„Ano,“ řekl Galad. „A když se za ni zaručím, moji muži ji také uznají.“
„Dobře,“ řekl Aybara. „Taky bych ji přijal.“
Oba muži se obrátili k Morgase. Stála tam v prostých žlutých šatech a každou chvíli vypadala víc jako královna. „Perrine,“ řekla, „pokud budu předsedat soudu, nebudu tě šetřit. Přijals mě, když jsme potřebovali útočiště, a za to jsem ti vděčná. Ale pokud rozhodnu, žes spáchal vraždu, nebudu shovívavá.“
„To by šlo,“ řekl Aybara. Zdál se být upřímný.
„Můj pane velící kapitáne,“ zašeptal Byar Galadovi do ucha horečně. „Bojím se, že to bude jenom fraška! Neřekl, že se podrobí trestu.“
„Ne, to jsem neřekl,“ ozval se Aybara. Jak mohl ten šepot slyšet? „Nebylo by to k ničemu. Myslíte si, že jsem temný druh a vrah. Nevěřil bys mému slovu, že přijmu trest, ne pokud byste mě neměli pod zámkem. Což nedovolím.“
„Vidíš?“ řekl Byar hlasitěji. „Tak k čemu to je?“
Galad opět pohlédl do Aybarových zlatých očí. „Poskytne nám to proces,“ řekl s větší jistotou. „A zákonný důvod. Začínám to chápat, dítě Byare. Musíme svoje tvrzení prokázat, jinak nebudeme o nic lepší než Asunawa.“
„Ale to nebude spravedlivý soud!“
Galad se k vysokému vojákovi otočil. „Zpochybňuješ nestrannost mé matky?“
Vychrtlý muž ztuhl a pak zavrtěl hlavou. „Ne, můj pane velící kapitáne.“
Galad se obrátil zpět k Aybarovi. „Žádám královnu Alliandre, aby zaručila, že soud bude v její říši právně závazný.“
„Když o to požádá urozený pán Aybara, udělám to.“ Zdálo se, že sejí to nelíbí.
„Já to požaduju, Alliandre,“ řekl Perrin. „Ale jenom v případě, že Damodred souhlasí, že propustí všechny moje lidi, které zadržuje. Zásoby si nech, ale propusť lidi, jak jsi mi předtím sliboval.“
„Tak dobře,“ přikývl Galad. „Udělám to, jakmile začne proces. Slibuji. Kdy se sejdeme?“
„Dej mi pár dní na přípravu.“
„Takže za tři dny,“ řekl Galad. „Soud proběhne tady, v tomhle stanu, na tomto místě.“
„Přiveď svoje svědky,“ řekl Aybara. „Budu tady.“
KAPITOLA 27
Kdo se postaví
Nebráním se klást si otázky ohledně urozeného pána Draka, četla si Egwain ve své pracovně dopis. Vskutku, čím větší moc člověk má, tím důležitější kladem otázek je. Nicméně věz, že nejsem muž, který by svou věrnost rozdával jen tak, a já dal svou věrnost jemu. Ne kvůli trůnu, který mi dal, ale kvůli tomu, co udělal pro Tear.
Ano, každým dnem je nevypočitatelnější. Co jiného máme od Draka Znovuzrozeného očekávat? Rozbije svět. Věděli jsme to, když jsme se s ním spojili, stejně jako námořník musí občas věnovat svou věrnost kapitánovi, který svou loď vede přímo na břeh. Když se ti za zády zvedá bouře, kterou se nedá proplout, je břeh jedinou možností.
Přesto ve mně tvá slova vzbuzují obavy. Zničení zámků není něco, co bychom měli provést, aniž bychom se o tom pořádně poradili. Urozený pán Drak mě pověřil, abych pro něj postavil armádu, a já jsem to udělal. Pokud poskytneš průchody, které jsi slíbila, přivedu na místo setkání část jednotek společně s věrnými vznešenými pány a paními. Nicméně tě varuji, že přítomnost Seančanů na západ od mé země mne velmi zaměstnává. Většina mého vojska musí zůstat zde.
Vznešený pán Darlin Sisnera, král Tearu pod vládou
Draka Znovuzrozeného
Randa al’Thora
Egwain poklepala na papír prstem. Udělalo to na ni dojem – Darlin svěřil svá slova papíru, místo aby poslal posla, který by seje naučil zpaměti. Kdyby se posel dostal do nesprávných rukou, jeho slova se vždy dala popřít. Odsoudit člověka za zradu na základě svědectví jediného posla bylo složité.
Nicméně psaná slova… Smělé. Tím, že je napsal, Darlin říkaclass="underline" „Nestarám se o to, jestli se urozený pán Drak dozví, co jsem napsal. Stojím si za tím.“
Ale nechat většinu armády doma? To nepůjde. Egwain namočila pero.
Králi Darline. Tvá starost o vlastní království je správná, stejnějako tvá věrnost muži, jehož následuješ.
Já vím, že Seančané představují pro Tear nebezpečí, ale nezapomínejme, že je to Temný, nikoli Seančané, kdo je v těchto zlých dnech naší prvořadou starosti. Možná je snadné považovat se za chráněné před trolloky, když jste tak daleko od bitevních linií, ale jak se budete cítit, až Andor a Cairhien, ležící mezi vámi, padnou? Seančany od vás dělí stovky mil.
Egwain se zarazila. Tar Valon od Seančanů také dělily stovky mil, a byl téměř zničen. Měl oprávněně obavy a to, že to zvažoval, z něj dělalo dobrého krále. Ona však potřebovala jeho vojsko na Merrilorském poli. Možná mu mohla nabídnout řešení, jak zůstat v bezpečí a zároveň pomoci s Randem.
Illian se prozatím drží, napsala. A slouží jako nárazník mezi vámi a Seančany. Poskytnu ti průchody a slibuji, že pokud Seančané vytáhnou proti Tearu, dám ti možnost ty průchody využít, abyste se mohli okamžitě vrátit a bránit svou zemi.
Zaváhala. Bylo pravděpodobné, že Seančané už v tuto chvíli mají cestování. Nikdo před nimi nebyl v bezpečí, bez ohledu na to, jak daleko či blízko jsou. Kdyby se rozhodli zaútočit na Tear, dokonce ani průchody by Darlinovi nemusely pomoct.
Zachvěla se, když si vzpomněla na dobu, kterou mezi Seančany strávila v zajetí jako damane. Nenáviděla je tak, až ji to samotnou někdy děsilo. Ale Darlinova podpora byla pro její plány zásadní. Zaťala zuby a pokračovala v psaní.
Drak Znovuzrozený musí vidět, jak jsme shromáždili všechny naše sily, aby se postavily jeho zbrklému záměru. Pokud to bude považovat za váhavé, nikdy ho od jeho úmyslu neodradíme. Prosím, přijď s celou svou armádou.
Vysušila dopis pískem a pak ho složila a zapečetila. Darlin a Elain byli vládci dvou z nejmocnějších království. Oba byli pro její plány velice důležití.
Další na řadě je odpověď na dopis Gregorina den Lushenose z Illianu. Ještě mu přímo neřekla, že má v Bílé věži Mattina Stepaneose, ale naznačila to. Také si promluvila se samotným Mattinem a dala mu najevo, že pokud si to přeje, může svobodně odejít. Nebude si zvykat na to, že drží monarchy proti jejich vůli.
Martin se nyní naneštěstí bál o život, pokud by se vrátil. Byl pryč příliš dlouho a měl za to, že Drak Znovuzrozený má Illian v kapse. Což nejspíš měl. To je ale binec.
Jeden problém po druhém. Gregorin, správce Illianu, velice váhal s podporou jeji věci – zdálo se, že se Randa bojí víc než Darlin, a Seančané pro něj nebyli vzdálená starost. Prakticky mu bušili na městské brány.
Napsala Gregorinovi rázný dopis a slíbila mu totéž, co Darlinovi. Možná by to mohla zařídit tak, že udrží Mattina stranou – což by si možná přáli oba muži, ačkoli neměla v úmyslu to Gregorinovi prozradit – výměnou za to, že Gregorin přivede svá vojska na sever.
Nejasně si uvědomila, co dělá. Používala Randovo prohlášení jako maják, pod nímž shromáždí a připoutá vládce k Bílé věži. Přijdou, aby podpořili její námitky proti rozbití zámků. Ale nakonec poslouží lidstvu v Poslední bitvě.
Ozvalo se zaklepání. Zvedla oči a spatřila Silvianu, jak nakukuje dovnitř. Žena držela dopis. Byl svinutý do těsné ruličky, jak jej přinesl holub.