Přísedící, které vypadaly otřeseně z toho, co udělaly, nechaly jednání rozpustit. Venku se začínaly shromažďovat sestry, překvapené tím, že se sněmovna schází. Egwain kývla na Saerin a další své zastánkyně a se Silvianou po boku vyšla z místnosti.
„To bylo vítězství,“ řekla kronikářka, jakmile se ocitly o samotě. Zněla spokojeně. „Ale i tak ses vzdala kontroly nad svou armádou.“
„Musela jsem,“ odpověděla Egwain. „Kdykoli mi mohly velení sebrat; takhle jsem dostala něco na oplátku.“
„Autoritu nad Drakem Znovuzrozeným?“
„Ano,“ řekla Egwain, „ale hlavně jsem měla na mysli uzavření té mezery ve věžovém zákoně. Dokud bylo možné, aby se sněmovna poměrně utajeně scházela, šlo moji autoritu – autoritu každé amyrlin – obejít. Když teď budou chtít manévrovat, budou to muset dělat přede mnou.“
Silviana jí věnovala vzácný úsměv. „Řekla bych, že vzhledem k tomu, že dnešní události jsou výsledkem podobného manévrování, matko, v budoucnu si to lépe rozmyslí.“
„O to šlo,“ řekla Egwain. „I když pochybuju, že Aes Sedai někdy přestanou manévrovat. Prostě se jim nesmí dovolit zahrávat si s Poslední bitvou nebo Drakem Znovuzrozeným.“
V Egwainině pracovně stále čekaly Nicola s Nissou. „Vedly jste si dobře,“ řekla jim Egwain. „Velmi dobře. Vlastně vám hodlám dát větší odpovědnost. Jděte do prostoru pro cestování a odtud do Caemlynu – královna vás tam bude čekat. Přineste zpátky předměty, které vám dá.“
„Ano, matko,“ zazubila se Nicola. „Co nám dá?“
„Ter’angrialy, “ odpověděla Egwain. „Užívané k navštěvování světa snů. Začnu vás a některé další učit, jak se s nimi zachází. Ale nepoužívejte je bez mého výslovného svolení. Pošlu s vámi pár vojáků.“ To by mělo stačit, aby ty dvě nic neprovedly.
Obě přijaté se uklonily a nadšeně odběhly. Silviana pohlédla na Egwain. „Nenechala jsi je slíbit, že budou mlčet. Jsou to přijaté a budou se chvástat, že se budou učit zacházet s ter’angrialemT
„Na to spoléhám,“ řekla Egwain a zamířila ke dveřím pracovny.
Silviana zvedla obočí.
„Nemám v úmyslu dovolit, aby se těm děvčatům něco stalo,“ řekla Egwain. „Vlastně toho budou v Tel’aran’rhiodu dělat mnohem méně, než si podle mých slov nejspíš myslí. Rosil ke mně byla až dosud shovívavá, ale nikdy by mi nedovolila přijaté ohrozit. Jde mi jen o to, aby se rozběhly správné klepy.“
„Jaké klepy?“
„Gawyn vraha vyplašil,“ řekla Egwain. „Už celé dny nedošlo k žádné vraždě a nejspíš bych mu za to měla blahořečit. Ale ten zabiják se stále schovává a já jsem v TeTaran’rhiodu zahlédla černé sestry, jak mě pozorují. Když je nemůžu chytit tady, chytím je tam. Ale nejdřív musím najít způsob, jak je přimět věřit, že vědí, kde nás najít.“
„Pokud ti jde o to, aby našly tebe, a ne ta děvčata,“ řekla Silviana klidným, ale ocelovým hlasem. Bývala správkyní novicek.
Egwain se přistihla, jak se šklebí při vzpomínce na to, co se od nijako od přijaté očekávalo. Ano, Silviana měla pravdu. Bude si muset dát pozor, aby Nicolu a Nissu nevystavila podobnému nebezpečí. Ona to přežila a posílilo ji to, ale přijaté by neměly procházet takovými zkouškami, nebyla-li jiná možnost.
„Postarám se o to,“ řekla Egwain. „Prostě jenom potřebuju, aby začaly šířit klepy, že se chystám na velice důležitou schůzku. Když položím solidní základy, náš přízrak nedokáže odolat a přijde nás odposlouchávat.“
„Troufalé.“
„Nezbytně nutné,“ řekla Egwain. S rukou na klice zaváhala. „Když už je řeč o Gawynovi, zjistilas, kam do města utekl?“
„Vlastně jsem o tom dostala zprávu dnes ráno, matko. Zdá se, že… tedy, on není ve městě. Jedna ze sester, která doručovala tvoje zprávy královně Andoru, se vrátila s informací, že ho tam viděla.“
Egwain zasténala a zavřela oči. Ten chlap bude moje smrt. „Řekni mu, ať se vrátí. I přes to, jak mě rozčiluje, ho budu v nadcházejících dnech potřebovat.“
„Ano, matko,“ řekla Silviana a vzala list papíru.
Egwain vešla do pracovny, aby dál pracovala na dopisech. Zbývalo málo času. Tak velmi, velmi málo.
KAPITOLA 28
Zvláštnosti
Co máš v plánu, manželi?“ zeptala se Faile.
Byli zpátky u sebe ve stanu, kam se vrátili po vyjednávání s bělokabátníky. Perrinovy činy ji překvapily – což bylo osvěžující, ale zároveň i znepokojivé.
Svlékl si kabát. „Cítím ve větru něco zvláštního, Faile. Něco, co jsem nikdy předtím necítil.“ Zaváhal a pohlédl na ni. „Nejsou tu žádní vlci.“
„Žádní vlci?“
„Žádné poblíž necítím,“ řekl Perrin s nepřítomným výrazem v očích. „Předtím tu nějací byli. Teď jsou pryč.“
„Říkals, že se neradi zdržují v blízkosti lidí.“
Stáhl si košili a odhalil svalnatou hruď pokrytou kudrnatými hnědými chlupy. „Dneska tady bylo příliš málo ptáků, příliš málo zvířat v podrostu. Světlo spal tu oblohu. Působí to ona, nebo něco jiného?“ Vzdychl a posadil se na lůžko.
„Ty půjdeš… tam?“ zeptala se Faile.
„Něco není v pořádku,“ zopakoval. „Ještě před soudem potřebuju zjistit, co jenom půjde. Ve vlčím snu možná najdu odpovědi.“
Soud. „Perrine, mně se to nelíbí.“
„Zlobíš se kvůli Maighdin.“
„Jasně, že se kvůli Maighdin zlobím,“ řekla. Prošly Maldenem spolu a ona Faile neřekla, že je královna zatracenýho Andoru? Faile tak vypadala jako blázen – jako vesnický tlučhuba, který se chlubí šermířským uměním před procházejícím mistrem šermířem.
„Nevěděla, jestli nám může věřit,“ řekl Perrin. „Jak se zdá, utíkala před jedním ze Zaprodanců. Taky bych se schoval.“
Faile se na něj zamračila.
„Nekoukej na mě takhle,“ řekl. „Neudělala to, abys vypadala hloupě, Faile. Měla svoje důvody. Nech to být.“
To jí pomohlo cítit se trochu lépe; bylo tak hezké, že se teď sám brání. „No, přemýšlím, kdo se ukáže, že je Lini. Nějaká seančanská královna? Pantáta Gill, král Arad Domanu v utajení?“
Perrin se usmál. „Myslím, že jsou to její sloužící. Alespoň Gill je, kdo tvrdí, že je. Balwer má nejspíš záchvat, že na to nepřišel.“
„Vsadím se, že přišel,“ řekla Faile a klekla si vedle něj. „Perrine, to o tom soudu jsem myslela vážně. Mám starosti.“
„Nenechám se zajmout,“ ujistil ji. „Jenom jsem řekl, že se zúčastním procesu a dám jim možnost přednést důkazy.“
„Tak k čemu to je?“ zeptala se Faile.
„Dá mi to víc času na přemýšlení,“ řekl, „a možná je díky tomu nebudu muset zabít. Jejich kapitán, Damodred – něco na něm voní lip než na většině ostatních. Není šílený vzteky nebo nenávistí. Tohle dostane naše lidi zpátky a umožní mi se bránit. Je příjemné, když má muž možnost říct, co má na srdci. Možná, že právě to jsem celou tu dobu potřeboval.“
„No, tak dobře,“ řekla Faile. „Ale v budoucnu prosím zvaž, že mě na svoje plány upozorníš předem.“
„To udělám,“ řekl, zívl a natáhl se. „Po pravdě mě to napadlo až v poslední chvíli.“
Faile s námahou udržela jazyk za zuby. Alespoň něco dobrého z vyjednávání vzešlo. Sledovala Berelain, když se sešla s Damodredem, a jen vzácně viděla, aby se ženě takhle rozzářily oči. Faile by toho mohla využít.