Samozřejmě za předpokladu, že draci budou fungovat. Elain vrhla další pohled po lidech dole. Teprve pak si uvědomila, jak je vysoko. Světlo!
Jsem v bezpečí, napomenula se. Minino viděni. Ne že by něco takového řekla Birgitte, už ne. A měla v úmyslu přestat tolik riskovat. Tohle nebylo riskování. Vážně ne.
Odvrátila se dřív, než sejí zmocnila závrať, a prohlédla si draka důkladněji. Měl tvar velkého bronzového zvonu, třebaže delšího a užšího. Jako obrovská váza, položená na bok. Elain dostala od rozčílených caemlynských zvonařů nejeden dopis. Aludra trvala na tom, že budou rozkazy prováděny přesně a přinutila muže třikrát znovu trubku odlít.
Včera pozdě v noci se městem rozlehlo hlasité prásknutí. Jako by se někde zřítila kamenná zeď nebo udeřil blesk. A dnes ráno dostala Elain od Aludry zprávu.
První zkouška úspěšná, stálo v ní. Sejdi se se mnou dnes na městské hradbě, abych ti to předvedla.
„Veličenstvo,“ ozvala se Aludra. „Jsi… v pořádku, ano?“
„Nic mi není, Aludro,“ řekla Elain a snažila se zachovat si důstojnost. „Drak je připravený?“
„Ano,“ řekla Aludra. Měla na sobě dlouhé hnědé šaty a rozpuštěné černé vlnité vlasy jí sahaly až k pasu. Proč dnes nemá copy? Zdálo se, že šperky Aludru nezajímají, a Elain ji nikdy neviděla nějaké nosit. Stálo u ní pět mužů z Matový Bandy Rudé ruky a jeden z nich nesl něco, co vypadalo jako jakási komínová štětka. Další držel kovovou kouli a třetí malý dřevěný soudek.
Podobný hlouček viděla Elain i na sousední věži. Nčkdo tam zvedl klobouk do vzduchu a zamával jí. Jak se zdálo, Mat chtěl vše sledovat z věže s fungujícím drakem. Potřeštěnec. Co když ta věc vybuchne jako noční květ?
„Takže začneme s ukázkou,“ řekla Aludra. „Tihle muži ti ukážou, co se děje na druhé věži.“ Upřela na Elain pohled a zaváhala. „Myslím, že bychom měli Její Veličenstvo podepřít, aby mohla ukázku sledovat.“
O pár minut později našli menší krabice, které umístily pod nosítka, a zvedli Elain tak, aby viděla přes cimbuří. Připadalo jí, že na vzdáleném úbočí bylo něco postaveno, ačkoli to bylo příliš daleko, než aby Elain rozeznala, co. Aludra vytáhla několik dalekohledů a po jednom podala Elain a Birgitte.
Elain si zvedla dalekohled k oku. Krejčovské figuríny. Aludra jich asi padesát seřadila na kopci. Světlo! Kde jich tolik sehnala? Elain nejspíš dostane několik mnohomluvných stížností od švadlen z celého města.
Mat sliboval, že to bude stát téměř za jakoukoli cenu. Ovšem, to byl Mat. Nebyl zrovna nejspolehlivější.
On není ten, komu Stín sebral neocenitelný ter’angrial, připomněla si. Zašklebila se. V měšci nosila další kopii liščí hlavy. Byla to jedna ze tří, které dosud vyrobila. Když už je odsouzena k pobytu na lůžku, alespoň ten čas může nějak využít. Bylo by to mnohem méně rozčilující, kdyby dokázala důsledně usměrňovat.
Všechny tři kopie medailonu s liščí hlavou fungovaly stejně jako ta první. Když měla jeden z nich u sebe, nedokázala usměrňovat, a mocné tkanivo je mohlo překonat. Skutečně potřebovala získat zpátky originál, aby ho mohla dál studovat.
„Vidíš, Veličenstvo,“ řekla Aludra škrobeně, jako by nebyla zvyklá něco předvádět, „že jsme se pokusili zrekonstruovat podmínky, za nichž bys mohla draky použít, ano?“
Až na to, že místo padesáti krejčovských panen budeme mít sto tisíc trolloků, pomyslela si Elain.
„Měla bys sledovat vedlejší věž,“ pokynula Aludra rukou.
Elain obrátila dalekohled, aby se podívala na vedlejší věž. Viděla tam pět příslušníků Bandy, oblečených v uniformách, jak tam čekají u dalšího draka. Mat hleděl dovnitř té věci, přímo do roury.
„Tihle se s draky trochu učili zacházet,“ pokračovala Aludra. „Ale nejde jim to tak, jak bych si přála. Ale prozatím budou stačit, ano?“
Elain sklonila dalekohled, zatímco muži odtáhli maketu draka zpátky — byla posazená na kolech — a trochu ji pootočili k obloze. Jeden ze svého soudku nasypal dovnitř nějaký černý prach, pak druhý dovnitř nacpal jakýsi chuchvalec. Následoval muž s dlouhou holí, kterou zarazil do roury. To, co držel, nebyla komínová štětka, ale jakýsi nástroj určený k pěchování.
„To vypadá jako prášek uvnitř nočního květu,“ poznamenala Birgitte. Byla z ní cítit ostražitost.
Aludra po ní střelila pohledem. „A jak víš, co je uvnitř nočního květu, Maerion? Uvědomuješ si, jak nebezpečné je ho otvírat, ano?“
Birgitte pokrčila rameny.
Aludra se zamračila, ale když se jí nedostalo odpovědi, zhluboka se nadechla a uklidnila. „To zařízení je naprosto bezpečné. Ke střelbě jsme připravili druhého draka, takže nehrozí žádné nebezpečí, ano? Ale nehrozilo by ani tak. Odlitek je kvalitní a moje výpočty dokonalé.“
„Elain,“ řekla Birgitte, „pořád si myslím, že by bylo lepší, kdybychom to sledovaly z nižší hradby. Dokonce i když tady toho vedle nás nezapálí.“
„Po tom všem, čím jsem si prošla, abych se dostala sem nahoru?“ zeptala se Elain. „Ne, díky. Aludro, můžeš pokračovat.“
Birgittiny rozmrzelosti si nevšímala. Opravdu si Aludra myslí, že tou svojí železnou koulí dokáže zasáhnout jednu z těch krejčovských panen? Bylo to daleko a koule byla tak malá, stěží širší než natažená dlaň. Vložila Elain všechnu námahu do něčeho, co bude fungovat hůř než katapult? Tenhle drak vypadal, že by mohl dokázat vrhnout kouli dál, ale kameny z katapultů byly mnohonásobně větší.
Muži dokončili práci. Poslední z nich přiložil malou pochodeň k zápalné šňůře, trčící z koule, a spustil ji do roury; pak rouru otočili tak, aby mířila rovně ven.
„Vidíš?“ řekla Aludra a poplácala draka. „Tři muži jsou nejlepší. Čtyři pro jistotu, pro případ, že jeden padne. Práci by dokázal odvést i jeden, kdyby musel, ale bylo by to pomalé.“
Aludra vytáhla červený praporek a muži ustoupili dozadu. Zvedla ho do vzduchu a dala znamení druhému družstvu na vedlejší věži. Elain se na ně podívala dalekohledem. Jeden nesl malou pochodeň. Mat vše zvědavě sledoval.
Aludra sklonila praporek. Voják přitiskl hořící pochodeň na bok draka.
Následující výbuch byl tak hlasitý že Elain nadskočila. Rána byla ostrá jako zahřmění a v dálce slyšela něco, co připomínalo ozvěnu výbuchu. Zvedla si ruku k hrudi a připomněla si, že musí dýchat.
Kus úbočí vybuchl v mohutné spršce prachu a hlíny. Zem jako by se zachvěla! Bylo to, jako by Aes Sedai roztrhla zemi pomocí tkaniva, ale jedinou sílu vůbec nepoužili.
Aludra vypadala zklamaně. Elain zvedla dalekohled k oku. Rána krejčovské panny minula o dobrých dvacet kroků, ale vyrvala v zemi pět kroků širokou díru. Způsobila to koule, která vybuchla jako noční květ? Tohle zařízení nebylo prostě jen vylepšený katapult nebo trebuchet; bylo to něco jiného. Něco schopného zarazit železnou kouli do země takovou silou, že v ní vyrvala díru, a pak možná sama vybuchla.
Mohla by tyhle draky rozestavit po celé hradbě! Kdyby z nich vystřelili najednou…
Aludra znovu zvedla praporek; Elain dalekohledem sledovala, jak muži na vedlejší věži vyčistili a pak znovu nabili rouru. Mat se držel za uši a mračil se, což na Elainině tváři vyvolalo úsměv. Opravdu to měl sledovat z jeji věže. Nové nabití zabralo velmi málo času, možná tři minuty. A Aludra říkala, že se chce postarat o to, aby to šlo rychleji?