„To je velice zajímavé,“ podotkl Jason. „Slyšel jsem o tom, ale vypadlo mi to z paměti.“ Musel rychle něco udělat. Zvenčí se ozval dusot noh moropů a křik mužů. „Slyšels to? Je to pískání?“
„Zbláznil ses?“ zeptal se Temuchin znechuceně. Na jeho zlobný pokyn amputovanou obě, teď ležící v bezvědomí, odnesli a odseknuté končetiny odkopli stranou.
„Bylo to pískání,“ tvrdil Jason a zamířil k východu. „Musím jít ven. Hned se vrátím.“
Důstojníky ve stanu to ohromilo stejně jako Temuchina. Od vládce se přece takto neodchází.
„Stačí malá chvilka.“
„Stůj!“ zařval Temuchin, ale Jason už stál u východu. Strážný mu s taseným mečem zahradil cestu. Jason do něho ramenem vrazil, až se muž zapotácel, a vykročil ven.
Strážný stojící venku ho nechal projít, nevěděl, co událo ve stanu. Jason kráčel lhostejně, ale rychle, zahnul doprava a dorazil k rohu velkého camachu, dřív než ho začali pronásledovat. Ozval se řev a nastala honička. Jason zabočil a utíkal ze všech sil podél stanů.
Narozdíl od menších, kruhových camachů měl tenhle pravoúhlý půdorys a Jason doběhl k nejbližšímu rohu a zmizel za ním, dříve než rozpálení pronásledovatelé mohli zjistit, kudy se dal. K němu jen doléhaly výkřiky, když pádil podél obvodu stanu. Teprve když doběhl zase k přední straně a zahnul za poslední roh, zvolnil krok.
Pronásledovatelé se rozptýlili na opačné straně. Oba strážní od vchodu zmizeli a všichni ostatní kolem se dívali opačným směrem. Jason došel klidně ke vchodu a vstoupil dovnitř. Temuchin, který rozhněvaně chodil sem a tam, si uvědomil, že někdo vešel.
„Tak co!“ zahřměl. „Chytil jste… to jsi ty?“ Ustoupil a bleskurychle vytáhl meč.
„Jsem tvůj oddaný sluha, Temuchine,“ pronesl Jason klidně, zkřížil ruce a neustupoval. „Přišel jsem ti oznámit, že mezi tvými kmeny vypukla rebelie.“
Temuchin neudeřil — ale ani meč nesklonil. „Mluv rychle! Vznáší se nad tebou smrt.“
„Vím, že jsi zakázal soukromé spory mezi těmi, kdo ti slouží. Někteří chtějí zavraždit mou služku, protože zabila muže, který ji napadl. Byl jsem jí nablízku od doby, co se to stalo — až do dneška. Proto jsem požádal důvěryhodného muže, aby dával pozor a dával mi zprávy. Slyšel jsem, jak mi sděluje nebezpečí hvízdáním — neodvážil se vstoupit do Temuchinova camachu. Právě jsem s ním mluvil. Ozbrojení muži napadli můj camach v mé nepřítomnosti a mé služebníky odvlekli. Ale já jsem slyšel, že ten zákaz platí pro všechny, kdo jdou za Temuchinem. Žádám tě, aby ses k tomu vyjádřil“.
Za Jasonem se ozval dupot nohou, když jeho pronásledovatelé vrazili do stanu. Zarazili se a začali se schovávat jeden za druhého, když spatřili, jak ti dva stojí proti sobě tváří v tvář Temuchin dosud držel zdvižený meč.
Upíral planoucí pohled na Jasona a meč se mu chvěl v napjatých svalech. V tichu camachu slyšeli jasně, jak skřípe zuby, když meč spustil — špičkou do špinavé podlahy.
„Ahankku!“ vykřikl a důstojník přiběhl s rukama na prsou. „Vezmi čtyři muže a jeď ke kmeni Shanina z Krysího klanu…“
„Já bych ti ukázal…“ přerušil ho Jason.
Temuchin se k němu prudce otočil, přiblížil se mu obličejem natolik, že Jason cítil na tváři jeho dech, a sykclass="underline" „Ještě jednou promluvíš bez mého dovolení, a je po tobě.“
Jason jen beze slova přikývl. Uvědomil si, že zašel příliš daleko. Po chvíli se Temuchin otočil zpět k důstojníkovi.
„Jeď okamžitě k tomu Shaninovi a nařiď mu, aby tě zavedl k těm, kdo odvlekli pyrranské služebníky. Všechny, které dopadneš, přiveď sem, pokud možno živé.“
Ahankk zasalutoval a vyběhl — v Temuchinově armádě platila poslušnost nad slušnost.
Temuchin chodil sem a tam a měl mizernou náladu. Důstojníci a mužstvo tiše ustoupili ke stěnám. Jenom Jason stál pevně i tehdy, když se zuřící vládce zastavil a strčil mu svou obrovskou pěst pod nos.
„Proč ti jenom dovoluji, co ti dovoluji?“ zeptal se v utajovaném vzteku. „Proč?“
„Smím odpovědět?“ Jason zachoval klid.
„Mluv!“ dočkal se od Temuchina, který se nad ním tyčil jako skála.
„Vzdálil jsem se od Temuchina, protože to byl jediný způsob, jak si zajistit, že bude spravedlnosti učiněno zadost. Dopomohla mi k tomu jedna skutečnost, kterou jsem před tebou dosud tajil.“
Temuchin se nezeptal, na co se zeptat měl, jen oči mu žhnuly hněvem.
„Žongléři nemají žádný kmen a nenosí žádný symbol. Tak je to správné, protože se toulají od kmene ke kmeni a nemají mít žádné závazky. Ale musím ti říct, že jsem se narodil u kmene Pyrranů. Přinutili mě odejít, a proto jsem se stal žonglérem.“
Ani teď se Temuchin nezeptal, na co se zeptat měl, a Jason si nemohl dovolit, aby vyčkávavé ticho trvalo příliš dlouho. „Musel jsem od nich odejít, protože — těžko se mi to říká ve srovnání s ostatními Pyrrany… jsem slabý a zbabělý.“ Temuchin se mírně zhoupl v bocích a do obličeje se mu nahrnula krev. Naklonil se, otevřel ústa — a propukl v burácivý smích. Dosud se smál, když došel k svému trůnu a klesl na něj. Nikdo z přítomných nevěděl, co si má myslet, všichni proto mlčeli. Jason si dovolil náznak úsměvu, ale nic neříkal. Temuchin pokynul sluhovi s koženou lahví achadhu, kterou vyprázdnil jedním douškem. Smích přešel do pochechtávání a pak odezněl. Z Temuchina se opět stal chladný člověk, který se umí ovládat.
„Potěšils mě,“ uznal „Není toho mnoho, čemu se dokážu zasmát. Myslím, že jsi inteligentní, snad až příliš, a asi na to jednoho dne zajdeš. A teď mi pověz o těch Pyrranech…“
„Žijeme v horských údolích na severu a zřídkakdy se vydáváme na planiny.“ Jason si historku o svém kmeni vymýšlel už od té doby, kdy se poprvé připojil k nomádům, nyní nastal čas podrobit ji praktické zkoušce. „Věříme na právo moci, ale také na právo práva. Proto málokdy opouštíme svá údolí, a zabíjíme každého, kdo poruší zákon. Jsme Pyrrané se znakem orla, což symbolizuje naši sílu — jediná z našich žen dokáže zabít bojovníka z rovin holýma rukama. Slyšeli jsme, že Temuchin přináší na pláně zákon, a mě poslali, abych zjistil, jestli je to pravda. Jestli to pravda je, pak se Pyrrané připojí k Temuchinovi…“
Oba vzhlédli, náhle vyrušeni z hovoru. Temuchin proto, že se ozvaly výkřiky a povely, když skupina moropů zarazila před camachem, a Jason proto, že do uší mu z dentifonu dolehlo slabé „Jasone“. Nedokázal rozeznat, jestli to řekla Meta, nebo Grif.
Do camachu vstoupil Ahankk a jeho bojovníci, kteří zpola nesli, zpola strkali své zajatce. V jednom zraněném muži, zbroceném krví, a v jeho nezraněném druhovi Jason poznal dva z nomádů z Shaninova kmene. Metu a Grifa přinesli a položili na zem, zakrvácené, ztlučené a nehybné. Grif otevřel nezraněné oko, vydechl „Jasone“ a znovu upadl do bezvědomí. Jason se chtěl k nim rozběhnout, pak se ovládl a zůstal stát, jen zatínal pěsti, až se mu nehty zarývaly hluboko do dlaní.
„Podej hlášení!“ poručil Temuchin. Ahankk předstoupil.
„Učinili jsme, jak jsi přikázal, Temuchine. Dorazili jsme tam rychle a Shanin nás zavedl k nějakému camachu. Vstoupili jsme a bojovali. Nikdo neunikl, ale museli jsme zabíjet, abychom je zvládli. Dva jsme zajali. Ti ničemové dýchají, takže si myslím, že žijí.“