Většina těchto předmětů byla Lacklandovi stejně cizí, jako původní zboží; dva z nich ale zvlášť upoutaly jeho pozornost. V obou případech šlo zjevně o živé tvory, i když byli příliš drobní, než aby dokázal rozeznat bližší detaily. Oba byli podle všeho zdomácnělí; zůstali schoulení vedle nového majitele a nesnažili se utéci. Lackland se dohadoval — jak se ukázalo, správně — že se jedná o druh živočichů, které si námořníci hodlali vypěstovat jako pokusná zvířata k vyhledávání vhodné rostlinné potravy.
„Jsme tady už se vším hotovi?“ zavolal poté, co poslední z místních obyvatel opustil okolí tanku.
„Víc toho tady neuděláme,“ odpověděl Barlennan. „Už nemáme co nabídnout. Přejete si pokračovat v cestě, nebo navrhujete něco jiného?“
„Moc rád bych zjistil, jak jejich příbytky vypadají uvnitř; ale dveřmi se v žádném případě neprotáhnu, i kdybych si svlékl skafandr. Nemohl byste se vy anebo někdo z vašich lidí podívat dovnitř?“ Barlennan byl poněkud na rozpacích. „Nevím, zda by to bylo rozumné. Ti lidé se při obchodování chovali docela mírumilovně, ale něco mi na nich vadí, i když to nedovedu přesně pojmenovat. Možná je to v tom, že se příliš nesnažili smlouvat.“
„Chcete říci, že jim nevěříte — že se pokusí získat zpátky to, co vydali, když už nemáte co nabídnout?“
„To bych tak docela netvrdil; jak už jsem říkal, nemám pro svůj pocit žádný konkrétní důvod. Řekl bych to takto: pokud se nám podaří dopravit tank zpátky na okraj údolí a připojit ho k lodi, abychom byli připraveni pokračovat v cestě, a domorodci nám mezitím nezpůsobí potíže, sám se na jejich obydlí půjdu podívat. Souhlasíte?“ Během rozhovoru Barlennan ani Lackland nevěnovali domorodcům pozornost; zpočátku tak ani nepostřehli, že se znovu stali středem zájmu obyvatel údolí. Ti, co byli nablízku, se obrátili a zvědavě sledovali nepatrnou skříňku, z níž vycházel Lacklandův hlas. Jak rozmluva pokračovala, přicházeli další a naslouchali; zdálo se, že teprve pohled na mluvící bedýnku, jež byla příliš malá na to, aby se v ní mohl skrývat inteligentní tvor, u nich dokázal prolomil hradbu zdrženlivosti, kterou se dosud obklopovali. Poté, co z miniaturního reproduktoru zazněla závěrečná Lacklandova odpověď a bylo zřejmé, že rozhovor je u konce, někteří z posluchačů se spěšně odebrali do svých domovů. Téměř okamžitě se objevili s nejrůznějšími předměty a nabídli je námořníkům s gesty, o jejichž smyslu nemohlo být pochyby. Chtěli získat přijímač a byli za něj ochotni slušně zaplatit.
Barlennanovo odmítnutí je zmátlo. Jeden po druhém přicházeli se stále vyššími nabídkami. Nakonec Barlennan použil jediný možný způsob, jak dát najevo, že odmítnutí je definitivní; hodil přijímač na střechu tanku, vyskočil tam za ním a vybídl své muže, aby začali s nakládkou nově nakoupeného zboží. Domorodci na několik okamžiků zůstali jako opaření; pak se jako na znamení obrátili a zmizeli v úzkých vchodech svých příbytků.
V Barlennanovi stále narůstal stísněný pocit. Po celou dobu, co na střeše tanku ukládal nákupy, sledoval vchody okolních domů, kam jen dohlédl; nebezpečí však nehrozilo z obydlí; Zpozoroval je silák Hars, když se po způsobu domorodců napůl vzepjal nad své druhy, aby kapitánovi hodil obzvláště objemný balík. Jeho pohled náhodou zabloudil směrem ke kanálu, kterým sestoupili do údolí; v témže okamžiku vyloudil jeden z těch neuvěřitelně hlasitých skřeků, jaký Lacklanda pokaždé znovu ohromil — a vyděsil. Vzápětí ze sebe vychrlil několik slov, která Pozemšťan nepochopil; Barlennan však porozuměl, jediným pohledem zhodnotil situaci a ve dvou anglických větách stačil vyjádřit všechno podstatné.
„Charlesi, podívejte se na kopec za vámi! Musíme pryč!“
Lackland se ohlédl a rázem pochopil smysl podivného uspořádání města. Jeden z obrovitých balvanů, dosahující poloviny velikosti tanku, se uvolnil ze svého lůžka na kraji údolí. Nacházel se přesně nad širokým ústím koryta, kudy předtím projel tank; zvolna se zvedající hráze mu bezpečně udávaly, směr. Byl ještě půl míle vzdálený, vysoko na úbočí; při hmotnosti několika desítek tun vystavených gravitaci trojnásobně vyšší než na Zemi se však jeho rychlost každým okamžikem zvyšovala.
VIII. Lék proti akrofobii
Pokud se rychlosti týče, má organismus z masa a krve své hranice, ale Lacklandovi nechybělo mnoho k tomu, aby je tentokrát překonal. Nezdržoval se řešením diferenciálních rovnic, aby zjistil, kdy se balvan přivalí; vytočil motory do obrátek, na místě obrátil tank o devadesát stupňů až málem utrhl pásy a opustil ústí kanálu, kterým se na něj řítil obrovitý projektil. Až teď byl schopen plně ocenit důmysl stavitelů města. Jak už si dříve povšiml, kanály nevedly přímo do středu údolí; namísto toho byly uspořádány tak, že vždy nejméně dva dokázaly nasměrovat kámen do kterékoli části náměstí. Jeho manévr postačoval k tomu, aby unikl prvnímu balvanu, ale útočníci jej předvídali a svrhli dolů další kameny. Chvíli se rozhlížel na všechny strany v marné snaze najít místo, jež by neprotínala dráha některé z oněch hrozivých střel; pak záměrně natočil předek tanku do jednoho z kanálů a rozjel se proti kopci. Také tímto korytem se dolů valil uvolněný balvan; Barlennanovi připadalo, že je ze všech největší — a že se každou sekundou dále zvětšuje. Meskliňan si pomyslel, že Letec zřejmě přišel o rozum, a připravil se ke skoku, když vtom vedle něj zazněl rachot, silnější než ten nejhalasnější řev, jaký bylo schopné vydat jeho hlasové ústrojí. Kdyby jeho nervová soustava reagovala tak jako u většiny pozemských živočichů, přistál by v té chvíli někde vpůli svahu. U příslušníků jeho druhu však obvyklá reakce spočívala v tom, že nehybně ztuhli na místě, takže během příštích několika sekund by ho ze střechy tanku dokázala odstranit jen těžká technika. Ve vzdálenosti čtyř set yardů, nějakých padesát yardů před padajícím skaliskem, ze dna kanálu vytryskl gejzír hlíny a plamenů — Lackland použil trhavé střely s citlivou nárazovou roznětkou. V následujícím okamžiku balvan zmizel v oblaku prachu a dělo se znovu rozštěkalo; vypálilo půl tuctu ran v tak rychlém sledu, že téměř splynuly v táhlé zaburácení. Když se prach rozptýlil, zbývala z kamene sotva polovina, jež neměla ani přibližně kulovitý tvar. Energie střel jej téměř zastavila; o zbytek se postaralo tření. Na to, aby se mohl valit dál, bylo teď na jeho povrchu příliš mnoho rovných ploch a prohlubenin.
U horního okraje kanálu byly připraveny ke shození další balvany, ale žádný se už ani nepohnul. Obyvatelé údolí zřejmě stačili rychle posoudit vzniklou situaci a uvědomili si, že tímto způsobem tank nezničí. Lackland neměl nejmenší ponětí o tom, co jiného by mohli podniknout, ale nejpravděpodobnější možností byl přímý fyzický útok. Bylo jisté, anebo téměř jisté, že by se dokázali dostat na střechu tanku stejně snadno jako Barlennan a ukořistit rádio spolu se vším, co předtím prodali; Pozemšťan si dovedl jen těžko představit, jak by jim v tom námořníci mohli zabránit. Sdělil své úvahy Barlennanovi.