Žádná skála s viklanem tam nebyla a Will se plazil dokola ve velkém kruhu.
Dvacet šest
Po Haltových slovech Seletin rychle vzhlédl a na čele se mu udělala kolmá vráska.
„Kdo by jim platil, aby spáchali něco takového?“ zeptal se. „A proč by to dělal?“
Halt vyrovnaně čelil jeho upřenému pohledu. Věděl, že Arid má zlost a je rozčilený kvůli zmařeným životům tolika jeho mužů — a cítil, že ty pocity jsou živeny i dlouhotrvající nenávistí ke kmeni Tualagů. Byla to nebezpečná situace a Halt musel pečlivě vážit slova. Usoudil, že čím více se sám dozví o tom, co se tu stalo, tím přesvědčivěji bude znít to, co se Seletinovi chystal říct. Otočil se a tiše promluvil ke Gilanovi.
„Porozhlédni se kolem. Zkus zjistit, co se stalo.“
Mladý hraničář kývl a pustil se do pátrání. Teprve potom se Halt vyjádřil k Seletinově otázce.
„Řekl bych, že za tímhle je v první řadě ten, kdo zradil Eraka tobě, ať už to byl kdokoli,“ odpověděl.
„To bude Toskjak.“ Svengal se přiblížil nepozorován. Pátral na místě přepadení po oberjarlově těle a dospěl ke stejnému závěru jako Halt. „Přesně v něčem takovým by mohl mít prsty.“
Seletin se podíval na Halta, pak na Svengala a zase zpátky. Ve tváři se mu objevil nový prvek — podezíravost.
„Kdo je Toskjak?“ zeptal se vyzývavě. „To jméno jsem nikdy neslyšel. A proč by platil, aby unesli vašeho oberjarla?“
„Zaprvé ze stejného důvodu, kvůli kterému zradil Eraka tobě. Chce ho odklidit z cesty,“ odpověděl Halt. Viděl, že Seletin hodlá vyslovit další otázku, ale předešel ho a pokračoval. „Jde o politiku,“ prohlásil. „Skandijskou politiku. Ve Skandii je jistá klika, která stojí proti Erakovi a ráda by ho viděla sesazeného.“
Spatřil v Aridově tváři první záblesk pochopení. Politické pletichaření bylo v Aridě rozšířené a Seletin ho jako přijatelné vysvětlení uznával. Ale zcela přesvědčen nebyl.
„Opakuji. Nikdy jsem o žádném Toskjakovi neslyšel. Předpokládám, že je to Skandijec, jako ty?“ Otázka byla určena Svengalovi. Skiprova tvář se zachmuřila a potemněla.
„Je to Skandijec. Ale není jako já.“
Seletin přikývl a uznal rozdíl. Svengalův hněv si nezadal s jeho vlastní zlostí a byl možná nejpřesvědčivějším argumentem na podporu Haltových tvrzení. Ale Seletin našel skulinu.
„Jestli chce tenhle Toskjak vašeho oberjarla odstranit z cesty, proč by se obtěžoval s tím, že ho nechá zajmout a unést? Proč ho jednoduše nezabil spolu s ostatními?“
Ale Halt začal vrtět hlavou dřív, než Seletin otázku dokončil, jako kdyby ji předvídal.
„Potřebuje čas,“ odpověděl okamžitě. „Říkal jsem, že má kolem sebe jen hlouček příznivců. Většina Skandijců je s Erakem jako oberjarlem spokojená. Takže Toskjak a jeho stoupenci potřebují čas, aby mohli vyvolat nespokojenost a nejistotu. Mrtvý oberjarl by jejich účelům neposloužil. Ostatní Skandijci by si jednoduše zvolili nového — možná někoho z Erakových přátel. Třeba dokonce tady Svengala.“
„Před tím ať mě bohové chrání,“ vážně prohlásil Svengal. Halt se na urostlého Skandijce chmurně pousmál.
„Ale když Erak zmizí a bude někde uvězněn — a bude možné tvrdit, že v důsledku vlastní neschopnosti —, pak mohou Toskjak a jeho lidé začít potichu rozšiřovat pochybnosti o Erakových schopnostech, o jeho způsobilosti být skandijským vůdcem. Zejména když budou jeho věznitelé navíc požadovat po Skandijcích velké výkupné. Takové věci nemají Skandijci rádi.“
„To se ví, že ne,“ přitakával Svengal. „Taky proto mě Erak žádal, abych nejdřív hledal pomoc v Araluenu.“
Seletin pohlédl na hlouček vyslanců a pokyvoval hlavou. Ještě pořád nebyl přesvědčen. Ale opravdu se předtím divil, proč se Svengal vrátil s družinou cizinců, aby zaplatil výkupné. Jediný důvod, který zatím uváděli, byl ten, že Erak je araluenským spojencem. Teď viděl přijatelnější vysvětlení, proč se do toho zapojili. Rychlé vyřešení celého problému by Erakovi přineslo prospěch. Čím více by se záležitost protahovala, tím větší příležitost by nepřátelé měli, aby doma způsobili rozvrat.
„Když budou mít odpůrci dostatek času, mohli by využít vzrůstající nespokojenosti a navrhnout volbu nového oberjarla — pravděpodobně samotného Toskjaka,“ řekl Halt. Jedinou Svengalovou poznámkou k takové domněnce tentokrát bylo zlostné zamručení.
Seletin přecházel sem a tam, jednou rukou se probíral ve vousech a zvažoval Haltova tvrzení. Náhle se zastavil a opět se obrátil k Haltovi.
„Myslím, že je to možné…,“ připustil. Ve vzduchu však zůstalo viset nevyřčené slůvko „ale“. Halt vyčkával, byl rozhodnut, že on nebude tím, kdo vyjádří pochybnost. I on, podobně jako Seletin, si uměl představit jiná vysvětlení, proč došlo na poušti k tomuto masakru. Ale než s tím začal, přišel Seletin s další otázkou.
„Říkáš, že je za tím tvůj krajan Toskjak. Že nejprve zradil vašeho vůdce?“ otázal se Svengala. Mořský vlk přikývl a Seletin pokračoval. „Jenomže já o něm nikdy neslyšel. My jsme dostali zprávu od rybáře z malé vesnice dole na pobřeží. Vlastně je to spíš pašerák než rybář,“ dodal. „Je zvyklý plavit se nikým nepozorován v pobřežních vodách. Uviděl vaši loď a podal nám zprávu.“
Svengal neříkal nic. Halt měl však opět pohotovou odpověď.
„Ty bys asi sotva vyjednával s nějakým Skandijcem. Kdyby se byl Toskjak pokusil k tobě přiblížit, než by se vůbec dostal ke slovu, už by letěla první salva šípů. Pochopitelně, že potřeboval prostředníka. A navázat spojení s pašerákem pro něj asi bylo poměrně snadné. Je pravděpodobné, že ten, kdo podal zprávu vám, prodal také Erakovi falešný časový plán převozu peněz.“
„Ano, řekl bych, že to zní rozumně.“ Navzdory Seletinovým slovům stále všichni slyšeli v jeho hlase pochybnost. „Ale mě pořád napadá jiné možné vysvětlení pro tohle všechno.“
S odporem ukázal na obraz smrti a zkázy kolem. Halt netrpělivě čekal. Nech ho, ať to řekne sám, myslel si. Neříkej to za něj, jinak tomu přidáš na věrohodnosti.
„Souhlasím s vámi, tohle by mohla být práce Skandijců — nebo Tualagů zaplacených Skandijci. Ale může tu být ještě jeden důvod, proč tady Erakovo tělo není. Byla to záchranná skupina. Lidé, kteří zabili mé vojáky, to udělali proto, aby Eraka osvobodili. A on teď možná míří k pobřeží a k jiné lodi.“
„Myslíš si, že bychom se ti dobrovolně vydali do rukou, kdybychom něco takového měli v plánu?“ zeptal se Halt.
„Myslím si, že je to přesně taková dvojitá lest, která by vás mohla napadnout,“ opáčil Seletin. „Vyjednáváte se mnou, a zároveň zařídíte, aby další oddíl Skandijců vašeho přítele zachránil. Kdyby uspěli, ušetříte šedesát šest tisíc rílů. Kdyby ne, můžete se mnou pokračovat dál v cestě jako předtím a popřít, že máte s pokusem o osvobození Eraka cokoli společného.“
Halt několik vteřin mlčel. Už předtím si uvědomil, že politika a pletichaření jsou v Aridě ve značné míře součástí života. A tohle bylo přesně tak pokřivené uvažování, jaké by Seletinovi připadalo pravděpodobné. Halt věděl, že jeho další slova budou mít rozhodující význam pro úspěch celé výpravy. Shromažďoval myšlenky ve snaze předložit co nejlepší důvody, aby obnovil Seletinovu důvěru, ale vtom promluvil Horác. Zatímco Halt, Seletin a Svengal hovořili, Horác s Evanlyn přišli blíž a poslouchali. Mladý bojovník teď usoudil, že je na čase, aby také něco řekl.