A pak dorazili do komnat amyrlin, kde v chodbě přede dveřmi byly tři Aes Sedai. Vysoká Aes Sedai, Leana, držela hůl se zlatým plamenem. Ty druhé dvě Rand neznal, jedna byla podle třásní od bílých adžah a druhá od žlutých. Vzpomněl si však, že je už viděl, jak na něj zírají, když se předtím hnal těmi stejnými chodbami. Hladké tváře Aes Sedai a vědoucí výraz. Prohlížely si ho s pozdviženým obočím a našpulenými rty. Ženy, které ho s Lanem přivedly, udělaly pukrle a předaly muže Aes Sedai.
Leana se na Randa slabě usmála, nicméně hlas měla ostrý. „Co jsi to dnes přivedl před amyrlin, Lane Gaidine? Mladého lva? Neměl bys ho ale ukazovat žádné ze zelených, nebo se s ním některá bude chtít spojit dřív, než se nadechne. Zelené se s muži rády spojují, když jsou ještě mladí.“
Randa napadlo, zda je vskutku možné potit se pod vlastní kůží. Měl pocit, že má zpocené i vnitřnosti. Chtěl se podívat na Lana, ale vzpomněl si, co mu strážce přikazoval. „Jsem Rand al’Thor, syn Tama al’Thora, z Dvouříčí, které kdysi bývalo Manetherenem. Jelikož si mne amyrlinin stolec povolal, Leano Sedai, tak přicházím. Jsem připraven.“ Překvapilo ho, že se mu ani jednou nezachvěl hlas.
Leana zamrkala a její úsměv vystřídal zamyšlený pohled. „Tohle že má být ovčák, Lane Gaidine? Dnes ráno nebyl tak sebejistý.“
„Je to muž, Leano Sedai,“ odvětil Lan pevně, „nic víc, nic míň. Jsme to, co jsme.“
Aes Sedai zavrtěla hlavou. „Svět je s každým dnem podivnější. Kovář nejspíš bude nosit korunu a mluvit vznešenou řečí. Počkejte tu.“ Zmizela uvnitř, aby je ohlásila.
Byla pryč jenom chvilku, ale Rand si uvědomoval nepříjemné pohledy zbývajících Aes Sedai. Snažil se jim jejich pohledy vracet stejně, jak mu Lan řekl, a ony daly hlavy dohromady a začaly si cosi špitat. Co si to vykládají? Co vědí? Světlo, budou mě chtít zkrotit? Co myslel Lan tím, že se musím srovnat se vším, co přijde?
Vrátila se Leana a kývla na Randa, aby vstoupil. Když Lan vykročil za ním, opřela mu hůl o prsa a zastavila ho. „Ty ne, Lane Gaidine. Moirain Sedai pro tebe má úkol. Tvoje lvíče bude uvnitř v bezpečí i samo.“
Dveře se za ním prudce zavřely, ale Rand ještě stihl zaslechnout Lana. Strážce promluvil ohnivě a pevně, ale tak tiše, aby to slyšel jenom Rand. „Tai’šar Manetheren!"
Moirain seděla na jedné straně a jedna z hnědých Aes Sedai, kterou Rand předtím zahlédl v žaláři, na druhé, ale byla to žena sedící na vysoké židli za širokým stolem, kdo přitáhl jeho pohled. Závěsy před střílnami byly částečně roztažené, ale mezerami pronikalo tak málo světla, že jí nebylo pořádně vidět do obličeje. Nicméně ji Rand poznal. Amyrlin.
Rychle poklekl, s levou rukou položenou na jílci meče a pravou pěstí přitisknutou na vzorovaný kobereček, a sklonil hlavu. „Jak jsi mne povolala, matko, tak přicházím. Jsem připraven.“ Zvedl hlavu právě včas, aby viděl, jak amyrlin nadzvedla obočí.
„Opravdu jsi, chlapče?“ V jejím hlas znělo pobavení. A ještě něco, ale Rand nemohl přijít na to, co. Pobaveně rozhodně nevypadala. „Vstaň, chlapče, ať si tě mohu prohlédnout.“
Rand se narovnal a snažil se udržet uvolněný výraz. Velkou práci mu dalo už to, aby nezatínal pěsti. Tři Aes Sedai. Kolik jich je potřeba ke zkrocení jednoho muže? Za Logainem jich poslaly asi tucet. Udělala by mi to Moirain? Rand se amyrlin podíval do očí. Aes Sedai ani nemrkla.
„Posaď se, chlapče,“ řekla nakonec a ukázala na židli s dřevěným opěradlem, která stála na opačné straně stolu přesně proti její židli. „Obávám se, že to bude trvat poněkud déle.“
„Děkuji, matko.“ Rand se poklonil, jak mu Lan řekl, podíval se na židli a dotkl se svého meče. „S tvým dovolením, matko, postojím. Hlídkování ještě neskončilo.“
Amyrlin si vyčerpaně vzdychla a podívala se na Moirain. „Tys k němu pustila Lana, dcero? Bude s ním dost těžké pořízení, i když nebude přebírat strážcovské manýry.“
„Lan učil všechny chlapce, matko,“ odvětila klidně Moirain. „S tímto strávil o něco víc času, protože má meč.“
Hnědá Aes Sedai se zavrtěla na židli. „Gaidinové jsou škrobení a pyšní, matko, nicméně jsou užiteční. Nevzdala bych se Tomase, jako ty by ses nevzdala Alrika. Dokonce jsem zaslechla i některé červené, jak si občas postesknou, že by jim strážce nevadil. A zelené, samozřejmě...“
Teď si ho ani jedna Aes Sedai nevšímala. „Ten meč,“ ozvala se opět amyrlin. „Vypadá to jako čepel s volavkou. Jak se k němu dostal, Moirain?“
„Tam al’Thor opustil Dvouříčí jako chlapec, matko. Připojil se k vojsku v Illianu a sloužil ve válce s bělokabátníky a v posledních dvou válkách s Tearem. Časem to dotáhl až na mistra šermíře a zástupce kapitána u rytířů. Po aielské válce se Tam al’Thor vrátil do Dvouříčí s manželkou z Caemlynu a malým chlapečkem. Bylo by mi hodně pomohlo, kdybych to byla věděla dřív, ale dozvěděla jsem se to až teď.“
Rand na Moirain ohromeně zíral. Věděl, že Tam opustil Dvouříčí a vrátil se s manželkou cizinkou a mečem, ale ten zbytek... Kde jsi to zjistila? V Emondově Roli ne, leda by ti Nyneiva prozradila víc než mně. Malým chlapečkem. Neřekla svým synem. Ale to já jsem.
„Proti Tearu.“ Amyrlin se lehce zamračila. „No, v oněch válkách byla vina na obou stranách. Poznáš, Verin, jestli je ten meč pravý?“
„Mohu provést zkoušku, matko.“
„Tak si ho vezmi a vyzkoušej ho, dcero.“
Ani teď se na něj žádná z trojice žen nepodívala. Rand o krok ustoupil a sevřel jílec. „Ten meč mi dal můj otec,“ prohlásil rozzlobeně. „Nikdo mi ho nevezme.“ Teprve tehdy si uvědomil, že se Verin ani nepohnula. Zmateně se na ženy podíval a snažil se opět získat rovnováhu.
„Takže,“ poznamenala amyrlin, „máš v sobě oheň i přesto, co ti do hlavy natloukl Lan. To je dobře. Budeš to potřebovat.“
„Jsem, co jsem, matko,“ podařilo se Randovi ze sebe vypravit poměrně klidně. „Jsem připraven na to, co přijde.“
Amyrlin se ušklíbla. „Opravdu se k tobě dostal Lan. Teď mě poslouchej, chlapče. Za pár hodin odjede Ingtar hledat ztracený roh. Tvůj přítel Mat půjde s ním. Předpokládám, že tvůj druhý přítel – Perrin? – půjde také. Chtěl by ses k nim připojit?“
„Mat s Perrinem odcházejí? Proč?“ Opožděně si vzpomněl a uctivě dodaclass="underline" „Matko.“
„Víš o té dýce, co nosil tvůj přítel?“ To, jak se jí zkřivily rty, ukázalo, co si o dýce myslí. „Tu sebrali také. Dokud ji nenajde, spojení mezi ním a čepelí nelze úplně zlomit a on zemře. Jestli chceš, můžeš jít s nimi. Nebo můžeš zůstat tady. Urozený pán Agelmar tě tu bezpochyby nechá, jak dlouho budeš chtít. Já dnes také odjíždím. Moirain Sedai mě bude doprovázet, taktéž Egwain s Nyneivou, takže pokud zůstaneš, budeš tu sám. Můžeš si vybrat.“
Rand na ni zíral. Ona říká, že můžu jít, kam se mi zachce. Tak proto si mě sem pozvala? Mat umírá! Rand se podíval na Moirain, která naprosto nevzrušeně seděla s rukama v klíně. Vypadala, jako by ji nic na světě nezajímalo méně než to, kam půjde. Kterým směrem se mě snažíš popohnat, Aes Sedai? Ať shořím, ale já půjdu někam jinam. Jenže jestli Mat umírá... Nemohu ho opustit. Světlo, jak jenom tu dýku najdeme?
„Nemusíš se rozhodnout hned,“ dodala amyrlin. Ona také vypadala, že jí na Randově rozhodnutí nezáleží. „Ale musíš se rozhodnout, než odjede Ingtar.“
„Pojedu s Ingtarem, matko.“
Amyrlin nepřítomně kývla. „To je tedy vyřízeno. Vím, že můžeš usměrňovat sílu, chlapče. Co o tom víš?“