Pomohla mu dojít zbytek cesty do jejich pokojů, prozatím spokojená, že může sdílet jeho hřejivý pocit radosti a úlevy.
KAPITOLA 33
Dobrá polévka
Siuanina polévka byla překvapivě dobrá.
Snědla další lžíci a zvedla obočí. Bylo to prosté jídlo – zeleninový vývar s kousky kuřete – ale když většina potravin chutnala přinejlepším zvětrale, připadalo jí jako zázrak. Zkusila suchar. Žádní moli? Úžasné!
Nyneiva právě zmlkla a před ní stála její vlastní kouřící miska. Poté, co byla pozvednuta, složila dnes ráno přísahy. Společně byly v amyrlinině pracovně, kam otevřenými okenicemi proudilo zlaté světlo a na podlaze ležely nové koberce v zelené a zlaté barvě.
Siuan se v duchu pokárala za to, že se nechala polévkou rozptýlit. Nad Nyneivinou zprávou bylo třeba se zamyslet. Hovořila o době, kterou strávila ve společnosti Randa al’Thora, a především o očištění. Siuan se samozřejmě doslechla o tom, že byl saidín očištěn; během rozkolu navštívil tábor vzbouřenců jeden z aša’manů. Zůstávala skeptická, ale teď už nemělo smysl to popírat.
„Tedy,“ řekla amyrlin, Jsem velice vděčná za tohle obsáhlejší vysvětlení, Nyneivo. Díky očištění saidínu už není představa aša’manů a Aes Sedai, kteří se spojují, tak znepokojivá. Kéž by o tom Rand chtěl mluvit při našem setkání.“ Pronesla to vyrovnaně, ačkoli Siuan věděla, že na muže, kteří se spojují se ženami, hledí asi s takovým nadšením jako kapitán na oheň v podpalubí.
„Snad,“ řekla Nyneiva a svěsila koutky úst. „Pokud na tom záleží, Rand nesouhlasil s tím, aby k sobě muži ženy připoutávali.“
„Nezáleží na tom, jestli s tím souhlasil, nebo ne,“ odpověděla Egwain. „Aša’manové jsou jeho odpovědnost.“
„Jako jsou Aes Sedai, které ho spoutaly a bily, tvoje, matko?“ zeptala se Nyneiva.
„Snad zděděná po Elaidě,“ řekla Egwain a nepatrně přimhouřila oči.
Bylo správné, že přivedla Nyneivu zpátky, pomyslela si Siuan a znovu ujedla polévky. Je zneklidňující, jak často se staví na jeho stranu.
Nyneiva si povzdechla a zvedla lžíci, aby se pustila do jídla. „Nechtěla jsem tě vyzývat, matko. Jenom ti chci ukázat, jak uvažuje. Světlo! Spousta z toho, co dělal, obzvlášť v poslední době, se mi nelíbila. Ale chápu, jak došel tam, kde je.“
„Ale změnil se,“ řekla Siuan zamyšleně. „Sama jsi to řekla.“
„Ano,“ odpověděla Nyneiva. „Aielové říkají, že objal smrt.“
„Taky jsem to od nich slyšela,“ řekla Egwain. „Ale dívala jsem se mu do oči a změnilo se ještě něco jiného, něco nevysvětlitelného. Muž, kterého jsem viděla…“
„Nevypadal jako někdo, kdo zničí Natrinovu mohylu?“ Při pomyšlení na to se Siuan zachvěla.
„Muž, kterého jsem viděla, by takové místo nepotřeboval ničit,“ řekla Egwain. „Ti uvnitř by ho prostě následovali. Sklonili by se před jeho přáními. Protože je.“
Trojice umlkla.
Egwain potřásla hlavou a usrkla polévku. Chvíli mlčela a pak se usmála. „No, vidím, že polívka je dobrá. Možná nejsou věci tak zlé, jak jsem myslela.“
„Přísady dorazily z Caemlynu,“ poznamenala Nyneiva. „Slyšela jsem, jak o tom mluví služebné.“
„Aha.“
Další ticho.
„Matko,“ promluvila opatrně Siuan. „Ženy si stále dělají starosti s těmi úmrtími ve Věži.“
„Souhlasím, matko,“ řekla Nyneiva. „Sestry na sebe hledí s nedůvěrou. Dělá mi to starosti.“
„To už jste mohly vidět dřív,“ řekla Egwain. „Během Elaidiny vlády.“
„Pokud to bylo horší než tohle,“ řekla Nyneiva„ jsem ráda, že jsem to neviděla.“ Sklopila pohled ke svému prstenu s Velkým hadem. V poslední době to dělala často. Tak jako se rybář s novým člunem často díval k přístavu a usmíval se. Navzdory všem svým stížnostem byla Aes Sedai, a přesto, že už prsten nosí dlouho, ji očividně uspokojilo, že úspěšně prošla zkouškou a složila přísahy.
„Bylo to strašné,“ řekla Egwain. „A nemám v úmyslu dovolit, aby se to vrátilo. Siuan, musíme uvést plán do pohybu.“
Siuan se zašklebila. „Učila jsem ostatní. Ale nemyslím si, že je to dobrý nápad, matko. Jsou stěží vycvičené.“
„O co jde?“ zeptala se Nyneiva.
„Aes Sedai,“ řekla Egwain. „Pečlivě vybrané ženy, které dostaly ter’angrial. Siuan jim ukazuje, jak funguje Tel’aran’rhiod.“
„Matko, to místo je nebezpečné.“
Egwain spolkla další lžíci polévky. „Věřím, že to vím lip než většina ostatních. Ale je to nutné; musíme ty zabijáky vylákat ke střetu. Zorganizuju ve světě snů ‚tajnou’ schůzku se svými nejvěrnějšími Aes Sedai a možná naznačím, že se zúčastní i další důležití lidi. Siuan, spojila ses s hledačkami větru?“
„Ano,“ odvětila Siuan. „Ovšem chtějí vědět, co jim nabídneš za to, že budou souhlasit, že se s tebou sejdou.“
„Zapůjčení snového ter’angrialu bude stačit,“ řekla Egwain suše. „Všechno nemusí být obchod.“
„Pro ně často ano,“ řekla Nyneiva. „Ale o to nejde. „Ty na tuhle schůzku pozveš hledačky větru, abys nalákala Mesaanu?“
„Ne tak úplně,“ řekla Egwain. „Sejdu se s hledačkami větru ve stejnou dobu na jiném místě. A taky s některými moudrými. S tolika, aby to Mesaaně napovědělo – za předpokladu, že má špehy, kteří sledují další skupiny usměrňujících žen – že nás ten den v Tel’aran’rhiodu opravdu chce sledovat.
Ty a Siuan povedete jednání ve věžové sněmovně, ale bude to jen zástěrka, která má Mesaanu nebo její pochopy vylákat z úkrytu. Pomocí ochran – a sester, které to budou tajně sledovat – budeme schopné je chytit do pasti. Siuan pro mě pošle okamžitě poté, co past sklapne.“
Nyneiva se zamračila. „Je to dobrý plán, až na jednu věc. Nelíbí se mi, že by ses měla vystavovat nebezpečí, matko. Dovol mi, ať ten boj vedu já. Dokážu to.“
Egwain si Nyneivu prohlížela a Siuan spatřila něco z té skutečné Egwain. Hloubavé. Troufalé, ale chladně uvažující. Také viděla Egwaininu únavu, tíhu odpovědnosti. Siuan ten pocit dobře znala.
„Uznávám, že tvoje obavy jsou oprávněné,“ řekla Egwain. „Od chvíle, kdy mě Elaidini nohsledi u Tar Valonu polapili, přemýšlím nad tím, jestli do věcí nezasahuju příliš přímo, jestli se příliš nezakrytě nevystavuji! nebezpečí.“
„Přesně,“ řekla Nyneiva.
„Nicméně,“ pokračovala Egwain, „zůstává prostou skutečností, že jsem to já, kdo má s Tel’aran’rhiodem největší zkušenosti. Vy dvě jste šikovné, to je pravda, ale já mám více zkušeností. V tomto případě nejsem jen vůdkyní Aes Sedai, jsem nástroj, který musí Bílá věž použít.“ Zaváhala. „Snila jsem o tom, Nyneivo. Pokud tady Mesaanu neporazíme, všechno by mohlo být ztraceno. Všechno Zwrfe ztraceno. Není čas na to, abychom chránili některý z našich nástrojů, bez ohledu na to, jak je cenný.“
Nyneiva sáhla po copu, ale ten jí teď sahal jen k rameni. Zaskřípala zuby. „Možná máš pravdu. Ale nelíbí se mi to.“
„Aielští snílci,“ řekla Siuan. „Matko, říkalas, že se s nimi sejdeš. Mohli by být ochotní nám pomoct? Kdybych věděla, že jsou poblíž, aby na tebe dali pozor, cítila bych se ohledně tvého boje mnohem klidnější.“
„Ano,“ odpověděla Egwain. „Dobrý nápad. Než se sejdeme, spojím se s nimi a požádám je o to, jen tak pro jistotu.“