A taky vyvolalo, a to dřív, než si Jason myslel. Zvenčí zazněl dupot a ostré zaječení, a Jason se vrhl ke vchodu. Ve chvíli, kdy doběhl na scénu, bylo už po představení.
Půl tuctu mladíků, asi příbuzných zabitého, se rozhodlo pomstít na Grifovi. Většina z nich byla starší a větší než on. Řekli si, že Grifa napadnou, zmlátí a rychle utečou. Tak docela jim to nevyšlo.
Tři z nich ho sice chytili, aby ho přidrželi, když ho ostatní budou bít, ale dva teď leželi v bezvědomí na zemi — Grif jim srazil lebky dohromady — a třetí se svíjel ve velkých bolestech po kopanci do varlat. Nyní Grif klečel na krku čtvrtého a zároveň pátému páčil nohu za záda v úmyslu zlomit mu ji. Šestý útočník se pokoušel utéct, a Grif hmatal po noži, aby mu útěk překazil.
„Nožem ne!“ vykřikl Jason a pomohl tomu poslednímu na cestu pořádným kopancem do kostrče. „Už máme dost malérů s jednou mrtvolou.“
Se zlobným výrazem dítěte, které připravili o hračku, si Grif vynutil bolestivý výkřik jednoho z těch, které držel, když mu zkroutil kotník, a přidušené zachrčení toho druhého, když mu přitlačil koleno ke krku větší silou. Pak se postavil a sledoval, jak zranění útočníci se belhají a plazí z místa boje. Až na rychle otékající oko a utržený rukáv se mu nic nestalo. Jasonovi se za polohlasného přesvědčování podařilo dostat Grifa do camachu, kde mu Meta přiložila na oko studený obklad.
Jason zašněroval vchod a pohlédl na oba Pyrrany, kteří dosud překypovali vzrušením a nervózně přecházeli sem a tam, jako by očekávali další problémy.
„Tak co,“ prohlásil a pokrčil rameny, „kdo by mohl tvrdit, že jste hned napoprvé neudělali silný dojem?“
8
„Mluvím hlasem Temuchina, nebol já jsem Ahankk, jeho kapitán,“ prohlásil bojovník a prudce rozhrnul vchod do Shaninova camachu.
Jason přerušil svou Baladu o létajících cizincích a pomalu se otočil, aby zjistil, co způsobilo ten vítaný rozruch. Začalo mu vysychat v krku a byl unaven zpíváním stále stejné písně. Jeho píseň o porážce kosmické lodi se stala v táboře populárním šlágrem.
Příchozí patřil k nejvyšším vojenským důstojníkům, to bylo zřejmé. Jeho náprsní krunýř a přilba se leskly a vynikaly hladkostí, a skvělo se na nich několik hrubě řezaných klenotů. Kráčel kolébavým krokem, a když stanul před Shaninem, pyšně se rozkročil s rukou na hrušce meče.
„Čeho si Temuchin žádá?“ otázal se Shanin chladně, ruku na svém meči, protože se mu chování příchozího nezamlouvalo.
„Chce si poslechnout žongléra, jehož jméno je Jason. Má se okamžitě dostavit.“
Shaninovy oči se zúžily v chladné štěrbiny. „Teď zpívá pro mě. Až skončí, přijde k Temuchinovi. Dokonči píseň,“ přikázal a otočil se k Jasonovi.
Pro náčelníka nomádů jsou si všichni náčelníci rovni a je těžké přesvědčit ho o opaku. Temuchin a jeho důstojníci s tím měli spoustu zkušeností a ovládali všechny přesvědčivé argumenty. Ahankk ostře zahvízdl a do camachu vtrhla četa těžce ozbrojených vojáků s nataženými luky. Shanin byl přesvědčen.
„Už mě tohle krákorání otravuje,“ prohlásil, zívl a otočil se. „Teď si dám achadh s jednou ze svých žen. Všichni ven!“
Jason vyšel se svou čestnou stráží a zamířil k svému camachu. Důstojník ho zarazil, položil mu širokou ruku na hruď. „Temuchin si tě chce poslechnout teď. Zaboč tudy.“
„Dej tu ruku pryč,“ řekl Jason tiše, aby to poblíž stojící vojáci neslyšeli. „Půjdu si obléct svůj nejlepší kabátec a vezmu si novou strunu na nástroj, protože jedna z nich je už skoro přetržená.“
„Pojď hned,“ řekl Ahankk hlasitě, nechal ruku, kde byla, a strčil do Jasona.
„Nejdříve zajdeme do mého camachu. Je to hned támhle,“ odpověděl Jason stejně hlasitě. Současně vztáhl ruku a chytil důstojníka za palec. Tenhle hmat je úspěšný kdykoliv a Jasonovy svaly, zocelené dvojnásobnou gravitací, mu dodaly ještě něco navíc, a to něco navíc dávalo důstojníkovi pocit, že mu Jason odtrhává palec. Důstojník se zkroutil bolestí, vzdoroval a nemotorně sahal po meči přes ruku, protože jeho pravici Jason pomalu vyvracel.
„Zabiju tě tímhle nožem, který se ti opírá o pas, jestliže svůj meč vytáhneš,“ prohlásil Jason, držel přitom loutnu pod paží a tiskl kostnatý prst Ahankkovi do žaludku. „Temuchin přikázal, abys mě přivedl, ne abys mě zabil. Bude zuřit, jestliže si to spolu rozdáme. Tak co si vybereš?“
Důstojník ještě chvíli vzdoroval, rty stažené hněvem, pak meč pustil. „Půjdeme nejdřív do tvého camachu, aby ses mohl obléci do něčeho vhodnějšího, než jsou tyhle hadry,“ poručil hlasitě.
Jason mu pustil palec a vykročil, ale pootáčel se, aby měl důstojníka na očích. Ten kráčel vedle něho celkem klidně, třel si poraněný palec, ale z pohledu, který na Jasona vrhal, sálala nenávist. Jason pokrčil rameny a pokračoval v chůzi. Udělal si z něho nepřítele, to jistě, ale bylo nutné, aby vešel do stanu první.
Putování s Shaninem a jeho kmenem bylo vyčerpávající, ale bez zvláštních příhod. Ze strany příbuzných zabitého už nedošlo k žádným nepříjemnostem. Jason měl za svůj dřívější pobyt dost času, aby se pocvičil v žonglérském umění a odpozoroval zvyky a chování nomádů. Dojeli do Temuchinova tábora a usadili se tam přes týden.
Tábor nebylo zrovna vhodné označení, protože nomádi byli na míle rozptýleni podél znečištěného proudu plného odpadků, kterému říkali řeka, a to byl zřejmě největší tok v celé zemi. Protože zvířata musela zápasit o skrovnou potravu, každý kmen potřeboval velký kus území. Uprostřed všech těchto osad byl čistě vojenský tábor, ale Jason se ještě nedostal do jeho blízkostí. Ani s tím nepospíchal. Stačilo mu pozorovat a vštěpovat si do paměti vše z okolí, aby získal dostatečnou jistotu, že pronikne do srdce nepřítele. Temuchin ho totiž už jednou viděl, tváří v tvář, a dělal dojem člověka, který má dobrou pamě. Jason měl nyní tmavší ple a už dříve použil prostředek podporující vzrůst vousů, aby urychlil růst silných a temných knírů, které mu nyní padaly na bradu po obou stranách úst. Kromě toho mu Teca voperoval vložky, které mu změnily tvar nosu. Doufal, že to bude stačit. Nicméně by byl rád věděl, jak se o něm náčelník dozvěděl a co o něm slyšel.
„Vstávat, probuďte se!“ vykřikl a odhodil chlopeň camachu. „Půjdu před velkého Temuchina a podle toho se musím ustrojit.“ Meta a Grif pohlédli chladně na Jasona a důstojníka, který šel za ním, a ani se nenamáhali pohnout.
„Předstírejte úžas,“ dodal Jason pyrransky. „Pobíhejte kolem a tvařte se, že to na vás udělalo dojem, nabídněte tomuhle elegantnímu dacanovi něco k pití a taky k jídlu. Snažte se, aby si mě nevšímal.“
Ahankk se napil, ale nespouštěl z Jasona oči.
„Na,“ řekl Jason a podal loutnu Grifovi, „natáhni na ten krám novou strunu, nebo dělej, jako že ji vyměňuješ, když nebudeš moct nějakou najít. A neště se, když do tebe strčím. Je to součást naší hry.“
Grif se kabonil a bručel, ale jinak se choval dost poslušně, když do něho Jason strčil, aby se věnoval loutně. Jason si svlékl kazajku, vetřel si čerstvý tuk do obličeje a navíc ještě trochu do vlasů, pak otevřel skříňku. Sáhl dovnitř a vytáhl svou lepší kazajku a zároveň ukryl do dlaně malý předmět.