12
Kolem camachu hvízdal vítr a občas vehnal hrstku drobných sněhových vloček otvorem pro odvádění kouře, ale uvnitř bylo teplo a útulno. Atomová kamínka dávala dost tepla, které zdolávalo průvan a netěsnosti. Silný nápoj, který Kerk přinesl, svědčil Jasonovu žaludku mnohem lépe než ten hnusný achadh. Rhes přidal kartón balíčků s jídlem a Meta je otvírala. Ostatní Pyrrané odpočívali ve svých camachách, rozložených v sousedství, nebo stáli nenápadně na stráži poblíž vchodu. V tomto vzácném okamžiku, kdy se nacházeli v srdci barbarského tábora, je nikdo nesledoval, ani nenapadal.
„Ty nenažranče,“ řekla Meta, když Jason sáhl po kouřícím, voňavém balíčku s jídlem, „už jsi jeden snědl.“
„Ten první byl pro mě. Tenhle je pro moje dobité tělo a za ztrátu krve.“ Zatímco žvýkal teplé a šavnaté sousto, ukázal na Kerkovu přilbu. „Vidím, že ses stylově přidal ke klanu orla, ale kde jsi sehnal tolik lebek? Ty na domorodce udělaly dojem. Nevěděl jsem, že je na celé planetě tolik orlů.“
„Asi není,“ uznal Kerk a přejížděl prstem po hákovitém zobáku a lebce bez očí. „Podařilo se nám zastřelit tohohle a udělat matrici. Všechny ostatní jsou odlitky z plastu. A teď nám pověz, co máš za lubem. Tahle dětská maškaráda je sice příjemná, ale chceme s ní už skoncovat a začít s dolováním.“
„Strpení,“ řekl Jason. „Dolování bude muset chvilku počkat, ale ručím za to, že cestu k němu bude zdobit nejedna bitva. Dovol mi doplnit něco z toho, co jsem zjistil od doby, kdy jsem s tebou mluvil naposled.
Temuchin má za sebou většinu kmenů z planin, přinejmenším všechny ty rozhodující. Je zatraceně inteligentní a jako vůdce chytrý. Intuitivně zvládl taktiku podle vojenských učebnic. I to zásadní, že musí mužstvo stále udržovat v činnosti. Po vyhnání geologické expedice vyzvídal mezi klany a zjistil, že jeden nebo dva žijí spolu v nepřátelství. Ty zlikvidoval a kořist rozdělil. Tak to od té doby dělá. Buď jsi s ním, nebo proti němu, a nikdo není neutrál. To vše navzdory přirozené nomádské tendenci sdružovat se a zase rozcházet a jít vlastní cestou. Těch několik vůdců, kteří se pokusili z nového režimu vymanit, stihla tak krutá smrt, že to na všechny ostatní velice zapůsobilo.“
Kerk zavrtěl hlavou. „Jestliže tady všechny lidi sjednotil, pak nic nezmůžeme.“
„Co takhle ho zabít,“ navrhla Meta.
„Vidí, co pár týdnů mezi barbary dokáže udělat s dívkou,“ podotkl Jason. „Přiznám se, že mě to láká. Aliance by se rozpadla, ale museli bychom někoho podplatit. Kdybychom se pokusili otevřít doly, objevili by se další vůdcové a útoky by se obnovily. Ne, my musíme udělat něco lepšího. Jestli to půjde, rád bych převzal jeho organizaci a využil ji v náš prospěch. A nemáš tak úplně pravdu, Kerku. Všechny nesjednotil, jen nejsilnější klany. Je tu pár menších, o které se nestará, protože ho neohrožují. Na severu je však spousta horských kmenů hrdých na svou nezávislost. Většina z nich je z klanu Lasiček. Bojují mezi sebou, ale proti jakékoliv hrozbě zvenčí budou postupovat společně. Tou hrozbou je Temuchin — a v tom je naše velká šance převzít vliv.“
,Jak?“ zeptal se Rhes.
„Tím, že budeme lepší než on. Že se ozdobíme slávou a že ho v horském tažení předčíme. A že zařídíme, aby se dopustil několika chyb. Když to správné navlékneme, mohli bychom se vrátit z tažení s Kerkem včele rady, nebo na úrovni Temuchina. Tohle je drsná společnost a každému je jedno, čím jsi byl loni, ale hledí na ta, cos pro ně udělal nedávno. Platí zde přísná společenská hierarchie a my zařídíme, aby Kerk stanul na jejím vrcholu. Totiž my všichni kromě Rhese.“
,Proč já ne?“ divil se Rhes.
„Ty zajistíš druhou část plánu. Nikdy jsme nevěnovali příliš pozornosti nížinám pod útesy, protože tam nejsou žádná ložiska těžkých kovů. Mají tam však zřejmě pokročilé zemědělství. Temuchin vymyslel, jak se tam dostat, a spustil dolů nájezdníky na výpravu, kterou bych nechtěl podnikat podruhé, s cílem ukrást střelný prach. Jsem přesvědčen, že ho chce použít proti horským kmenům, aby je porazil. Na horské průsmyky se těžko útočí. Pomohl jsem Temuchinovi přinést ten střelný prach — a zároveň jsem měl oči stále otevřené. Kromě střelného prachu jsem viděl pušky s křesacím zámkem, dělo, vojenské uniformy a pytle mouky. To je přesvědčivý důkaz.“
„Důkaz čeho?“ pronesl Kerk podrážděně. Měl raději přímočarou logiku.
„Copak to není jasné? Je to důkaz, že je tam pěkně rozvinutá kultura. Chemie, hospodářství, ústřední vláda, daně, kovářství, slévačství, tkalcovství, barvířství…“
„Jak tohle všechnu víš?“ podivila se Meta.
„Povím ti to dnes večer, drahá, až budeme sami. Teď by to vypadala, že se chvástám. Ale vím, že usuzuji správné. Tam dole v nížinách se rozvíjí střední stav, a já se vsadím, že nejrychleji se rozvinou bankéři a obchodníci. Rhes se tam uchytí. Jako zemědělec má pro to nejlepší předpoklady. Koukněte na tohle, je to klíč k jeho úspěchu.“
Vytáhl z váčku kovový kotouček a vyhodil ho do vzduchu, pak ho podal Rhesovi.
„Co je to?“ zeptal se Rhes.
„Peníze. Mince nižší hodnoty. Vzal jsem jí jednomu mrtvému vojákovi. Toto je osa, na níž se točí obchodní svět, nebo mazadlo té osy, nebo něco podobného v duchu tohoto příměru. Uděláme si její rozbor a vyrazíme celou sérii, která bude nejen tak dobrá, ale ještě lepší než originál. Vezmeš si je, aby ses uchytil, zařídíš si obchod a připravíš se na další krok.“
Rhes pohlédl na minci s nechutí. „A teď se mám zúčastnit toho velkohubého kvízu jako všichni ostatní a zeptat se tě, jaký bude další krok, že?“
„Správné. Myslí ti to. Když mluví Jason, každý naslouchá.“
„Moc ti to mluví,“ podotkla Meta rezervovaně.
,Souhlasím, ale je to má jediná nectnost. V dalším kroku tady sjednotíme kmeny a pod vedením Kerka zajistíme, aby dobře Rhese přijali, až se připlaví na sever se zbožím. Tento kontinent je sice rozdělen útesem, který běžnému styku mezi nomády a lidmi z nížin zabraňuje, ale nevymluvíte mi, že se někde na severu nenajde místo, kdo by bylo možné přistát s lodí nebo malými čluny. Nepotřebujeme víc než kousek břehu. Styk po moři se v minulosti nemohl odehrávat, protože je podmíněn vyspělou technikou na výrobu lodí ze železa. Možností jsou i kocábky vyztuženě kůží a kostmi, ale pochybují, že nomádi někdy uvažovali o cestování po vodě. Obyvatelé nížin určitě lodě mají, ale zde není nic, co by je lákalo k průzkumu. Spíše naopak. Ale my tohle všechno změníme. Potí Kerkovým vedením kmeny mírumilovně přivítají obchodníky z jihu. Rozvine se obchod a začne nová éra. Za pár opotřebovaných kožešin budou nomádi ochotně přijímat plody civilizace a navnadí se. Možná že je nalákáme na tabák, chlast nebo skleněné korálky. Musí existovat něco, co mají rádi a co jim nížiny mohou poskytnout. A to bude náš klín. Nejdřív přistání se zbožím na břehu, pak několik stanů jako ochrana před sněhem. Pak trvalé sídliště. Potom obchodní středisko a trh — přímo nad místem, kde bude náš důl. Další krok už je logický.“
Mnoho se diskutovalo, ale pouze o podrobnostech. Nikdo nezpochybňoval Jasonův plán, ve skutečnosti ho spíše schvalovali. Vypadal prostě, reálně a dával roli všem, kdo rádi riskovali. Teda až na Metu. Ta už měla po krk ohňů z trusu a podřadné manuální práce, která mohla trvat do konce jejího života. Ale byla příliš dobrou Pyrrankou, než aby si stěžovala, a nic neříkala.