Mat přikývl.
„Omluv nás,“ řekl Rittle a klopýtal pryč. Zbývající dva se k němu připojili. Kostky a peníze nechali na zemi.
Mat ledabyle poklekl, sebral peníze a hodil si je do měšce. Kostky tam nechal. Byly upravené tak, aby skoro vždycky házely trojky. To dokázal posoudit už z pár rychlých hodů, než si vsadil.
Výčepem se šířil šepot, jako když se mravenci rojí na mrtvole. Odsouvaly se židle. Hovory měnily tempo, některé ustaly, jiné zněly naléhavěji. Mat vstal a chystal se odejít. Lidé mu rychle uhýbali z cesty.
Mat nechal na kraji pultu zlatou korunu a pozdravil krčmáře Hatche pozvednutím klobouku. Muž utíral za barem sklenice a jeho žena stála vedle něj. Byla hezká, ale Hatch si pořídil speciální obušek na tlučení mužů, kteří se na ni dívali příliš dlouho. Mat na ni tedy pohlédl jen krátce.
Sundal si černý šátek a nechal ho na podlaze. Stejně v něm byla díra. Vyšel do noci a ve chvíli, kdy to udělal, mu kostky přestaly v hlavě rachotit.
Bylo načase dát se do práce.
Vyšel na ulici. Celý večer strávil s nezakrytým obličejem. Byl si jistý, že ho několikrát poznali, většinou muži, kteří beze slova vyklouzli do tmy. Když scházel z přední verandy hostince, v oknech a dveřích se shlukli lidé.
Mat se snažil ubránit pocitu, že všechny ty oči jsou nože zabodnuté do jeho zad. Světlo, měl pocit, jako by visel v další oprátce. Zvedl ruku a dotkl se jizvy na krku. Už to bylo dlouho, co se pohyboval s nezakrytým krkem. Dokonce i když byl s Tylin, nechával si šátek obvykle na krku.
Dnes večer však tančil se Stínovým Jakém. Přivázal medailon k ašandarei. Připevnil ho tak, že medailon spočíval ze strany na čepeli a jeden okraj visel přes hrot. Nebude snadné ho tak používat – většinou bude muset rozdávat rány plochou stranou čepele, aby se medailon dotkl těla – ale poskytovalo mu to mnohem větší dosah, než když ho držel v ruce.
S medailonem na místě si zvolil směr a vyrazil. Byl v Novém Městě, místě nacpaném domy, které postavili lidé, na rozdíl od nádherné ogierské práce všude jinde v Caemlynu. Tyto budovy byly dobře postavené, ale úzké a namačkané jedna na druhou.
První tlupa se ho pokusila zabít dřív, než se dostal jedinou ulici od Drbavého kola. Byli čtyři. Když se na něj vrhli, z nedaleké uličky vyskočil hlouček stínů v čele s Talmanesem. Mat se obrátil proti zabijákům, kteří se prudce zastavili, když se k němu připojili jeho vojáci. Pouliční rváči se rozprchli a Mat na Talmanese kývl.
Muži z Bandy se znovu rozplynuli ve tmě a Mat pokračoval v chůzi. Kráčel pomalu a ašandarei nesl přes rameno. Svým mužům rozkázal držet se dál, dokud ho někdo nenapadne.
Dopadlo to tak, že je během hodiny potřeboval ještě třikrát a pokaždé museli zahnat větší tlupu rabiátů než předtím. V posledním případě se s Bandou vážně pustil s vrahy do boje. Pouliční rváči nepředstavovali pro vycvičené vojáky žádné protivníky, dokonce ani v temných uličkách, kde byli doma. Po šarvátce zůstalo pět hrdlořezů mrtvých, ale jen jeden z jeho mužů byl zraněný. Mat poslal Harvella v doprovodu dvou vojáků pryč.
Připozdívalo se. Mat si začínal dělat starosti, že bude muset výstup zítra večer zopakovat, ale pak si všiml, že před ním na ulici někdo stojí. Dlažební kostky byly vlhké od nedávného deště a odráželo se v nich světlo měsíčního srpku.
Mat se zastavil a sklonil zbraň k boku. Nerozeznával detaily postavy, ale podle toho, jak stála…
„Myslíš, že mě vlákáš do pasti?“ zeptal se gholam pobaveně. „Se svými muži, které můžu rozmáčknout a rozervat, kteří umírají tak snadno, skoro na dotek?“
„Už mě unavuje nechat se pronásledovat,“ řekl Mat hlasitě.
„Takžes za mnou přišel sám? To je od tebe laskavé.“
„Jistě,“ přikývl Mat, sklonil ašandarei a na medailonu s liščí hlavou se odrazilo světlo. „Jenom dávej pozor na ostré hrany.“
Věc klouzavě vyrazila vpřed a Matovi muži rozsvítili lucerny. Muži z Bandy položili lucerny na zem a pak se stáhli a několik z nich odběhlo se zprávami. Měli přísný rozkaz nezasahovat. Dnes v noci pro ně zřejmě bude těžké dodržet přísahu.
Mat zaujal postavení a čekal na gholama. Jenom hrdina by na takovou stvůru zaútočil, a on žádný zatracený hrdina nebyl. Ačkoli jeho muži se budou snažit odehnát všechny na ulici, aby bylo okolí prázdné a nikdo gholama nezahnal. To nebylo hrdinství. Ale možná to byla pitomost.
Gholamův plynulý pohyb vrhal na cestu stíny. Mat ho přivítal máchnutím ašandarei, ale stvůra odtančila stranou a snadno se mu vyhnula. Zatracenej popel, ta věc ale byla rychlá! Natáhla se a sekla po přední části ašandarei nožem, který držela.
Mat strhl ašandarei zpátky, aby stvůra neodsekla medailon. Gholam tančil kolem Mata a ten se otáčel, zůstávaje uvnitř kruhu luceren. Vybral si poměrně širokou ulici, když si roztřeseně vzpomněl na ten den v uličce v Ebú Daru, kde ho gholam v úzkém prostoru málem dostal.
Tvor opět postoupil vpřed a Mat ho předstíraným ústupem lákal k sobě. Skoro se přepočítal, ale podařilo se mu ašandarei otočit včas, aby gholama udeřil plochou stranou zbraně. Když se medailon dotkl gholamovy paže, zasyčel.
Gholam zaklel a couvl. Mihotající se světlo luceren ozařovalo jeho tvář a střídalo světlá a temná místa. Gholam se opět usmíval, navzdory tomu, že se mu kouřilo z paže. Předtím si Mat myslel, že tvor má všední obličej, ale v nestejnoměrném světle -as tím úsměvem – získal strašlivý nádech. Rysy byly ostřejší a v odrážejícím se světle luceren jeho oči žhnuly jako drobné žluté plameny, pohlcované temnotou v očních důlcích.
Ve dne nevýrazná, v noci hrůzná. Tahle věc zavraždila Tylin, zatímco ta byla zcela bezmocná. Mat zaskřípal zuby. Pak zaútočil.
Byla to pěkná pitomost. Gholam byl rychlejší než on a Mat neměl ponětí, jestli ho liščí hlava dokáže zabít, nebo ne. Ale stejně zaútočil. Zaútočil kvůli Tylin, kvůli mužům, o které ho tahle stvůra připravila. Zaútočil, protože neměl jinou možnost. Když jste opravdu chtěli vědět, zač muž stojí, zahnali jste ho do kouta a přinutili bojovat o život.
Mat byl nyní v koutě. Zakrvácený a pronásledovaný. Věděl, že ho ta věc nakonec najde – nebo, ještě hůř, najde Tuon nebo Olvera. Byl to ten druh situace, kdy by rozumný člověk utíkal. Ale on se místo toho choval jako zatracený blázen. Zůstávat ve městě, protože to odpřisáhl Aes Sedai? Nu, jestli umře, bude to se zbraní v ruce.
Mat se změnil na vířící smršť oceli a dřeva a s jekotem zaútočil. Gholam, který se zatvářil ohromeně, skutečně couvl. Mat ho svým ašandarei udeřil do ruky, spálil maso a pak se otočil a vyrazil mu dýku z prstů. Tvor odskočil, ale Mat se vrhl vpřed a vrazil tvorovi konec oštěpu mezi nohy.
Gholam spadl. Pohyboval se plynule a pád zabrzdil, ale spadl. Když vyskakoval na nohy, Mat ho čepelí ašandarei sekl po noze. Hladce mu přesekl šlachu, a kdyby ta věc byla člověk, zhroutila by se. Místo toho dopadla na nohy bez jakýchkoli známek bolesti a z rány nevytekla žádná krev.
Tvor se otočil a s prsty zahnutými jako spáry se na Mata vrhl. Mat byl nucen klopýtavě ustoupit a máchl ašandarei, aby tvora odrazil. Ten se na něj zašklebil.