Moirain si jasně uvědomovala přítomnost Leany, stojící mlčky stranou, jako vždy v přítomnosti amyrlin. Dívala se však a naslouchala. „To mne překvapilo, matko,“ řekla Moirain opatrně. „Teď není vhodná doba, aby Morgasa zůstala bez rady Aes Sedai.“ Morgasa byla jednou z mála vládců, kteří otevřeně připouštěli, že se radí s Aes Sedai. Téměř všichni vladaři rádkyni Aes Sedai u dvora měli, ale bylo jen pár těch, co to netajili.
„Elaida na tom trvala, dcero, a ať je Morgasa královna nebo ne, pochybuji, že v souboji vůlí je pro Elaidu soupeřem. Na každý pád se tentokrát možná ani nechtěla s Elaidou přít. Elain má jisté nadání. Větší, než jaké jsem kdy viděla. Už vykazuje pokroky. Červené sestry se díky tomu nafukují jako mořští ježíci. Myslím, že to děvče nikdy nebude tíhnout k jejich způsobu myšlení, ale je ještě mladá a nedá se to odhadnout. Dokonce i když se jim nepodaří ji zlomit, nebude na tom záležet. Elain se může stát nejmocnější Aes Sedai za posledních tisíc let, a jsou to červené adžah, kdo ji objevil. Ve sněmovně díky té dívce získají ohromný vliv.“
„Mám tu s sebou ve Fal Daře dvě mladé ženy, matko,“ řekla Moirain. „Obě jsou z Dvouříčí, kde je krev Manetherenu stále silná, i když si tam ani nepamatují, že se jejich kraj někdy jmenoval Manetheren. Stará krev zpívá, matko, a ve Dvouříčí zpívá hlasitě. Egwain, dívka z vesnice, je přinejmenším tak silná jako Elain. Dědičku jsem viděla, takže to vím. A ta druhá, Nyneiva, byla ve své vesnici vědmou, byť je o málo starší než Egwain. Už to o ní něco prozrazuje, když si ji ženy v oné vesnici vyvolily již v tak útlém věku za vědmu. Jakmile se naučí vědomě ovládat sílu, kterou nyní ovládá bezděčně, bude v Tar Valonu nejsilnější. S výcvikem bude vedle svící jako jsou Elain a Egwain zářit jako hranice. A ani jedna z těch dvou si červené adžah nikdy nevybere, to je jisté. Muži je baví a rozčilují, ale mají je rády. Snadno odrazí jakýkoliv vliv, který červené adžah v Bílé věži získají díky nalezení Elain.“
Amyrlin kývla, jako by na tom nezáleželo. Moirain překvapeně zvedla obočí, než se vzpamatovala, a opět nasadila neutrální výraz. To byly dvě hlavní starosti věžové sněmovny. To, že se každého roku objevuje stále méně dívek, které by dokázaly usměrňovat jedinou sílu, nebo to tak aspoň vypadalo, a že se nalézá stále méně skutečné moci. Horší než strach těch, kdo dávali Aes Sedai za vinu Rozbití světa, horší než nenávist dětí Světla, horší než činy temných druhů, horší než to vše byly klesající počty a umenšování schopností. Chodby Bílé věže byly řídce zalidněné tam, kde dřív nebylo k hnutí, a to, co bylo dřív s jedinou silou snadné vykonat, bylo nyní velice složité či vůbec nemožné.
„Elaida má ještě jeden důvod k příchodu do Tar Valonu, dcero. Poslala zprávu po šesti holubech, abych ji zcela určitě dostala – a komu ještě v Tar Valonu poslala holuba, to se mohu jenom dohadovat – že přichází osobně. Oznámila věžové sněmovně, že ses zapletla s mladým mužem, který je ta’veren a je nebezpečný. Tvrdila, že byl v Caemlynu, ale když našla hostinec, v němž přebýval, zjistila, žes ho tajně dostala pryč.“
„Lidé v tom hostinci nám dobře a věrně sloužili, matko. Jestli někomu z nich ublížila...“ Moirain nedokázala zabránit tomu, aby se jí do hlasu nevloudil ostrý tón, a zaslechla, jak Leana přešlápla. Takovým tónem se před amyrlininým stolcem nemluvilo, dokonce ani král na vlastním trůnu by to neudělal.
„Měla bys vědět, dcero,“ podotkla amyrlin suše, „že Elaida neublíží nikomu, koho nepovažuje za nebezpečného. Jenom temným druhům a těm ubohým hloupým mužům, kteří se snaží usměrňovat jedinou sílu. Nebo těm, kdo ohrožují Tar Valon. Kdokoliv jiný, kdo není Aes Sedai, by, co se jí týče, mohl klidně být hracími kameny v dámě. Naštěstí pro něj si hostinský, nějaký mistr Gill, pokud se pamatuji, očividně Aes Sedai považuje, takže jí odpověděl k její spokojenosti. Elaida o něm vlastně mluvila docela hezky. Ale víc mluvila o tom mladém muži, kterého jsi odvedla s sebou. Tvrdla, že je nebezpečnější než kterýkoliv muž od dob Artuše Jestřábí křídlo. Víš, že občas dokáže předpovídat, a ve sněmovně si jejích slov velice považují.“
Kvůli Leaně Moirain mluvila, jak nejpokorněji dokázala. Nebylo to sice příliš pokorné, ale bylo to to nejlepší, co zvládla. „Mám s sebou tři mladé muže, matko, ale ani jeden z nich není král, a já velice pochybuji, že by některý z nich snil o sjednocení světa pod jedním vládcem. Od stoleté války sen Artuše Jestřábí křídlo nikdo nechoval.“
„Ano, dcero. Vesnické mladíky, tak mi to řekl urozený pán Agelmar. Ale jeden z nich je ta’veren.“ – Amyrlin opět zabloudila pohledem k truhlici. – „Ve sněmovně se rokovalo o tom, že bys měla být poslána do ústraní k rozjímání. To navrhla jedna z přísedících ze zeleného adžah, a druhé dvě souhlasně kývaly.“
Leana si opovržlivě odfrkla, nebo to možná udělala z pocitu marnosti. Když amyrlin mluvila, Leana se vždycky držela zpátky, ale Moirain tentokrát to přerušení chápala. Zelené adžah byly spojenci modrých po tisíc let. Od dob Artuše Jestřábí křídlo mluvily jako jedno adžah. „Nijak netoužím okopávat zeleninu v nějaké odlehlé vesnici, matko.“ Ani to neudělám, ať už si věžová sněmovna říká, co chce.
„Dále bylo navrženo, a to také zelenými, že by péče o tebe ve tvém ústraní měla být svěřena do rukou červených adžah. Červené sestry se snažily tvářit překvapeně, ale vypadaly jako rybaříci, kteří tajně loví v násadovém rybníce.“ Amyrlin si odfrkla. „Červené předstíraly váhání nad tím, že by měly vzít do opatrování někoho z jiného adžah, ale řekly, že se podřídí rozhodnutí sněmovny.“
Moirain se proti své vůli otřásla. „To by bylo... velice nepříjemné, matko.“ Bylo by to mnohem, mnohem horší. Červené nikdy nebyly jemné. Moirain tuto myšlenku rozhodně odsunula stranou, vypořádá se s ní později. „Matko, nerozumím tomuto zjevnému spojenectví mezi zelenými a červenými. Jejich víra, jejich přístup k mužům, jejich pohled na samotné cíle Aes Sedai, jsou naprosto opačné. A červené a zelené dokonce ani nedokážou hovořit jedny s druhými, aniž by na sebe nezačaly křičet.“
„Věci se mění, dcero. Já jsem pátá v řadě zvolená na amyrlinin stolec z modrého adžah. Možná mají dojem, že je to až příliš, nebo že způsob uvažování modrých už ve světě plném falešných Draků nedostačuje. Za tisíc let se změní mnoho věcí.“ Amyrlin se ošklíbla a promluvila jakoby k sobě. „Staré zdi slábnou a staré hradby se hroutí.“ Otřásla se a promluvila pevnějším hlasem. „Je tu ještě jeden návrh, který páchne jako týden stará ryba u přístavní hráze. Protože Leana je z modrého adžah a já jsem také z modrého, bylo nadneseno, že kdyby se mnou na tuto cestu byly vyslány dvě modré sestry, byly by to čtyři modré představitelky. Toto přednesly ve sněmovně, mně rovnou do očí, jako by probíraly opravu okapů. Postavily se mi dvě bílé sestry a dvě zelené. Žluté si cosi brblaly mezi sebou a pak neřekly tak ani tak. Ještě jedno ne a tvoje sestry Anaiya a Maigan by tu nebyly. Dokonce se, podotýkám že zcela otevřeně, hovořilo o tom, že já bych vůbec neměla opouštět Bílou věž.“
Když Moirain slyšela tato slova, vyděsilo ji to mnohem víc než to, že ji červené adžah chtějí dostat do spárů. Ať už pocházela kronikářka z kteréhokoliv adžah, hovořila pouze za amyrlin a amyrlin hovořila za všechny Aes Sedai a za všechny adžah. Tak tomu bylo vždy a nikdo nikdy nenavrhl nic jiného, dokonce ani v nejtemnějších chvílích trollockých válek, ani tehdy, když vojska Artuše Jestřábí křídlo uzavřela všechny žijící Aes Sedai v Tar Valonu. Amyrlinin stolec byl nade všemi, byl to amyrlinin stolec. Každá Aes Sedai byla amyrlin povinována poslušností. Nikdo nesměl zpochybňovat, co amyrlin dělá, nebo kdy se rozhodne odejít. Tento návrh odvrhoval tři tisíce let zvyklostí a zákonů.