„Vzpomínám si, která z nás dvou kvílela hlasitěji, když jsme jako novicky dostaly rákoskou. V Cairhienu jsi žila pěkně změkčile, Moirain. Vůbec se to nepodobalo práci na rybářské bárce.“ Siuan náhle udeřila do stolu. „Ne, já nenavrhuji, že to vzdám, ale ani nechci, aby nám všechno proklouzlo mezi prsty, protože nemohu nic udělat! Většina mých potíží se sněmovnou vychází od tebe. Dokonce i zelené se diví, proč jsem tě nepovolala do Věže a nenaučila tě disciplíně. Polovina sester si myslí, že bys měla být vydána červeným, a jestli k tomu dojde, budeš si přát, abys byla zase novickou a nemusela se těšit na nic horšího než na tu rákosku. Světlo! Jestli si některá z nich vzpomene, že jsme jako novicky bývaly přítelkyně, skončím tam vedle tebe.
Měly jsme plán! Plán, Moirain! Najít toho chlapce a přivést ho do Tar Valonu, kde bychom ho mohly ukrýt, držet ho v bezpečí a vést ho. Od chvíle, kdy jsi opustila Tar Valon, dostala jsem od tebe pouze dvě zprávy. Dvě! Mám pocit, jako bych se snažila potmě proplout Dračími Prsty. V jedné tvé zprávě stálo, že se blížíš k Dvouříčí a pojedeš do té vesnice, do Emondovy Role. Myslela jsem, že to bude brzy. Našla ho a brzy ho bude mít u sebe. Pak zpráva z Caemlynu, že jedeš do Shienaru, do Fal Dary, ne do Tar Valonu. Do Fal Dary, kde je Morna skoro na dosah. Do Fal Dary, na niž každou chvíli trolloci pořádají nájezdy a kde se prohánějí myrddraalové. Skoro dvacet let plánování a hledání, a ty všechny naše plány skoro hodíš Temnému do klína. Copak jsi zešílela?“
Teď, když Moirain v druhé ženě probudila život, znovu se sama aspoň navenek uklidnila. Byla klidná, leč také pevná a odhodlaná.
„Vzor nevěnuje lidským plánům pozornost, Siuan. Se vším, co jsme chystaly, jsme zapomněly počítat s tím, s čím vlastně máme co do činění. Ta’veren. Elaida se mýlí. Artuš Pendrag Tanreall nikdy nebyl tak silný ta’veren. Kolo utká vzor kolem tohoto mladého muže tak, jak si ono bude přát, ať už my naplánujeme cokoliv.“
Amyrlin zmizel z tváře hněv a nahradil ho šok. „To zní, jako bys ty říkala, že bychom se klidně mohly vzdát. Navrhuješ snad, abychom zůstaly stranou a dívaly se, jak svět hoří?“
„Ne, Siuan. Nikdy bych nenavrhla, abychom stály stranou.“ A přesto bude svět hořet, Siuan, tak nebo tak, ať už my uděláme cokoliv. To ty ale nikdy nepochopíš. „Ale teď musíme přiznat, že naše plány nejsou příliš jisté. Máme ještě menší kontrolu, než jsme si myslely. Možná se jenom tak tak držíme drápkem. Větry osudu vanou, Siuan, a my musíme plout s nimi tam, kam nás zanesou.“
Amyrlin se otřásla, jako by cítila, jak ji ty větry studí na zádech. Ruce položila na zlatou truhlici. Měla tupé, schopné prsty a ve složitém vzoru hbitě našla přesná místa. Víko, nápaditě vyvážené, odskočilo a v prostoru pro něj přesně vyrobeném se objevil zakřivený zlatý roh. Amyrlin nástroj zvedla a přejela po stříbrném nápise ve starém jazyce, který obtáčel rozšiřující ústí.
„‚Hrob není překážkou mému volání,‘" přeložila tak tiše, jako by mluvila sama k sobě. „Valerský roh, který povolává mrtvé hrdiny zpět z hrobu. A proroctví praví, že bude nalezen právě včas pro Poslední bitvu.“ Náhle strčila roh zpátky do jeho lůžka a zavřela víko, jako by pohled na něj už neunesla. „Agelmar mi ho strčil do rukou hned, jak skončilo přivítání. Řekl, že se bojí chodit do pokladnice, když tam je. Říkal, že je to příliš velké pokušení. Na roh by rád zatroubil sám a pak vedl ty, kdož odpovědí na jeho volání, na sever do Morny, aby srovnal samotný Shayol Ghul se zemí a skoncoval s Temným. Spalovalo ho vzrušení ze slávy, a to bylo to, jak říkal, co mu prozradilo, že on není tím pravým, že to nesmí být on. Už se nemohl dočkat, až se ho zbaví, a přesto po něm pořád toužil.“
Moirain kývla. Agelmar proroctví o rohu znal. Většina těch, kdo bojovali s Temným, ho znala. „‚Nechť ten, kdo na mne zaduje, nemyslí na slávu, leč pouze na spásu.‘"
„Spása.“ Amyrlin se hořce zasmála. „Podle toho, jak se Agelmar tvářil, ani nevěděl, jestli se vzdává spásy, nebo odmítá zavržení vlastní duše. Věděl jenom, že se ho musí zbavit dřív, než ho to úplně zničí. Snažil se to udržet v tajnosti, ale říkal, že pevností už se šíří drby. Já jeho pokušení nesdílím, a přesto mi z toho rohu naskakuje husí kůže. Bude si jej muset vzít zpátky do pokladnice, dokud neodjedu. Neusnula bych, kdyby byl jen vedle v místnosti.“ Zamnula si kořen nosu a povzdychla si. „A to měl být nalezen až těsně před Poslední bitvou. Copak už je tak blízko? Myslela jsem, doufala jsem, že budeme mít víc času.“
„Karaethonský cyklus.“
"Ano, Moirain. Nemusíš mi to připomínat. Žiji s Dračími proroctvími stejně dlouho jako ty.“ Amyrlin zavrtěla hlavou. „Za celá Pokolení od Rozbití světa byl vždycky jenom jeden falešný Drak, a teď po světě volně pobíhají tři zároveň, a tři další se objevili v posledních dvou letech. Vzor si žádá Draka, protože vzor se tká směrem k Tarmon Gai’donu. Občas mě přepadají pochyby, Moirain.“ Amyrlin to řekla pobaveně, jako by se tomu divila, a stejným tónem pokračovala. „Co jestli byl tím pravým Logain? Mohl usměrňovat, než ho červené přivedly do Tar Valonu a zkrotily jsme ho. Stejně tak Mazrim Taim, ten muž se Saldeie. Co jestli to je on? Sestry už jsou v Saldeii a touto dobou už ho mohly dostat. Co jestli se od začátku mýlíme? Co se stane, jestli Draka Znovuzrozeného zkrotíme dřív, než vůbec dojde k Poslední bitvě? Dokonce ani proroctví nemůže dojít naplnění, když toho, k němuž se váže, zabijeme nebo zkrotíme. A pak budeme Temnému čelit úplně samy.“
„Není to ani jeden z nich, Siuan. Vzor si nežádá nějakého Draka, ale toho jediného pravého Draka. Dokud se sám neprohlásí, vzor bude dál chrlit falešné Draky, ale po něm už žádní další nebudou. Kdyby to byl Logain nebo ten druhý, žádní další už by se neobjevili.“
,„Protože on přijde jako rozbřesk a svým příchodem otřese světem a znovu jej přetvoří.‘ Buď budeme odhodlaně čelit této bouři, nebo se budeme držet v závětří, a to nás nakonec zničí. Světlo nám všem pomáhej.“ Amyrlin se otřásla, jako by chtěla setřást svá vlastní slova. Tvářila se vážně, jako by čelila úderu. „Přede mnou nikdy neskryješ, co si myslíš, jako to skrýváš před ostatními, Moirain. Máš mi ještě co říci, a nic z toho není dobré.“
Moirain místo odpovědi sňala z opasku kožený váček, otevřela jej a vysypala jeho obsah na stůl. Vypadalo to jenom jako hromádka keramických střepů, zářivě černých a bílých.
Amyrlin se jednoho kousku zvědavě dotkla a zadržela dech. „Cuendillar.“
„Srdečník,“ souhlasila Moirain. Znalost tvorby cuendillaru byla ztracena během Rozbití světa, ale to, co bylo ze srdečníku stvořeno, pohromu přežilo. Dokonce i ty předměty, které pohltila země nebo se potopily do moře, přežily. Musely. Nikdo neznal sílu, která by cuendillar, jakmile byl jednou dohotoven, dokázala rozbít. Dokonce i jediná síla, přímo na srdečník namířená, jej jenom sílila. Jenže nějaká síla tento rozbila.
Amyrlin spěšně posbírala jednotlivé kousky. Dohromady vytvářely kotouč o velikosti lidské ruky, jehož jedna polovina byla černější než smůla a druhá bělejší než sníh. Barvy se spojovaly v křivce, kterou ani věky neporušily. Byl to prastarý symbol Aes Sedai z doby předtím, než byl rozbit svět, když ještě muži a ženy vládli jedinou silou společně. Jedna polovina se nyní nazývala plamen Tar Valonu, tu druhou škrábali lidem na dveře, dračí špičák, jako obvinění z páchání zla. Bylo vytvořeno pouze sedm takových kotoučů. Vše, co kdy bylo ze srdečníku vytvořeno, bylo pečlivě zaznamenáno v Bílé věži, a těch sedm kousků bylo vzpomínáno nade vše. Siuan Sanche hleděla na střepy, jako kdyby pod polštářem našla zmiji.