12
Co je vetkáno do vzoru
Egwain spěchala za Nyneivou k hloučku Aes Sedai kolem koňských nosítek amyrlin a její touha dozvědět se, co způsobilo všechen ten zmatek ve Fal Daře, převažovala dokonce i nad starostmi o Randa. Ten byl pro tuto chvíli mimo její dosah. Bela, Egwainina kostnatá kobylka, byla s koňmi Aes Sedai. Nyneivino zvíře také.
Kolem Aes Sedai a nosítek utvořili kruh strážci a s rukama na jílcích mečů propátrávali své okolí. Byli jako ostrůvek poměrného klidu na nádvoří, kde mezi vyděšenými obyvateli tvrze pořád ještě pobíhali shienarští vojáci. Egwain se protlačila vedle Nyneivy – oběma dívkám strážci věnovali ostrý pohled a dál si jich nevšímali – a zachytila dost z mumlání davu, aby zjistila, že zdánlivě odnikud přilétl šíp a lučištníka zatím nechytili.
Egwain se s rozšířenýma očima zastavila, ale byla příliš šokovaná na to, aby si uvědomila, že je obklopena Aes Sedai. Pokus o vraždu amyrlin. To bylo mimo veškeré chápání.
Amyrlin seděla v nosítkách s vytaženými závěsy a krvavá skvrna na jejím roztrženém rukávci přitahovala pozornost všech okolo. Proti amyrlin stál urozený pán Agelmar. „Buď toho střelce najdete, můj synu, nebo ne. Ať tak nebo tak, moje záležitosti v Tar Valonu jsou stejně naléhavé jako Ingtar a jeho úkol. Odjíždím hned.“
„Ale matko,“ namítal Agelmar, „ten úklad proti tobě přece všechno mění. Pořád ještě nevíme, kdo toho muže poslal, ani proč. Ještě hodinu a budeme mít i toho střelce, i odpovědi pro tebe.“
Amyrlin se rozesmála, ale její smích vůbec nebyl veselý. „Na to, abyste chytili tuhle rybu, budete potřebovat chutnější návnadu nebo lepší sítě, synu. Než toho chlapa chytíte, už bude příliš pozdě na odjezd. A na světě je příliš mnoho lidí, kteří by se radovali z mé smrti, než abych si lámala hlavu s jedním jediným. Můžeš mi poslat zprávu o tom, co zjistíte, pokud vůbec něco zjistíte.“ Očima zabloudila k věžím, které shlížely na nádvoří, a k cimbuří a ochozům se střílnami stále ještě plnými lidí, byť nyní mlčících. Ten šíp přiletěl tam odněkud. „Myslím, že ten lučištník už utekl z Fal Dary.“
„Ale matko –“
Žena v nosítkách ho zarazila přísným pokynem ruky, který nepřipouštěl další diskusi. Dokonce ani urozený pán z Fal Dary nemohl tlačit na amyrlinin stolec příliš dlouho. Amyrlininy oči spočinuly na Egwain s Nyneivou a byly tak pronikavé, až Egwain nabyla dojmu, že amyrlin v jejím nitru uviděla všechno, i to, co si chtěla nechat jenom pro sebe. Egwain o krok ustoupila, pak se vzpamatovala a udělala pukrle, přičemž ji napadlo, zda to dělá správně. Nikdo jí nikdy neobjasnil protokol při setkání s amyrlininým stolcem. Nyneiva stála vzpřímeně a amyrlinin pohled opětovala, ale nahmátla Egwaininu ruku a stiskla jí ji stejně pevně, jako Egwain na oplátku tiskla ruku jí.
„Takže to jsou ty dvě, Moirain,“ řekla amyrlin. Moirain kratičce přikývla a ostatní Aes Sedai se začaly obracet, aby se podívaly na dvě ženy z Emondovy Role. Egwain polkla. Všechny se tvářily, že znají věci, které neznají ostatní lidé, a Egwain nijak nepomohlo vědomí, že je skutečně znají. „Ano, cítím v obou hezkou jiskru. Ale kdo ji rozdmýchá? To je otázka, což?“
Egwain měla v ústech sucho jako na poušti. Viděla kdysi pantátu Padwhina, truhláře u nich doma, dívat se na své nástroje stejně, jako se amyrlin teď dívala na ně dvě. Tahle k tomuto účelu, tamta k jinému.
Amyrlin náhle řekla: „Je čas vyrazit. Na koně. S urozeným pánem Agelmarem si můžeme dopovědět, co je třeba, i bez toho, abyste tu zevlovaly jako novicky, když dostanou volno. Na koně!“
Na její rozkaz se strážci rozběhli ke svým koním, stále ještě velice ostražití, a Aes Sedai, tedy až na Leanu, odpluly od nosítek ke svým koním. Jak se Egwain s Nyneivou otáčely, aby uposlechly rozkazy, objevil se vedle urozeného pána Agelmara sluha se stříbrných kalichem. Agelmar si ho vzal s nespokojeně zkřivenými rty.
„S tímto pohárem z mé ruky, matko, přijmi též moje přání, aby se ti dnes vedlo dobře, jakož i...“
Cokoliv ještě si řekli dál, Egwain už nezaslechla, protože se škrábala na Belu. Než kosmatou kobylku poplácala po krku a upravila si sukně, nosítka už se pohybovala směrem k otevřené bráně a koně kráčeli pospolu bez opratí i kočího. Vedle nosítek jela Leana s holí opřenou o třmen. Egwain s Nyneivou pobídly koně a zařadily se za ostatní Aes Sedai.
Průvod přivítal řev a jásot davu lemujícího ulice města a téměř přehlušil dunění bubnů a břeskný zvuk trubek. V čele zástupu jeli strážci s korouhví s bílým plamenem, který se ve větru vlnil, a taktéž strážili Aes Sedai, zadržujíce shromážděné lidi. V dokonalých řadách je následovali lučištníci a pikynýři, s plamenem vytlačeným na pancířích. Když se průvod dostal z města a zabočil na jih, trubky se odmlčely, a přesto jej stále ještě jásot z města provázel. Egwain se často ohlížela, dokud se jí hradby a věže Fal Dary neztratily za stromy a kopci.
Nyneiva, jedoucí vedle ní, zavrtěla hlavou. „Rand bude v pořádku. Má s sebou urozenýho pána Ingtara a dvacet kopiníků. Na každý pád není nic, co bys mohla udělat. Není nic, co by mohla některá z nás udělat.“ Ohlédla se na Moirain. Elegantní bílá klisna Aes Sedai a Lanův vysoký vraný hřebec tvořili stranou od nich podivný pár. „Ještě ne.“
Zástup zamířil k západu a nepostupoval nijak rychle. Dokonce ani pěšáci v lehké zbroji se shienarskou pahorkatinou nedokázali pohybovat příliš rychle, rozhodně ne příliš dlouho. Přesto postupovali tak rychle, jak to jen bylo možné.
Každého večera se utábořili pozdě a amyrlin nepovolovala zastavit, dokud nezůstalo jen tolik světla, aby tak tak viděli na stavění stanů, zploštělých bílých kupolí právě tak vysokých, aby se v nich dalo stát. Každá dvojice Aes Sedai ze stejného adžah měla jeden stan, zatímco amyrlin a kronikářka měly stany každá sama pro sebe. Moirain sdílela stan se dvěma sestrami z modrého adžah. Vojáci spali na zemi ve svém vlastním tábořišti a strážci se vždy zabalili do plášťů nedaleko místa, kde stál stan Aes Sedai, s níž byli spojeni. Stan červených sester vypadal bez strážců podivně osaměle, zatímco stan zelených téměř jako při oslavě, kdy obě Aes Sedai často sedávaly venku ještě dlouho do noci a povídaly si se čtyřmi strážci, které si přivedly s sebou.
Lan jednou vstoupil do stanu, který Egwain sdílela s Nyneivou, a odvedl vědmu do noci kousek stranou od stanu. Egwain vyhlédla stanovou chlopní, aby se na ně podívala. Nerozuměla, co si vykládají, pouze si všimla, že Nyneiva nakonec vztekle vybuchla a vrátila se do stanu, kde se zabalila do pokrývek a odmítla se s Egwain bavit. Egwain měla dojem, že má starší dívka mokrá líčka, i když si zakrývala obličej růžkem pokrývky. Lan ještě dlouho stál venku a díval se na jejich stan, než nakonec odešel. Poté už nikdy nepřišel.
Moirain se k nim vůbec nepřibližovala, pouze když procházela kolem, krátce jim kývla na pozdrav. Vypadalo to, že veškerý čas, kdy byla vzhůru, trávila hovorem s ostatními Aes Sedai, tedy kromě červených sester, a jednu po druhé si je cestou brala stranou. Amyrlin povolila jen pár zastávek k odpočinku, a i ty byly krátké.
„Třeba na nás už nemá čas,“ poznamenala Egwain smutně. Moirain byla jedinou Aes Sedai, kterou Egwain znala. Možná – i když to přiznávala jen nerada – jedinou Aes Sedai, které mohla důvěřovat. „Našla nás a jsme na cestě do Tar Valonu. Hádám, že teď má na práci jiný věci.“
Nyneiva si tiše odfrkla. „Myslím, že s náma skončí, teprve až bude mrtvá – nebo my. Je pěkně vykutálená, to teda je.“