Pak se kupodivu obrátil a utekl.
Mat zaklel. Polekalo ho něco? Ale ne, on neprchal. Hnal se na jeho chlapy!
Ustup!“ zařval na ně Mat. „Zpátky! Ať shoříš, ty zatracená stvůro. Já jsem tady! Bojuj se mnou!“
Členové Bandy se podle jeho rozkazu rozprchli, i když Talmanes zůstával s ponurým výrazem pozadu. Gholam se zasmál, ale vojáky nepronásledoval. Místo toho tvor skopl první lucernu a ta zhasla. Oběhl kruh, postupně do všech kopl a ulice se ponořila do tmy.
Zatracenej popel! Mat se hnal za netvorem. Kdyby se mu podařilo zhasnout všechna světla, tak vzhledem k mrakům by Mat musel bojovat, aniž by něco viděl!
Talmanes, který se bezostyšně nestaral o vlastni bezpečí, skočil vpřed a popadl svoji lucernu, aby ji ochránil. Rozběhl se ulicí pryč a Mat zaklel, když gholam vyrazil za ním.
Mat se hnal za nimi. Talmanes měl slušný náskok, ale gholam byl tak rychlý. Skoro ho dohnal, ale Talmanes uskočil stranou a vycouval po schodech blízkého domu. Stvůra po něm skočila a Talmanes klopýtl vzad, zatímco Mat se ze všech sil hnal za nimi.
Lucerna vypadla Talmanesovi z prstů a olej se rozstříkl po průčelí budovy. Vyschlé dřevo se vzňalo, jazyky plamenů olizovaly olej z lucerny a osvětlovaly gholama. Ten skočil po Talmanesovi.
Mat vrhl ašandarei.
Oštěp se širokou čepelí nebyl určen k vrhání, ale Mat neměl přichystaný nůž. Mířil na gholamovu hlavu. Což by nikoho nenapadlo, protože žalostně minul. Zbraň naštěstí klesla a prolétla gholamovi mezi nohama.
Netvor zakopl a těžce dopadl na dláždění. Talmanes se škrábal vzhůru po schodech domu, který byl nyní v plamenech.
Světlo žehnej mýmu štěstí, pomyslel si Mat.
Gholam vstal a pohnul se směrem k Talmanesovi, ale pak sklopil pohled k tomu, o co zakopl. Tvor se na Mata ďábelsky ušklíbl, půlku tváře zalitou světlem hořící budovy. Pak zvedl Matovo ašandarei - k němuž byl vepředu stále přivázaný medailon s liščí hlavou – a švihl rukou a zbraň zahodil. Ašandarei rozbilo okno a vlétlo do hořícího domu.
Uvnitř se rozžínaly lampy, jako by si ti, kdo tam žijí, teprve teď všimli, že se v jejich blízkosti odehrává boj. Talmanes se na Mata podíval a jejich pohledy se setkaly. Cairhieňan se vrhl proti dveřím hořícího domu a vyrazil je. Gholam se obrátil k Matovi, na pozadí osvětlený sílícími plameny. Rychle se šířily a Matoví se vyděšeně rozbušilo srdce, když se na něj stvůra nepřirozenou rychlostí vrhla.
Mat si zpocenými prsty sáhl do kapes kabátu. Těsně předtím, než se k němu gholam dostal – s rukama sápajícíma se po Matově hrdle – Mat oběma rukama něco vytáhl a vrazil je před sebe do gholamových dlaní. Vzduchem se rozneslo syčení, jako když položíte maso na rošt, a gholam zavřeštěl bolestí. S vytřeštěnýma očima klopýtl a zíral na Mata.
Který v každé ruce držel medailon s liščí hlavou.
Oba visely na dlouhých silných řetízcích a on je roztočil a švihl jimi před sebe. Medailony odrážely světlo ohně, a když se jimi Mat ohnal po gholamovi a zasáhl ho do paže, jako by zářily.
Tvor zavyl a ustoupil o další krok. „Jak to?“ vykřikl. „Jak to?!“
„Sám ti ani nevím.“ Elain říkala, že její kopie nejsou dokonalé, ale jak se zdálo, odváděly dostatečně dobrou práci. Dokud dokázaly gholama zranit, bylo Matovi jedno, jak jsou na tom s dalšími schopnostmi. Mat se zazubil a roztočil další medailon. „Řek bych, že jsem měl prostě štěstí.“
Gholam po něm vrhl zuřivý pohled a pak vyklopýtal vzhůru po schodech k hořící budově. Vrhl se dovnitř, snad s úmyslem utéct. Mat ho nehodlal nechat uprchnout, tentokrát ne. Vyběhl po schodech za ním, proklouzl hořícími dveřmi a natáhl ruku, když mu Talmanes z postranní chodby hodil ašandarei.
Mat zbraň chytil a medailony si nechal omotané kolem předloktí. Gholam se k němu obrátil; chodba už hořela ze stran a shora na něj útočil žár. Pod stropem se táhl kouř. Talmanes si před obličejem držel kapesník a kašlal.
Gholam na Mata s vrčením zaútočil. Mat se se stvůrou střetl uprostřed široké chodby a zvedl ašandarei, aby zastavil gholamovy ruce, zkroucené jako pařáty. Dolní konec Mátová ašandarei byl ožehlý z toho, jak ležel v ohni, a ze dřeva na konci stoupal do vzduchu pramínek kouře.
S roztočeným ašandarei, jehož dolní konec kolem Mata zanechával vír kouře, se Mat vší silou vrhl na gholama. Gholam se ho pokusil zasáhnout, ale Mat jednou rukou pustil ašandarei, vrhl jedním z medailonů jako nožem a zasáhl tvora do obličeje. Ten zavyl a se spálenou, kouřící tváří couvl. Mat popošel vpřed, strčil koncem ašandarei do medailonu, který spadl na zem, vyhodil ho zase do vzduchu a opět tvora udeřil.
Mat postupoval dál, sekl ašandarei a gholamovi odlétlo několik prstů. Jistě, nekrvácel a nezdálo se, že by ho obyčejná zranění bolela, ale trochu ho to zpomalí.
Gholam se vzpamatoval, zasyčel a oči se mu rozšířily vzteky. Už se neusmíval. Jako blesk skočil vpřed, ale Mat uhnul a rozsekl tvorovu žlutohnědou košili a odhalil jeho hruď. Pak druhým medailonem švihl stranou a trefil gholama, který zkřivenými prsty hmátl po jeho paži, rozsekl mu kůži a rozstříkl krev po zdi.
Mat vyhekl. Gholam zavyl a odpotácel se hlouběji do hořící chodby. Z Mata stékal pot z horka a námahy. Nemohl s tím tvorem bojovat. Ne dlouho. Na tom ale nezáleželo. Postupoval vpřed a jeho ašandarei bylo jako rozmazaná čára. Plochou stranou – s medailonem -gholama udeřil. Když se bestie vzpamatovala, hodil jí do obličeje druhý medailon a přinutil ji skrčit se. Pak ale vykopl vzhůru třetí a zasáhl ji do krku.
Za vířícím ašandarei, které opět držel oběma rukama, zůstávaly ve vzduchu proužky kouře. Konec zbraně žhnul a čadilo se z něj. Mat se přistihl, jak ječí ve starém jazyce.
„Al dival, al kiserai, al maši!“ Za světlo, slávu a lásku!
Gholam před tím přívalem ustupoval a vrčel. Ohlédl se přes rameno, jako by si za sebou něčeho všiml, ale Matův útok znovu upoutal jeho pozornost.
„ Taťdaišar!“ Pravá krev bitvy!
Mat netvora nutil ustupovat k otevřeným dveřím na konci chodby. V místnosti za nimi panovala naprostá tma. Na stěnách se vůbec neodráželo světlo ohňů.
„ Carai manšimaja Tylin. Carai an manšimaja Nalesean. Carai an manšimaja ajend’ani “ Cest mé čepele pro Tylin. Čest mé čepele pro Naleseana. Čest mé čepele pro padlé.
Volání po pomstě.
Gholam zacouval do temné místnosti, vkročil na podlahu barvy kosti a zalétl pohledem dolů.
Mat se zhluboka nadechl a z posledních sil proskočil dveřmi a vrazil kouřící konec ašandarei netvorovi ze strany do hlavy. Kolem tváře mu vybuchla sprška jisker a popela. Gholam zaklel a klopýtl doprava.
A tam málem přepadl z okraje plošiny, visící nad rozlehlou prázdnotou. Gholam vztekle zasyčel, stál jednou nohou nad prázdnotou a máváním rukama se snažil získat rovnováhu.