Jejich jedinou odpovědí bylo dlouhotrvající mlčení.
„To je dobrá otázka, že? A případná. Já vám povím, co se stane s lidmi, kteří v tomhle městě zůstanou. A až vám to povím, nesnažte se mě zastřelit. Myslím, že vy všichni jste už vyrostli z té bleskové reakce na odlišný názor. Aspoň doufám, že to platí o všech, co jsou v této místnosti. Lidem venku ve městě bych tohle neříkal. Pravděpodobně by mě spíše zabili, než aby slyšeli pravdu. Nechtějí uznat, že je všechny tato planeta odsoudila k jisté smrti.“
Ozvalo se slabé zakvílení elektrického motorku, když Metina pistole napůl vyklouzla z pouzdra, pak vklouzla zpět. Jason se na Metu usmál a pohrozil jí prstem; chladně se od něho odvrátila. Ostatní ovládli své reflexy lépe.
„To není pravda,“ poznamenal Kerk. „Lidé stále opouštějí město…“
„A vracejí se zpět v téměř stejném počtu. Tenhle argument neobstojí. Ti, kteří dokázali odejít, už tak učinili, zbývají pouze ti tvrdošíjní.“
„Jsou ještě jiná možná řešení,“ prohlásil Brucco. „Dalo by se vybudovat jiné město…“
Přerušilo ho zadunění zemětřesení. Už nějakou dobu předtím pociovali otřesy půdy, které byly na Pyrru tak obvyklé, že už si je téměř neuvědomovali, ale tento otřes byl mnohem silnější. Budova se pod nimi zhoupla a ve zdi se objevila klikatá trhlina, z které se řinul prach z cementu. Trhlina přetnula okenní rám, a ačkoliv tabulky byly zhotoveny z armovaného skla, pod tlakem se zlomily a roztříštily na kousky. Jako na povel se v otvoru vynořil křídlobodec a dral se dovnitř ochranným pletivem — a rozplynul se ve výbuchu plamene, když pistole vyskočily z pouzder a čtyři výstřely splynuly v jediný.
„Budu hlídat okno,“ řekl Kerk a posunul si židli, aby mohl být čelem k otvoru. „Pokračuj.“
Toto přerušení, připomínka toho, jaký život zde ve městě opravdu vládne, vyvedlo Brucca z konceptu. Chvíli váhal, pak pokračoval.
„Jo… co jsem to povídal? — jsou možná i jiná řešení. Mělo by se vybudovat druhé město, odtud zcela vzdálené, možná u některého z dolů. Pouze okolo tohoto města jsou životní formy tak smrtící. Tohle město bychom mohli opustit a…“
„A to nové by si zopakovalo všechny hříchy starého. Nenávist Pyrranů, kteří zůstanou, vyvolá tutéž situaci. Ty to víš líp než já, Brucco, nenastalo by právě tohle?“
Jason počkal, dokud Brucco nepřikývl váhavě na souhlas. „Tohle jsme probírali už dříve, a je jenom jedno možné řešení. Dostat tyto lidi z Pyrru a do světa, kde mohou přežít bez ustavičné, zničující války. Kterékoliv místo bude lepší než Pyrrus. Vy jste se s ním tak sžili, že jste zřejmě zapomněli, jaké je tahle planeta ve skutečnosti peklo. Vím, že je vším, co máte, a že jste se jí přizpůsobili, ale ve skutečnosti to není tak mnoho. Dokázal jsem vám, že všechny životní formy zde jsou do jisté míry telepatické a že vaše nenávist k nim je neustále žene do boje s vámi. Tím, že mutují a mění se, se ustavičně se stávají ničemnější a vražednější. Připustili jste, že tomu tak je. Ale to celou situaci nemění. Je tu ještě dost vás Pyrranů, kterým je proti srsti myšlenka, že by se ve válce nepokračovalo. Promiňte mi ten výraz, ale vy jste paličáci! Kdybych měl trochu rozumu, vypadl bych odtud a přenechal vás vašemu neblahému osudu. Ale zaangažoval jsem se, a už se mi to líbí nebo ne. Udržel jsem vás naživu a vy jste udrželi naživu mě, a naše budoucnost vede stejným směrem. Navíc se mi líbí vaše dívky.“
V napjatém tichu se ozvalo Metino krátké nadechnutí.
„Nuže — žerty a debaty stranou, jde o tohle. Jestliže vaši lidé zůstanou tady, dříve či později zahynou. Všichni. Abyste je zachránili, budete je muset odtud dostat do nějakého přívětivějšího světa. Obyvatelné planety s dobrými přírodními zdroji nejsou tak snadno k nalezení, ale já jsem jednu našel. Možná že s domorodci, původními usedlíky, nebudeme mít na všechno stejný názor, ale mám za to, že můj nápad musí být pro Pyrrany zajímavější než všechno ostatní. Přeprava a vybavení jsou na cestě. Tak kdo je pro něj? Kerk? Považují tě za vůdce. Tak tedy — jdi příkladem!“
Kerk pohlédl zavile na Jasona a sevřel znechuceně rty. „Zřejmě mě vždycky chceš ukecat, abych dělal to, co ve skutečnosti dělat nechci.“
„Podle toho se pozná moudrý člověk,“ poznamenal Jason sugestivně. „Vlastní já se vítězně vznáší nad instinktem z podvědomí. Znamená to, že mi chceš pomoct?“
„Ano. Nechce se mi na jinou planetu a celá ta myšlenka se mi nezamlouvá. Přesto však nevidím jinou možnost, jak zachránit lidi ve městě od jisté záhuby.“
„Dobře. A ty, Brucco? Budeme potřebovat lékaře.“
„Najdi si někoho jiného. Můj asistent Teca to zvládne. Já jsem dosud ani zdaleka nedokončil zkoumání životních forem na Pyrru. Zůstanu ve městě, dokud bude existovat.“
„Může tě to stát život.“
„Pravděpodobně ano. Ovšem mé záznamy a pozorování jsou nezničitelné.“
Nikdo nepochyboval, že to myslí vážně, ani se nepokoušel s ním přít. Jason se obrátil na Metu.
„Budeme tě potřebovat, abys pilotovala loď, až ji sem dopraví.“
„Je mě zapotřebí tady, abych obsluhovala naši pyrranskou loď.“
„Jsou tu ještě další piloti. Sama jsi je vycvičila. A jestli tady zůstaneš, budu se muset poohlédnout po jiné ženě.“
„Jestli to uděláš, tak ji zabiju. Budu tu loď pilotovat.“
Jason se usmál a poslal jí vzdušný polibek; předstírala, že to nevidí. „Tak to bychom měli,“ prohlásil. „Brucco zůstane tady a myslím, že i Rhes, aby dohlédl na osídlení městských Pyrranů.“
„To se teda mýlíš,“ ozval se Rhes. „Osídlování nyní řídí výbor a jde to hladce, jak se dalo očekávat. Vůbec se mi nechce zůstat — jak se to řekne? — křupanem po zbytek svého života. Tahle nová planeta se zdá být velice zajímavá a já se těším, jakou s ní udělám zkušenost.“
„Tak tohle je ta nejlepší novina, kterou jsem dnes slyšel. A teď se vrame k faktům. Loď tady bude asi za dva týdny, takže když se pustíme do příprav k odletu hned, byli bychom schopni naložit zásoby a lidi a odstartovat brzy poté, co loď přiletí. Sepíšu oznámení, které udělá vystěhování dobrou reklamu, a můžeme je rozhodit mezi obyvatelstvo. Seženeme dobrovolníky. Ve městě je asi dvacet tisíc lidí, ale my nemůžeme nalodit víc než asi dva tisíce — je to vyřazená pancéřová vojenská transportní loď jménem Rváč, která zbyla z jedné z válek na Periférii — takže si vybereme jen ty nejlepší. Založíme osadu a vrátíme se pro ostatní. Zařídíme se podle svého.“
Jason byl zdrcen, ale ostatní zřejmě překvapeni nebyli.
„Sto šedesát osm dobrovolníků — včetně Grifa, devítiletého chlapce — a z tolika tisíc? To přece není možné.“
„Na Pyrru to možné je,“ prohlásil Kerk.
„Ano, na Pyrru to možné je, ale jenom na něm. Jason přecházel po místnosti, vláčel za sebou znechuceně nohy ve dvojnásobné gravitaci a bušil pěstí do otevřené dlaně. „Kdyby se udílely ceny za tupost a umíněnost, tak by tahle planeta dostala medaili. Já jsem se tady narodil. Já tady zůstanu. Já tady umřu. Hrozné!“ Otočil se, aby píchl prstem do Kerka — pak si rychle sáhl na lýtko, aby rozmasíroval křeč, která se dostavila po přílišné námaze ve zvýšené gravitaci.
„No co, nebudeme si s nimi lámat hlavu,“ prohlásil. „Zachráníme je i proti jejich vůli. Vezmeme těch stoosmašedesát dobrovolníků a poletíme na Felicity, a té planety se zmocníme, otevřeme důl a vrátíme se pro ostatní. Takhle to uděláme.“