Přesto ale můžete udělat, co od vás žádám. Částečně jste s tím už začali, když jste nám ukázali diferenciální zdvihadlo. Nerozumím mu a nepochopil je ani Dondragmer, který s ním strávil spoustu času; jsme ale přesvědčeni o tom, že má něco společného s pákami, které celý život používáme. Chceme začít od samého počátku, i když víme, že nám ani celý život nebude stačit k tomu, abychom si osvojili všechno, co znáte. Doufám, že se naučíme dost na to, abychom pochopili, jak jste takové věci mohli objevit. Je mi jasné, že vaše věda nejsou žádné dohady, ani filozofování učenců, kteří nám tvrdí, že Mesklin má tvar mísy. Jsem ochotný pro tuto chvíli připustit, že pravdu máte vy; rád bych ale věděl, jak jste zjistili, jak vypadá váš vlastní svět. Jsem přesvědčený o tom, že jste to museli znát dávno předtím, než jste se vznesli nad jeho povrch a mohli ho celý přehlédnout. Chtěl bych vědět, proč Bree plave a proč jistou dobu plula i kánoe. Chci zjistit, co ji vlastně rozdrtilo. Chci vědět, proč rozsedlinou neustále vane vítr — ne, vašemu vysvětlení jsem neporozuměl. Chci vědět, proč je nám v zimě nejtepleji, když tak dlouhou dobu nevidíme slunce. Chci vědět, proč oheň žhne a plamenný prach zabíjí. Chci, aby mé děti, pokud nějaké budu mít, či alespoň jejich děti věděly, jak pracuje toto rádio, váš tank a časem i tato raketa. Chci toho vědět hodně — nepochybně víc, než se dokážu naučit; ale pokud se mi podaří mé lidi přimět k tomu, aby se sami začali zajímat o vědění, pak snad přestanu obchodovat pro zisk.“ Ani Lacklanda ani jeho velitele dlouhou chvíli nenapadalo, co odpovědět. Nakonec přerušil mlčení Rosten. „Barlennane, pokud získáte vědomosti, které potřebujete, a začnete je předávat svým krajanům, řeknete jim, odkud jste se všechno dověděli? Myslíte, že by jim to mohlo nějak prospět?“
„Některým ano; vyvolalo by to u nich zájem o jiné světy a o lidi, kteří podstoupili stejnou cestu k vědění. Ostatní — no, máme u nás i takové, co se raději spoléhají na druhé. Kdyby o vás věděli, nenamáhali by se sami s učením; prostě by se jen zeptali na to, co by zrovna potřebovali vědět, a kdybyste jim neodpověděli, nepochopili by, že nemůžete; mysleli by si, že je chcete ošálit. Myslím, že kdybych někomu o vás pověděl, tento typ lidí by to dřív nebo později zjistil — asi bude lepší, když je nechám, aby si mysleli, že to já jsem takový génius. Anebo Don; o tom to každý spíš uvěří.“ Rostenova odpověď byla stručná a k věci. „Přijímáme vaše podmínky.“ XX. Vzdušná plavba „Bree“
Nad plochým temenem pahorku vyčníval do výše osmi stop lesklý kovový skelet. Meskliňané se právě s elánem pouštěli do další řady poklopů, jejichž horní uzávěry odkryli. Někteří odhrnovali čerstvě vykopanou hlínu a oblázky k okraji náspu, jejich druhové spěchali sem a tam po upravené cestě, vedoucí ke skalnímu převisu, zapražení do plochých dvoukolých kár, v jednom směru prázdných, v opačném obtížených zásobami potravin. Všude vládl čilý ruch; zdálo se, že každý sleduje přesně vymezený cíl.
Barlennan se vypravil k Bree. Už byla připravená vyrazit, se dvěma námořníky na palubě a roztopeným ohništěm. Pohled na rozsáhlou plochu třpytivé, téměř průhledné tkaniny ho pobavil; myslel na Reejaarena, co by asi řekl tomu, jak využili jeho materiál. Pak že není spolehnutí na pevnost šitých švů! Barlennanovi lidé věděli své a občas k tomu ani nepotřebovali Letce, aby jim poradili. Sotva urazili deset tisíc mil od ostrova, kde látku získali, použili ji k záplatování plachet a jejich švy vydržely dokonce i vichřici ve větrném údolí.
Barlennan proklouzl otvorem v zábradlí, pečlivě ho za sebou uzavřel a pohlédl do ohniště vyloženého kovovou fólií z kondenzátoru, který jim Letci darovali. Všechna lana byla napjatá a na svých místech; kapitán kývl na posádku. Jeden z námořníků přihodil několik kousků dřeva do žhnoucího ohniště; druhý uvolnil kotvy.
Zářivá látková koule o průměru čtyřiceti stop, naditá horkým vzduchem, se lehce vznesla nad náhorní plošinu a nová Bree, poháněná mírným vánkem, zvolna zamířila k řece.