„Jeden ze zámků na věznici Temného,“ poznamenala nakonec váhavě. To nad těmito sedmi zámky měl amyrlinin stolec bdít. Tajemstvím pečlivě ukrývaným před světem bylo, tedy pokud by na to svět někdy pomyslel, že již od trollockých válek ani jedna amyrlin netušila, kde je byť jediný z oněch zámků.
„Víme, že se Temný hýbe, Siuan. Víme, že jeho vězení nemůže zůstat uzamčeno navěky. Lidská práce se nikdy nemůže rovnat práci Stvořitele. Víme, že se Temný opět dotkl světa, i když jenom, díky Světlu, nepřímo. Temní druzi se množí, a to, co jsme ani ne před deseti lety nazývaly zlem, se zdá skoro jako pouhý vrtoch ve srovnání s tím, co se dnes děje každou chvíli.“
„Jestli se už zámky lámou... Možná nemáme vůbec čas.“
„Jenom trošičku. Ale i ta trocha by nám mohla stačit. Bude muset stačit.“
Amyrlin se dotkla rozbitého zámku a její hlas zněl napjatě, jako by se do řeči musela nutit. „Viděla jsem toho chlapce, víš, na nádvoří během přivítání. Je to jedno z mých nadání, poznat ta’veren. V dnešní době je to vzácné nadání, dokonce ještě vzácnější než být ta’veren, a zcela určitě je nelze příliš využít. Vysoký chlapec, docela hezký mladý muž. Příliš se neliší od libovolného mládence, kterého potkáš v jakémkoliv městě.“ Odmlčela se a nabrala dech. „Moirain, on zářil jako slunce. V životě jsem se málokdy bála, ale Pohled na něj mě úplně vyděsil. Chtěla jsem se přikrčit a křičet. Skoro jsem nemohla mluvit. Agelmar si myslel, že se na něho zlobím, moc jsem toho nenamluvila. Ten mladý muž... on je ten, koho jsme těch dvacet let hledaly.“
V jejím hlase byl náznak otázky. Moirain na ni odpověděla. „Je to on.“
„Jsi si jistá? Může...? Může... usměrňovat jedinou sílu?“
Ta slova jí šla jen těžko z úst a Moirain také cítila napětí, jako by se jí v nitru cosi kroutilo, jako by jí studená ruka sevřela srdce. Ale v jejím výraze se nic z toho neobjevilo. „Může.“ Muž vládnoucí jedinou silou. To byla věc, o níž žádná Aes Sedai nemohla uvažovat beze strachu. Bylo to něco, čeho se bál celý svět. A já ho vypustím do světa. „Rand al’Thor stane před světem jako Drak Znovuzrozený.“
Amyrlin se otřásla. „Rand al’Thor. To nezní jako jméno, které vyvolává strach a díky němuž vzplane celý svět.“ Znovu se otřásla a zamnula si ruce, ale v očích jí náhle zaplálo odhodlané světlo. „Je-li on tím jediným, tak bychom možná opravdu mohly mít dost času. Ale je tu v bezpečí? Mám tu s sebou dvě červené sestry a za zelené a žluté již nemohu ručit. Světlo mě pohlť. Už nemohu ručit za žádnou z nich. Ne s tímhle. Dokonce i Verin a Serafelle by po něm skočily, jako kdyby to byla šarlatová zmije, kterou našly v dětské ložnici.“
„Pro tuto chvíli je v bezpečí.“
Amyrlin čekala, až Moirain řekne víc. Ticho se prodlužovalo, dokud nebylo jasné, že Moirain již nic dalšího dodat nehodlá. Nakonec pravila amyrlin: „Říkáš, že naše staré plány nejsou k ničemu. Co tedy navrhuješ?“
„Schválně jsem ho nechala v přesvědčení, že už o něj dál nemám žádný zájem, že co se mne týče, může si jít, kam se mu zlíbí.“ Když amyrlin otevřela ústa, Moirain zvedla ruce. „Bylo to nezbytné, Siuan. Rand al’Thor vyrostl ve Dvouříčí, kde každému v žilách proudí umíněná krev Manetherenu, a jeho vlastní krev je ve srovnání s manetherenskou jako kámen vedle jílu. Musí se s ním jednat jemně, nebo se vzepře a půjde kamkoliv jinam, jenom ne tam, kam chceme my.“
„Tak s ním budeme zacházet jako s novorozenětem. Zabalíme ho do plenek a budeme ho tahat za prstíky, jestli si myslíš, že je to nutné. Ale co náš nejbližší cíl?“
„Má dva přátele, Matrima Cauthona a Perrina Aybaru. Oba zralé na to poznat svět, než zapadnou zpátky do neznámého Dvouříčí. Pokud zapadnou. Oni jsou také ta’veren, i když méně významní než Rand. Přiměji je k tomu, aby odnesli Valerský roh do Illianu.“ Moirain zaváhala a zamračila se. „S Matem je... menší potíž. Má u sebe dýku z Shadar Logothu.“
„Shadar Logoth! Světlo, proč jsi je vůbec k tomu místu pouštěla! Každý kámen je tam pošpiněný. Odtamtud nelze bezpečně odnést ani oblázek. Světlo nám pomáhej, jestli se toho hocha dotkl Mordeth...“ Amyrlin mluvila, jako by se dusila. Jestli k tomu došlo, je svět zničen.“
„Jenže nedošlo, Siuan. Děláme, co musíme z nutnosti, a to bylo nutné. Udělala jsem všechno, aby Mat nenakazil ostatní, ale měl tu dýku již příliš dlouho, než jsem se o tom dozvěděla. Spojení stále existuje. Myslela jsem, že ho budu muset odvést do Tar Valonu, aby se tam vyléčil, ale když je tu tolik sester, lze to provést i tady. Pokud jich je tu aspoň pár, o nichž si myslíš, že pod každým kamenem nevidí temného druha, i když tam vůbec není. Ty a já a dvě další budeme stačit, když použijeme angrial.“
„Leana to udělá a další najdu.“ Amyrlin se náhle pokřiveně usmála. „Sněmovna chce angrial zpátky, Moirain. Už jich mnoho nezůstalo, a ty jsi nyní považována za... nespolehlivou.“
Moirain se usmála, ale úsměvem, který nedostoupí až k očím. „Než skončím, budou mě považovat za něco mnohem horšího. Mat na možnost stát se tak velkou částí pověsti o rohu ochotně skočí a Perrina by nemělo být těžké přesvědčit. Potřebuje něco, co by mu pomohlo odvést myšlenky od jeho vlastních potíží. Rand ví, co je zač – aspoň částečně – a přirozeně se toho obává. Chce někam odejít sám, někam, kde by nikomu neublížil. Říká, že už nikdy jedinou silou nepovládne, ale bojí se, že to nedokáže zastavit.“
„To by taky měl. Snazší by bylo přestat pít vodu.“
„Přesně. A chce se dostat ze spárů Aes Sedai.“ Moirain se nevesele pousmála. „Pokud dostane možnost nechat Aes Sedai za zády, a přesto zůstat se svými přáteli o něco déle, měl by být stejně dychtivý jako Mat.“
„Jenže jak může nechat Aes Sedai za zády? Ty přece musíš putovat s nimi. Teď ho nesmíme ztratit, Moirain.“
„Nemohu s nimi cestovat.“ Z Fal Dary do Illianu je to dlouhá cesta, ale on už skoro tak dlouhou cestu stejně urazil sám. „Musíme ho na chvíli pustit z ruky. Nedá se tomu odpomoci. Nechala jsem spálit všechny jejich šaty. Existovala příliš velká šance, že nějaký cár z toho, co měli na sobě, padne do nepravých rukou. Než odejdou, očistím je. Ani si neuvědomí, že to dělám. Tak je nikdo nebude moci sledovat a jediná další taková hrozba je zavřená ve zdejším vězení.“ Amyrlin, jež se právě chystala přikývnout, se na Moirain tázavě zadívala, ale ta bez přestávky mluvila dál. „Budou cestovat nejbezpečněji, jak jen dokážu zařídit, Siuan. A až mě bude Rand v Illianu potřebovat, budu tam a dohlédnu na to, že to bude on, kdo předloží roh radě devíti a shromáždění. Siuan, Illiánci půjdou za Drakem, nebo za samotným Ba’alzamonem, pokud přinese Valerský roh, a stejně tak většina těch, kdo se shromáždili ke hledání rohu. Skutečný Drak Znovuzrozený nebude muset shánět stoupence, než se proti němu národy postaví. On začne s tím národem, který bude mít kolem sebe, a s vojskem za zády.“
Amyrlin klesla zpátky do křesla, ale okamžitě se předklonila. Vypadala napůl vyčerpaně a napůl plná naděje. „Ale prohlásí se? Jestli se bojí... Světlo ví, že by měl, Moirain, ale muži, kteří se prohlásí za Draka, chtějí moc. Jestli ji on nechce...“