepaly s nimi, aby zjistily, jestli z nich něco nevypadne. Bílá sestra mrzutě sykla, že na stole nenašla, co hledala, a pak otevřela víko černé skříňky. Skříňka okamžitě vzplála jasným plamenem.
Alviarin s výkřikem uskočila a třepala rukou, na níž se jí již dělaly puchýře. „Strážená,“ zamumlala a na bílou sestru se téměř otevřeně hněvala. „Tak malá ochrana, že jsem ji neucítila, dokud nebylo pozdě.“ Ze skříňky a jejího obsahu nezůstalo vůbec nic, jen hromádka šedého popela na ohořelém čtverci na stolní desce.
Elaida se však netvářila nijak zklamaně. „Slibuji ti, Siuan, že mi povíš každé slovo, které tu shořelo, pro koho to bylo míněno a k jakému účelu.“
„Ty musíš být Drakem posedlá!“ štěkla Siuan. „A já za tohle dostanu tvou kůži, Elaido. Všechny vás dostanu! Budete mít štěstí, když věžová sněmovna neodhlasuje, abyste byly utišeny!“
Elaidin úsměv se nedotkl jejích očí. „Sněmovna se sešla ani ne před hodinou – dost členek, aby to bylo podle našich zákonů – a jednomyslně, jak je vyžadováno, ty už nejsi amyrlin. Je to hotovo, a my jsme tady, abychom to vyřídily.“
Siuan se žaludek změnil v kus ledu a tichý hlásek v její hlavě křičeclass="underline" Co vědí? Světlo, kolik toho vědí? Hlupačko! Slepá, hloupá ženská! Ale obličej udržela hladký. Tohle nebylo poprvé, co se ocitla v rohu. Patnáctiletá dívka pouze s nožem na návnady, odvlečená do boční uličky čtyřmi lotry s tvrdýma očima a břichy plnými laciného vína – jim bylo těžší uniknout než těmto ženám. Tak si to aspoň říkala.
„Dost na to, aby to bylo podle našich zákonů?“ ohrnula opovržlivě rty. „Nejmíň, jak je jen možné, a samé tvoje přítelkyně a ty, které dokážeš ovlivnit nebo zastrašit.“ To, že Elaida dokázala přesvědčit dokonce i poměrně malý počet členek sněmovny, stačilo, aby jí při té představě vyschlo v krku, ale nehodlala to dát najevo. „Až se sejde celá sněmovna se všemi členkami, zjistíš svou chybu. Příliš pozdě! Ve Věži nikdy nedošlo ke vzpouře. Odteď za tisíc let budou používat váš osud k tomu, aby novicky poučily o tom, jak se vede vzbouřenkyním.“ Po některých tvářích se mihly pochybnosti. Elaida zřejmě nedržela spiklenkyně tak pevně v rukou, jak si myslela. „Je čas přestat sekat díru do trupu a začít vylévat vodu. Dokonce i ty můžeš odčinit tu urážku, Elaido.“