„Válka mezi frakcemi uvnitř Věže byla jiný druh boje,“ pokračovala Egwain. „Byla to samotnou svou podstatou moje bitva jakožto amyrlin, protože původně se rozkol týkal amyrlinina stolce.
Ale válka proti Stínuje mnohem větší než jediná osoba. Je větší než vy nebo já, větší než Bílá věž. Je to válka všeho živého a stvoření, od nejposlednějšího nuzného žebráka až po nejmocnější z královen.“
Přísedící to mlčky zvažovaly.
Romanda promluvila jako první. „Takže by ses nebránila tomu, aby sněmovna převzala kontrolu nad vedením války a řídila vojska generála Brynea a věžovou gardu?“
„To záleží na tom,“ řekla Egwain, Jak by bylo nařízení formulováno.“
V chodbě za dveřmi se ozval nějaký hluk a do sněmovny vtrhla Saerin, doprovázená Janjou Frende. Střelily po Takimě zničujícími pohledy a ta se schoulila jako vyděšený pták. Saerin a ostatní sestry, které Egwain podporovaly, se o této schůzce dozvěděly hned po Egwain.
Romanda si odkašlala. „Možná bychom se mohly podívat, jestli je v zákoně o válce něco, co nám může pomoct.“
„Jsem si jistá, že už ho máš důkladně prostudovaný, Romando,“ řekla Egwain. „Co navrhuješ?“
„Existuje opatření v tom smyslu, že sněmovna převezme vedení války,“ řekla Romanda.
„To vyžaduje amyrlinin souhlas,“ řekla Egwain zbytečně. Pokud šlo Romandě o tohle, tak jak měla v úmyslu získat Egwainin souhlas poté, co se sešly bez ní? Možná měla jiný plán.
„Ano, to by vyžadovalo souhlas amyrlin,“ řekla Raečin. Byla to vysoká tmavovláska a ráda nosila vlasy spletené v cůpcích a stočené na temeni. „Ale říkalas, že považuješ za moudré, že toto opatření učiníme.“
„Tedy,“ řekla Egwain a snažila se, aby to znělo, jako když je zahnaná do kouta, „souhlasit se sněmovnou je něco docela jiného než přivolit k nařízení, které mi zakáže každodenní práci s armádou. Co má amyrlinin stolec dělat, když ne dohlížet na válku?“
„Podle toho, co víme, se dohaduješ s králi a královnami,“ řekla Lelaine. „To vypadá jako vhodný úkol pro amyrlin.“
„Takže se postavíš za takové nařízení?“ zeptala se Egwain. „Sněmovna bude dohlížet na armádu, zatímco já dostanu oprávnění jednat s monarchy světa?“
„Já…“ řekla Lelaine. „Ano, s tím bych souhlasila.“
„Myslím, že bych mohla i já,“ řekla Egwain.
„Budeme o tom hlasovat?“ řekla Romanda rychle, jako by po tom návrhu skočila.
„Tak dobře,“ řekla Egwain. „Kdo stojí za tímto postupem?“
Rubinde vstala a k ní se připojily Faiselle a Farnah, další dvě zelené. Raečin a její sestry se rychle zvedly, ačkoli Barasine sledovala Egwain přimhouřenýma očima. Jako další vstala Magla a Romanda se k ní zdráhavé připojila. Ferane pomalu vstala. Po ní Lelaine. S Romandou po sobě vrhaly pohledy jako dýky.
To bylo devět. Egwain s bušícím srdcem pohlédla na Takimu. Žena vypadala velmi znepokojeně, jako by se pokoušela pochopit Egwainin plán. Totéž platilo pro Saroiju. Chladně uvažující bílá si Egwain pozorně prohlížela a tahala se za ucho. Náhle vytřeštila oči a otevřela pusu, aby něco řekla.
V tu chvíli do síně dorazily Doesine a Yukiri. Saerin okamžitě vstala. Štíhlá Doesine se rozhlédla po ženách kolem. „Za jaký krok se stavíme?“
„Důležitý,“ řekla Saerin.
„Tak to myslím, že se za něj taky postavím.“
„Stejně jako já,“ řekla Yukiri.
„Zdá se, že došlo k menšímu konsenzu,“ řekla Saerin. „Sněmovna dostala autoritu nad armádou Bílé věže, zatímco amyrlin získala oprávnění jednat s monarchy světa.“
„Ne!“ vykřikla Saroija a zvedla se. „Copak to nechápete? On je král! Drží Vavřínovou korunu. Právě jste amyrlin daly výhradní odpovědnost zajednání s Drakem Znovuzrozeným!“
Ve sněmovně zavládlo ticho.
„No,“ řekla Romanda, „ona určitě.” Když se obrátila a spatřila Egwaininu klidnou tvář, slova jí odumřela v hrdle.
„Řekla bych, že měl někdo žádat větší konsenzus,“ prohlásila Saerin suše. „Ale už se vám docela účinně podařilo oběsit na kratším provaze.“
Egwain vstala. „Když jsem mluvila o moudrém rozhodnutí sněmovny, myslela jsem to vážně, a nikdo se neoběsil. Od sněmovny je moudré, že mě pověřila vedením jednání s Drakem Znovuzrozeným – bude potřebovat pevnou, známou ruku. Také moudře vidíte, že detaily řízení armády si žádají příliš mnoho mé pozornosti. Budete ze svých řad chtít vybrat někoho, kdo projde a odsouhlasí všechny požadavky na zásoby a plány verbování generála Brynea. Ujišťuji vás, že je jich hodně.
Těší mě, že jste pochopily, že amyrlin potřebuje pomoc, avšak velmi nelibě nesu utajenou povahu tohoto setkání. Nepokoušej se popírat, že bylo utajené, Romando. Vidím, že chceš něco namítat. Pokud si přeješ promluvit, věz, že tě pomocí tří přísah přiměju odpovědět přímo.“
Žlutá spolkla svou poznámku.
„Jak to, že jste se nepoučily, jak je takové jednání pošetilé?“ zeptala se Egwain. „To máte tak krátkou paměť?“ Postupně pohlédla na každou ženu a uspokojilo ji, kolik jich sebou trhlo.
„Nastal čas,“ pokračovala Egwain, „aby došlo ke změnám. Navrhuji, aby se už žádné další takovéhle schůzky nekonaly. Navrhuji, aby bylo do věžového zákona zapsáno, že pokud kterákoli přísedící opustí Bílou věž, její adžah musí určit zástupkyni, která za ni bude v její nepřítomnosti hlasovat. Navrhuji, aby bylo do věžového zákona zapsáno, že se jednání sněmovny nemůže konat, pokud nejsou přítomny všechny přísedící nebo jejich zástupkyně nebo přímo nepošlou zprávu, že se nemohou zúčastnit. Navrhuji, že amyrlin musí být informována – a musí jí být poskytnuto rozumně dost času přijít, pokud si to přeje – o každém jednání sněmovny s výjimkou případu, kdy ji nelze najít neboje nějakým způsobem indisponována.“
„Troufalé změny, matko,“ řekla Saerin. „Navrhuješ změnit tradice, které se budovaly celá staletí.“
„Tradice, které se až dosud zneužívaly ke zradě, pomluvám a rozdělení,“ odvětila Egwain. „Je načase, aby se tahle mezera zavřela, Saerin. Když byla naposledy účinně využita, černé adžah nás zmanipulovaly a přiměly svrhnout amyrlin, na její místo pozvednout hlupačku a rozdělit Věž. Víte o tom, že se to v Kandoru, Saldeii a Arafelu hemží zplozenci Stínu?“
Několik sester zalapalo po dechu. Jiné, včetně Lelaine, přikývly. Takže na modrou síť se stále dalo spolehnout. Dobře.
„Poslední bitva je tady,“ řekla Egwain. „Já svůj návrh nestáhnu. Buď se za něj teď postavíte, nebo budete – na věčné časy – známé jako ty, kdo to odmítly. Nedokážete se za soumraků věku postavit za otevřenost a Světlo? Nepostaráte se o to – pro dobro nás všech – aby nebylo možné svolat jednání sněmovny, aniž byste se ho zúčastnily? Kohokoli vynechat znamená, že byste to mohly být vy.“
Ženy mlčely. Ty, co stály, si jedna po druhé sedaly, aby se připravily na další hlasování.
„Kdo stojí za tímto nařízením?“ zeptala se Egwain.
Vstaly. Světlo požehnej, vstaly – jedna po druhé, pomalu, zdráhavé. Ale vstaly. Do poslední.
Egwain zhluboka vydechla. Možná se hašteřily a pletichařily, ale poznaly, co je správné. Sdílely stejné cíle. Když spolu nesouhlasily, bylo to proto, že měly rozdílné názory na to, jak těchto cílů dosáhnout. Někdy bylo těžké na to nezapomínat.