„Kdo by se opovážil, matko?“
Amyrlin se hořce zasmála. „Skoro každý, dcero. Nepokoje? v Caemlynu. Svolání velkého hledání Valerského rohu, aniž by se nám dostalo dopředu nějakého varování, dokud nebylo veřejně vyhlášeno. Falešní Draci se objevují jako houby po dešti. Státy slábnou a hry rodů se účastní nejvíc urozenců od doby, co jim Artuš Jestřábí křídlo přistřihl křídla. A co je nejhorší, každá z nás ví, že se Temný znovu hýbe. Ukaž mi sestru, která si nemyslí, že Bílá věž ztrácí svou moc, a pokud nebude z hnědého adžah, tak už je mrtvá. Čas se možná krátí nám všem, dcero. Občas mám dojem, že skoro cítím, jak se krátí.“
„Jak říkáš, matko, věci se mění. Ale vně Zářících hradeb je stále ještě víc nebezpečí než uvnitř.“
Amyrlin se Moirain dlouho dívala do očí a pak pomalu kývla. „Nech nás, Leano. Promluvím s dcerou Moirain o samotě.“
Leana zaváhala jenom chviličku, než řekla: „Jak si přeješ, matko.“ Moirain cítila, jak je kronikářka překvapená. Amyrlin udělovala jen málo audiencí bez přítomnosti kronikářky, zvláště ne sestrám, které měla důvod přísně potrestat.
Dveře se otevřely a za Leanou zase zavřely. Leana v předpokoji neřekne ani slovo o tom, co se dělo uvnitř, ale zpráva o tom, že Moirain zůstala s amyrlin sama, se mezi Aes Sedai ve Fal Daře rozšíří jako stepní požár, a začnou dohady.
Jakmile se dveře zavřely, amyrlin vstala a Moirain cítila chvilkove zasvrbění, jak druhá žena usměrňovala jedinou sílu. Na chvíli to vypadalo, že je amyrlin obklopená jasně modrým světlem.
„Nevím o tom, že by některá ovládala tvůj starý trik,“ řekla: amyrlin a zlehka se prstem dotkla modrého kamene, který měla Moirain na čele, „ale většina z nás ovládá nějaké triky, které si pamatuje z dětství. V každém případě teď nikdo nemůže vyslechnout, co se tu bude povídat.“
Náhle Moirain objala, bylo to hřejivé objetí mezi starými přítelkyněmi. Moirain její objetí opětovala stejně vřele.
„Ty jsi jediná, Moirain, s kým se mohu rozpomenout na to, kdo vlastně jsem. Dokonce i Leana se vždycky chová, jako bych se tou štólou a holí stala, dokonce i když jsme spolu samy, jako bychom se spolu nikdy jako novicky nehihňaly. Občas si přeji, abychom ty a já byly stále ještě novickami. Stále tak nevinné, aby nám všechno připadalo jako oživlý příběh kejklíře, stále tak nevinné, abychom si myslely, že najdeme muže – měli to být princové, pamatuješ? Krásní, silní a něžní – kteří dokážou žít se ženou, jež ovládá sílu Aes Sedai. Stále tak nevinné, abychom snily o šťastném konci toho příběhu a o tom, že budeme žít jako ostatní ženy, jenom s něčím navíc.“
„Jsme Aes Sedai, Siuan. Máme povinnosti. Dokonce i kdybychom se ty a já nenarodily se schopností usměrňovat jedinou sílu, obětovala bys to všechno pro domov a manžela, i kdyby to byl princ? Tomu nevěřím. Tohle je sen vesnické hospodyňky. Ani zelené nezacházejí tak daleko.“
Amyrlin ustoupila. „Ne, nevzdala bych se toho. Většinou ne. Ale bývaly doby, kdy jsem těm vesnickým hospodyňkám záviděla. V této chvíli jim skoro závidím. Moirain, pokud někdo, dokonce i Leana, objeví, co máme v plánu, obě nás utiší. A já nemohu tvrdit, že to nebude správné.“
5
Stín v Shienaru
Utiší. To slovo jako by se chvělo ve vzduchu, bylo téměř viditelné. Když to udělaly muži, který mohl usměrňovat sílu, kterého bylo nezbytné zastavit, než ho šílenství dožene k tomu, že zničí vše kolem sebe, říkalo se tomu zkrocení. Ale pro Aes Sedai to bylo utišení. Utišené. Pak už nemohly usměrňovat proudění jediné síly. Dokázaly sice vycítit saidar, ženskou polovici pravého zdroje, ale už neměly schopnost se jej dotknout. Vzpomínaly na to, co navždy zmizelo. Dělávalo se to tak zřídka, že se všechny novicky musely naučit jméno každé Aes Sedai od Rozbití světa, která kdy byla utišena, a taktéž za jaké provinění, ale žádná na to nepomyslela bez toho, aby ji zamrazilo. Ženy utišení nesnášely o nic lépe než muži zkrocení.
Moirain znala riziko od začátku a věděla, že je to nutné. To však neznamenalo, že to bylo příjemné. Oči se jí zúžily a jenom podle toho, jak se jí leskly, se dalo poznat, že se zlobí a že má starosti. „Leana by tě následovala i na úbočí Shayol Ghulu, Siuan, a do samotné Jámy smrti. Snad si nemyslíš, že by tě zradila?“
„Ne. Ale považovala by to za zradu? Je zradou zradit zrádce? To tě nikdy nenapadlo?“
„Nikdy. To, co děláme, Siuan, je třeba udělat. Obě to víme už skoro dvacet let. Kolo tká, jak si kolo přeje, a tebe a mne pro to vybral vzor. Jsme součástí proroctví, a proroctví musí být naplněno. Musí!“
„Proroctví musí být naplněno. Učily nás, že bude a musí být naplněno, a přesto při jeho plnění zrazujeme vše, co nás učily. Některé by řekly, že vše, za čím stojíme.“ Amyrlin si zamnula ruce a přešla k úzké střílně, kterou vyhlédla dolů do zahrady. Dotkla se závěsu. „Tady v ženských komnatách věšejí závěsy, aby to tu zjemnili, a skvěle pečují o nádherné zahrady, ale každičké místo tady je vytvořeno pro boj, smrt a zabíjení.“ Pokračovala stejně zamyšleným tónem. „Pouze dvakrát od Rozbití světa přišla amyrlin o štolu a hůl.“
„Tetsuan, která z žárlivosti na Elisandinu moc zradila Manetheren, a Bonwhin, která se pokusila využít Artuše Jestřábí křídlo jako svou loutku k ovládnutí světa a téměř zničila Tar Valon.“
Amyrlin stále hleděla do zahrady. „Obě byly z červeného adžah a obě nahradila amyrlin z modrého. To je důvod, proč od Bonwhin nebyla žádná amyrlin zvolena z červeného adžah, a to je taky důvod, proč červené přivítají jakoukoliv záminku, aby svrhly modrou amyrlin, všechno pěkně dohromady. Já nijak netoužím stát se třetí amyrlin, která ztratí štólu a hůl, Moirain. Pro tebe by to samozřejmě znamenalo, že budeš utišena a vysídlena za Zářící hradby.“
„Elaida, například, by mě nikdy nenechala vyváznout tak lehce.“ Moirain přítelkyni napjatě pozorovala. Světlo, co se jí to stalo? Nikdy taková nebývala. Kde je její síla, její oheň? „Ale k tomu nedojde, Siuan.“
Druhá žena pokračovala, jako by Moirain vůbec nepromluvila. „Pro mne by to bylo něco jiného. Byť je utišená, svržené amyrlin nelze dovolit jen tak se volně potulovat kolem. Mohli by v ní vidět mučednici, mohla by se stát středem opozice. Tetsuan i Bonwhin držely v Bílé věži jako služebné. Kuchtičky, které je možné ukazovat jako odstrašující případy toho, co se stane těm nejmocnějším. Kolem ženy, která musí celý den drhnout podlahy a hrnce, se nikdo neshromáždí. Můžeš ji litovat, ale nikdy za ní nepůjdeš.“
Moirain se s planoucíma očima opřela o stůl. „Podívej se na mě, Siuan. Podívej se na mě! Říkáš, že se chceš vzdát? Po všech těch letech, po všem, co jsme udělaly? Vzdát se a nechat svět být? A to všechno ze strachu, že dostaneš rákoskou, když nebudeš mít dost čisté hrnce!“ Moirain do svých slov vložila všechno opovržení, které cítila, a ulevilo se jí, když se k ní její přítelkyně prudce otočila. Ta síla v ní byla stále. Amyrlin byla nesvá, ale stále silná. Ty jasné modré oči plály stejně hněvivě jako její vlastní.