Nicméně do jejich stanu přicházely ostatní Aes Sedai. Egwain tu první noc, co odjely z Fal Dary, málem vyskočila z kůže, když kdosi odhrnul stanovou chlopeň a do jejich stanu se vrhla baculatá Aes Sedai s hranatým obličejem, prošedivělými vlasy a mírně nesoustředěným pohledem v tmavých očích. Pohlédla na lucernu visící na nejvyšším místě stanu a plamen o kousek povyskočil. Egwain měla dojem, že něco ucítila, že když plamen zjasněl, skoro na Aes Sedai něco viděla. Moirain jí toho samého dne sdělila, že až bude mít za sebou určitý výcvik, bude schopná vidět, když bude jiná žena usměrňovat, a pozná, která může usměrňovat, i když to zrovna nebude provádět.
„Já jsem Verin Mathwin,“ oznámila jim ta žena s úsměvem. „A vy jste Egwain al’Vereová a Nyneiva al’Mearová. Z Dvouříčí, které kdysi bývalo Manetherenem. Silná krev je tam. Zpívá.“
Egwain s Nyneivou si vyměnily pohledy a vstaly.
„Je tohle povolání k amyrlininu stolci?“ zeptala se Egwain.
Verin se zasmála. „Ó, to ne. Amyrlin má důležitější věci na práci než dvě mladé ženy, které ještě ani nejsou novickami. I když, nikdy nevíte. Vy obě máte značný potenciál, zvláště ty, Nyneivo. Jednoho dne...“ Verin se odmlčela a zamyšleně si zamnula ruce s inkoustovými skvrnami. „Ale tohle není ten den. Jsem tu, abych ti dala hodinu, Egwain. Obávám se, že jsi už sama strkala nos, kam ještě nemáš.“
Egwain se nervózně podívala na Nyneivu. „Co jsem udělala? Neudělala jsem nic, o čem bych věděla.“
„Ó, neudělala jsi nic špatného. Ne tak docela. Možná něco nebezpečného, ale ne tak úplně špatného.“ Verin se posadila na plátěnou podlahu a nohy složila pod sebe. „Sedněte si, obě. Posaďte se. Nechci, aby mě bolelo za krkem.“ Posunula se, až seděla pohodlně. „Posaďte se.“
Egwain se se zkříženýma nohama posadila naproti Aes Sedai a dělala, co mohla, aby se pořád nedívala na Nyneivu. Není třeba vypadat provinile, dokud se nedozvím, že jsem se provinila. A možná ani pak ne. „Co jsem to udělala tak nebezpečnýho, ale ne tak docela špatnýho?“
„No, tys přece usměrňovala sílu, dítě.“
Egwain mohla jenom zírat s otevřenými ústy. Nyneiva vybuchla: „To je směšný. Proč asi jedeme do Tar Valonu, jestli ne kvůli tomuhle?“
„Moirain mi... Chci říct, Moirain Sedai mi dávala lekce,“ podařilo se Egwain ze sebe vypravit.
Verin zvedla ruce, aby je zarazila, a ony se obě odmlčely. Verin jim mohla připadat nesoustředěná, ale byla to koneckonců Aes Sedai. „Dítě, snad si nemyslíš, že Aes Sedai hned učí každou dívku, která chce být jednou z nás, jak usměrňovat? No, hádám, že ty nejsi obyčejné děvče, ale stejně...“ Verin vážně potřásla hlavou.
„Tak proč to udělala?“ chtěla vědět Nyneiva. Ona žádné lekce nedostávala a Egwain si pořád nebyla jistá, jestli to Nyneivu žere nebo ne.
„Protože Egwain už usměrňovala předtím,“ vysvětlovala trpělivě Verin.
„To... To já taky.“ Nyneiva rozhodně nemluvila nadšeně.
„Tys to ale dělala za jiných okolností, dítě. To, že jsi stále ještě naživu, dokazuje, že jsi prožila různé krize a zvládla jsi to sama. Doufám, že víš, jaké jsi měla štěstí. Z každých čtyř žen, které musely udělat to, co ty, přežije jenom jedna. Jistě, divoženky –“ Verin se ušklíbla. „Odpusť mi, ale obávám se, že takhle se v Bílé věži obyčejně říká těm ženám, které dokážou sílu zhruba ovládat i bez jakéhokoliv výcviku – je to náhodné a většinou se tomu ani nedá říkat ovládání, jako u tebe, ale pořád je to určitá vláda nad sílou. Divoženky mívají potíže, to je pravda. Téměř vždy si kolem sebe vystavějí zdi, aby samy sobě zabránily uvědomit si, co to vlastně provádějí, a ty zdi překážejí vědomému ovládání. Čím déle se ty zdi musejí budovat, tím těžší je je strhnout, ale pokud je možné je zbořit – no, jedny z nejnadanějších sester kdysi bývaly divoženkami.“
Nyneiva si podrážděně poposedla a podívala se k východu, jako by zvažovala, zda nemá odejít.
„Nechápu, co to má společnýho se mnou,“ ozvala se Egwain.
Verin na ni mrkla, jako by se divila, odkud se tu Egwain vzala. „S tebou? No nic. Tvůj problém je úplně jiný. Většina dívek, které se chtějí stát Aes Sedai – dokonce i většina dívek, které v sobě mají sémě, jako ty – se toho zároveň bojí. Dokonce i poté, co se dostanou do Věže, dokonce i když se naučí, co dělat a jak, celé měsíce je třeba, aby byly vedeny, krok za krokem, některou sestrou, nebo jednou z přijatých novicek. Ale ty ne. Podle toho, co mi Moirain vykládala, ses ty na to vrhla, jakmile jsi zjistila, že to dokážeš, a prodrala ses temnotou, aniž tě někdy napadlo, jestli náhodou nebudeš mít při dalším kroku pod nohama bezednou jámu. Samozřejmě byly i takové, jako jsi ty, nejsi zase tak výjimečná. Moirain taková byla sama. Jakmile poznala, cos udělala, nezbylo jí, než tě začít učit. Copak ti to Moirain nikdy nevysvětlila?“
„Nikdy.“ Egwain si přála, aby nemluvila tak zadýchaně. „Ona... měla na práci jiný věci.“ Nyneiva si tiše odfrkla.
„No, Moirain nikdy nevěřila na to, že by se lidem mělo říkat něco, co nepotřebují vědět. Vědění neslouží žádnému cíli, ale nevědění také ne. Já sama jsem vždycky dávala přednost tomu vědět.“
„A je tu? Ta jáma myslím.“
„Očividně ne příliš daleko,“ prohlásila Verin a naklonila hlavu. „Ale na dalším kroku?“ Pokrčila rameny. „Pochop, dítě, čím víc se snažíš dotknout pravého zdroje, čím víc se snažíš usměrňovat jedinou sílu, tím snazší to pro tebe je. Ano, na začátku sáhneš po pravém zdroji a mnohem častěji sevřeš jenom vzduch. Nebo se skutečně dotkneš saidaru, ale i když ucítíš, jak tebou jediná síla proudí, zjistíš, že s ní nedokážeš nic udělat. Nebo něco uděláš a není to vůbec to, cos chtěla udělat původně. Tady číhá nebezpečí. Obvykle, s vedením a výcvikem – a když dívku zpomaluje její vlastní strach – schopnost dotýkat se zdroje a usměrňovat jedinou sílu přijdou zároveň se schopností ovládat to, co dívka dělá. Ale ty ses od počátku snažila usměrňovat bez toho, aby tu byl někdo, kdo by tě naučil aspoň trochu ovládat to, co děláš. Vím, že tě ani nenapadlo, že ses dostala tak daleko, a ty taky nijak daleko nejsi, ale jsi jako někdo, kdo se sám naučil běhat do vrchu – přinejmenším občas – bez toho, aby se naučil, jak seběhnout na druhé straně dolů, nebo aniž by uměl aspoň chodit krokem. Jestli se nenaučíš i zbytek, dříve nebo později upadneš. Teď nemluvím o tom, co se stane, když jeden z těch ubohých mužů začne usměrňovat – ty se nezblázníš a neumřeš, ne, když tu jsou sestry, aby tě učily a vedly – ale o tom, co bys mohla provést úplnou náhodou, aniž bys to vůbec zamýšlela.“ Verin z očí náhle na chvíli vymizel ten neurčitý výraz. Na chvíli se zdálo, že se Aes Sedai podívala na Egwain a pak na Nyneivu pohledem stejně pronikavým, jaký mívala amyrlin. „Tvoje vrozené schopnosti jsou velmi silné, dítě, a budou ještě silnější. Musíš se je naučit ovládat ještě dřív, než si ublížíš, nebo než ublížíš někomu jinému, nebo dokonce hodně lidem. To se tě snažila naučit Moirain. To se tě pokusím naučit dneska večer já a s tím ti budou sestry pomáhat každý večer, dokud tě ve Věži nepředáme do nejschopnějších rukou Sheriam. Ona je správkyně novicek.“
Egwain napadlo: Může vědět o Randovi? To přece není možné. Nikdy by ho nenechala odjet z Fal Dary, kdyby to byť jenom vzdáleně tušila. Ale byla si jistá, že si jenom nepředstavovala to, co viděla. „Děkuji, Verin Sedai. Budu se snažit.“
Nyneiva se ladně zvedla. „Půjdu si sednout k ohni a nechám vás o samotě.“