Zdálo se, že to Bomhalda nepotěšilo. Jeho hněv na muže, který mu zabil otce, byl pochopitelný, ale děti se jím nesměly řídit. „Můžeš jít se mnou,“ řekl Galad a pobídl koně vpřed. „To platí i pro tebe, dítě Byare. Kapitáni by měli zůstat tady mezi mužstvem, aby nás Aybara nenechal bez velitelů.“
Hameš zasalutoval. Bornhald se zdráhavé zařadil vedle Galada, stejně jako Byar, jehož oči plály divokým nadšením, které se zcela vyrovnalo Bomhaldovu hněvu. Oběma se z rukou tohoto Perrina Aybary dostalo porážky a potupy. Galad si také vzal jako stráž padesát dětí, které se seřadily za ním.
Když přijeli, byl už vztyčený velký stan. Byl to prostý stan s plochou střechou a čtyřmi tyčemi, které napínaly hnědošedou plachtovinu. Uvnitř stál malý čtvercový stolek se dvěma křesly.
Na jedné straně stolku seděl Aybara. Při Galadově příchodu vstal; dnes na sobě měl ten velký muž zelený kabát a hnědé kalhoty – oboje kvalitní, ale jednoduché – a u pasu mu viselo kladivo. Šaty v sobě měly jakousi drsnou rozumnost. Ne, tenhle muž nepatřil do paláců, ale na pole a do lesů. Lesník, který povýšil na urozeného pána.
V zadní části stanu stála dvojice mužů z Dvouříčí a držela mocné dvouříčské dlouhé luky. Říkalo se o nich, že jsou to nezávislí sedláci a pastevci toho starého houževnatého druhu. A přesto si vybrali za svého vůdce Perrina Aybaru.
Galad se vydal ke stanu. Byar s Bornhaldem se k němu připojili, i když zbývajících padesát dětí zůstávalo venku v sedlech.
Na rozdíl od jejich posledního setkání zde byly Aes Sedai – poznal tři. Malá Cairhieňanka; štíhlá, mile vypadající žena v prostých šatech; statná žena s mnoha cůpky, které značily, že nejspíš pochází z Tarabonu. Stály s hloučkem Aielanek v šátcích, střežených hrstkou Děv oštěpu. Nu, tihle Aielové věřili tvrzení, že Aybaru poslal Drak Znovuzrozený.
Galad nenuceně položil ruku na hlavici meče a rozhlédl se po dalších lidech ve stanu.
A pak ztuhl. Za Aybarovým křeslem stála neobyčejně krásná žena. Ne, ne krásná, nádherná. Lesklé černé vlasy jí spadaly na záda; jako by zářily. Měla na sobě rudé šaty, dostatečně tenké, aby zdůrazňovaly její postavu, a s hlubokým výstřihem, který odhaloval plná ňadra.
A ty oči. Tak tmavé, s dlouhými překrásnými řasami. Zdálo se mu, jako by ho… k sobě přitahovaly. Proč ta žena nepřišla posledně?
„Vypadáš překvapeně,“ řekl Aybara, když si zase sedal. Měl drsný hlas. „Urozená paní první je tady na rozkaz urozeného pána Draka, stejně jako já. Nevšiml sis nad mojí armádou mayenerského praporu?“
„Já…“ Galad zavřel pusu a ženě se uklonil. Berelain sur Paendrag Paenor? Říkalo se o ní, že je to úžasná kráska, ale ty příběhy ji ani zdaleka nevystihovaly. Galad od ní odtrhl pohled a přinutil se posadit proti Aybarovi. Musel se soustředit na svého protivníka.
Ty zlaté oči byly právě tak znepokojivé, jak si pamatoval. Pohled do nich byl tak cizí. Ano, tento muž nemohl být nic jiného než zplozenec Stínu. Proč by tolik lidí následovalo někoho takového? Proč by někoho takového následovala ona?
„Děkuju, že jsi přišel,“ řekl Aybara. „Naše poslední setkání proběhlo ve spěchu. Tentokrát to uděláme pořádně. Měl bys vědět, že tato žena vedle mě je Alliandre Maritha Kigarin, královna Ghealdanu, Světlem požehnaná, obránkyně Garenovy stěny.“ Takže důstojná tmavovláska byla současná královna Ghealdanu. Jistě, vzhledem k tomu, jaký tady v poslední době vládne neklid, se nejspíš snažilo získat trůn půl tuctu lidí. Byla hezká, ale Berelain ji zcela zastiňovala.
Perrin kývl ke třetí ženě. „Toto je Faile ni Bašere t’Aybara, moje žena a sestřenice královny Saldeie.“ Aybarova žena si Galada měřila podezíravým pohledem. Ano, podle toho nosu to očividně byla Saldejka. Bornhald s Byarem nevěděli o jejích královských příbuzných.
Dva monarchové ve stanu, a obě za Aybarou. Galad vstal a uklonil se Alliandre stejně jako předtím Berelain. „Veličenstvo.“
„Jsi velmi zdvořilý, pane velící kapitáne,“ řekla Berelain. „A byly to vybrané úklony. Pověz mi, kde se ti dostalo takového vychování?“
Její hlas byl jako hudba. „Na andorském dvoře, má paní. Jsem Galad Damodred, nevlastní syn zesnulé královny Morgasy a nevlastní bratr Elain Trakandovny, právoplatné královny.“
„Vida,“ řekl Perrin. „Už bylo načase, abys měl jméno. Kéž bys to řekl minule.“
Berelain mu zírala do očí, usmívala se a vypadala, jako by chtěla vykročit. Nicméně se zarazila. „Galad Damodred. Ano, myslela jsem si, že ve tvé tváři něco poznávám. Jak se daří tvé sestře?“
„Doufám, že je v pořádku,“ řekl Galad. „Už jsem ji nějakou dobu neviděl.“
„Elain se daří dobře,“ ozval se Perrin nevrle. „Když jsem o ní slyšel naposledy – což bylo jenom před pár dny – zajistila si nárok na trůn. Nepřekvapilo by mě, kdyby se právě chystala provdat za Randa. Pokud sejí ho podaří dotáhnout ze země, kterou právě dobývá.“
Byar za Galadem tiše zasykl. Byla Aybarova narážka, naznačující vztah mezi Elain a Drakem Znovuzrozeným, míněna jako urážka? Galad naneštěstí znal svou sestru až příliš dobře. Byla vznětlivá a skutečně dávala najevo nemístné okouzlení mladým al’Thorem.
„Moje sestra si může dělat, co uzná za vhodné,“ řekl Galad, překvapený tím, jak snadno ovládl rozmrzelost nad ní i Drakem Znovuzrozeným. „Přišli jsme si sem promluvit o tobě, Perrine Aybaro, a tvém vojsku.“
Aybara se předklonil a obě ruce položil na stůl. „Oba víme, že tady nejde o moje vojsko.“
„Tak o co tedy jde?“ zeptal se Galad.
Aybara mu těma svýma nepřirozenýma očima pohlédl do jeho. „Je to o dvou dětech Světla, které jsem před dvěma roky zabil. A teď se pokaždé, když se otočím, zdá, že mi za patama štěká někdo z vás.“
Nestávalo se často, že by vrah tak otevřeně mluvil o tom, co spáchal. Galad za sebou uslyšel skřípění taseného meče a zvedl ruku. „Dítě Bomhalde! Budeš se ovládat!“
„Dvě děti Světla, zplozenče Stínu?“ vyplivl Bornhald. „A co můj otec?“
„S jeho smrtí jsem neměl nic společného, Bomhalde,“ řekl Aybara. „Geoframa naneštěstí zabili Seančani. Na bělokabátníka vypadal jako slušný chlapík, i když měl v úmyslu mě pověsit.“
„Chtěl tě pověsit za vraždy, ke kterým ses právě přiznal,“ řekl Galad klidně a střelil po Bornhaldovi pohledem. Muž zastrčil meč zpátky do pochvy, ale ve tváři byl rudý.
„To nebyly vraždy,“ řekl Aybara. „Oni mě napadli. Bránil jsem se.“
„Takhle jsem to neslyšel,“ prohlásil Galad. Co to ten chlap hraje za hru? „Mám přísežné svědectví, že ses ukrýval ve výklenku pod skálou. Když ti muži nařídili vyjít ven, s řevem jsi vyskočil a bez jakékoli provokace zaútočil.“
„Ale ne, byla tam provokace,“ řekl Aybara. „Tvoji bělokabátníci mi zabili přítele.“
„Tu ženu, která byla s tebou?“ zeptal se Galad. „Podle toho, co jsem slyšel, bezpečně unikla.“ Ohromilo ho, když Bornhald zmínil tohle jméno. Egwain al’Vere. Další žena, která se zdála dávat přednost nebezpečné společnosti.
„Ji ne,“ řekl Perrin. „Přítele jménem Hopsal. A po něm jeho druha. Byli to vlci.“
Ten muž se stále víc usvědčoval! „Ty se přátelíš s vlky, kteří jsou, jak známo, tvorové Stínu?“