„To nemyslím,“ pravil Galad a vzal si knihu zpět. „Aes Sedai mají moc práce s... se svými vlastními záležitostmi. Pokud se doslechnu o vhodné taneční zábavě ve městě, doprovodím tě, budeš-li si přát. A nemusíš se bát, že by tě ti dva hulváti obtěžovali.“ Usmál se na ni, aniž si uvědomoval, co to dělá, a Min se náhle opravdu nedostávalo vzduchu. Mužům by se nemělo dovolovat takhle se usmívat.
Vlastně jí chvíli trvalo, než si vzpomněla, jaké že to hulváty má Galad na mysli. Ty dva muže, kteří měli údajně požádat Elmindredu o ruku a málem se poprali, protože ona se nemohla rozhodnout, což ji přinutilo vyhledat útočiště ve Věži, jelikož se nemohla přimět, aby jim oběma přestala dávat naději. Což byl jediný důvod, proč byla tady. V těchhle šatech, připomněla si. Kdybych na sobě měla svoje vlastní šaty, určitě by mi to řádně myslelo.
„Všiml jsem si, že s tebou každý den rozmlouvá amyrlin,“ ozval se náhle Gawyn. „Nezmínila se o naší sestřičce Elain? Nebo o Egwain? Neříkala něco o tom, kde jsou?“
Min si přála, aby ho mohla praštit do oka. On samozřejmě nevěděl, proč předstírá, že je někdo jiný, ale souhlasil, že jí pomůže a bude se k ní chovat jako k Elmindredě, a teď ji spojuje se ženami, o nichž příliš mnoho lidí ve Věži vědělo, že jsou přítelkyně Min. „Ó, amyrlin je tak báječná žena,“ řekla sladce a v úsměvu ukázala zuby. „Vždycky se ptá, jak mi ubíhá čas, a chválí mi šaty.
Asi doufá, že se brzy rozhodnu mezi Darvanem a Goemalem, ale já jsem pořád celá popletená. Oba jsou tak milí, ale já prostě nemůžu.“ Rozevřela oči doufajíc, že tak bude vypadat popletená a bezmocná. „Na koho ses to ptal? Na sestru, můj pane Gawyne? Samotnou dědičku Andoru? Nemyslím, že se o ní kdy amyrlin přede mnou zmínila. A jak se jmenovala ta druhá?“ Slyšela, jak Gawyn skřípe zuby.
„Neměli bychom s tím paní Elmindredu obtěžovat,“ poznamenal Galad. „To je náš problém, Gawyne. Je na nás, abychom objevili lež a tu věc vyřídili.“
Min ho skoro neslyšela, protože hleděla na velkého muže, jemuž se dlouhé tmavé vlasy kroutily kolem svěšených ramen. Ten muž se bezcílně loudal po štěrkovém chodníčku mezi stromy za pozorného dohledu jedné přijaté novicky. Už Logaina viděla předtím, smutného muže, jenž byl kdysi velice energický a jehož vždy doprovázela některá z přijatých. Žena mu měla zabránit v sebevraždě stejně jako v útěku. Přes svou mohutnou postavu však Logain nevypadal, že by se chtěl pokusit o to druhé. Min však ještě nikdy neviděla planoucí auru kolem jeho hlavy, zářící zlatě a modře, až doteď. Byla tam jen chviličku, ale to stačilo.
Logain se prohlásil za Draka Znovuzrozeného, byl lapen a zkrocen. Pokud snad někdy mohl získat nějakou slávu jako falešný Drak, ta chvíle již byla pryč. Zbylo mu jen zoufalství ze zkrocení, musel se cítit jako člověk, který přišel o zrak a sluch a chuť, který chce jen zemřít a který čeká na smrt, jež se k takovým, jako byl on, dostavovala během několika málo let. Logain se na ni podíval, i když ji nejspíš neviděl. Oči měl plné beznaděje a obrácené dovnitř. Tak proč kolem něj plála aura, jež křičela o nadcházející slávě a moci? To bylo něco, co musela sdělit amyrlin.
„Ubožák,“ zamumlal Gawyn. „Nemohu ho přestat litovat. Světlo, milosrdnější by bylo nechat ho to skončit. Proč ho nutí žít pořád dál?“
„On si žádnou lítost nezaslouží,“ pronesl Galad. „Copak jsi zapomněl, čím byl a co spáchal? Kolik tisíc lidí zemřelo, než byl polapen? Kolik měst bylo vypáleno? Jen ať žije jako varování pro ostatní.“
Gawyn sice kývl, ale váhavě. „Přesto za ním lidé šli. Některá z těch měst byla vypálena poté, co se přidala k němu.“
„Musím už jít,“ řekla Min a vstala a Galad byl okamžitě samá péče.
„Odpusť nám, paní Elmindredo. Nechtěli jsme tě polekat. Logain ti nemůže ublížit. O tom tě ujišťuji.“
„Já... Ano, je mi z něj trochu slabo. Omluvte mě. Opravdu si musím jít lehnout.“
Gawyn se tvářil velice nedůvěřivě, ale zvedl její košíček dřív, než si ho stačila vzít sama. „Dovol, ať tě aspoň kousek cesty doprovodím,“ řekl a hlas mu přetékal falešnou starostlivostí. „Tento košík pro tebe musí být příliš těžký, když je ti tak mdlo. Nechtěl bych, abys ztratila vědomí.“
Min se nějak podařilo usadit Galada na mramorovou lavičku a odejít, i když s Gawynem v patách. Sukně jí hrozně překážely. Chtěla si je zvednout až ke kolenům a rozběhnout se, ale Elmindreda by nikdy neběžela a nikdy by neukázala tolik ze svých nohou, leda při tanci. Laras ji v tomto ohledu velice přísně poučila a ona teď skoro úplně zničila obraz Elmindredy. A Gawyn...!
„Dej mi ten košík, ty zabedněný mamlase,“ vyštěkla na něj, jakmile byli z Galadova dohledu, a sebrala mu ho dřív, než mohl Gawyn něco namítnout. „Co sis myslel, takhle se mě před ním ptát na Elain a Egwain? Elmindreda se s nimi nikdy nesetkala. Elmindredě na nich nezáleží. Elmindreda nechce, aby někdo vyslovil její jméno jedním dechem s jejich! Copak to nechápeš?“
„Ne,“ řekl Gawyn. „Ne, protože jsi mi to nevysvětlila. Ale mrzí mě to.“ V jeho hlase se však neozvala dostatečně velká lítost, aby jí to stačilo. „Prostě si jen dělám starosti. Kde jsou? A ty zprávy, co přicházejí proti proudu řeky z Tearu o falešném Drakovi, mi zrovna nepomáhají. Ony jsou někde tam dole, Světlo ví kde, a já se pořád sám sebe ptám, co když jsou ve středu podobné hranice, jakou Logain zažehl v Ghealdanu?“
„A co když to není vůbec falešný Drak?“ zeptala se Min velmi opatrně.
„Myslíš, protože se na ulicích vypráví, že dobyl Tearský Kámen? Klepy vždycky všechno zveličují. Já tomu uvěřím, až to uvidím, a na každý pád je toho potřeba víc, aby mě to přesvědčilo. I kdyby Kámen mohl padnout. Světlo, já doopravdy nevěřím, že Elain a Egwain jsou v Tearu, ale že to nevím, mě žere jako kyselina. Jestli se jí něco stalo...“
Min nevěděla, kterou z obou dívek tím myslí, a tušila, že on také ne. Přesto, jak si z ní utahoval, mu její srdce vyšlo vstříc, ale stejně mu nemohla nic říci. „Musíš jenom dělat, co ti říkám, a –“
„Já vím. Důvěřovat amyrlin. Důvěřovat!“ Poté dlouze vydechl. „Víš, že Galad popíjí po tavernách s bělokabátníky? Přes mosty se dostane každý, pokud přichází v míru, dokonce i děti toho zatraceného Světla.“
„Galad?“ vydechla Min nevěřícně. „V tavernách? Pije?“
„Určitě jenom pohárek dva. Víc by si nepovolil ani o vlastním svátku.“ Gawyn se zamračil, jako by si nebyl jist, zda snad právě Galada nezkritizoval. „Co chci říci, je, že mluví s bělokabátníky. A teď tahle kniha. Podle popisu mu ji dal sám Eamon Valda. ‚V naději, že najdeš cestu.‘ Valda, Min. Muž, který velí bělokabátníkům na druhé straně mostů. To, že nic neví, žere i Galada. Tak poslouchá bělokabátníky. Jestli se naší sestře nebo Egwain něco stane...“ Potřásl hlavou. „Víš, kde jsou, Min? Řekla bys mi to, kdybys to věděla? Proč se schováváš?“
„Protože jsem svou krásou dohnala dva muže k šílenství a nemůžu se rozhodnout,“ sdělila mu kysele.
Hořce se uchechtl a rychle to zamaskoval úsměvem. „No, tomu aspoň věřím.“ Zahihňal se a prstem ji pohladil pod bradou. „Jsi velmi hezká dívka, Elmindredo. Hezká chytrá holčička.“
Min zaťala pěst a pokusila se ho udeřit do oka, ale on odtančil z jejího dosahu a Min si zakopla o sukně a málem upadla. „Ty zatracenej přihlouplej obejdo!“ zavrčela dívka.