„To je Tanchiko,“ odpověděla Egwain slabým hláskem. Ona to nevěděla. Ale jak ji tedy mohla Amys sledovat, jak ji mohla najít?
Bylo jasné, že toho o světě snů ví mnohem víc než Egwain. Mnohem, mnohem víc. „Mohla bys mi pomoct. Snažím se najít ženy z černého adžah, temné družky. Myslím, že jsou tady, a musím je najít, jestli tu jsou.“
„Takže opravdu existuje.“ Amys skoro šeptala. „Adžah Stínuzvědů v Bílé věži.“ Zavrtěla hlavou. „Jsi jako děvče, co bylo právě sezdáno s oštěpem, a myslí si, že teď může zápasit s muži a přeskočit horu. Jí se dostane jenom několika modřin a cenné lekce v pokoře. Pro tebe a tady by to mohlo skončit smrtí.“ Amys si prohlédla bílé budovy kolem a zamračila se. „Tanchiko? V... Tarabonu? Tohle město umírá, samo se požírá. Je tu temnota, zlo. Horší, než mohou spáchat muži. Nebo ženy.“ Významně se podívala na Egwain. „Ty to nevidíš a necítíš, viď? A to chceš honit Stínuzvědy v Tel’aran’rhiodu.“
„Zlo?“ řekla rychle Egwain. „To by mohly být ony. Jsi si jistá? Kdybych ti řekla, jak vypadají, poznala bys jistě, jestli to jsou ony? Můžu ti je popsat. Jednu dokážu popsat do posledního copu.“
„Dítě,“ zamumlala Amys, „žádající od otce okamžitě stříbrný náramek, i když ví, že není co vyměnit nebo z čeho udělat náramky. Musíš se hodně učit. Mnohem víc, než bych tě mohla naučit teď. Přijď do Trojí země. Rozšířím zprávu mezi kmeny, že Aes Sedai jménem Egwain al’Vere mají přivést ke mně do Držby Chladné skály. Sděl jim své jméno a ukaž prsten s Velkým hadem a oni tě nechají bezpečně projít. Teď tam nejsem, ale než bys mohla dorazit, dávno se stačím vrátit z Rhuideanu.“
„Prosím, musíš mi pomoct. Musím vědět, jestli tu jsou. Musím to vědět.“
„Jenže já ti to nemohu říci. Neznám je, ani toto místo, toto Tanchiko. Musíš přijít za mnou. Co děláš, je nebezpečné, mnohem nebezpečnější, než si umíš představit. Musíš – kam jdeš? Zůstaň!“
Něco jako by Egwain popadlo a strhlo ji to do temnoty.
Slyšela ještě Amysin hlas, dutý a slábnoucí. „Musíš přijít za mnou a učit se. Musíš...“
12
Tanchiko či Bílá věž
Když se Egwain konečně zavrtěla a otevřela oči, Elain se s úlevou roztřeseně nadechla. Aviendha u nohou postele ztratila onen nervózní a zoufalý výraz a na rtech se jí mihl úsměv, že se Egwain vrátila. Svíce už před několika minutami prohořela přes značku. Zdálo se to jako několik hodin.
„Nechtěla ses probudit,“ řekla Elain nejistým hlasem. „Třásla jsem s tebou pořád dokola a ty ses nechtěla probudit.“ Krátce se zasmála. „Ó, Egwain, vyděsila jsi dokonce i Aviendhu.“
Egwain jí položila ruku na loket a na uklidněnou jí ho stiskla. „Už jsem zpátky.“ Mluvila unaveně a noční košili měla propocenou skrz naskrz. „Asi jsem měla důvod zůstat trochu dýl, než jsme se domluvily. Příště budu opatrnější. Slibuju.“
Nyneiva vrátila džbán s vodou na stojan s umyvadlem tak prudce, až voda vyšplíchla. Už už ji chtěla vychrstnout na spící Egwain. Tvářila se vyrovnaně, ale džbán zarachotil o umyvadlo a Nyneiva dokonce nechala rozlitou vodu stéci na koberec. „Našla jsi tam něco? Nebo to bylo kvůli...? Egwain, jestli tě svět snů dokáže nějak udržet, možná je příliš nebezpečný, dokud toho nezjistíš víc. Možná čím častěji tam chodíš, tím těžší je vrátit se. Možná... Já nevím. Ale vím, že nemůžeme riskovat, že o tebe přijdeme.“ Zkřížila ruce na prsou, připravená na hádku.
„Já vím,“ řekla Egwain a znělo to skoro pokorně. Elain zvedla obočí. Egwain se k Nyneivě nikdy pokorně nechovala. Cokoliv, jen ne pokorně.
Egwain se vyškrábala z postele, odmítla Elaininu pomoc a dopotácela se ke stojanu, aby si mohla opláchnout obličej a ruce v poměrně chladné vodě. Svlékla si propocenou košili a Elain jí v šatníku našla suchou.
„Potkala jsem jednu moudrou, jmenovala se Amys.“ Egwainin hlas zněl tlumeně, dokud nedostala hlavu do výstřihu nové košile. „Říkala, že za ní mám přijít a učit se o Tel’aran’rhiodu. Prý bude na nějakým místě v Pustině, co se jmenuje Držba Chladné skály.“
Elain si všimla, jak se Aviendze při zmínce o jméně moudré zablesklo v očích. „Ty ji znáš? Tu Amys?“
Aielančino přikývnutí se dalo popsat jen jako váhavé. „Moudrá. Chodí ve snech. Amys bývala Far Dareis Mai, dokud se nezřekla oštěpu a neodešla do Rhuideanu.“
„Děva!“ vzkřikla Egwain. „Tak proto... To je jedno. Říkala, že teď je v Rhuideanu. Víš, kde jsou ty Chladné skály, Aviendho?“
„Jistě. Chladné skály je Rhuarkova držba. Rhuark je Amysin manžel. Občas tam chodím. Tedy dřív jsem tam chodívala. Moje sestra-matka Lian je sestra-žena Amys.“
Elain si vyměnila zmatený pohled s Egwain a Nyneivou. Kdysi si Elain myslela, že toho o Aielech ví docela hodně, všechno se naučila od svých učitelů v Caemlynu, ale od setkání s Aviendhou zjistila, jak málo vlastně ví. Zvyky a vztahy mezi lidmi byly jako bludiště. První sestra znamenalo mít stejnou matku. Až na to, že přítelkyně se mohly stát prvními sestrami tak, že se zavázaly před moudrými. Druhá sestra znamenalo, že vaše matky jsou sestry. Pokud byli vaši otcové bratři, byly jste otco-sestry, což nebylo považováno za tak těsné příbuzenství jako druhé sestry. Pak už to začínalo být opravdu zmatené.
„Co znamená ‚sestra-žena‘?“ zeptala se váhavě.
„Že máte stejného manžela.“ Aviendha se zamračila, když Egwain a Nyneiva zalapaly po dechu a vyvalily oči, až jim málem vylézaly z důlků. Elain tuto odpověď napůl očekávala, ale přesto si začala uhlazovat sukně, které byly dokonale rovné. „Vy takový zvyk nemáte?“ zeptala se Aielanka.
„Ne,“ řekla slabým hlasem Egwain. „Ne, to teda nemáme.“
„Ale vy se o sebe s Elain staráte, jako byste byly prvními sestrami. Co byste dělaly, kdyby jedna z vás odmítla od Randa al’Thora ustoupit? Bojovaly byste o něj? Dovolily byste, aby muž zničil pouto, které mezi vámi panuje? Nebylo by pak lepší, kdybyste se za něj provdaly obě dvě?“
Elain se podívala na Egwain. Pomyšlení na... Dokázala by takovou věc? I když s Egwain? Věděla, že je celá červená. Egwain vypadala jen užasle.
„Ale já chtěla ustoupit,“ namítla.
Elain věděla, že to bylo míněno stejně tak pro Aviendhu, jako pro ni, ale tu představu zahnat nedokázala. Měla Min vidění? Co udělá, jestli ano? Jestli je to Berelain, uškrtím ji a jeho taky! Když už tu někdo být musí, proč by to nemohla být Egwain? Světlo, nač to vlastně myslím? Věděla, že ji to vyvádí z míry, a aby to zakryla, promluvila schválně lehkým tónem. „Říkáš to, jako by do toho muž neměl co mluvit.“
„Může odmítnout,“ Aviendha to řekla, jako by to bylo zcela zřejmé, „ale pokud se chce oženit s jednou, a ony ho požádají, musí si vzít obě dvě. Prosím, neberte to jako urážku, ale šokovalo mě, když jsem zjistila, že u vás může muž požádat ženu, aby si ho vzala. Muž by měl dát najevo svůj zájem a pak počkat, až žena promluví. Ovšem některé ženy dokážou zařídit, aby si muž všiml, že o něj mají zájem, ale právo zeptat se patří ženě. Já toho o těchhle věcech ale moc nevím. Odmalička jsem se chtěla stát Far Dareis Mai. Já chci v životě jen svůj oštěp a své sestry oštěpu,“ dokončila dost ohnivě.
„Nikdo se tě v žádném případě nesnaží přesvědčit, aby ses vdávala,“ uklidňovala ji Egwain. Aviendha se na ni překvapeně podívala.
Nyneiva si hlasitě odkašlala. Elain napadlo, jestli teď přemýšlí o Lanovi. Rozhodně měla na tvářích rudé skvrny. „Předpokládám, Egwain,“ začala Nyneiva poněkud příliš důrazným tónem, „že jsi nenašla, cos hledala, jinak bys už něco řekla.“