Dolní třetina trupu měla tvar širokého válce, jehož průměr odpovídal téměř výšce rakety. V této části byla uložena její pohonná jednotka, vysvětloval Lackland, když námořníci zaměřili vizifonní aparát na dno kráteru. Horní část sondy se prudce zužovala do tvaru tupé homole, ukrývající aparaturu, do níž tolik obydlených světů vložilo tak nesmírné množství času, finančních prostředků a duševního úsilí.
„Po výbuchu, který zcela zničil váš tank, jste mi řekl, že k něčemu podobnému muselo dojít i zde,“ poznamenal Barlennan. „Nevidím ale nic,~co by tomu nasvědčovalo; kde by se uvnitř vzalo tolik kyslíku, aby mohl vyvolat explozi?“
„Máte úplnou pravdu,“ vpadl do rozhovoru Rosten, dřív než Lackland stačil odpovědět. „Ať už závadu způsobilo cokoliv, nebyl to výbuch vyvolaný kyslíkem. Příčinu zatím neznáme. Až se dostaneme dovnitř, budeme třeba moudřejší. Co kdybychom se hned pustili do práce? Mám na krku celý houf fyziků, kteří se přímo třesou na nové informace.“
„Vaši vědci si budou muset ještě chvíli počkat,“ přerušil ho Barlennan. „Něco jste zřejmě přehlédli. Všechny přístroje, které bychom měli umístit před objektiv kamery, jsou nejméně sedm stop vysoko; a všechny jsou pod kovovým pláštěm, který bude třeba nejprve pracně odstranit.“
„Hrome, to máte pravdu. Až budete nahoře, půjde to už snadno. Každou sekci kryjí ochranné pláty, které se dají lehce sejmout. Horší je, jak se k nim dostat. Něco budeme muset vymyslet.“
„Počkáme, dokud se nevrátí námořník, kterého jsme nechali na hlídce. Když vás do té doby nenapadne nic lepšího, zařídíme se po svém“
„Máte nějaký nápad?“
„Samozřejmě. Dostali jsme se na vrchol balvanu, kde jsme si zřídili pozorovatelnu; proč bychom nemohli zvolit stejný postup i zde?“ Rosten se na dobré půl minuty odmlčel; Lackland ho podezříval, že si v té chvíli v duchu nadává. „Má to jediný háček: dá vám to daleko víc práce. Raketa je víc jak třikrát vyšší než balvan, k němuž jste budovali přístupovou rampu, a budete ji muset obestavět kolem dokola.“
„Proč bychom nemohli postavit násep jen na jedné straně k nejbližší sekci, kde jsou přístroje, které vás zajímají? Pak už by se dalo do vyšších pater vystoupit zevnitř, tak jak to děláte v ostatních raketách.“
„Nejde to ze dvou důvodů. V první řadě byste se uvnitř nikam nedostali; raketa nebyla určena pro let s posádkou a mezi palubami neexistuje žádné spojení. Všechny přístroje jsou umístěné tak, aby k nim byl přístup zvenčí. Druhý důvod je ten, že nemůžete začít zdola; i když nakrásně sejmete kryty, pochybuji, že byste je po návštěvě té které sekce dokázali nasadit zpátky na své místo. To znamená, že než přejdete do vyššího patra, nezůstane po celém obvodu trupu ani jeden kryt; mám obavu, že bez jejich opory by se celá konstrukce mohla zbortit.
Nezbude vám proto asi nic jiného než zasypat raketu až po samou špičku a pak se opět úroveň po úrovni prokopávat dolů. Přitom bude nejlepší brát jednu sekci za druhou a všechnu aparaturu z nich demontovat; tak se zatížení sníží na minimum. Po odstranění všech krytů totiž zůstane jen křehká kostra a nechci ani domyslet, co by s ní udělala plná tíha zařízení, znásobená sedmi sty.“
„Rozumím.“ Teď bylo zase na Barlennanovi, aby se zamyšleně odmlčel. „Nenapadá vás žádné jiné řešení? Jak už jste naznačil, vyžádá si to spoustu práce.“
„Zatím nenapadá. Zařídíme se podle vašeho návrhu a než se vrátí muž, kterého jste nechali na rozhledně, zkusíme něco vymyslet. Máme ale velkou nevýhodu — nemůžeme počítat s použitím techniky, kterou vám nedokážeme dopravit.“ Slunce kroužilo po obloze rychlostí přesahující dvacet stupňů za minutu. Námořníci přestávky využili k odpočinku a zábavě; čas od času některý z nich sestoupil po mírném svahu jámy vyhloubené tryskami, aby si z blízkosti prohlédl raketu. Všichni byli příliš inteligentní na to, aby její sílu připisovali působení nějakých kouzel, ale přesto v nich vzbuzovala cosi jako posvátnou hrůzu. Ani trochu nerozuměli principu, na němž byla založena, i když k jeho vysvětlení by Lacklandovi stačilo, aby se zajímal, proč tvorové, kteří nedýchají, přesto dovedou hlasitě mluvit. Meskliňané měli dobře vyvinutý orgán, podobný nálevce pozemských hlavonožců, který jejich obojživelní předkové užívali k rychlému plavání; teď jim sloužil hlavně jako měch, jímž rozeznívali velice pozemský pár hlasivek, ale byli jej schopni použít i k původnímu účelu. Příroda je tak skvěle vybavila k tomu, aby pochopili princip rakety.
Úctu námořníků však nevyvolávalo jen to, že nechápali, jak stroj pracuje. Patřili k národu, který vystavěl rozsáhlá města a ovládal různé technické postupy; nejvyšší zdi, které kdy vybudovali, však sahaly nejvýš tři palce nad zem. Patrové budovy a dokonce i střechy z něčeho jiného než z kusu látky pro ně byly cosi nemyslitelného, co jejich téměř instinktivní strach z pevného materiálu nad hlavou předem vylučoval. Díky zkušenosti, kterou tato skupina prodělala, se u nich postoj k tíze změnil z panické hrůzy v uvážlivý respekt, ale zvyk nebylo tak snadné překonat. Raketa byla asi osmdesátkrát vyšší než jakákoli umělá stavba, kterou jejich národ kdy postavil; bázeň, kterou u nich vyvolával podobný pohled, proto nebyla ničím neobvyklým.
Konečně se hlídka vrátila a Barlennan se znovu spojil s Pozemšťany na Toorey, ale nevymysleli nic nového. Kapitána to ani v nejmenším nepřekvapilo. Mávl nad Rostenovými omluvami klepetem a hned se s mužstvem pustil do práce. Stavba nového náspu kupodivu nebyla ani tak obtížná, ani zdlouhavá, jak všichni očekávali, Půda rozoraná tryskami raketových motorů byla poměrně sypká a práce Šla rychle kupředu.
Dokonce i ti největší škarohlídové už byli ochotni věřit tomu, že úspěch je na dosah. S rostoucím nadšením sledovali, jak se lesklý kužel výzkumné sondy noří stále hlouběji do hromady hlíny a kamení, až z něj zůstala jen stopu vysoká homole, obsahující vědeckou aparaturu.
V té chvíli Meskliňané zastavili práci a většina z nich se vzdálila od pahorku. Několik námořníků nahoru přitáhlo videoaparát, jehož objektiv nyní zabíral část pláště rakety, kde jemná rýha naznačovala obrys manipulačního otvoru. Barlennan se usadil naproti průlezu a zjevně čekal na instrukce, jak ho otevřít; Rosten, který vše napjatě sledoval na monitoru, mu je vzápětí odvysílal. Kryt lichoběžníkového tvaru byl v rozích upevněn čtyřmi rychloupínacími uzávěry. Horní dva měl Barlennan téměř na úrovni očí; zbývající byly asi šest palců pod současným povrchem náspu. K jejich uvolnění běžně stačilo stlačit je širokým šroubovákem na doraz a o čtvrt obrátky jimi otočit; bylo pravděpodobné, že klepeta Meskliňanů mohou chybějící nástroj plně nahradit. O tom se Barlennan okamžitě přesvědčil. Široké drážkované hlavy se lehce pootočily a vyskočily z otvorů, ale plát se ani nepohnul.
„Až odhrnete hlínu a uvolníte i ty další dva šrouby, měli byste k jejich hlavám upevnit provazy a víko z bezpečné dálky odtrhnout,“ poznamenal Rosten. „Nebylo by dobré, kdyby na někoho padlo; je čtvrt palce tlusté a musím dodat, že kryty dolních sekcí jsou ještě o poznání silnější.“
Kapitán se zařídil podle jeho rady a rychle se prohrabal k dolnímu okraji poklopu. Uzávěry povolily stejně hladce jako ty předešlé a za okamžik nato námořníci prudkým škubnutím provazů plát uvolnili z jeho lůžka v plášti rakety. Po zlomek sekundy bylo vidět, že se dává do pohybu; pak náhle zmizel z dohledu a znovu se objevil až po dopadu, který doprovázela rána jako z děla. V otvoru trupu se v paprscích slunce zaleskla složitá aparatura a Pozemšťané v řídicím středisku i v pozorovací raketě propukli v nadšený jásot.