„Podobné výpočty sse prováděly a došlo sse i k planetám jako je třeba Phnobiss nebo Protitoč — malým a husstým. Podařilo by sse to ss nimi, kdybyss takovou planetu vydlabal, ponechal jen tenkou sslupku a celý vnitřek vycpal počítačem. Jenže tyhle úvahy jssou zcela plané. Já ossobně ssi mysslím, že Žolici —“
Iluze.
Ig tiše naříkal. Dom otevřel oči a zamrkal. Byl doslova promočený potem. Jedna ruka ho bolela.
Na vzdálenějším konci kabiny ležel přes skříňku s nářadím Hrsh-Hgn, podobný hadrovému panákovi.
„Isaacu?“
Robot pustil zábradlí, které se táhlo po celém obvodu kajuty.
„Trochu tvrdé, co?“ zeptal se s účastí.
„Cítím se, jako kdyby mě někdo vzal přes hlavu něčím pořádně velkým, třeba planetou. Nebo asteroidem. Co se stalo?“
„Vrátili jsme se do normálního hvězdného prostoru a vypadá to, že náš sluneční pes vystoupil z mimoprostoru dost nešikovně.“
Dom se vznesl do vzduchu a snažil se ovládnout svůj žaludek. Měl dojem, že se mu na něm udělal uzel. Hlava ho bolela jako střep.
Hrsh-Hgn zasténal a otevřel oči. „Frghsss —“ zaklel.
„Sluneční pse?“ zvolal Dom do prázdna.
Omluva. Cesta přerušena vlivem okolností, které jsou mimo mou kontrolu. Narušení mimoprostorového vzorce vesmírných souřadnic. Museli jsme se vrátit do současného vesmíru.
„Ještě je to pořád několik miliónů kilometrů daleko — musí to vrhat nepředstavitelně velký mimoprostorový stín. A dává si to na čas. Je to jehlan — u bohů, podívejte se na to!“
Mlčky a užasle zírali na obrazovku. Při maximálním zvětšení se na ní objevila pyramida, která se ve zdánlivě pomalých otáčkách posouvala vesmírem. Tu a tam se zableskla, jak se světlo odráželo od dokonale vyleštěných ploch. Nikdo si ji nemohl s ničím splést. Byla to věž Žoliků.
Dom doplul do pilotního sedadla a požádal slunečního psa, aby s nimi zaletěl blíž. Během několika minut byli od věže vzdáleni necelých pár kilometrů. Věž nehybně visela na pozadí hvězdného pole, které se otáčelo jako pomatené planetárium.
„ŽÚŽO platí milión standartů odměny za podrobnosti o každé nové věži,“ řekl Dom. „Chytíme ji.“
„Takhle datli chytíme,“ ušklíbl se Isaac. „Takovou hmotu a při takové rychlosti? To by byla práce přinejmenším pro dvacet slunečních psů.“
Správně.
„Dobrá, tak můžeme alespoň určit její kurs. Za takovou informaci je také odměna, i když menší. Můžeme si ji rozdělit na třetiny.“
Na čtvrtiny.
„Dobrá, na čtvrti —“
Dom zalapal po dechu. Něco ho sevřelo jako do kleští a snažilo se ho rozdrtit.
Najednou ucítil loď. Naprosto přesně vnímal složitou atomovou strukturu trupu. Malý deutériový reaktor v matrixovém počítači zářil jako čarodějná koule, kterou tady někdo zapomenul po Noci prasečí hlídky. Isaac se změnil ve spleť zářících pramínků, protékajících kolem sítě izolovaných vodičů, a celý jev doprovázel znepokojující pach kovem vylučovaného vodíku a elektřinou zahřívaných slitin a izolací. Mozek slunečního psa pulzoval temně purpurovou barvou a jen občas se jím mihla nedokončená světlejší myšlenka.
Kdesi za žolickou záhadou, za roztočenou věží, cítil další loď. Čekala na něj. Někdo věděl, že proletí touhle oblastí. Znovu ucítil pach kovem vylučovaného vodíku — pach robotického mozku.
Zapátral v myšlenkách slunečního psa. Pak se všechno zatřáslo, když se mozkové pole psa zpolarizovalo, a Věž na pozadí hvězd se okamžitě zmenšila. Na okamžik zachytil strašlivou nenávist vědomí ukrytého za stěnami té druhé lodi. Pak to zmizelo v záplavě statických výbojů, protože sluneční pes konečně znovu vplul do mimoprostoru.
A z Domova vědomí něco nenápadně ustoupilo. Zažil velmi kratičký pocit ztráty, křivdu nad nespravedlivým omezením, které mu dává k dispozici pouhých pět smyslů… Pak ucítil následky.
Neupadl na zem, protože v lodi momentálně nebylo „dole“. Užaslý zůstal viset ve vzduchu a naslouchal zmateným protestům slunečního psa. Hrsh-Hgn i Isaac na něj upírali tázavé pohledy. Pak k němu phnob natáhl jednu kostnatou ruku a velmi opatrně ho stáhl dolů na lůžko.
„Viděl jsem všechno,“ vyrazil ze sebe Dom. „Něco se dívalo přímo skrze mě a u té věže na mě čekal vrah, představte si, že…“
„Jisstě,“ zamumlal Hrsh-Hgn. „Ssamozřejmě.“
„Věřte mi!“
Jisstě.“
„Měl molekulární termopal!“ vykřikl Dom.
„Faktem je, že něco přinutilo slunečního psa, aby odsud vypadl, jako když mu za patama hoří,“ připustil Isaac. „To jsi byl ty?“
Dom zuřivě přisvědčoval a pak pomalu dodaclass="underline" „Aspoň si to myslím. Ale — ale těsně předtím jsem viděl… Věřili byste, že jsem viděl pravděpodobnosti? Viděl jsem nás rozložené tím termopalem. Ale to se stalo v jiném vesmíru. V tomhle vesmíru se nám podařilo uniknout. U Chela, já to nedokážu popsat. Nemáme na to ta potřebná a správná slova!“
6
Věnovali jsme tomuto případu mnoho času. Nenašli jsme pochopitelně nic, co by protiřečilo geofyzickým zprávám, které nám byly předloženy. Vzali jsme na vědomí, že tento svět, známý jako První sirijský banka, je planeta o průměru dvanácti tisíc kilometrů a má obal, který se skládá převážně z krystalického křemíku a některých doplňkových složek. S potěšením jsme vyslechli zprávu, kterou nám přednesl doktor Al Ptachek ze Země. Důležitost jeho teorie spočívá v předpokladu, že během tisíciletí zemětřesení se v obalu této planety vyvinuly milióny tranzistorových spojů a přirozenou cestou tak vytvořily největší počítač v celém galaxii. Uvědomujeme si přirozeně, že Banka byl mnoho let využíván většinou humanoidních a skorohumanoidních ras jako účtárna a všeobecný informační zdroj a je oficiálně pokladníkem Mezihvězdné obchodní komory.
Žadatel má zájem o přiznání legálního statusu humanoida. Přeje si, aby se s ním jednalo jako s živoucí inteligentní bytostí. Je Banka živý? V žádném případě nikoliv. A to nám také bylo řečeno.
Jenže my nesouhlasíme. Pro Banku bylo fyzicky nemožné zúčastnit se dnešního projednání, protože Rocheho limity jsou neměnné, ale náš výbor s ním dlouho hovořil. Ke konci této neobvyklé mezihry, o které, pokud tomu dobře rozumím, se naši kolegové ze Země zmínili jako o zajímavém druhu divadelního představení, jsme došli k závěru, že je nespravedlivé, aby byl život přiznán každému obyčejnému viru, zatímco Bance by měl být odepřen.
V dokumentech všech inteligentních bytostí jsme nenašli jediný zákon, který by říkal, že celé planetě nesmí být přiznán statut žijící bytosti, nebo dokonce humanoida. Možná se to zdá poněkud zvláštní, nebo přinejmenším výjimečné. V každém případě žádám, aby bylo zaprotokolováno, že naše komise shledala Prvního sirijského banku nejen živým, ale schopným uvažování v kosmických měřítkách, což představuje víc než dostatečnou inteligenci pro zařazení mezi myslící živé bytosti.
Dom vstoupil do komunikačního boxu a čekal celou minutu, než vyhlédl křišťálovou výplní dveří. V ústředním sále se pohybovaly dva tři tisíce lidí, ale zdálo se, že si ho nikdo nevšímá.