„Nemysslím, že by ssess tím měl nějak nechat vyvésst z míry,“ uklidňoval ho phnob, když opouštěli jídelnu. „Ať už je ten vrah kdokoliv, pochybuji, že by ho nějaký převlek oklamal. Používá matematiku pravděpodobnossti, aby byl v pravý čass na pravém mísstě.“
„No, zatím neuspěl. Vzpomínáš si přece, jak to dopadlo u té věže.“
„Na to bych na tvém mísstě nesspoléhal.“
Odněkud se přikýval malý dvoukolový robot druhé třídy a zatahal Doma za cíp pláště.
„Lorde Sabalosi, Banka vás teď přijme. Pojďte prosím se mnou.“
A rozjel se na svých balonových kolech pryč. Vydali se za ním.
Dom se rozhlížel kolem a nesnažil se skrýt svůj úžas. Začínal si připadat jako skutečný venkovský balík. Sluneční soustavu Hle-Proč v minulosti opustil jen několikrát, ale když teď zjistil, že mu visí spodní čelist, podařilo se mu ústa zavřít a pevně stisknout zuby.
Hlavní síň byla poblíž Severní teplotní anomálie, která vznikla jako výsledek pradávného otřesu Banky, při němž se o sebe otřely dvě křemičité desky velikosti světadílů a tak vytvořily několik kvintilionů důležitých obvodů. Historici naznačovali, že právě tento pohyb inicioval probuzení Banky — ten kolosální bouřlivý okamžik mezi mrtvým piezoelektrickým kamenem a živou inteligencí. Ovšem v této otázce, stejně jako v mnoha dalších, které se týkaly jeho osobní historie, Banka mlčel.
Robot je vedl po mírně nakloněné rovině podél Anomálie a dále tunelem vytesaným v živé — a to bylo přesné označení — skále. Všude holém rudě zářila informační světla. Otevřely se posuvné dveře. Trojice vešla dovnitř.
„DOME! POJĎ DÁL!“
Místnost byla malá a jasně osvětlená. Podlahu pokrýval hustý vysoký koberec a v rohu se tyčila velká palma v květináči. U vzdálenější stěny stál jednoduchý psací stůl. Za ním seděl robot. Měl demontovánu větší část kovového pláště, včetně hlavy a byl napojen na celou řadu pomocných zařízení. Prameny kabelů ho spojovaly se stěnou. Kouřil doutník zasazený v dlouhé špičce.
„ZDRAVÍM I TEBE, HRSH-HGNU.“
Dom užasle zíral na doutník v robotově ruce.
„TO NENÍ POUHOPOUHÉ PŘEDSTÍRÁNÍ,“ prohlásil robot. „JE V TOM I URČITÉ SMYSLOVÉ POTĚŠENÍ, POCHOPTE. A TAKY TO POMÁHÁ UKLIDNIT NĚKTERÉ MÉ NERVÓZNĚJŠÍ NÁVŠTĚVNÍKY. ROBOT JE HUMANOID. KDYŽ K TOMU JEŠTĚ NAVÍC KOUŘÍ DOUTNÍK MNOHEM LÉPE SE S NÍM HOVOŘÍ NEŽ S—“
„— počítačem o velikosti planety?“ nadhodil Dom. „Zdravím tě, kmotře.“
„DOUFÁM, ŽE JSOU VŠICHNI V RODINĚ ZDRAVÍ.“
„Bylo to tak alespoň ve chvíli, kdy jsem opouštěl Protitoč,“ řekl Dom. „Jsi velmi laskav, že jsi nás přijal.“
„ALE TO NIC NENÍ. VŽDYCKY SI UDĚLÁM ČAS PRO SVOJE KMOTŘENCE. A SAMOZŘEJMĚ I PRO HRSH-HGNA, JEDNOHO Z NEJSLIBNĚJŠÍCH AMATÉRSKÝCH BADATELŮ V OBLASTI TAJEMSTVÍ ŽOLIKŮ.“
Hrsh-Hgn poděkoval malou úklonou.
„Kmotřence?“ zeptal se Dom, kterého to množné číslo proti jeho vůli zaujalo.
„MÁM JICH NĚKOLIK TISÍC. JE RADOST VIDĚT, JAK ROSTOU A VYŠLAPÁVAJÍ SI SVOU CESTU VESMÍREM. A TEĎ, DOME, K VĚCI. NEPOCHYBUJI, ŽE JSI SE PŘIŠEL SE MNOU PORADIT O NĚČEM DŮLEŽITÉM.“
Na stěně se rozblikala červená světla.
„MLUVÍM O ÚTOCÍCH NA TVŮJ ŽIVOT, OTCOVÝCH PŘEDPOVĚDÍCH A TVÉM PÁTRÁNÍ. NEJDŘÍV TY VRAŽEDNÉ POKUSY.“
Dom mu vyprávěl o všech událostech, počínaje svým výletem do močálů. Vzorec tvořený světly na stěně se chvílemi měnil. Nakonec robot odložil doutník a Banka promluvil.
JE TADY JEDNO HLEDISKO, KTERÉ MĚ DOST UKLIDŇUJE. VŠECHNY TY POKUSY BYLY NEÚSPĚŠNÉ. TO ZNAMENÁ AGENTA, KTERÝ MŮŽE SELHAT.“
Dom se opřel v křesle. „To ano, ale ta selhání nebyla — myslím si — náhodná. Něco se stalo. Cítil jsem se jako tstamová figurka, jako by mnou pohybovalo několik hráčů tak, abych vyplnil něco, co je předurčeno.“
„ALE PŘESTO JSI SE VELMI POHOTOVĚ VYPRAVIL HLEDAT SVĚT ŽOLIKŮ, ANIŽ JSI TO JAKKOLIV PŘEDEM PLÁNOVAL.“
Dom se pokoušel vymyslet nějakou inteligentní odpověď. Jenže ho žádná nenapadala. Proč byl tak připravený vydat se na tu cestu? Ano, byl vyděšený a chtěl utéct. Kromě toho z galaxie prakticky ještě vůbec nic neviděl. Bylo to dobrodružství. Ale musel připustit, že to zdaleka nebylo všechno.
„Připadalo mi to v té chvíli správné,“ odpověděl jednoduše.
„TO ZNAMENÁ, ŽE JSI SE SMÍŘIL S OSUDEM. PHNOB BY ŘEKL ‚BATER‘. FILOZOFICKY ZALOŽENÝ DROSK BY PRAVDĚPODOBNĚ KONSTATOVAL, ŽE JSI SLYŠEL DNEŠNÍ OZVĚNU ZÍTŘEJŠÍHO VÝKŘIKU. JEDNAL JSI NA ZÁKLADĚ PŘEDTUCHY — JAKÉSI NEUVĚDOMĚLÉ ZNALOSTI URČITÉHO ZLOMKU BUDOUCNOSTI.“
Domova košile se zavlnila, zpod límce vystrčil hlavu Ig a zamžoural do světel.
„CO SE TÝKÁ PROTITOČE, NEVIDÍM JEDINÝ DŮVOD, PROČ BYS MĚL BÝT ZAVRAŽDĚN. Z POHLEDU STARŠÍHO PLANETÁRNÍHO VÝBORU EXISTUJE V GALAXII MNOHO HORŠÍCH.
UŽ NĚKOLIK VTEŘIN SI TĚ JAKO VELIČINU DOSAZUJI DO RŮZNÝCH PROGRAMŮ. VŠECHNO UKAZUJE NA TO, ŽE SVĚT ŽOLIKŮ OPRAVDU NAJDEŠ. POSLYŠ, VŠEOBECNĚ SE VĚŘÍ, ŽE ŽÚŽO VYHLEDÁVÁ A ODSTRAŇUJE VŠECHNY, KDO BY MĚLI PODLE PŘEDPOVĚDI ŠANCI NAJÍT SVĚT ŽOLIKŮ. ALE TO JE POUHOPOUHÁ DOMNĚNKA.“
Hrsh-Hgn, který seděl kousek za Domem, si tiše odkašlal.
„NEZDÁ SE, ŽE BY VÁS TO PŘÍLIŠ PŘEKVAPILO.“
Dom cítil, jak na něm ulpěly phnobovy talířovité oči, když opatrně odpovídaclass="underline" „Já vím, že najdu svět Žoliků. Vím to od chvíle, kdy to otec řekl. Já… cítím, že věci pomalu zapadají do sebe. Najdu svět Žoliků. Proto jsem se vydal na cestu. Je to nejdůležitější věc, kterou musím udělat. Nikdo mě nezastaví.“
Sám byl překvapen zvukem vlastního hlasu. Cítil však, že se v jeho mozku usazuje jistota.
Jenže jistota náhle zmizela jako sen. Nechala ho stát zrudlého a s otevřenými ústy. Ucítil na svém rameni Hrsh-Hgnovu ruku. Ig, s hlavou na stranu, na něj upíral tázavý pohled.
Robotův hlasový emitor chvíli vydával jen tichý šum statické elektřiny. Pak Banka promluvil a jeho hlas byl tichý a laskavý.
„NIKDY NEVSÁZEJ ŽIVOT NA ZARUČENĚ JISTÉ VĚCI, DOME. VARUJ SE PŘÍLIŠNÉHO SEBEVĚDOMÍ.“
Hrsh-Hgn se naklonil kupředu. Hlasem o něco hlasitějším, než bylo třeba, řekclass="underline" „Logická úvaha vede k závěru, že jesstli ssvět Žoliků exisstuje v námi vymezené vessmírné kouli, bude dříve nebo později nalezen. Znám jednu pověsst, která říká, že žijí na povrchu Procyonu, kde nedokáží žít ani creapiiové. Co říkáte na tohle?“
„ABYCH ŘEKL PRAVDU, VELMI MĚ ZAUJALA VAŠE TEORIE, KTEROU JSTE ROZVINUL VE SVÉ POSLEDNÍ KOSTCE.“
„Tvoje teorie, Hrsh-Hgne?“ podíval se na phnoba Dom. „O tom jsi mi nic neřekl!“
„Přerušila nás ta věž, vzpomínáš?“
„TO BYLA SKVĚLÁ EXTRAPOLACE… TEDY CHTĚL JSEM ŘÍCI DOKONALÝ LOGICKÝ ROZBOR DANÉ FRÁZE ‚NA TEMNÉ STRANĚ SLUNCE‘. ZAHRNOVAL OBJEVENÍ DVOJHVĚZDY TYPU EPSILON EURIGAE,“ vysvětloval banka.
O tři minuty později říkal Dom: „Teď tomu rozumím. A creapiiové na některých hvězdách používají sluneční vory.“
„JE TO ZARUČENĚ JEDINÝ PŘÍPAD, KDY MÁ SLUNCE TEMNOU STRANU. BOHUŽEL DVOJHVĚZD TOHOTO TYPU EXISTUJE POMĚRNĚ HODNĚ A SYSTEMATICKÉ HLEDÁNÍ BY BYLO ČASOVĚ VELMI NÁROČNÉ.“
„Mám tomu rozumět tak, že nessouhlasíte ss mými vývo-dy?“
„OBDIVUJI VAŠI TEORII JAKO LOGICKOU ÚVAHU NEJVYŠŠÍHO ŘÁDU,“ odpověděl Banka velmi opatrně.
„Je pravda, že vám Žolici pomáhali ve vývoji, jak říkají některé legendy?“