Dženšové
Dženšové patří stejně jako Alaři k bojovnickým rasám. Jsou to umanutí inženýři, kteří vypadají jako šílený hybrid včely s opicí.
Lidé Dženše z nedostatku informací dlouho považovali za Slabou rasu. Tohoto názoru byl dokonce i známý xenolog Andrej Chrumov, který ho uvádí dokonce i ve svém základním díle Místo pod hvězdami. Tento epochální omyl se podařilo opravit až po historické konferenci na Citadele, které se zúčastnil jeho vnuk Petr Chrumov.
Torppové
Torppové jsou nepočetná rasa, žijící přímo ve fotosféře hvězd. Je to nejpodivnější a nejmocnější rasa celého Konkláve. Torppové jsou vlastně inteligentní plazmoidi, desetikilometrová mračna čisté energie, stažená silovými poli jako korzetem. Jsou to živoucí střepy slunce. Dokonce i za hranicemi planetární atmosféry je každý Torpp z povrchu planety viditelný stejně jasně jako slunce samo.
Jsou absolutně nezranitelní, i když jsme v jistém smyslu oprávněni předpokládat, že by je mohly zničit paprskomety kosmických lodí geometrů. Na druhé straně jsou však Torppové schopni zasazovat údery na povrchu planet cíleným svazkem paprsků, a to i z meziplanetárního prostoru.
Hixané
Hixané jsou obři, vysocí kolem tří metrů. Takoví šediví svatoušci. Na první pohled trochu děsivá, ve skutečnosti však velmi křehká stvoření. Králové horkých bezvětrných stepí na planetách kolem Siria. Co do inteligence se například počtářům zdaleka nevyrovnají, ba jsou spíše mdlého rozumu. Nejméně tupí z nich nosí červenou pásku. Nedostatek životního prostoru je v závislosti na počtu dorůstajících larev nutí ke kolektivní eutanázii.
Hixanský zrak je podstatně dokonalejší než lidský. Proto si na Zemi nakupují celé hory jednoduchých obrázků a kresbiček — stačí jim už ona osobitost, již těmto dílkům propůjčuje třeba chloupek vypadlý ze štětce a ulpělý v barvě nebo třeba otisk prstu na tempeře. Osobitosti a individuality si však Hixané váží jedině ve výtvarném umění, ve všech ostatních ohledech jsou to nudní pedanti a vyznavači striktních pravidel.
Hixané vyrábějí kortrizon, což je materiál, který na svých planetách využívají výhradně ke zhotovování šperků. Na Zemi se ze stejného materiálu dělají nejlepší neprůstřelné vesty a žáruvzdorné obklady kosmických lodí. Kromě toho patří Hixané k oněm nemnoha rasám, které mají systém podobný pozemské televizi a vyznávají taky cirkusové umění.
Před deseti lety uspořádaly křesťanské církve „křižáckou výpravu na nebesa“, konkrétně na planety obývané Hixany. Hixané zase na Zemi vybudovali svou vlastní stálou misii; jak se ukázalo později, šlo o skupinu profesionálních iluzionistů. Misii proto nakonec museli uzavřít a hixanská metodika proměny vody ve víno a uzdravování nevyléčitelně nemocných zůstala pro lidi záhadou.
Hixané a Daenlové poskytují Pozemšťanům četné poradenské služby, díky čemuž se stali nejfrekventovanějšími hrdiny lidských anekdot. Právě oni byli vůbec první civilizace, s níž se setkaly pozemské kosmické lodi, které dokázaly opustit Sluneční soustavu.
Další silné rasy
Kromě již jmenovaných je tu ještě pět dalších Silných ras. Pozemšťané však o nich nevědí téměř nic — jsou známa jména dvou z nich, kdežto o třech dalších neexistují vůbec žádné informace.
2. SLABÉ RASY
Alaři
Jsou to malí mizerové. Dvacetikilogramoví hlodavci s hebkou srstí.
Alarské myši pocházejí z pahorkatin Fomalhautu; jejich civilizace se vyvíjela v obrovitých labyrintech podzemních nor, proto potřebovali být malí a mrštní. Přední tlapy mají Alaři delší než zadní a jsou ukončeny obratnými prstíky. Právě proto jejich hrudník i hlava nápadně směřují vzhůru, což působí velice agresivním dojmem. Mladí jedinci mají srst černé barvy; jakmile se barva srsti změní v tmavošedou, jsou Alaři schopni určit své pohlaví.
Počítají ve čtyřkové soustavě. Jejich řeč zní hladce a šelestivě. Jejich oblíbená odpověď na pozdrav či na radu starších zní obvykle takto: „Víra a láska mi pomohou.“ V boji muže proti muži s oblibou využívají zubů, které považují za zbraň. Při podobných soubojích se obvykle zahryznou protivníkovi do hrudi a všemi tlapami pak útočí na jeho hlavu a krk. Achillovou patou Alarů je černá špička čenichu. Jejich výsadkáři bývají oblečeni do proslulých alarských obrněných uniforem. Osobní zbraň bývá zpravidla uzpůsobena tak, aby se dala připevnit na čenich.
Alaři sice nejsou nejmilitantnější rasou ve vesmíru, ale jejich křižníky jsou nádherné. Jsou to kotouče o průměru zhruba osm set metrů a jsou poseté věžičkami neznámého účelu (snad jsou to palebná postavení, ale stejně dobře by to mohly být obytné kajuty). Každý z těchto kotoučů je silný kolem padesáti metrů. Po obvodu jsou kotouče opatřeny třemi masivními mřížemi gravitačních motorů, které do prostoru chrlí ve zlomku vteřiny nesčetné gigawatty energie. V konstrukci těchto lodí se využívá i technologie „živého kovu“, kterou Alarům poskytli Daenlové. Dva takovéto křižníky jsou schopny zničit celou planetu.
Rudofialová (čtrnáctá) eskadra Alarů je nezávislou bojovou jednotkou celého Konkláve. Hlídkuje ve více než třiceti sektorech Galaxie, ale přitom se nepodřizuje ani jediné Silné rase.
Alarské bitevní lodi jsou nejsilnější v celém Konkláve. Alaři jsou nuceni provozovat a udržovat obludně velkou kosmickou flotilu, což je trvale ožebračuje. Jsou elitní bojovou gardou Konkláve. Tato úloha se části Alarů zamlouvá, ovšem rozhodně ne všem. V časovém úseku, popisovaném v románech Hvězdy — ty studené hračky a Svět Stínu, se Alaři připojili ke spiknutí čtyř Slabých ras, které byly znepokojeny příchodem geometrů do své části Galaxie.
Kood-Deldové
Kood-Deldové jsou rasa, které není proti mysli kanibalizmus.
Kualkuové
Příslušníci rasy Kualkuů nemají trvalou podobu. Jsou to protoplazmatické symbiotické bytosti, které nemají ani vnitřní, ani vnější kostru a jejich váha kolísá od půl kilogramu do jednoho metráku. Nenahraditelní jsou při montážních a opravářských pracích, protože jsou schopni protéct do každé skulinky a vystačit si se sebemenší kabinou v maličkém pracovním modulu nebo dokonce v bojové hlavici. Jsou to zkrátka takoví pěšáci na kosmické šachovnici. Často bývají využíváni i jako symbiotičtí tlumočníci. Symbiózy s Kualkuy nejsou schopny jen dvě rasy — Torppové a počtáři.
Kdysi měli Kualkuové svou vlastní planetu a jejich nejpřirozenějším životním prostředím byl oceán. Jednou se však tato rasa dostala do sporu s Konkláve a vzbouřila se. Z jejich planety zbyl jen prach.
Takto Kualkuové vypadají pro své okolí — ne však pro Petra Chrumova, který zná jejich největší tajemství. Rasu Kualkua tvoří jen jeden jedinec. Je to bytost, která tvořila celek rozptýlený po celém vesmíru, žila v cizích tělech a mechanizmech, hřála se v paprscích tisíců sluncí a hledí na svět kolem sebe miliardami očí. Odjakživa. Tento jedinec se nebál smrti, protože pro něj smrt neexistovala. Kromě toho se klidně nechal využívat k čemukoli, protože ztráta jedné buňky přece nemůže organizmus nijak ohrozit.