Zahnala Randa z mysli a usoudila, že nastal čas dodat něco smysluplného. „Nechápu, jak mohou být černé sestry v panaršině paláci, aniž by to Amathera věděla,“ řekla a přitáhla si židli. „Jak to vidím, tak tu jsou tři možnosti. Za prvé, Amathera je temná družka. Za druhé, myslí si, že to jsou Aes Sedai. Za třetí, je jejich vězeň.“ Z nějakého důvodu, když Tom kývl na souhlas, zahřálo ji to u srdce. Hloupé. I když znal hru rodů, byl to jenom hloupý bard, který to všechno zahodil a stal se kejklířem. „V každém případě, pomůže jim hledat to, po čem pátrají, ale zdá se mi, že jestli je považuje za Aes Sedai, mohly bychom získat její pomoc, když jí řekneme pravdu. A jestli je jejich vězeň, mohly bychom jenom získat, jestli ji osvobodíme. Dokonce ani Liandrin a její společnice se v paláci neudrží, jestli jim panarcha nařídí, aby odešly, a tím bychom my dostaly volnou ruku k pátrání.“
„Problém je v tom, zjistit, jestli je jejich spojenec, je podvedená nebo zajatkyně,“ podotkl Tom a zamával párem sursa. Uměl ty věci používat dokonale!
Juilin potřásl hlavou. „Skutečný problém je dostat se k ní, ať už je to jakkoliv. Jaichim Carridin má kolem paláce pět set bělokabátníků jako racky kolem nedobytného přístavu. A panaršina legie je skoro dvakrát silnější a civilní hlídka má taky skoro tolik mužů. Jen pár kruhových pevností kolem má byť jen zpolovice tolik mužů.“
„My s nimi nebudeme bojovat,“ prohlásila Nyneiva suše. „Přestaň myslet chlupama na prsou. Teď musíme používat mozek, ne svaly. Jak to vidím já...“
Rozhovor pokračoval během jídla a pokračoval i poté, co byla vyprázdněna poslední miska. Egeanin dokonce nabídla několik dobrých návrhů, když chvíli jen mlčky seděla, nejedla a zřejmě ani neposlouchala. Měla bystrou mysl a Tom ochotně přijal ty její návrhy, s nimiž souhlasil, i když tvrdohlavě odmítal všechny, s nimiž nesouhlasil, a stejně se choval ke všem ostatním. Dokonce i Domon, kupodivu, podpořil Egeanin, když ji chtěla Nyneiva umlčet.
„Dává to smysl, paní Nyneivo. Jen hlupák odmítá rozumný návrhy, ať přijdou od kohokoliv.“
Naneštěstí to, že věděly, kde černé sestry jsou, jim nebylo k ničemu, pokud nevěděly také to, jestli za nimi Amathera stojí nebo nikoliv. A to, po čem vlastně jdou. Nakonec, po téměř dvouhodinovém rozhovoru, stejně nedospěly k žádnému závěru, jenom bylo proneseno pár návrhů k tomu, jak zjistit, kde stojí Amathera. Všechny nápady však měli uskutečnit muži se svou sítí kontaktů po celém Tanchiku.
Žádný z těch hlupáků je nechtěl nechat samotné se Seanchankou – dokud se Nyneiva nerozzlobila natolik, že všechny muže ovinula prameny vzduchu, zatímco se motali přede dveřmi. „Nemyslíte,“ pronesla ledově obklopena září saidaru, „že by jedna z nás mohla udělat to stejné s ní, kdyby jenom řekla bú?“ Nepustila je, dokud všichni nekývli na souhlas, tedy ten kousek, co se mohli pohnout.
„Udržuješ posádku pevnou rukou,“ řekla Egeanin, jakmile se za nimi zavřely dveře.
„Buď zticha, Seanchanko!“ Nyneiva zkřížila své ruce na prsou. Zřejmě se rozhodla přestat se tahat za copy, když se rozzlobila. „Sedni si a – mlč!“
Bylo to k zbláznění, civět na slivoně a padající kvítky namalované na stěnách bez oken nebo přecházet po místnosti či se dívat, jak přechází Nyneiva, zatímco Tom, Juilin a Domon opravdu něco dělali. Přesto to bylo ještě horší, když se každý z mužů občas vrátil, aby ohlásil, že se další stopa ukázala být k ničemu, že se další vlákno přetrhlo, poslechli si, co zjistili ostatní, a zase odspěchali.
První se vrátil Tom – s další purpurovou modřinou na druhé tváři – a Elain řekla: „Nebylo by lepší, kdybys zůstal tady, Tome, kde můžeš slyšet, co budou Juilin a mistr Domon hlásit? Mohl bys to zvážit mnohem lépe než já a Nyneiva.“
Tom zavrtěl tou svou hloupou prošedivělou hlavou, kdežto Nyneiva si odfrkla tak hlasitě, že ji muselo být slyšet až na chodbu. „Mám stopu do jednoho domu na Veraně, kam se údajně měla plížit Amathera několik nocí předtím, než ji pozvedli na panarchu.“ A zmizel dřív, než stačila říci slovíčko.
Když se vrátil příště – kulhal ještě mnohem víc než obvykle a hlásil, že ten dům je domov Amatheřiny staré chůvy – Elain pronesla svým nejpevnějším hlasem: „Tome, chci, aby ses posadil. Zůstaneš tady. Nechci, aby sis ublížil.“
„Ublížil?“ podivil se kejklíř. „Dítě, v životě jsem se necítil líp. Řekněte Juilinovi a Baylemu, že někde v tomhle městě je ženská, co se jmenuje Cerindra, která tvrdí, že zná všechny možný tajemství týkající se Amathery.“ A odkulhal, až za ním plášť vlál. Taky v něm měl díru. Umíněný, tvrdohlavý a hloupý stařík.
Jednou silnými zdmi pronikla vřava, surový křik a jekot z ulice. Právě když se Elain rozhodla jít dolů a podívat se sama, co se děje, vrazila do komnaty Rendra. „Menší potíže na ulici. Neobtěžujte se. Muži Bayleho Domona nás od toho uchrání, ano. Nechci, abyste si dělaly starosti.“
„Nepokoje tady?“ vyhrkla prudce Nyneiva. Bezprostřední okolí hostince bylo jednou z mála klidných oblastí ve městě.
„Nedělejte si starosti,“ uklidňovala ji Rendra. „Třeba chtějí jídlo. Řeknu jim, kde je vyvařovna Bayleho Domona, a oni odejdou.“
Hluk po chvíli utichl a Rendra nahoru poslala víno. Teprve když sloužící odešel, s mrzutým výrazem na tváři, Elain si uvědomila, že je to onen mladý muž s nádhernýma hnědýma očima. Muž, jenž reagoval na její nejstudenější pohledy, jako by to byl úsměv. Copak si ten trouba myslel, že teď má čas si ho všímat?
Čekání a přecházení, přecházení a čekání. Z Cerindry se vyklubala společnice propuštěná pro krádež. Nebyla ani trochu vděčná, že neskončila ve vězení, a byla ochotná proti Amatheře vznést jakékoliv obvinění, které jí někdo naznačil. Chlapík, jenž tvrdil, že má důkaz, že Amathera je Aes Sedai a černá adžah, také tvrdil, že stejné papíry dokazují, že král Andrik je Drak Znovuzrozený. Skupina žen, s nimiž se Amathera scházívala v ulicích, byly ženy, které Andrik nesnášel, a šokující odhalení, že financovala několik pašeráckých lodí, nevedlo nikam. Téměř všichni šlechtici, vyjma samotného krále, měli prsty v pašířství. Každá stopa končila takhle. To nejhorší, co Tom objevil, bylo to, že Amathera přesvědčila dva mladé hezké urozené pány, že jsou oba její životní láskou a Andrik jen prostředkem k dosažení cíle. Na druhou stranu udělila audienci v panaršině paláci různým urozeným pánům, jak samotná, tak ve společnosti žen, v nichž bylo možné poznat Liandrin a další ze seznamu, a údajně se jich ptala na rady a přijímala jejich rozhodnutí. Spojenec, nebo zajatec?
Když se vrátil Juilin, dobré tři hodiny po západu slunce, otáčeje v prstech tenkou holí z kloubnatého dřeva a mumlaje si o nějakém světlovlasém chlapíkovi, který se ho snažil obrat, Tom a Domon již seděli u stolu s Egeanin.
„Tohle bude druhý Falme,“ zavrčel Domon do vzduchu. Před sebou měl položen slušně velký kyj, který někde sebral, a u pasu teď nosil docela krátký mečík. „Aes Sedai. Černý adžah. Zahrávají si s panarchou. Jestli zítra nic nezjistíme, tak hodlám zmizet pryč z Tanchika. Nejpozději pozejtří, i kdyby mě moje vlastní sestra žádala, ať zůstanu!“
„Zítra,“ pronesl Tom unaveně s lokty na stole a bradou podepřenou pěstmi. „Jsem moc utahanej, aby mi to ještě myslelo rovně. Zjistil jsem, že poslouchám pradláka z panaršina paláce, co tvrdí, že slyšel Amatheru zpívat neslušný písničky, takový, co slyšíte v těch nejdrsnějších tavernách. Já ho vážně poslouchal.“