Dnes lovil Hopsala, mazanou a zkušenou kořist. Ale Mladý býk se učil rychle a lidská mysl měla své výhody. Mohl přemýšlet jako něco, či někdo, čím nebyl.
Začínal takhle Noam? Kam tato cesta porozumění vedla? To bylo tajemství; tajemství, které musel Mladý býk odhalit sám.
Nesměl selhat. Musel se učit. Zdálo se, že – nějak – čím víc šije jistý ve vlčím snu, tím spokojenější je sám se sebou v bdělém světě.
Mladý býk se hnal neznámým lesem. Ne, džunglí, s visícími liánami a kapradím se širokými vějířovitými listy. Podrost byl tak hustý, že i krysa by měla problém se jím protáhnout. Mladý býk ale požadoval, aby se před ním svět otevíral. Liány se odtahovaly. Kapradí uhýbalo, jako když matky táhnou děti z cesty pádícím koním.
Občas zahlédl Hopsala, který se dlouhými skoky hnal před ním. Jeho kořist zmizela. Mladý býk nezpomalil, prohnal se tudy a zachytil pach místa, kam Hopsal zamířil. Mladý býk se přesunul na otevřenou pláň, kde nerostly žádné stromy a zem pokrývaly trsy neznámého křoví. Jeho kořist se změnila na řadu rozmazaných záblesků v dálce. Mladý býk ji následoval a každý skok ho přenesl o stovky kroků dál.
Během několika vteřin dorazili na rozlehlou náhorní plošinu. Jeho kořist se rozběhla přímo vzhůru po kamenné římse. Mladý býk ji následoval a nevšímal si toho, co je „správné“. Běžel se zemí hluboko pod sebou, nosem směrem k bouřícímu moři černých mraků. Přeskakoval pukliny ve skále, odrážel se od stěn trhliny a vyběhl na vrchol plošiny.
Hopsal zaútočil. Mladý býk byl připravený. Převalil se a dopadl na všechny čtyři, zatímco mu jeho kořist skočila přes hlavu a přes okraj útesu, ale pak v záblesku zmizela a stála zpátky na hraně srázu.
Mladý býk se změnil na Perrina, držícího kladivo, vyrobené z měkkého dřeva. Takové věci byly ve vlčím snu možné; pokud kladivo zasáhne, nezraní.
Perrin se rozehnal a vzduch pod jeho náhlou rychlostí až zapraskal. Hopsal byl však stejně rychlý a uskočil z cesty. Překulil se, pak Perrinovi skočil na záda a tesáky se mu zableskly. Perrin zavrčel a přesunul se tak, že stál dva či tři kroky od místa, kde byl před chvílí. Hopsalovy čelisti sevřely vzduch a Perrin znovu udeřil kladivem.
Hopsal byl náhle zahalený hustou mlhou. Perrinovo kladivo jí projelo a narazilo do země. Odrazilo se. Perrin zaklel a prudce se otočil. V mlze neviděl a nedokázal zachytit Hopsalův pach.
V mlze se pohnul stín a Perrin skočil, ale byl to jen obrazec ve vzduchu. Otočil se a zjistil, že se stíny pohybují všude kolem něj. Stíny v podobě vlků, lidí a dalších tvorů, které neviděl.
Přivlastni si svět, Mladý býku, vyslal Hopsal.
Perrin se soustředil a pomyslel na suchý vzduch. Na zatuchlý pach prachu. Tak by měl vzduch v takovéto vyprahlé krajně vypadat.
Ne. Nešlo o to, jaký by vzduch měl být. Takový byl\ Jeho mysl, jeho vůle, jeho pocity narazily do něčeho dalšího. Protlačil se skrz.
Mlha zmizela a vypařila se v horku. Hopsal seděl na zadních kousek od něj. Dobře, vyslal vlk. Učíš se. Pohlédl stranou, směrem na sever, jako by ho něco vyrušilo. Pak zmizel.
Perrin zavětřil jeho pach a následoval ho na Jehannahskou silnici. Hopsal se hnal podél vnější strany podivné fialové kopule. Často se na toto místo vraceli, aby se podívali, jestli kopule někdy mizí. Zatím se tak nestalo.
Perrin se hnal za ním. Bylo úkolem kopule uvěznit uvnitř vlky? Ale pokud to tak bylo, proč Zabíječ nespustil svou past na Dračí hoře, kde se z nějakého důvodu shromáždilo tolik vlků?
Možná měla kopule jiný účel. Perrin si zapamatoval několik výrazných skalních útvarů po jejím obvodu a pak následoval Hopsala na nízkou skalní římsu. Vlk z ní seskočil, zmizel ve vzduchu a Perrin se vydal za ním.
Uprostřed skoku zachytil pach Hopsalova cíle a stále v pohybu se tam vydal. Objevil se asi šest dlani nad třpytící se modrou hladinou. Ohromený spadl a šplouchl do vody.
Zuřivě plaval a pustil kladivo. Hopsal stál na hladině s vlčím výrazem nespokojenosti. 7o nebylo dobré, dodal vlk. Pořád se musíš učit.
Perrin prskal vodu.
Moře bylo stále bouřlivější, ale Hopsal klidně stál mezi valícími se vlnami. Opět pohlédl na sever, ale pak se obrátil zpátky k Perrinovi. Voda ti dělá potíže, Mladý býku.
„Jenom mě to překvapilo,“ řekl Perrin a s námahou plaval.
Proč?
„Protože jsem to nečekal!“
Proč čekat? vyslal Hopsal. Když následuješ jiného, můžeš skončit kdekoli.
„Já vím.“ Perrin vyplivl vodu. Zaťal zuby a pak si představil, že stojí na hladině stejně jako Hopsal. Ulevilo se mu, když se vynořil z moře a zůstal stát na jeho povrchu. Byl to zvláštní pocit, jak se pod ním moře vlnilo.
Takhle Zabíječe neporazíš, vyslal Hopsal.
„Tak se budu dál učit,“ řekl Perrin.
Máme málo času.
„Budu se učit rychleji.“
Dokážeš to?
„Nemáme jinou možnost.“
Mohl by ses rozhodnout že s ním nebudeš bojovat.
Perrin zavrtěl hlavou. „Copak před svou kořistí utíkáme? Pokud ano, loví místo toho ona nás. Postavím se mu a musím být připravený.“
Existuje způsob. Z vlka byly cítit obavy.
„Udělám, co musím.“
Pojď. Hopsal zmizel a Perrin zachytil nečekaný pach: odpadky a bahno, hořící dřevo a uhlí. Lidi.
Perrin se přesunul a objevil se na střeše domu v Caemlynu. Navštívil to město pouze jednou a krátce, a když před sebou spatřil nádherné Vnitřní Město – starodávné budovy, kopule a věžičky vypínající se na kopci jako majestátní borovice na vrcholku hory – zarazil se. Stál nedaleko staré hradby, za níž se rozkládalo Nové Město.
Hopsal seděl vedle něj a hleděl na překrásné město. Povídalo se, že většinu vlastního města postavili ogierové, a vzhledem k jeho úžasné kráse by tomu Perrin byl ochoten věřit. Tar Valon byl údajně ještě velkolepější než Caemlyn. Perrinovi bylo zatěžko uvěřit, že by to mohl být možné.
„Proč jsme tady?“ zeptal se Perrin.
Tady sní lidé, odvětil Hopsal.
Ve skutečném světě ano. Tady bylo místo prázdné. Navzdory bouři nad jejich hlavami bylo dost světla, aby mohl být den, a Perrin cítil, že by na ulicích měly být davy lidí. Ženy mířící na trh a z něj. Urození páni na koních. Vozy naložené sudy piva a pytli zrní. Skotačící děti, kapsáři hledající oběti, dělníci, kteří opravují dlažbu, pouliční prodavači, kteří všem nabízejí masové pirohy.
Místo toho zde byly jen náznaky. Stíny. Kapesník spadlý na ulici. Dveře, které byly v jednu chvíli otevřené a vzápětí zavřené. Odhozená koňská podkova trčící z bahna v uličce. Bylo to, jako by všichni lidé zmizeli, odnesli je mizelci nebo nějaká stvůra ze strašidelného kejklířského příběhu.
Na okamžik se dole objevila žena. Měla na sobě nádherné zelené a zlaté šaty. Prázdnýma očima zírala na ulici a pak se vypařila. Lidé se občas ve vlčím snu objevovali. Perrin došel k závěru, že se jim to musí stávat, když spí, jako součást jejich přirozených snů.
Tohle místo, řekl Hopsal, nepatří jenom vlkům. Patří všem.
„Všem?“ zeptal se Perrin, který se posadil na střešní tašky.