„Není to poprvé, co musíme čelit nebezpečí,“ odpověděl Meskliňan. „Dokázal jsem si přivyknout na výšky — dokonce i na střechu vašeho tanku. Co se týká zvířat, Bree je vyzbrojená ohněm a žádné z těch, co žijí na souši, se velikostí nemůže rovnat některým obyvatelům oceánů.“
„Máte úplnou pravdu, Barle. No dobrá. Bůhví, že jsem se vás nepokoušel odrazovat; jen jsem se'chtěl ujistit, zda jste si všechno důkladně promysleli, než se pustíte do podobného podniku, protože ho bude nutné dotáhnout až do konce.“
„To je mi docela jasné, ale v tomto směru můžete být bez obav, Charlesi. Teď se musím vrátit na loď; znovu se začínají hromadit mraky. Povím mužstvu, co hodláme podniknout, a abych předešel jakýmkoli obavám, připomenu všem, že účastníci výpravy mají zajištěný podíl na zisku odpovídající jejich hodnosti. V celé posádce není jediný muž, kterého by strach odradil od cesty k bohatství.“
„A co vy?“ uchechtl se dušeně Lackland.
„Já jsem bez obav,“ odvětil Meskliňan a zmizel do noci, ponechávaje Lacklanda v nejistotě, jak si jeho slova vysvětlit. Když Rosten vyslechl nový plán, neodpustil si spoustu uštěpačných poznámek v tom smyslu, že se od Lacklanda dalo čekat, že přijde s nějakým nápadem, jak si zajistit možnost užívat tank.
„Zdá se ale, že by to mohlo vyjít,“ připustil neochotně. „Jak by vlastně měly vypadat sáně, co máme postavit pro tu mořskou kocábku vašeho přítele? Jak je vůbec velká?“
„Bree je asi čtyřicet stop dlouhá a patnáct široká; řekl bych, že má ponor pět nebo šest palců. Skládá se ze spousty prámů dlouhých zhruba tři stopy a širokých polovic, vzájemně propojených lany tak, aby měly zajištěnou volnost pohybu — není těžké uhádnout, proč.“
„Hm. Je mi to jasné. Kdyby na této planetě někde blízko pólu vlny tak dlouhou loď na obou koncích vyzvedly do výše, zatímco střed by zůstal bez opory, byla by na kusy. Čím je poháněná?“
„Plachtami; na dvaceti či třiceti prámech jsou stěžně. Mám dojem, že některé z prámů jsou rovněž vybavené kýlovými deskami, jež se dají sklopit, aby bylo loď možné vytáhnout na břeh; přímo jsem se na to ale Barlennana neptal. Vlastně ani nevím, jak dalece je na tomto světě rozvinuté umění mořeplavby, ale podle toho, s jakou samozřejmostí kapitán mluví o rozlehlých prostorách oceánu, které překonali, bych přinejmenším předpokládal, že dovedou lavírovat.“
„Vypadá to tak. Dobrá, tak tady na Toorey vyrobíme něco z lehkého kovu a dopravíme vám to dolů hned, jak to bude hotové.“
„Měli byste s tím počkat, až skončí zima. Pokud sáně vyložíte dál od pobřeží, ztratí se pod sněhem a když je necháte na břehu, budeme potřebovat potápěče, zvedne-li se hladina tak, jak Barlennan očekává.“
„Proč si ale v tom případě dává tolik na čas? Zima už je víc než z poloviny za námi a ve všech oblastech jižní polokoule, které můžeme sledovat, dochází k fantastickému množství srážek.“
„Proč mi kladete takové otázky? Myslel jsem, že na to máme meteorology, pokud ovšem ze samé snahy porozumět této planetě nepřišli o rozum. Já mám dost svých starostí. Kdy dostanu další tank?“
„Až ho bude možné používat; jak už jsem říkal, až skončí zima. A pokud ho taky vyhodíte do povětří, je marné volat o další, protože nejbližší je až na Zemi.“
Když se Barlennan při své další návštěvě o několik set dnů později seznámil s obsahem rozhovoru, byl dokonale spokojen. Jeho posádka přijala zamýšlenou výpravu s nadšením; mohl je zlákat, tak jak předpokládal, očekávaný zisk, ale zároveň s ním všichni v bohaté míře sdíleli prostou touhu po dobrodružství, která je zavedla tak daleko do neznámých krajů.
„Jakmile skončí období bouří, vyrazíme,“ řekl Lacklandovi. „Na zemi ještě bude ležet spousta sněhu; pokud cesta povede mimo písčité pláže, může nám to přijít vhod.“
„Neřekl bych, že to pro tank může hrát nějakou roli,“ odpověděl Lackland.
„Pro nás ale ano,“ zdůraznil Barlennan. „Uznávám, že pád s paluby není zvlášť nebezpečný, ale je nemilé, když vás to setřese právě uprostřed jídla. Už jste se rozhodl, jaká trasa přes pevninu bude nejvýhodnější?“
„Právě na ní pracuji.“ Pozemšťan vytáhl mapu s výsledky svého snažení. „Nejkratší cesta, kterou jsme spolu objevili,
má tu nevýhodu, že vyžaduje, abych vás přepravil přes horský hřbet. Třeba by to bylo možné, ale na možné následky pro vaši posádku raději nechci pomyslet. Nevím, jak jsou ty hory vysoké, ale na této planetě žádná výška není maličkost.
Zpracoval jsem trasu, která je vyznačena červenou čárou. Asi dvanáct set mil — pokud nepočítáme drobné zákruty, jež zřejmě nebude třeba kopírovat — sleduje tok řeky, která se vlévá do velkého zálivu na této straně mysu. Potom vede nějakých čtyři sta mil přímo napříč pevninou až k pramenům další řeky. Když budete chtít, můžete se po ní plavit, anebo se dál nechat vléct — podle toho, co pro vás bude rychlejší a pohodlnější. Hlavní nevýhodou je to, že řečiště z velké části leží tři nebo čtyři sta mil jižně od rovníku — to pro mne znamená snášet ještě nejméně půl zemské tíže navíc. S tím se však dokážu vypořádat.“
„Pokud jste si tímjistý, řekl bych, že tahle trasa je opravdu ta nejlepší,“ prohlásil Barlennan, když si důkladně prostudoval mapu. „Asi bude rychlejší, když nás potáhnete, než abychom se plavili, zvláště po řece, kde zřejmě nebude dostatek místa k plavolení.“
Poslední výraz si musel vypůjčit ze svého mateřského jazyka; Lackland vyslechl vysvětlení jeho významu s uspokojením. Jak se zdálo, nebyl daleko od pravdy, když odhadoval stupeň vyspělosti Barlennanova národa v oboru mořeplavectví.
Jakmile padlo rozhodnutí ohledně trasy, nezbývalo toho Lacklandovi mnoho na práci; bylo třeba čekat, až Mesklin na své oběžné dráze dospěje k příštímu ekvinokciálnímu bodu. To už ale nemělo dlouho trvat; vzhledem k tomu, že zimní rovnodennost na jižní polokouli časově téměř přesně odpovídala době, kdy se obří planeta nacházela v těsné blízkosti svého slunce, na podzim a v zimě se její orbitální pohyb nesmírně zrychloval. Každé z těchto ročních období trvalo jen maličko déle než dva pozemské měsíce — naproti tomu jaro i léto každé zabralo nějakých osm set třicet pozemských dní, zhruba dvacet šest měsíců. K uskutečnění výpravy tak zbývalo víc než dost času.
Zatímco se Lackland oddával nucené nečinnosti, na palubě Bree naopak nikdo nezahálel. Pozemní výprava vyžadovala rozsáhlé přípravy, navíc komplikované tím, že nikdo z posádky neměl tušení, co je čeká. Mohlo se stát, že budou po celou dobu muset vystačit s vlastními zásobami potravin; stejně dobře však mohli cestou narazit na spoustu zvěře, jež jim poskytne nejenom dostatečný zdroj obživy, ale za příznivých okolností též kůže a kosti, které se dají dále zpeněžit. Cesta mohla být zcela bezpečná, tak jako bývají podle představ námořníků všechny suchozemské pouti, ale mohla na ní rovněž číhat nebezpečí, ať už šlo o nástrahy terénu nebo o útoky šelem, jež ho obývaly. V prvním případě se toho moc nedalo dělat; to byla Letcova starost. Pro ten druhý zde byly zbraně, narychlo uváděné do stavu nejvyšší připravenosti. Námořníci se vyzbrojili palicemi, jaké by ve vyšších zeměpisných šířkách nedokázali pozvednout ani Hars či Terblannen; rovněž objevili určité druhy rostlin, jejichž stonky obsahovaly krystalky chlóru, které posloužily k doplnění plamenometných nádrží. Ve výzbroji pochopitelně chyběly metací zbraně; na světě, jehož obyvatelé nikdy neviděli padat pevné těleso, které ztratilo oporu, protože pád probíhá příliš rychle, než aby se dal zrakem zachytit, podobný vynález vůbec nemohl vzniknout. Kdyby totiž někdo na Mesklinu na rovníku vodorovně vystřelil kulku ráže 0.50, již po prvních sto yardech letu by klesla o více než sto stop. Když Barlennan po setkání s Lacklandem získal určitou představu o významu pojmu „házet“, začal jednu chvíli dokonce uvažovat o tom, že se Letce zeptá na možnost sestrojit na podobném principu nějakou zbraň; pak se ale rozhodl, — že raději zůstane u zbraní, na které byl zvyklý. Sám Lackland se naopak zase zabýval myšlenkou, že by výprava při přechodu šíje mohla narazit na plemeno, které vynalezlo luk a šíp. Podnikl však s tím nápadem o trochu víc než Barlennan; vylíčil situaci Rostenovi a požádal ho, aby tažný tank byl vybaven čtyřicetimilimetrovým dělem s termitovými a trhavými náboji. Rosten jako obvykle chvíli reptal, ale nakonec souhlasil.