„Počasí nemá se sezónami co dělat. Podívej, někdo může ty staré odvést dolů do Tržnice, a já vás dva provedu. Je to všecko velmi zvláštní. Ale —“ a Gurderův obličej vypadal nešťastně, „— bří Arnoldové (zal. 1905) Obchoďák nezničí, že ne?“
6
III. A bří Arnoldové (zal. 1905) pravil, Buďtež zde Nápisy, takže všichni uvnitř znáti budou správný chod Obchoďáku.
IV. Na pohyblivé schodiště nechť je nápis dán: Psy a invalidní vozíky je nutno přenést;
V. A bří Arnoldové (zal. 1905) se rozlítil hněvem velikým, neboť mnozí nepřenášeli ani psa ani invalidní vozík;
VI. Na výtazích nechť je Nápis dán: Nosnost deset osob;
VII. A bří Arnoldové (zal. 1905) se rozlítil hněvem velikým, neboť začasté výtahy nesly toliko dvě nebo tři;
VIII. A bří Arnoldové (zal. 1905) pravil, Zajisté hloupí jsou lidé, co nerozumí jasné řeči.
Prohlídka živého podpodlažního světa byla dlouhá.
Objevili, že všichni z Papírnictví mohou chodit, kam se jim zlíbí. Ostatní oddělení se jich ne obávala, protože Papírnictví nebylo opravdovým oddělením. Nebyly tam ženy a děti, to zaprvé.
„Takže nomové se sem musí připojit?“ řekl Masklin.
„My jsme vybíráni,“ opravil ho Gurder. „Několik inteligentních hochů z každého oddělení každý rok. Ale když přijdeš do Papírnictví, musíš zapomenout na svoje oddělení a sloužit celému Obchoďáku.“
„Tak proč v Papírnictví nemohou být ženy?“ řekla Grimma.
„Je dobře známou skutečností, že ženy nedovedou číst,“ řekl Gurder. „Není to jejich vina, samozřejmě. Mozek se jim zřejmě příliš zahřívá. Tím napětím, víte. S tím nic nenaděláte.“
„Ohromné,“ řekla Grimma. Masklin se na ni úkosem podíval. Už slyšel ten sladký, nevinný tón v jejím hlase. Znamenalo to, že záhy nastanou trable.
Trable netrable, bylo úžasné, jaký účinek měl Gurder na lidi. Ustupovali stranou a lehce se ukláněli, když je míjel, a jeden či dva pozvedli dítka a ukazovali jim je. I stráže na hraničních přechodech se uctivě dotkly helmic.
Kolem nich se neúnavně hemžil Obchoďák. Tisíce nomů, pomyslel si Masklin. Ani by mě nenapadlo, že existují taková velká čísla. Svět tvořený nomy.
Vzpomněl si, jak kdysi lovil úplně sám, běžel hlubokými brázdami velkého pole za dálnicí. Kolem nebylo nic než hlína a kamínky daleko široko. Celé nebe bylo jako obrácená mísa a on v jejím středu.
Tady měl pocit, že kdyby se najednou obrátil, někoho by porazil. Dumal nad tím, jaké je žít tady a nikdy nepoznat nic jiného. Nikdy se netřást zimou, nikdy nezmoknout, nikdy nemít strach.
Mohli jste si začít myslet, že vůbec není možné, aby bylo něco jiného…
Vzdáleně si uvědomil, že stoupali po svahu a prošli další škvírou do velké prázdnoty obchodního domu. Byl večer — Zavírací doba — ale jasná světla zářila na nebi, jemuž se však musel začít učit říkat strop.
„Toto je Oddělení galanterie,“ řekl Gurder. „Tak, vidíš ten nápis, co tamhle visí?“
Masklin se zadíval do mlhavé dálky a přikývl. Viděl ho. Veliká červená písmena na bílém transparentu.
„Měl by říkat Vánoční trh,“ řekl Papírník. „To je ta správná sezóna, přichází po Letní nabídce a před Na jaře v novém. Ale místo toho praví,“ Gurder přivřel oči a chvíli neslyšně pohyboval rty, “ — Konečné snížení cen. Říkáme si, co to asi znamená.“
„Je to jenom takový nápad,“ řekla Grimma ironicky, Jenom taková myšlénečka, víš. Čekám, že z velkých myšlenek by mi hlava explodovala. Ale neznamená to, tedy, že se všecko konečně snižuje?“
„Ach, tohle nemůže znamenat něco takhle jednoduchého. Tyto nápisy musíš vykládat,“ řekl Gurder. „Jednou měli jeden nápis, který říkal Prodejní horečka, a neviděli jsme, že by nějakou horečku prodávali.“
„Co říkají všecky ostatní?“ zeptal se Masklin. Že by se všechno Konečně snížilo, to bylo příliš hrozné pomyšlení.
„No, támhleten říká Poslední výprodej,“ řekl Gurder. „Ale ten se objevuje každý rok. Je to způsob, jak nám bří Arnoldové (zal. 1905) říká, že musíme vést dobrý život, protože musíme nakonec všichni umřít. A tamhlety dva, ty jsou tam vždycky taky.“ Tvářil se vážně. „Nikdo jim už doopravdy nevěří. Kvůli nim bývaly války, před lety. Hloupé pověry. Chci říct, nemyslím, že existuje nestvůra zvaná Radikální sleva, která za noci obchází Obchoďák a pátrá po špatných nomech. Je to něco, čím se straší neposlušné děti.“
Gurder se kousal do rtu. „Ještě jedna divná věc,“ řekl. „Vidíte ty věci u zdi? Říká se jim regály. Lidé z nich někdy věci berou, někdy do nich věci dávají. Ale teď v poslední době… no, jenom z nich věci berou.“
Některé regály byly prázdné.
Masklin se příliš důvěrně neseznámil se zvláštnostmi lidského chování. Lidi jsou lidi, stejně jako krávy jsou jenom krávy. Zřejmě existoval způsob, jak se krávy nebo lidé od sebe rozlišují, ale nikdy na něj nepřišel. Byl-li nějaký smysl ve všem, co dělají, vůbec ho nepochopil.
„Poslední výprodej,“ řekl.
„Ano, ale ne naposled,“ řekl Gurder. „Ne opravdu naposled. Nemyslíš vážně, že to znamená opravdu naposled, viď? Určitě by to bří Arnoldové (zal. 1905) nepřipustil. Že ne?“
„Po pravdě řečeno, nevím,“ řekl Masklin. „Nikdy jsem o ničem takovém neslyšel, než jsme sem přišli.“
„Ach, ano,“ řekl Gurder pokorným hlasem. „Z Venku, jsi říkal. Znělo to… velmi zajímavě. A hezky.“
Grimma uchopila Masklina za ruku a jemně ji stiskla.
„Tady je to taky hezké,“ řekla. Vypadal překvapeně.
„No ano,“ řekla trucovitě. „Víš, že ostatní si to také myslí. Je tu teplo a báječné jídlo, i když tu mají směšné názory na ženské mozky.“ Obrátila se zpátky ke Gurderovi. „Proč se nemůžete zeptat bří Arnoldové (zal. 1905), co se děje?“
„Ó, nemyslím si, že bychom to měli udělat!“ řekl chvatně Gurder.
„Proč ne? Mělo by to smysl, když tady velí,“ řekl Masklin. „Viděls vůbec někdy toho bří Arnoldové (zal. 1905)?“
„Opat ho viděl, jednou. Když byl mladý, vylezl až nahoru do Zboží na úvěr. Ale nemluví o tom.“
Masklin o tom usilovně přemýšlel, když se vraceli. Tam doma nikdy neexistovalo žádné náboženství nebo politika. Svět byl prostě příliš veliký, aby si člověk dělal starosti s takovými věcmi. Ale o bří Arnoldové (zal. 1905) měl vážné pochybnosti. Koneckonců, když postavil obchodní dům pro nomy, proč mu nedal nomský rozměr? Ale, pomyslel si, teď patrně není správný čas klást takovéhle otázky.
Měl vždycky za to, že když přemýšlíte dost usilovně, dokážete přijít na všechno. Například vítr. Vždycky ho zneklidňoval, až do dne, kdy si uvědomil, že ho způsobují všechny ty stromy, co sebou mávají.
Zbytek skupiny našli poblíž Opatova obydlí. Jídlo už jim přinesli, bábi Morkie vysvětlovala zrovna párku zmatených Papírníků, že tyhle ananasy nesnesou srovnání s těmi, které si chytala doma.