„Nenašla jsem nic,“ přiznala smutně Egwain. „Ale Amys říkala... Aviendho, co je Amys za ženu?“
Aielanka se jala pozorně studovat koberec. „Amys je tvrdá jako hory a nelítostná jako slunce,“ řekla, aniž vzhlédla. „Umí chodit ve snu. Může tě to naučit. Jak tě ale jednou dostane do rukou, odvleče tě třeba za vlasy tam, kam bude chtít. Rhuark je jediný, kdo se jí dokáže postavit. Dokonce i ostatní moudré si dávají veliký pozor, když Amys mluví. Ale může tě učit.“
Egwain potřásla hlavou. „Myslela jsem, kdyby se třeba ocitla na nějakém cizím místě, znervóznilo by ji to? Třeba být ve městě? Viděla by tam věci, které tam nejsou?“
Aviendha se zasmála, krátce a ostře. „Znervóznilo? Kdyby se probudila a našla v posteli lva, Amys by nehnula brvou. Bývala Děvou, Egwain, a určitě od té doby nezměkla, tím si můžeš být jistá.“
„Co ta žena viděla?“ chtěla vědět Nyneiva.
„Ne že by něco viděla,“ vykládala Egwain pomalu. „Spíš neviděla. Říkala, že v Tanchiku je zlo. Horší než lidské, říkala. To by mohly být černé adžah. Nehádej se se mnou, Nyneivo,“ dodala pevnějším hlasem. „Sny je třeba vyložit. Takže by to tak mohlo být.“
Nyneiva se mračila už od chvíle, co se Egwain zmínila o zlu v Tanchiku, a když jí Egwain řekla, ať se nehádá, zamračila se velice zlostně. Elain občas chtěla oběma ženami zatřást. Teď si pospíšila, než ji mohla starší žena přerušit. „To by mohlo být ono, Egwain. Takže jsi něco našla. Víc, než jsme si Nyneivou myslely, že dokážeš. Viď, Nyneivo? Taky si to myslíš?“
„Možná,“ připustila Nyneiva s nevolí.
„Možná.“ Ani od Egwain to neznělo obzvlášť šťastně. Zhluboka se nadechla. „Nyneiva má pravdu. Musím se naučit, co dělám. Kdybych věděla, co bych měla, nikdo by mi o tom zlu vykládat nemusel. Kdybych věděla, co bych měla, byla bych mohla najít přímo pokoj, kde Liandrin přebývá, ať je kdekoliv. Amys mě to může naučit. Proto... Proto musím jít za ní.“
„Jít za ní?“ Nyneiva zněla šokovaně. „Do Pustiny?“
„Aviendha mě může do tý Držby Chladné skály zavíst.“ Egwain se tvářila zpola vzdorovitě a zpola nervózně a dívala se hned na Nyneivu, hned zase na Elain. „Kdybych si byla jistá, že jsou v Tanchiku, nenechala bych vás jít samotný. Jestli tam budete chtít jít. Ale když mi může Amys pomoct, možná pak zjistím, kde jsou. Možná... To je ono. Já ani nevím, co všechno můžu, jenom si jsem jistá, že toho je určitě mnohem víc, než umím teď. Ne že bych vás opouštěla. Prsten vezměte s sebou. Kámen znáte dost dobře, abyste se sem mohly v Tel’aran’rhiodu vrátit. A já za váma můžu přijít do Tanchika. A co se naučím od Amys, zase naučím vás. Prosím, řekněte, že chápete. Můžu se od Amys tolik naučit, a pak by to mohlo pomoct nám všem. Bude to, jako by nás učila všechny tři. Žena, která chodí ve snu. Žena, která to umí! Liandrin a ty ostatní budou jako děti. Nebudou znát ani čtvrtinu toho, co my.“ Zamyšleně si hryzla ret. „Nemyslíte si, že od vás utíkám, že ne? Jestli ano, tak nejdu.“
„Ovšemže musíš jít,“ řekla jí Elain. „Budeš mi chybět, ale nikdo nám nesliboval, že spolu zůstaneme, dokud to neskončí.“
„Ale vy dvě... půjdete samy... měla bych jít s vámi. Jestli jsou opravdu v Tanchiku, měla bych jít s vámi.“
„Nesmysl,“ zarazila ji rázně Nyneiva. „Ty potřebuješ výcvik. To nám z dlouhodobého hlediska prospěje mnohem víc, než když s náma pojedeš do Tanchika. A stejně nevíme, jestli v Tanchiku jsou. Pokud ano, tak to s Elain zvládneme i ve dvou, ale ty bys mohla jet s náma a nakonec zjistit, že to zlo není nakonec nic horšího než válka. Světlo ví, že válka by měla být zlem pro každýho. Možná se dokonce vrátíme do Věže dřív než ty. Musíš si v Pustině dávat pozor,“ dodala nacvičeným tónem. „Je to nebezpečný místo. Aviendho, dáš na ni pozor?“
Než mohla Aielanka otevřít ústa, ozvalo se zaklepání na dveře a hned nato vstoupila Moirain. Aes Sedai je všechny přelétla pohledem, jímž zvážila, změřila a odhadla je i to, co dělaly, aniž by však mrkla okem a naznačila, jaký závěr učinila. „Joiya a Amico jsou mrtvé,“ oznámila jim.
„Takže to byl důvod k útoku?“ zeptala se Nyneiva. „Všechno tohle, jen aby je zabili? Nebo je možná zabili, když je nemohli osvobodit. Bylo mi jasný, že je Joiya tak sebejistá, protože čeká na záchranu. Takže nakonec musela lhát. Nikdy jsem tomu jejímu pokání nevěřila.“
„Možná to nebyl hlavní důvod,“ odtušila Moirain. „Kapitán velice moudře nechal své muže během útoku na jejich místech ve vězení. Nezahlédli jediného trolloka či myrddraala. Ale potom obě našli mrtvé. Obě měly dost nemilosrdně podříznuté hrdlo. Poté, co jim přibili jazyk ke dveřím cely.“ Klidně mohla mluvit o šití šatů.
Elain se při tom odtažitém popisu těžce zvedl žaludek. „To jsem jim nepřála. Tohle tedy ne. Světlo ozařuj jejich duše.“
„Jejich duše už dávno odešly do Stínu,“ odsekla drsně Egwain. Ale také si tiskla ruce na břicho. „Jak... Jak to udělali? Šedí muži?“
„Pochybuji, že by něco takového zvládli i šedí muži,“ prohlásila suše Moirain. „Zdá se, že Stín má zdroje, o nichž ani nevíme.“
„Ano.“ Egwain si uhladila šaty i hlas. – „Jestli to nebyl pokus o jejich záchranu, tak to musí znamenat, že nám říkaly pravdu. Obě zabili, protože promluvily.“
„Nebo aby jim v tom zabránili,“ dodala ponuře Nyneiva. „Můžeme jenom doufat, že nevěděli, že nám ty dvě něco řekly. Možná Joiya opravdu litovala, ale já jí stejně nevěřila.“
Elain polkla, představila si, jak je v cele, někdo jí tiskne obličej ke dveřím, aby jí mohl vytáhnout jazyk a... Zachvěla se, ale přiměla se říci: „Mohli je zabít prostě jen jako trest za to, že se nechaly chytit.“ Pro sebe si ale nechala nápad, že jejich smrt je možná měla přimět uvěřit tomu, co Joiya a Amico tvrdily. I tak měly dost pochybností, aby přidávala další. „Tři možnosti, a jen jedna naznačuje, že černé adžah vědí, že vůbec něco řekly. A protože jsou všechny asi stejně pravděpodobné, je možné, že to nevědí.“
Egwain a Nyneiva se zatvářily šokovaně. „Aby je potrestali?“ vydechla Nyneiva nevěřícně.
Obě byly v mnoha směrech tvrdší než ona – a ona je za to obdivovala – ale ony při svém dospívání nesledovaly dvorské intriky v Caemlynu, v dětství neslýchaly vyprávění o krutých způsobech, jakými Cairhieňané a Tairenové hráli hru rodů.
„Myslím, že černé adžah rozhodně laskavě neshlížejí na jakoukoliv prohru,“ řekla jim. „Umím si představit, jak to Liandrin nařizuje. Joiya sama by to určitě klidně udělala.“ Moirain se na ni krátce podívala a bylo zřejmé, že ji znovu hodnotí.
„Liandrin,“ řekla Egwain naprosto bezvýrazným tónem. „Ano, umím si představit, že by Liandrin nebo Joiya takový rozkaz vydaly.“
„Stejně byste neměly moc času je vyslýchat,“ prohlásila Moirain. „Zítra v poledne už by byly na lodi.“ V hlase se jí ozval náznak hněvu. Elain si uvědomila, že Moirain musí ve smrti černých sester vidět únik před spravedlností. „Doufám, že se brzy nějak rozhodnete. Pro Tanchiko nebo Bílou věž.“
Elain se podívala Nyneivě do očí a lehce kývla.
Nyneiva jí také, o něco jistěji, pokynula, než se obrátila k Aes Sedai. „My s Elain půjdeme do Tanchika, hned jak najdeme loď. Rychlou loď, doufám. Egwain a Aviendha pojedou do Aielské pustiny do Držby Chladné skály.“ Neudala žádné důvody a Moirain zvedla obočí.