To znamenalo, že Česmai a ostatní jsou v kontaktu s dalšími temnými druhy. Ale s kým? „Ajakjsi to zjistila? Proč jsi to neohlásila dřív?“
„Dozvěděla jsem se to právě dnes, Vznešená,“ řekla Česmai, která teď zněla sebejistěji. „Plánujeme vraždu.“
„A jak to chceš udělat, když jsi zavřená?“ vyptávala se Elain.
Česmai na okamžik vzhlédla a v hranaté tváři měla zmatek. Nic neřekla.
Upozornila jsem ji, že nevím tolik, kolik bych měla. Elain za svou stínovou maskou zaťala zuby.
„Vznešená,“ řekla Česmai. „Pečlivě jsem poslouchala příkazy. Už jsme téměř v postavení, kdy začít invazi, jak zněl rozkaz. Brzy se Andor bude koupat v krvi našich nepřátel a Veliký pán povládne v ohni a popelu. O to se postaráme.“
O čem to mluví? Invaze do Andoru? Nemožné! Jak by se to stalo? Jak by se to mohlo stát? Avšak odváží se na to ptát? Zdálo se, že má Česmai podezřeni, že něco není v pořádku.
„Ty nejsi ta Vyvolená, která mě navštěvovala předtím, že ne, Vznešená?“ zeptala se Česmai.
„Takoví jako ty naše způsoby nezpochybňují,“ zavrčela Elain a slova zdůraznila dalším švihnutím přes ženina záda. „Musím vědět, kolik ti toho řekli. Abych mohla posoudit mezery v tvém chápání. Pokud nevíš o… Nu, to se uvidí. Nejdřív mi vysvětli, kolik toho o invazi víš.“
„Vím, že se blíží konečný termín, Vznešená,“ řekla Česmai. „Kdybychom měly víc času, možná bychom to mohly naplánovat důkladněji. Kdybys mě mohla osvobodit z tohoto zajetí, pak bych mohla..
Hlas sejí vytratil a pohlédla stranou.
Konečný termín. Elain otevřela pusu, aby se vyptávala dál, ale zarazila se. Co se děje? Venku už necítila rodinku. Stáhly se? A co Česmalin štít?
Dveře zarachotily, zámek se otočil a pak se dveře rozlétly a za nimi se objevil hlouček lidí. A nebyla to garda, jak Elain čekala. Vedl je muž s krátkými černými vlasy, na spáncích prořídlými, a obrovským knírem. Na sobě měl hnědé kalhoty, černou košili a dlouhý kabát, který téměř vypadal jako rozhalené roucho.
Sylvasin tajemník! Za ním stály dvě ženy. Temaile a Eldrit. Obě z černého adžah. Obě držely zdroj. Světlo!
Elain potlačila překvapeni, pohlédla jim do očí a neustoupila. Když dokázala jednu černou sestru přesvědčit, že je Zaprodanec, pak možná dokáže přesvědčit i tři. Temaile vytřeštila oči a vrhla se na kolena, stejně jako tajemník. Nicméně Eldrit zaváhala. Elain netušila, jestli to bylo jejím postojem, jejím maskováním nebo její reakcí na to, že vidí tři nově příchozí. Možná šlo o něco úplně jiného. Eldrit to každopádně neošálilo. Žena s kulatou tváří začala usměrňovat.
Elain v duchu zaklela a vytvořila vlastní tkanivo. Zarazila kolem Eldrit štít právě ve chvíli, kdy cítila, že se jeden snáší na ni. Naštěstí držela Matův ter angrial. Tkanivo se rozpadlo a medailon v Elainině ruce ochladl. Elainino vlastní tkanivo plynule vklouzlo mezi Eldrit a zdroj a odřízlo ji. Záře síly kolem ní pohasla.
„Co to děláš, ty idiotko?“ zavřeštěla Česmai. „Snažíš se svrhnout jednu z Vyvolených? Všechny nás zabiješ!“
„To není jedna z Vyvolených,“ zaječela Eldrit. Elain si opožděně vzpomněla, že měla ze vzduchu vytvořit roubík. „Napálila tě! Je to…“
Elain jí vrazila roubík do pusy, ale už bylo pozdě. Temaile – která jí vždycky připadala příliš citlivá, než aby byla černá sestra – uchopila zdroj a zvedla hlavu. Česmalin výraz se z vyděšeného změnil na rozzlobený.
Elain rychle zavázala Eldritin štít a začala spřádat další. Narazilo do ní tkanivo vzduchu. Medailon s liščí hlavou ochladl a – Matoví budiž požehnáno za tu dočasnou půjčku – Elain vrazila štít mezi Česmai a zdroj.
Temaile zůstala na Elain zírat s otevřenou pusou, očividně ohromená tím, že její tkanivo selhalo. Sylvasin tajemník však nebyl tak pomalý. Nečekaně se vrhl vpřed a velkou silou přirazil Elain ke zdi.
Z ramene jí vystřelila bolest a cítila, jak něco prasklo. Lopatka? Děti! napadlo ji okamžitě. Byl to prvotní záblesk hrůzy a děsu, který potlačil všechny myšlenky na Min a její vidění. Překvapením pustila průchod do místnosti nahoře. Zavřel se.
„Má nějaký ter’angrial,“ vykřikla Temaile. „Tkaniva z ní sklouzávají.“
Elain se s námahou zvedla, strčila do tajemníka a začala spřádat vzduch, aby ho odstrčila. V tu chvíli však chňapl po její ruce, snad že si všiml záblesku stříbřitého kovu. Tajemník sevřel dlouhé prsty kolem medailonu právě ve chvíli, kdy ho udeřil Elainin poryv vzduchu.
Tajemník odlétl dozadu, aniž medailon pustil. Rozzuřená Elain zavrčela. Temaile se zlomyslně zašklebila a kolem ní vyskočila tkaniva vzduchu. Vrhla je vpřed a Elain se jim postavila vlastními.
Dvě tkaniva do sebe narazila, až se vzduch v malé místnosti rozčeřil. Stébla slámy zavířila. Elaininy uši zaprotestovaly při náhlém zvýšení tlaku. Tmavovlasý tajemník klopýtavě couvl z bitvy a svíral ter’angrial. Elain k němu vyslala tkanivo – ale to se rozpadlo.
Elain rozzuřeně zaječela a v rameni, kterým narazila na stěnu, jí tepala bolest. Malá místnost byla při tolika lidech přecpaná. Temaile stála ve dveřích a nechtěně tajemníkovi bránila v útěku. Nebo to možná dělala úmyslně; nejspíš chtěla ten medailon. Zbylé dvě černé sestry, stále odstíněné štítem, se před zuřící vichřicí přikrčily.
Elain skrz angrial natáhla tolik síly, kolik si troufla, zatlačila své tkanivo vzduchu vpřed a odstrčila to, kterým tlačila Temaile. Obě se chvíli přetlačovaly; pak Elainino prorazilo skrz, narazilo do Temaile a odmrštilo ji z cely na kamennou stěnu venku. Potom Elain použila štít, ačkoli to vypadalo, že výbuch Temaile omráčil.
Tajemník se vrhl ke dveřím. Elain ucítila záchvěv paniky. Udělala to jediné, co ji napadlo. Zvedla Česmai tkanivem vzduchu a hodila ji po tajemníkovi.
Oba se svalili na hromadu. Ve vzduchu zaznělo kovové cinknutí, jak tajemníkovi medailon vyklouzl, spadl na zem a prokutálel se dveřmi.
Elain se zhluboka nadechla, hrudí jí projela bolest a ruka ochabla. Už ji nedokázala pořádně zvednout. Rozzlobeně šiji přidržovala druhou paží a držela se zdroje. Svěžest saidaru jí byla útěchou. Spředla vzduch a svázala Česmai, tajemníka a Eldrit, která se k ní snažila nenápadně připlazit.
Elain se uklidnila a protlačila se kolem nich z malé kobky ven, aby zkontrolovala Temaile v chodbě. Žena stále dýchala, ale byla v bezvědomí. Elain ji také spoutala vzduchem, jen pro jistotu, a opatrně zvedla medailon s liščí hlavou. Trhla s sebou, když jí druhou paží projela bolest. Ano, rozhodně si něco zlomila.
Temná chodba byla prázdná, osvětlená jedinou stojací lampou a vedly z ní čtyři dveře do cel. Kde byly stráže a rodinka? Neochotně propustila tkaniva, která jí maskovala – nechtěla by, aby dorazili vojáci a spletli si ji s temnou družkou. Někdo určitě musel ten kravál slyšet! Na pozadí mysli cítila ustaranou Birgitte, která se k ní blížila. Strážkyně nepochybně cítila Elainino zranění.
Elain by téměř dala přednost bolesti v rameni než kázání, které jí Birgitte udělá. Při tom pomyšlení sebou opět škubla a obrátila se, aby zkontrolovala zajatce. Bude muset prohledat ostatní cely.